Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

2785.

Zpráva

rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 1200), o dani z obohacení a z převodu nemovitostí.

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti na následující osnově zákona:

Zákon

ze dne ............................................ 1921

o dani z obohacení.

§ 1.

Dani podle tohoto zákona podléhají:

a) nabytí následkem úmrtí nebo pro případ smrti (daň dědická);

b) z úplná nebo částečně bezúplatná nabytí mezi živými (daň darovací).

§ 2.

Pro tuto daň platí, se změnami uvedenými v tomto zákoně, ustanovení čís; nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. resp. uherského zákonného článku XI r. 1918, ve znění změněném zákonem ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., (na Slovensku a Podkarpatské Rusi vl. nař. ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n.) pokud týkají se poplatků z bezúplatných převodů (z pozůstalosti a darování) se změnami provedenými zákonem posléze uvedeným.

§ 3.

Sazba daně dědické a darovací stanovená zákonem ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. (vl. nařízení ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. zák. a nař.) nahražuje se sazbou připojenou tomuto zákonu.

Poznámky ku této nové sazbě nahražují poznámku 3. k saz. pol. 1. a poznámky 3, 4 a 5 ku sazbě pol. 1 a 2 čís. nařízení ze dne 25. září 1915, čís. 278 ř. z. (pozn. 3, 10, 11 a 12 ku sazbě čl. III. § 3 vládního nařízení ze dne 24. ledna 1920, čís. 53 Sb. zák. a nař. pokud se týče Slovenska a Podkarpatské Rusi § 3 lit. h, n, o a p vlád. nař. ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a nař.)

Dodatek ku sazbě zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. zůstává v platnosti.

§ 4.

Zrušují se:

cís. nař. ze dne 30. prosince 1915, č. 1 r. z. z roku 1916 dvorní dekret ze dne 9. dubna 1817, č. 1331 a ze dne 24. prosince 1834, č. 32.057, dále zemské zákony ze dne 2. února 1873, č. 60 z. z. roku 1874 a ze dne 14. ledna 1895, č. 9 z. z. pro Čechy, ze dne 30. dubna 1874, č. 37 z. z. a ze dne 18. července 1898, č. 71 a 72 z. z. pro Moravu a ze dne 17. června 1913, č. 31 z. z. pro Slezsko.

§ 5.

V platnosti zůstávají zákonná ustanovení o poplatku z převodu nemovitostí s tou změnou, že se při převodech následkem úmrtí na osoby první, druhé a sedmé třídy přiložené sazby) snižuje poplatek nemovitostní (z hrubé ceny) na jednu třetinu posavadní sazby co do částky zatížené knihovními břemeny z doby před úmrtím (dědickým nápadem) a výplatami druhým dědicům (odkazovníkům), avšak jen potud, pokud výplaty ty nejsou kryty čistou cenou movitých předmětů napadlých nabyvateli a jsou podrobeny dani dědické podle tohoto zákona.

§ 6.

§ 16 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. a § 8 uher, zák. čl. XI z roku 1918 doplňují se tímto ustanovením;

ťPojistky určené výslovně na zaplacení státní daně dědické i poplatku nemovitostního, jakož i eventuelních veřejných přirážek k ním nečítají se do pozůstalostního jmění až do výše té daně a poplatku nemovitostního s přirážkou a to bez újmy práva státu na dědickou daň (s poplatkem nemovitostním), přesahující pojištěný obnos. Tento může býti vydán státní pokladně na žádost finančního úřadu příslušného k vyměření daně té bez újmy event. nároku dědiců na část převyšující uvedenou daň (poplatek).Ť

§ 7.

Finanční úřad jest oprávněn zúčastniti se svým zástupcem pozůstalostní inventury, a při ní uplatňovati svoje námitky, Úřady (orgány), jimž přísluší konati úmrtní zápis, jsou povinny věc oznámiti také finančnímu úřadu, v jehož obvodě mají své sídlo, kdy a kde se má zápis konati. Podrobnější předpisy vydají se nařízením.

§ 8.

