(5) Příslušnost k povolování přirážek k přímým daním řídí se při diferencovaných přirážkách výměrou nejvyšší přirážky.
(6) Právo dohlédacího úřadu, povoliti přirážky ve výměře obecním zastupitelstvem usnesené, zahrnuje v sobě též právo stanoviti obecní přirážky výměrou nižší nebo vyšší potřebnou k úhradě rozpočteného schodku.
(7) úřady povolané rozhodovati o žádostech za povolení přirážek jsou povinny rozhodnouti nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy žádost k nim došla.
(8) Pokud není dohlédacím úřadem o výši přirážek pro ten který rok rozhodnuto. Jest je vybírati ve výměře roku předešlého.
§ 32.
(1) Výdělková daň podle II. hlavy zákona o osobních daních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň zárobková podniků veřejně účtujících) na berní léta 1920 a 1921 předepsaná nesmí s válečnými přirážkami jakož i se všemi přirážkami samosprávných svazků činiti více než 80% čistého výnosu onoho obchodního roku, který jest podkladem pro vyměření daně.
(2) Pokud by předpis v prvém odstavci zmíněný byl vyšší, sníží se předepsaná daň státní, včetně válečné přirážky samosprávných svazků poměrně.
(3) Čistým výnosem ve smyslu prvního odstavce rozumí se poplatný výnos, upravený vyloučením úroků z půjček a daně výdělkové (§ 94, lit. c) a f) zákona o os. daních a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonný článek VIII: 1909 a zákonný článek XXXIV:1916).
(4) Ustanovení předchozích odstavců neplatí při předpisu daně výdělkové podle § 100, odst. 2 (daň minimální) a odstavec 9, zák. o os. daních.
(5) proti zjištění čistého výnosu (odst. 3.) lze podati rekurs k zemskému finančnímu úřadu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k daňové komisi municipálního správního výboru), který o něm rozhodne s konečnou platností.
§ 33.
Po návrhu vyššího dohlédacího úřadu mohou obce se svolením vlády nebo úřadu jí zmocněného předpisovati a vybírati nejvýše 10%ní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými, pokud jde o nemovitosti v katastru té které obce ležící.
Přirážku předpisuje obecní starosta a vybírá ji obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.
O povinnosti platební, osobním a věcném ručení, lhůtách platebních, úrocích z prodlení, exekučním vymáhání a o promlčení platí zákonná ustanovení o státním poplatku obdobně.
Úřady, vyměřující poplatek státní, jsou povinny s dotčenými obcemi sděliti všechny údaje potřebné, aby byla přirážka vyměřena.
§ 34.
(1) Přirážky ke spotřebním daním státním lze vybírati s povolením vyššího úřadu dohlédacího jen, pokud je to příslušným zákonem výslovně dovoleno a nejvýše ve výměře tam stanovené.
(2) Obecní dávkou spotřební, ať se vybírá jako přirážka, ať jako samostatná dávka, smí býti postižena jen spotřeba v obci.
§ 35.
(1) Samostatné dávky spotřební mohou býti obcemi vybírány na základě povolení vyššího dohlédacího úřadu, jestliže pravidla, na kterých se obecní zastupitelstvo v tom kterém případě usneslo, odpovídají vzorným pravidlům, která vláda o vybírání té které dávky vydá, jmenovitě jestliže též výměra jejich nebude vyšší než ona, která nařízením vlády jako nejvýše přípustná bude označena.
(2) Jestliže se vyšší dohlédací úřad do 3 měsíců ode dne, kdy k němu žádost za povolení dávky, v rámci vzorných pravidel usnesené, došla, nevyjádří, platí dávka za mlčky povolenou a usnesená pravidla za schválená.
(3) Dávka, o které by vzorná pravidla nebyla vydána, nebo která by měla býti vybírána podle pravidel odchylných od oněch vládou vydaných nebo vyššími sazbami než za přípustné prohlášenými, může býti vybírána jen s povolením vlády.