Při pozůstalostech neprojednávaných soudem (veř. notářem jako soudním komisařem), nabývá první dědická dohoda právní platnosti teprve po zaplacení nebo zajištění daně a poplatku nemovitostního. Dědicové jsou povinní včas oznámiti příslušnému finančnímu úřadu aspoň 14 dní předem, kdy a kde jednání o pozůstalostním jmění se bude konati. Finanční úřad má právo zúčastniti se tohoto jednání.

§ 9.

Při oceňování a odhadu prováděném k účelům pozůstalostním nebo daňovým (poplatkovým), jsou úřady a znalci povinní přihlížeti svědomitě k okolnostem, které mají vliv na utvoření ustálené ceny předmětu.

§ 10.

Pokud zákon nestanoví nic jiného, jest základem pro vyměření daně (poplatku nemovitostního) obecná (prodejní) cena majetkových předmětů z doby úmrtí (dědického nápadu), pokud se týče z doby nabytí. Strana je povinna přiznati svědomitě tuto cenu, zároveň pak oznámiti finančnímu uradil všechny okolnosti a pomůcky potřebné k jejímu vyšetření.

§ 11.

Při předmětech burzovního obchodu tvoří daňovou cenu poslední kurs znamenaný na tuzemské burse, není-li starším jednoho měsíce. Není-li zde ani úředního kursu, ani jiné odhadní ceny tuzemské bursy a nedojde-li o ceně ku dohodě, zdaní se cena jmenovitá.

Cizí měna přepočítá se podle kursu stanoveného čas od času nařízením ministerstva financí.

Finanční ministr se zmocňuje, aby, objeví-li se toho potřeba (zvláště také je-li více tuzemských burs nebo není-li žádná v činnosti), upravil oceňování předmětů bursovního obchodu zvláštními předpisy.

§ 12.

Při staveních nebudiž při pozůstalostech hlavně v době, ve které vázání jsou majitelé domu veřejnoprávním zákazem výpovědi nebo zvýšením činže, buď vůbec nebo nad určitou hranici, brána z pravidla za základ daně z obohacení a poplatku nemovitostního cena vyšší, než-li která převyšuje cenu výnosovou o polovicí.

Za cenu výnosovou považuje se 25teronásobek činžovního výnosu (nebo činžovní hodnoty) z doby úmrtí (nápadu), z něhož se vyměřuje daň činžovní podle ustanovení platných pro tuto daň, po odečtení státní daně činžovní, jakož i veřejných přirážek na ní připadajících.

Příslušenství, které není zahrnuto v ceně výnosové, třeba oceniti zvláště.

§ 13.

Nepovažuje-li finanční úřad nebo poplatník cenu podle ustanovení předchozích tří paragrafů za přiměřenou a nedojde-li mezi nimi v tomto směru k dohodě, vyšetří se poplatná cena posudkem znalců.

Před tím oznámí finanční úřad poplatníkovi, jakou cenu uznává za přiměřenou a z jakých důvodů, a vyzve ho (na stvrzení), aby do 30ti dnů podal svoje námitky, jinak že se bude míti za to, že souhlasí s cenou navrženou finančním úřadem.

Podá-li strana námitky proti této ceně, navrhne jí finanční úřad, aby byla cena věci zjištěna dvěma znalci, z nichž jednoho jmenuje hned ve svém návrhu finanční úřad, druhého pak poplatník. Finanční úřad ustanoví svého znalce ze seznamu, který pro tyto účely sestavují periodicky soudy podle jednotlivých odborů; soudy podělí těmito seznamy také příslušné finanční úřady prvé stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finanční ředitelství).

Návrh svůj doručí finanční úřad straně (na stvrzenku) s vyzváním, aby do 8 dnů jmenovala svého znalce, a zároveň uvedla a osvideila svoje event. námitky proti znalci jmenovanému finančním úřadem.

§ 14.

Nedohodnou-li se znalci ti o ceně, zvolí si třetího znalce, který může podati samostatný posudek. Daňovou cenou je cena, pro kterou se vysloví většina znalců; nesjednotí-li se ani dva znalci, platí za cenu vyšetřenou cena prostřední (nikoliv průměr), pokud přesahuje cenu přiznanou.

Nedohodnou-li se znalci jmenovaní poplatníkem a finančním úřadem o osobě třetího znalce, ustanoví ho na žádost jejích neb účastníků samých okresní soud ze seznamu uvedeného v §u 13. podle zásad vyslovených v §u 16. a 17.

§ 15.

Finanční úřad i poplatník jsou oprávněni zúčastniti se ohledání osobně nebo zástupcem a činiti při něm připomínky. Mohou také žádati, aby znalci, nejsou-li znalci přísežnými, vzati byli před podáním posudku soudně do přísahy, nebo správnost posudku svého dodatečně přísežně stvrdili.

Útraty svého znalce resp. polovicí výloh spojených s ostatním řízením (zvláště ustanovením třetího znalce) nese každý účastník sám. Přesahuje-li však vyšetřená cena cenu přiznanou poplatníkem nejméně o jednu pětinu, nese poplatník i část útrat, která by jinak připadla na finanční úřad.

§ 16.

Nedohodnou-li se finanční úřad a poplatník o osobách znalců, mohou do dvou měsíců od podání námitek žádati u soudu, aby jmenování jejích provedl pozůstalostní soud nebo na jeho dožádání okresní soud, v jehož obvodě oceňovaná věc (nebo větší její část) leží, podle návrhu každého z obou účastníků.

Tento soud rozhodne o námitkách podaných proti jmenovaným znalcům, a sám ustanoví znalce, opomenula-li strana nebo finanční úřad ho jmenovati, nebo jmenuje-li znalce nezpůsobilého. Zároveň ustanoví soud místo a dobu pro ohledání věcí s mezidobím aspoň 14tidenním.

§ 17.

Znalce jmenované soudem může finanční úřad i strana odmítnouti z těchže důvodů, jako v civilním řízení soudním, nejpozději do týdne před dobou ustanovenou pro ocenění. Za znalce právem odmítnutého jmenuje soud jiného, vyslechnuv dříve oba účastníky.

Nejsou-li znalci ti již stálými přísežnými znalci soudními, vezme je soud před jednáním do přísahy.

Finanční úřad i strana jsou oprávněni, súčastniti se ohledání osobně nebo zástupcem, a činiti při něm připomínky.

§ 18.

Nebyl-li posudek znalců zrušen, nebo změněn v odvolacím řízení, vezme se za základ vyměření daně cena, o které se znalci dohodnou, přesahuje-li cenu přiznanou.

Nedohodnou-li se znalci o ceně, zvolí si třetího znalce, po případě (neshodnou-li se o něm) ustanoví ho soud sám. O právu odmítnouti ho platí totéž, co v §u 16 odst. 1. Tento znalec může podati samostatný posudek.

Stanovenou cenou je cena, pro kterou se rozhodla většina znalců; nesjednotí-li se o ní ani dva znalci, platí za vyšetřenou cenu prostřední z udaných cen, pokud přesahuje cenu přiznanou.

Útraty oceňovacího řízení podle §u 16 až 18 nese ten, kdo o provedení posudku znaleckého u soudu zažádal, s výhradou ustanovení poslední věty 2. odst. § u 15.

§ 19.

Do posudku znalců stěžovati si může finanční úřad i poplatník do 30ti dnů ode dne doručení vyrozumění o posudku znalců u soudu, který ocenění znalci provedl, k oceňovací komisi zřízené u sborového soudu I. stolice (na Slovensku sedrie) v Praze, Brně, Bratislavě a v Košicích pro obvody vrchních soudů (tabule) v těchto místech, a v Užhorodě pro Podkarpatskou Rus.

§ 20.