(4) Vláda se zmocňuje, aby pro tyto dávky vydala jednotné řády, v souhlase s vyšším dohlédacím úřadem pověřila vybíráním nebo kontrolou těchto dávek buď pro všechny obce nebo některé z nich jiné orgány samosprávné než úřady obecní a stanovila výměru odškodného za tuto činnost.
§ 36.
Ustanoveními §§ 34 a 35 nejsou předpisy §§ 20 a 21 zákona o potravní dani na čáře ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb. z. a n., dotčeny.
§ 37.
(1) Ve všech obcích vybírati jest dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí a to výhradně ve prospěch obcí; pouze z výtěžku dávky ze zábav, docíleného v obcích v Čechách, patří 10% Pražskému nemocničnímu fondu.
(2) čtvrtý odstavec § 35 platí obdobně.
§ 38.
(1) Jako samostatné dávky mohou obce vybírati dále:
dávku z nájemného nebo z používaných místností,
dávku z přechodného ubytování,
dávku z návěští jakéhokoliv druhu, úročených pro veřejnost, vyjímajíc inseráty v časopisech a v knihách,
dávku z nezastavených pozemků,
dávku z držení motorických dopravních. prostředků,
dávku z dopravy,
dávku ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím,
dávku ze psů,
dávky přepychové (na př. dávku z luxusních bytů, dávky z útraty v zábavních místnostech přepychových).
(2) O povolení těchto dávek platí obdobně ustanovení § 35.
(3) Jinaké dávky obecní než v tomto zákoně jmenované mohou býti zavedeny jen se svolením vlády.
§ 39.
(1) Z usnesení obecního zastupitelstva a po předchozím schválení vyššího dohlédacího úřadu mohou býti v případě potřeby naprosto nezbytné pro potřebu obce žádány služby (ruční i potahy nebo motorovými vozidly).
(2) Ke službám ručním jsou povinni zásadně všichni obyvatelé a poplatníci obce ve stáří od 18 do 60 let stejnoměrné, pokud neprokáží, že jsou k požadované službě tělesně nezpůsobili a nemohou zapraviti peníz, potřebný ke zjednání schopného náhradníka; ke službám potahy (motorovými vozidly) pak všichni majitelé potahů v obci v poměru počtu potahů (motorových vozidel), které drží.
(3) Služby požadované mohou býti konány i schopnými zástupci.
(4) Místo žádaných služeb může býti povinným zapraven do obecní pokladny peníz potřebný ke zjednání schopného náhradníka. Nejvýše přípustný peníz určí se způsobem uvedeným v odst. 1.
(5) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti vyčkáno schválení podle odst. 1.
(6) Osvobozeni jsou:
1. od takových služeb vůbec ti, jimž patří osvobození podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad;
2. od služeb ručních:
a) úředníci, zřízenci a dělníci veřejných úřadů a podniků, skutečně činní, čítajíc v to i profesory a učitele škol veřejných a právem veřejnosti nadaných,
b) osoby v činné službě vojenské,
c) lékaři ve veřejné službě,
d) osoby zaměstnané při soukromých drahách, a podnicích plavby vodní a vzduchové, veřejné dopravě sloužících,
e) osoby zaměstnané při elektrárnách a plynárnách sice soukromých, ale také veřejné osvětlení nebo pohon obstarávajících, dále osoby zaměstnané při provozování vodovodu,
f) nemajetné matky, jejichž děti potřebují mateřské péče;
3. od služeb potahy (motorovými vozidly) obvodní lékaři, ale jen v příčině svého služebního povozu (motorového vozidla).
Osvobození uvedené pod čís. 2. neplatí v případě nouze, na př. při živelní pohromě, ve kterémžto případě jsou z osob pod čís. 2. jmenovaných osvobození od ručních služeb pouze ti, kdož podle povinnosti své služby nebo svého povolání nesmějí svého místa opustiti.
U stanovení všeobecná.