Oceňovací komise skládá se ze 4 členů, z nichž soudce (jako předsedu) a finančního úředníka (tohoto na návrh zemského finančního úřadu, pokud Slovenska se týče generálního finančního ředitelství), rovněž i po 2 náměstcích těchto osob jmenuje příslušný sborový soud druhé stolice na dobu 4 let, a ze 2 znalců, které na návrh účastníků jmenuje soud, u něhož komise zasedá od případu k případu z pravidla ze seznamu uvedeného v odst. 3 § 13, přihlížeje k povaze a místu předmětu, o jehož ocenění jde.

§ 21.

Odmítnouti členy komise lze z těchže důvodů jako v civilním řízení soudním.

Komise rozhoduje pravoplatně většinou hlasů (předseda hlasuje poslední) vyslechnuvši stranu i finanční úřad, podle spisů. Uzná-li však za potřebné, může provésti před tím znovu ohledání a ocenění věci jedním nebo několika svými členy.

Při rovnosti hlasů rozhoduje názor, pro který se vyslovil předsedající soudce.

O útratách řízení před komisí rozhodne soud, u něhož zasedá odvolací komise.

§ 22.

Podání v oceňovacím řízení k účelům daňovým nepodléhají kolku. Podrobnější ustanovení k §ům 13—22 budou vydána nařízením.

§ 23.

Byla-li zděděná věc do dvou let po nápadu prodána nabyvatelem za cenu o čtvrtinu vyšší, než-li obnášela cena zdaněná při pozůstalosti, nejméně však o částku 10.000 K, podrobí se rozdíl ten jako zvýšený dědický podíl nabyvatelův dodatečně dani z obohacení, nebyla-li dotyčná věc v té době podstatně změněna nebo nebylo-li dosaženo vyšší ceny následkem všeobecného stoupnutí cen nebo jiné okolnosti, nastalé až po době dotyčného dědického nápadu. Platební povinnost stíhá toho, kdo věci té z pozůstalostí nabyl a dále jí prodal, a ručí za ní věcně kupní dobírka (po př. kupitel věcí, vyplatil-li ji vědomě před zaplacením daně dědické).

§ 24.

Naopak může býti zažádáno při prodeji zděděné (odkázané) nemovitosti nabyvatelem osobám nepříbuzným v téže lhůtě za cenu nejméně o čtvrtinu nižší než-li byla cena podrobená dani dědické, za snížení této daně, obnáší-li rozdíl v ceně nejméně 10.000 Kč a prokáže-li strana, že rozdíl ten vznikl toliko následkem všeobecného snížení. cen nastalého v době po dědickém nápadu.

§ 25.

Při dědickém nápadu na osobu první, druhé, třetí a sedmé třídy spadajícím v dobu po působnosti tohoto zákona sníží se (případně poměrně při nápadech na různé dědice neb odkazovníky) na doloženou žádost poplatníkovu daň dědická o 1% za každé pololetí scházející od doby nápadu toho do konce roku 1925 a o 1% za každý další rok, scházející do konce roku 1935, pokud byly předměty dědického nápadu toho nebo hodnota jejích u zemřelého podrobeny tuzemské dávce z majetku. Ku zlomkům dobovým, kratším 3 měsíců, resp. (při počítání podle roků) 6 měsíců se nepřihlíží.

Za snížení to třeba zažádati nejpozději do 3 měsíců po doručení platebního rozkazu.

§ 26.

Daň z obohacení podle tohoto zákona a spojené s ní poplatky vyměřují poplatkové úřady, pokud se týče okres. fin. ředitelství, na Slovensku a Podkarpatské Rusí finanční ředitelství. Finanční ministerstvo jest však oprávněno ustanoviti, ve kterých případech může předpis vykonati berní neb jiný úřad.

§ 27.

O rekursech rozhoduje v jediné a poslední stolici zemský finanční úřad (na Slovensku generální finanční ředitelství).

§ 28.

Pro lhůty rekursní, rekursní řízení a promlčení ohledně daně podle tohoto zákona a poplatky s ní spojené platí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a na územích k nim přivtělených táž ustanovení, jako pro jiné poplatky, na Slovensku a Podkarpatské Rusi ustanovení zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 70 Sb. z. a n.