§ 40.
(1) Pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých usnášeti se má o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních platí ustanovení odst. 2. až 5. § 6 obdobně.
(2) Opis vyhlášky o usnesení budiž dodán vyššímu dohlédacímu úřadu.
§ 41.
(1) Příspěvky po rozumu ustanovení §§ 26 a 27 předpisuje obecní starosta a vybírá je obecními orgány.
(2) Jde-li příspěvky dobrovolně smluvené, musí býti v příslušné úmluvě, jinak ve schvalovacím výnose určena doba jejich splatnosti.
(3) Příspěvky včas nezapravené dobývá obecní starosta, a platí o řízení exekučním tytéž předpisy jako pro dobývání nezapravených daní přímých.
§ 42.
(1) Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním, děje se týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních.
(2) Obce jsou povinny orgánům, které obecní přirážky k přímým daním vybírají, oznámiti nejdéle do konce května jejich výši pro běžný správní rok. Neučiní-li tak přes to, že byly včas o povolených přirážkách zpraveny, vybírají zmíněné orgány přirážky po celý rok ve výši pro předchozí rok stanovené, leč by jich došlo rozhodnutí úřadu přirážky povolujícího o povolené přirážce nižší.
(3) Proti obecním přirážkám lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jen byly-li stanoveny vyšší sazbou než odpovídá zákonem určené nebo schválené výměře. Odvolání nemá účinku odkládacího.
(4) Obecní přirážky nesprávně vypočtené lze bráti v odpor odvoláním, podaným u předpisujícího orgánu; rozhoduje o něm s konečnou platností finanční úřad (§ 50).
(5) Přirážky jsou splatný současně s příslušnou daní státní; o jejich vymáhání a promlčení platí stejné předpisy jako pro státní daň, k níž se přirážka vybírá.
(6) Povinnost platiti úroky z prodlení z nezapravených přirážek ke státním daním přímým jest upravena zákonem ze dne 16. března 1921, čís. 116 Sb. z. a n.
§ 43.
(1) Pravidla, která jest o vybírání poplatků neb dávek podle §§ 28, 35, 37 a 38 vydati, musí jmenovitě obsahovati ustanovení:
1. V jaké výši se poplatek (dávka) vybírá, nebo dle jakého měřítka se poplatek (dávka) vyměřuje;
2. kdo je povinen poplatek (dávku) platiti, a kdo jest od poplatku (dávky) osvobozen;
3. kým se poplatek (dávka) vybírá, komu jest poplatek (dávku) odváděti;
4. jaká opatření se stala za účelem dozoru, aby byl poplatek (dávka) řádně placen, jaké povinnosti mají občané poplatkem (dávkou) povinní, aby mohl obecní dozor býti vykonáván;
5. kdy jest poplatek (dávka) splatný a jak se vymáhá;
6. k jakému účelu má býti výnosu poplatku (dávky) upotřebeno;
7. jakými pořádkovými pokutami a jinými tresty se stíhají ti, kdo podniknou něco, aby se placení poplatku (dávky) vyhnuli, nebo ti, kdo nešetří pravidel o vybírání poplatku (dávky) vydaných:
(2) Trestní řízení o pokutách pořádkových náleží obcím ve vlastním oboru působnosti, o jiných trestech finančním úřadům (§ 50).
(3) Pravidla o způsobu výběru poplatku (dávky) v obci buďte schválena těmi úřady, které vybírání povolují. Schválená pravidla buďtež v obci po 14 dní veřejně vyhlášena. Každý volič a poplatník v obci má právo nahlédnouti v pravidla ta v úředních místnostech obecních.
(4) Dohlédacímu úřadu, jemuž předkládati jest podle § 16 závěrečné účty, náleží přihlížeti k tomu, aby výnosu poplatků (dávek) obcím povolených upotřebeno bylo k účelům, k nimž byly určeny.
§ 44.