§ 29.

Nestačí-li při pozůstalostech (nápadech) jejich čistá cena svojí polovicí ku krytí daně dědické a poplatku nemovitostního, může býti na žádost poplatníkovu povoleno, aby se daň (s poplatkem nemovitostním) zaplatila do 6 let, po případě bezúročně.

§ 30.

Táž výhoda může býti poskytnuta, klesne-li cena nabytého jmění do šesti let nejméně o polovici z příčin nezaviněných poplatníkem (zvláště také při všeobecném poklesu ceny), a ohrožovalo-li by vymáhání celé daně (poplatku) najednou hospodářskou existenci poplatníkovu. V případech zvláště ohledu hodných, může býti lhůta uvedená finančním ministerstvem (resp. úřadem jím k tomu zmocněným) ještě prodloužena. Důkaz o splnění podmínek pro výhodu stanovenou v tomto §u přísluší straně.

§ 31.

Ustanovení saz. pol. 57./106. B lit. e) zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89 ř. z., titulu XIII. uher. zák. čl. XI. z r. 1918 o poplatkovém ekvivalentu zůstávají v platnosti až na tyto změny:

Poznámka č. 1, saz. pol. 57./106, B lit. e) zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89 ř. z. se ruší, a pozn. č. 2, lit b) téže sazební položky jakož i odst. č. 3 §u 107. uh. zákon. čl. XI. z roku 1918 o osvobození od poplatkového ekvivalentu mění se takto:

ťNemovitosti osvobozené od daně pozemkové, pokud jich není použito k účelům výdělečným, a budovy, jímž přiznáno bylo trvalé osvobození od daně třídní neb domovní z důvodu věnování.

Na nemovitosti, věnované dolování nebo dobývání min. olejů, hlíny a nerostů, dále na stavební plochy se osvobození toto nevztahuje.Ť

Změny stanovené v tomto §u nabývají platnosti pro období ekvivalentní, nastupující nejblíže po roce 1920.

§ 32.

Daň z obohacení podle tohoto zákona nemůže býti podrobena přirážkám samosprávných svazů a sborů.

§ 33.

Zákon tento s vynětím §u 31 nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1921. Provedením jeho pověřuje se vláda.

Sazba daně z obohacení.

Poznámky k sazbě daně z obohacení.

1. Mezi zrozením manželským a nemanželským (pokud bylo prokázáno) se nerozeznává.

2. Manželé patří do I. třídy sazby jen potud, pokud nejsou ani rozvedeni ani rozloučeni, snoubenci, jedná-li se o smlouvy svatební.

Téže výhody požívají také osoby, uvedené v §u 5 odst. druhém, zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 2. Sb. z. a n. z r. 1920.

Nevlastní a adoptované děti a vnuci, dále manželé vlastních dětí a vnuků platí daň podle třídy druhé, manželé nevlastních a adoptovaných dětí (vnuků) daň třídy třetí.

Schovanci, pokud se v tomto poměru nalézají u zůstavitele (dárce) nejméně pět let, neb nejpozději od 3. roku, ale nejméně 2 léta, dále příbuzní v přímé linii (s vynětím děti a vnuků) manžela zůstavitelova (dárcova), konečně nevlastní a adoptivní rodiče platí daň podle třídy třetí.

Sourozenci manžela zůstavitelova (dárce) a manželé sourozenců zůstavitelových (dárcových) platí daň podle třídy čtvrté, dětí a vnuci osob těch daň podle třídy páté.

3. Osoby, které se nalézají v době smrti zůstavitelovy (pokud se týče v době ujednání darovací smlouvy) nejméně jeden rok ve služebním neb námezdním poměru k zůstavitelovi (dárcovi), platí daň podle sazby stanovené pro třídu první, neobnáší-li čistá cena nabývaného jmění více než pět tisíc Kč, jinak podle sazby, stanovené pro třídu pátou, pokud by beze zření na tento poměr neplatili daně nižší.

Táž výhoda přísluší veřejným společníkům ohledně podílu zůstavitelova (dárcova) na dotyčné společnosti.