(1) Pokud není v pravidlech o vybírání jednotlivých poplatků (dávek) podle tohoto zákona nic jiného stanoveno, předpisuje je obecní starosta a vybírá je obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.
(2) Z rozhodnutí obecního zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné. (3) Poplatky příp. dávky včas nezapravené dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž pravidla jako pro dobývání nezaplacených daní přímých.
§ 45.
(1) Připomínky a námitky přípustné podle tohoto zákona podati jest ve lhůtě 14 dnů u obecního starosty (úřadu).
(2) Odvolání podati jest do 14 dnů; o místě, kde jest odvolání podati, platí posavadní ustanovení, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(3) Lhůta k podání připomínek, námitek neb odvolání počíná se dnem, jenž následuje po dni vyhlášení nebo vyrozumění.
§ 46.
O promlčení příspěvků (§§ 26 a 27), obecních poplatků a dávek (§§ 28, 35, 37 a 38) platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
§ 47.
Není-li v zákoně nebo v příslušných pravidlech o vybírání té které dávky jinak stanoveno, platiti jest z částek příspěvků, poplatků a dávek obecních, které nebyly včas zapraveny, úroky z prodlení podle ustanovení, platných ohledně úroků z prodlení z daní přímých. Povinnost tato nastává však při příspěvcích, poplatcích a dávkách, jestliže celková povinnost roční při příspěvcích, poplatcích a dávkách na celý rok vyměřených činí více než 100 K, při příspěvcích, poplatcích a dávkách pak vyměřovaných od případu k případu v jednotlivém případě 50 K.
§ 48.
(1) V Čechách s Vitorazskem rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona okresní výbor, vyšším dohlédacím úřadem zemský správní výbor; nad městy s vlastním statutem obstarává zemský správní výbor působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu.
(2) Na Moravě s Valčickem a ve Slezsku s Hlučínskem obstarává působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu nad všemi obcemi zemský výbor (zemská správní komise).
(3) Na Slovensku rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona municipální výbor, vyšším dohlédacím úřadem ministerstvo vnitra.
§ 49.
Pokud podle tohoto zákona vyšší dohlédací úřad jedná za souhlasu finančního úřadu (§ 31), rozumí se:
1. v území republiky mimo Slovensko:
finančním úřadem zemský finanční úřad;
2. na Slovensku:
finančním úřadem ministerstvo financí.
§ 50.
Finančním úřadem podle dalších ustanovení tohoto zákona rozumí se:
1. v území republiky mimo Slovensko:
a) v případě § 42, odst. 4. jde-li o přirážky k daním přímým, a v případě § 43, odst. 2. berní správa,
b) v případě § 42, odst. 4., jde-li o přirážky k daním nepřímým, okresní finanční ředitelství,
c) v případě § 30, odst. 2., v Čechách a na Moravě zemské finanční ředitelství, ve Slezsku finanční ředitelství;
2. na Slovensku:
a) v případech § 42, odst. 4. a § 48, odst. 2. — finanční ředitelství,
b) v případě § 30, odst. 2. — generální finanční ředitelství v Bratislavě.
§ 51.
(1) Do doby, než budou na Slovensku provedeny pravoplatně obecní volby podle zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75. Sb. z. a n., nastupuje na místo starosty obce v městech s regulovaným magistrátem měšťanosta, v případech §§ 41 a 44 magistrát.
(2) Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát.
§ 52.
(1) Do doby uvedené v předchozím paragrafu nastupuje na místo starosty ve velkých a malých obcích rychtář společně s obecním (obvodním) notářem.
(2) Na místo obecní rady nastupuje ve velkých a malých obcích obecní představenstvo.
Článek II.
Finanční hospodářství měst s právem municipálním.
§ 53.
Ustanovení článku I. platí také pro finanční hospodářství měst s právem municipálním na Slovensku s odchylkami níže uvedenými.
§ 54.
(1) Na místo starosty obce nastupuje v městech s právem municipálním měšťanosta, v případech §§ 41 a 44 magistrát.
(2) Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát, na místo obecního zastupitelstva municipální výbor dotčeného města.
§ 55.
Počet členů finanční komise v městech s právem municipálním stanoví ministr vnitra.
§ 56.
Působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu vykonává naproti městům s právem municipálním ministerstvo vnitra; pokud podle ustanovení tohoto zákona jedná vyšší dohlédací úřad za souhlasu finančního úřadu (§ 31) rozumí se, pokud jde o města s právem municipálním, finančním úřadem ministerstvo financí.
Článek III.
Ustanovení společná.
§ 57.
(1) Veškerá ustanovení zákonů a nařízení, dále statutů městských a municipálních, která se týkají poměrů finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním upravených tímto zákonem, pozbývají platnosti.
(2) Dohlédací práva, jež podle uherských zákonů, nařízení a statutů příslušejí nad obcemi, pokud se týče městy s právem municipálním hlavním služným a županům, nejsou však tímto zákonem dotčena.
(3) Rovněž zůstávají nedotčena ustanovení zákonů ze dne 6. února 1920, čís. 114 a 116 Sb. z. a n., týkajících se Velké Prahy.
§ 58.
(1) Působnost, která přísluší podle tohoto zákona bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, příslušeti bude, až v dotčeném území republiky budou zřízeny župní a okresní úřady, okresnímu výboru a působnost vyššího úřadu dohlédacího župnímu výboru.
(2) V době té bude o odvoláních podle tohoto zákona rozhodovati okresní výbor a v dalším postupu stolic župní výbor. Vyňata jsou odvolání podle §§ 5, odst. 4., 16, odst. 7., 18, odst. 2. posl. věta, 33, 44 a 47 tohoto zákona, o nichž rozhodovati bude podle zákona ze dne 9. března 1920, čís. 158 Sb. z. a n., okresní senát a v dalším postupu stolic župní senát.
§ 59.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1921 v celém uzemí republiky československé mimo území Podkarpatské Rusi.
(2) Obce, pokud se týče města s právem municipálním, mohou nadále vybírati dosud povolené příspěvky, poplatky, dávky a požadovati nadále dosud povolená naturální plnění pokud vláda neustanoví jinak.
(3) Působnost tohoto zákona může býti vládním nařízením zcela nebo z části, po případě s vhodnými změnami rozšířena prozatím až do další úpravy zákonem sněmu Podkarpatské Rusi na území Podkarpatské Rusi.
§ 60.
Zákon provedou ministři vnitra a financí.
Důvodová zpráva.
Vláda předkládajíc poslanecké sněmovně návrh zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a. měst s právem municipálním, vyložila podrobně důvody, které ji k tomu vedly a stačí proto na ně odkázati.
Ústavní výbor provedl na návrhy vládou předložené některé změny podstatného rázu jmenovitě v tom směru, aby rozhodování obecního zastupitelstva o potřebách obce nebylo zbytečně omezováno. Při tom však nepřehlížel nutnosti, aby všude v hospodářství obecním vládl pořádek a aby bylo podpořeno vědomí zodpovědnosti všech členů obecního zastupitelstva. Ústavní výbor jest si toho vědom, že sanace financí obecních bez pořádku a poměry vynucené spořivosti není vůbec možna, jakož i že teprve po konsolidaci poměrů bude obcím lze věnovati se velikým úkolům, kterých po nich nová doba vyžaduje.
K důležitějším změnám osnovy budiž podotknuto toto:
K §u 2. Mezi příjmy rozpočtu řádného patří všechny pravidelně se opětující příjmy, není však třeba, aby se opětovaly každoročně. Výnos poplatků a dávek obecních, na nichž se obecní zastupitelstva teprve při jednání o rozpočtu usnáší, tvoří sice část úhrady rozpočtového schodku, mezi příjmy řádného rozpočtu však může náležeti pouze výnos poplatků a dávek již zavedených.