4. Nezletilým dětem (vnukům) zůstavitelovým přísluší za každý rok scházející do plnoletí sleva daně dědické na ně připadající a to při nápadech do 10.000 Kč 5%ní (nejvýše však do 100%) a při nápadech do 50.000 Kč 3%ní.

Zlomek roku aspoň šestiměsíční počítá se za celý rok.

5. Manželka zůstavitelova prokáže-li nemajetnost platí při nápadech převyšujících cenu 10.000 Kč polovici dědické daně.

6. Při vyměření rozloží se každé nabytí v obnosy uvedené v jednotlivých stupnicích sazby. Obnos spadající do nejvyšší stupnice zarovná se dolů na 100 Kč; při obnosech do 1000 Kč spadajících do nejnižší stupnice, zarovnává se po 20 Kč dolů. Vláda se Zmocňuje, aby nařízením zmírnila ostrosti vznikající v případech, ve kterých hraníce stanovená pro osvobození neb úlevy nepatrně je překročena.

Rozpočtový výbor ve schůzích dne 1. a 2. srpna 1921 pojednal o vládním návrhu čís. tisku 1200, kterým uzákoněna býti měla osnova o dani z obohacení a z převodu nemovitostí — a když byl referent podal zprávu o této předloze a navrhl, aby provedla se toliko úprava daně z obohacení, a změna těch ostatních předpisů administrativních, jež poměrům a době nevyhovují — pouhou novelou, usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně připojenou osnovu zákona k ústavnímu schválení.

Odůvodnění.

Národnímu shromáždění byla předložena vládou osnova zákona o daní z obohacení a z převodu nemovitostí tisk 1200. Zpravodaj nebyl s to. aby doporučil rozpočtovému výboru projednávání tohoto vládního návrhu a podal výboru rozpočtovému návrh samostatný, opírající se o zásady osnovy vládní, ale obsahem užší a snažící se vyhověti přechodné době poválečné. Osnova vládní je totiž velice obsažná a usiluje o trvalou úpravu daně z obohacení, která za dnešních přechodných poměrů cenových žádnou měrou se neodporučuje vzhledem na újmy, které by mohly vzejíti nejen poplatnictvu, nýbrž také finanční správě samé.

Osnova vládní upravuje nejen daň z obohacení (daň dědickou a darovací), ale také spornou daň z převodu majetku a pojednává o materiích, jež tvoří předmět zápasu mezi stranami sněmovními a samy o sobě vyžadovaly by delšího zevrubného zkoumání Sluší uvésti jen předpisy o ručení, platební povinnosti, ustanovení daná pro řízení administrativní a rekursní, předpisy trestní a o promlčení, osvobození od daní atd.

Naproti tomu prosté odmítnutí předlohy a každý "průtah neb odklad úpravy daně z obohacení vůbec, má v zápětí nezbytné, že uniknou zatím zvýšené dani dědické velké pozůstalosti oněch osob, které za, války a po válce nahromadily neoprávněné a značné zisky. Tomu dá se předejíti ještě včas, když se ponechají vyzkoušené staré předpisy v platnosti a rychle se upraví jednak sazba daňová přiměřeným a postupným zvýšením, jednak se vhodně vyřeší v přechodné době cenových změn otázka odhadu, t. j. ocenění základu pro vyměření daně této — kratší novelou. Obsáhlé nové předpisy by jen zdržovaly a odvracely finanční orgány od rychlého vyměření.