K §u 5. Pravoplatně stanovený rozpočet jest závazný pro orgány hospodářstvím v obci pověřené, ne sice v tom směru, že by rozpočtený výdaj musil býti za všech okolností učiněn, ale tak, že jiných výdajů než rozpočtených a nejvýše ve výši rozpočtené nesmějí tito orgánové samovolně činiti, jsouce jinak zodpovědní za veškerou škodu, která by tím obci povstala.
Rozhodovati o povinnosti k náhradě škody bude věcí úřadů samosprávných, které jsou povolány dohlížeti k hospodářství obecnímu, čímž bude také stranám zajištěn postup až k nejvyššímu správnímu soudu.
Naproti tomu návrh rozhodovati o výši škody a povinné náhrady přikazuje se soudům, kterým bude snáze provésti různé důkazy znalecké a pod.
K §u 6. Osnova vládní ukládala starostovi obce, aby rozpočet sestavil; ústavní výbor však měl za to, že nelze přecházeti obecní radu, které i osnova v §u 10 přiznávala výhradné oprávnění činiti návrhy na vydání v rozpočtu neobsazená Jest tedy pouze logickým důsledkem, svěří-li se i sestavení rozpočtu obecní radě, při čemž ovšem starosta obce jest povinen vykonati všechny práce přípravné.
Doba, do které jest se o rozpočtu usnésti, stanovena byla koncem října vzhledem k tomu, že jest nutno, aby byla potřebná úhrada povolena pokud možno v prvních měsících správního roku. S tím souvisí také ustanovení §u 31, kterým se úřadům, rozhodujícím o žádostech za povolení přirážek, ukládá za povinnost, aby o nich rozhodovaly vždy nejdéle ve dvou. měsících ode dne, kdy žádost obce k nim došla. Jen takto bude umožněno opět obcím, aby výši schválených přirážek oznámily včas berním úřadům, které je vybírají (§ 42).
Ustanovení §u 7 vládní osnovy nezdála. se ústavnímu výboru přijatelnými, ačkoli uznával jinak správnou tendenci osnovy vládní, aby byl zaveden přísný pořádek do hospodářství obecního. Nelze však z tohoto důvodu omeziti samosprávu obce tak, aby bez vyššího schválení nesměla vůbec rozhodovati o potřebách obecních. Nové znění §u 7 odstraňuje proto schvalovací právo dohlédacích úřadů a obmezuje právo dohlédacího úřadu doplniti rozpočet pouze na případy, ve kterých obec ať zákonem, ať pravoplatným rozhodnutím úřadů jest zavázána k plněním, která musí nalézti úhradu v rozpočtu.
Bylo však zachováno ustanovení osnovy, podle něhož může dohlédací úřad sestaviti rozpočet s mocí úřední, neučiní-li tak obec ve lhůtě zákonné nebo přes výzvu dohlédacího úřadu ve lhůtě tímto stanovené.
K §u 9. Zřízení finančních komisí, zavedených novelou obecním zřízením, pokládá se za nutné ve všech obcích. Pouze ve zcela výjimečných případech bylo by lze od tohoto požadavku upustiti. Vzhledem však k výjimečné povaze takového opatření přiznáno právo o něm rozhodovati jen vyššímu úřadu dohlédacímu. Zásada poměrného zastoupení budiž uplatněna i ve finanční komisi, pokud tomu poměry dovolují. Rozumí se, že tím nemá býti ničehož měněno na zásadě, že tato komise již vzhledem k úkolům jí svěřeným do jisté míry přece jen má státi nad stranami, a že při povolání do ní má rozhodovati v první řadě způsobilost úspěšné činnosti v ní.
K §u 14. Pouhým důsledkem zásada, že v první řadě obecní zastupitelstvo jest povoláno, aby rozhodovalo o potřebách obce, jest změna druhého odstavce §u 14, kterou bylo odstraněno posavadní ustanovení novely k obecním zřízením o přesunutí tohoto práva na vyšší dohlédací úřad, jde-li o naříkané zamýšlené zřízení nového podniku nebo zatížení v obci.
§ 15 osnovy vládní doplněn byl ustanovením, kterým v zájmu bezvadného hospodářství i osob, tímto hospodářstvím pověřených, se dělí právo poukazovací od služby účetní a pokladniční.
Pokud možno jednotná úprava účetnictví v obcích jest již dávným požadavkem. Jediné jí bude umožněna řádná statistika příjmů a výdajů obecních, pro další zákonnou úpravu finančního hospodářství obcí nezbytná, jí se také usnadní revise účtů i celého obecního hospodářství. Rozumí se, že při vydání vzorů účetních knih dohlédací úřady mohou hleděti k různým potřebám obcí malých a velkých, šetříce však při tom zásady nutné jednotnosti.
K §u 16. Zásada přijatá pro rozhodování o rozpočtu byla sice i pro účty obecní v podstatě zachována a povoláno v první řadě obecní zastupitelstvo, aby se o účtech usnášelo. Správnost hospodaření však vynikne pravou měrou teprve z účtů obecních a proto podržena zásada osnovy vládní, podle níž jest účty ty předkládati dohlédacímu úřadu k revisi a k schýlení. Při tom ovšem se předpokládá, že bezprostřední úřad dohlédací, revisí a schválením účtů pověřený, neomezí se na pouhé číselné přezkoušení, nýbrž bude je zkoumat i věcně, aby tak usnadnil též revise zavedené §em 18.
Vzhledem k obdobím, ve kterých jest tyto revise konati, upravena též doba, ve které pomíjí zodpovědnost starosty obce a členů obecního zastupitelstva z hospodářské správy obce. Případy činů trestních však zůstával nedotčeny.
K §u 18. Periodické revise obecního hospodářství má ústavní výbor za nezbytné, a to pro všechny obce bez rozdílu. Ačkoli by se doporučovalo, aby je prováděl vesměs vyšší úřad dohlédací orgány tomu specielně vycvičenými, nutno tuto povinnost vyššího dohlédacího úřadu z důvodů praktických obmeziti na revise obcí s více než 3000 obyvatelů neb obce s větším majetkem. Které obce to ve druhém případě budou, náleží rozhodnouti vyššímu dohlédacímu úřadu.
Obcím nemá těmito povinnými revisemi pravidelně vzniknouti výdaj. Pouze ony obce, u nichž zjištěny nesprávnosti nebo nepořádky v hospodářství obecním, jsou povinny k částečné úhradě nákladu revisí vzniklého. Obce pak mají právo na náhradu tohoto nákladu od těch, kdo se nepořádku nebo nesprávností dopustili. Při tom jest nutno uvědomit si dosah slov "nepořádku nebo nesprávnosti". Jako nelze na jedné straně obmeziti význam ten na zavinění dolosní, tak nelze je rozšířiti na př. na pouhé chyby početní, ačkoli i tyto při správném vedení knih mají za všech okolností býti vyloučeny.
K §u 21. Zkušenosti jmenovitě poslední doby prokázaly, že se nelze při hospodářství obecním obejíti bez fondů obnovovacích, jimiž jediné se zabrání náhlým otřesům finančního hospodářství obce, nastane-li potřeba nákladnějších oprav nebo znovuzřízení některých součástí majetku obecního. Fondy takové musí býti ovšem fondy skutečnými, nikoli pouze knihovními, a nesmí jich býti užito beze svolení dohlédacího úřadu k jiným účelům, než k nimž byly zřízeny. Vyloučeno jest utvoření takových fondu k obnově investic pořízených z půjček, které se umořují, poněvadž by to bylo opatření dvojité.