Popříti nelze, že vedle dávky z majetku patří daň dědická, vybíraná při převodu jmění zemřelé osoby na její dědice mezi daně majetkové, a pro její oprávněnost mluví nejen důvody finanční, totiž snazší možnost zachytiti jmění, které jinak dani lehčeji uniká, nýbrž i uplatňované důvody sociální. Mezi těmito zvláště je to úvaha, že jmění přechází tu zpravidla — užší rodinu vyjímaje — bez přičinění těch, kdož nabývají maně, a poskytuje jim lepší existenční podmínky pro životní zápas, jakož i větší způsobilost pro placení daně. Nabývání většího jmění zámožnými osobami pomáhá hromaditi majetek v rukou užšího kruhu osob na úkor rovnoměrnějšího rozdělení celkového jmění. Ovšem důvody ty jsou, jak řečeno, oprávněny jen v určité míře, neboť při úmrtí v rodině nejsou zpravidla pozůstalí členové bez zásluh o získání jmění pozůstalostního, což platí zejména o manželce a dospívajících dětech; Je-li tedy odůvodněna takto daň sama o sobě, platí důvody ty i pro její vyšší úpravu, zvláště teď, kdy nastaly tak značné přeměny a přesuny majetkové.

Jest však ještě celá řada jiných sociálních momentů, které volají po úpravě při dani dědické, jež byly uplatňovány při jednáních mezi stranami sněmovními vždy intensivně. Tím ovšem, že mezi stranami sněmovními v celé řadě otázek týkajících se i sebestručnější úpravy této daně se objevily zásadní rozpory, které ohrožovaly každou a jakoukolivěk nápravu, jejíž spotřeba však zásadně se ode všech uznává, bylo nutno upustiti aspoň na ten čas od teoretických zápasů zásadních a pustiti se do rychlého řešení, kompromisního a aspoň stručného, otázek nejnaléhavějších. Rozpočtový výbor domnívá se, že děje se tak po změnách; které ještě doplňkem sám usnesl přítomným návrhem referentovým, v němž odhodlaně sahá se aspoň ku provisorní úpravě zastaralých předpisů a zvýšení sazby době přiměřenému.

V jednotlivostech dlužno uvésti toto:

Z vládní osnovy číslo tisku 1200 přejata byla výborem rozpočtovým tato opatření:

a) Sazba daně z obohacení přimýká se celkem na sazbu navrženou ve vládní osnově č. 1200, a to nejeti tím, že progresse stoupající ostřeji až v obnosech vyšších a chránící vedle nejmenších pozůstalostí i třídy střední, byla v zásadě zachována, nýbrž, že spočívá také na methodě přepočítací. Methoda tato umožňuje pravidelné pozvolné stoupám daně také uvnitř jednotlivých cenových stupnic a již z toho důvodu vyhovuje daleko lépe zásadě spravedlivé progresse nežli nynější systém cenových stupnic bez propočítání; byla také přejata skoro ve všech státech při novějších zákonech o dani dědické a objevuje se u nás už v zákoně o dávce z majetku.

Počet poplatných tříd rozšířen byl o třídu pro synovce a neteře (třída IV.); také v stupnicích cenových učiněno bylo několik menších změn.

b) Po stránce sociální respektován je poměr švagrovský, schovanou i obcí v téže míře jako v původní osnově; výhoda odkazu pro osoby služebné rozšířena až do 5000 Kč a při vyšších obnosech snížením dle IV. stupně příbuzenského; nemajetným vdovám snížena byla při nápadech do 10.000 K daň dědická na polovici pravidelné sazby. Nezletilcům zvýšena byla hranice pro snížení daně do 50.000 Kč zděděného jmění a 3%ní sleva za každý rok scházející do zletilosti rozšířena byla při nápadech do 10.000 K na 5%, takže nezletilci mladší 1 1/2 roku docházejí tu úplného osvobození od daně dědické. Ku majetnosti nabyvatelově nelze přihlížeti při naprostém nedostatku evidence v tomto směru. Z téhož důvodu bylo také nutno upustiti od ustanovení §ů 9 a 11 původní osnovy.

c) Ustanovení o expertise (ocenění znalci) byla přejata z vládní osnovy a doplněna v tom směru, že soudní expertisi předcházeti může ještě dobrovolná expertise, totiž dohoda finančního úřadu s poplatníkem o znalcích, z nichž každý z obou účastníků jmenuje jednoho; jejich dobré zdání (po příp. i třetího znalce, nedohodnou-li se znalci bez nebo o ceně) slouží za podklad daňový.