K §u 22. Hospodářství ve výdělečných podnicích obecních bude třeba upraviti zvláštním zákonem. Jisto jest, že zdar výdělečných podniků obecních podmíněn jest řádným obchodním vedením a daleko větší volností správy podniku, než jaká jest dnes v rámci celkového obecního hospodářství možná. Již účetnictví samo bude nutno přizpůsobiti obchodní povaze takových podniků, které účetnictví kameralistické nevyhovuje. Řešiti však všechny sem spadající otázky v rámci zákona o úpravě finančního hospodářství obcí nezdálo se ústavnímu výboru účelno, pročež se obmezuje § 22 na zcela povšechnou směrnici.
K §u 23. Zachovávaje v podstatě ustanovení osnovy vládní, uznal ústavní výbor, že jest nutno, aby za nynějších poměrů byly rozšířeny hranice, ve kterých mohou obce volně nakládati se spotřebním jměním. Při tom netají si toho, že zůstává nadále nerozřešena otázka, co jest kmenovým jměním obecním. Úpravu této otázky však neměl za možnu při přechodné úpravě finančního hospodářství obcí, ponechávaje ji příštímu novému obecnímu zřízení.
Poslední odstavec tohoto paragrafu připojen vzhledem k ustanovením některých statutů městských.
K §u 31. Osnova vládní chtěla jako podmínku pro povolení přirážek k přímým daním, převyšujících určitou výměru, stanoviti povinnost obcí, aby zavedly pokud možno všechny přípustné samostatné dávky obecní, jmenovitě dávky spotřební. Ustanovení to nepokládal ústavní výbor ani za nutné, ani za účelné. Souhlasí úplně s tím, že nelze proste úhradu všech potřeb obecních hledati výhradně v přirážkách k přímým daním, stejně však má za to, že nelže tu stanoviti pravidlo všeobecně platné, nýbrž že jest nutno v každém jednotlivém případě uvážiti, co jest spíše na místě, zdali zavedení dávek spotřebních nebo další zvýšení přirážek k přímým daním.
K §u 32. Baň výdělková podle II. hlavy Zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., dostoupila v létech 1920 a 1921 s válečnou přirážkou státní a přirážkami samosprávných svazků v četných případech takové výše, že absorbuje celý čistý zisk, ba jej i převyšuje, takže někde jsou podniky nuceny sáhnouti na reservy nebo i na základní kapitál, aby mohly daň zapraviti. Stav takový není zajisté zdravý a byl by s to, u mnohých podniků přivoditi i jejich zánik, což by zajisté nebylo ku prospěchu ani národnímu hospodářství vůbec, ani jmenovitě financím i samosprávných svazků.
Jest tedy nutno, aby se těmto důsledkům za všech okolností zabránilo, a podnikům takovým aby se umožnilo platiti přiměřenou dividendu a dotovati reservní fondy. Omezení zatížení daňového však nemůže se státi jen na úkor financí. samosprávných svazků, nýbrž jest nutno, aby poměrnou obět přinesl také stát.
Usnesené opatření omezeno pouze na léta 1920 a 1921, poněvadž lze doufati, že počínajíc rokem 1922 naleznou obce jednak částečnou náhradu v přídělech ze státních daní, jednak se již uplatní zásadní obmezení přípustné výše přirážek, jak jest stanoveno v §u 31 tohoto zákona.
Ostatně nezbude obcím než uvědomiti si, že další zvyšování přirážek k přímým daním by mohlo z důvodů prve uvedených míti pro ně neblahé následky, zvláště když by postižené podniky se stěhovaly do obcí, kde by jejich zatížení přirážkami bylo menší.
K §u 33. Osnovou vládní (§ 32) bylo zamýšleno zavésti všeobecně 10%ní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými i na případ smrti.
Ústavní výbor sice zásadně připustil možnost zavésti tuto přirážku, obmezil ji však na převody mezi živými vzhledem ke značnému zatížení převodů na případ smrtí daní dědickou. Vedle toho nebyla zavedena přirážka všeobecně, poněvadž by mnohým obcím nepřinesla prospěchu valného, zvláště když její výnos bude jmenovitě v menších obcích značně kolísavý a nepravidelný.