Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2777.
Interpelace
poslance Špačka, Pastyříka, Modráčka, Davida, Jančeka a druhů
ministru zahraničních záležitostí
o bezdůvodném surovém věznění a zadržování československých příslušníků v Rusku.
Zatím co nás zahraniční úřad a veškerá naše veřejnost chystá se pomocí přispěti proti hladové katastrofě v Rusku, zatím co v naší republice docházejí útulku svobodného života četní příslušníci ruské sovětové republiky, zatím co jmenovitě představitelé nynější ruské vlády zcela volně a způsobem více než liberálním vykonávají své ťposláníŤ v naší republice, hyne v Rusku spousta naších příslušníků nejen hladem, ale také surovými vězeňským režimem, pod kterým bezdůvodně trpí ve vězení.
Naše repatriační mise nesplnila nadějí, které byly do ni kladeny, její přednosta se již do republiky vrátil, zanechav v Rusku náměstka, ale podle zpráv, kterých jsme nabyli od osob, které se nyní z Ruska navrátili, nevykonala tato repatriační komise naší vlády svého úkolu ani úplně, ani dostatečně.
V Rusku jest ještě mnoho set naších příslušníků, kteří by se rádi do osvobozené vlastí vrátili, ale šikany sovětské vlády a. ústředního vedení československé komunistické strany v Rusku jim tento návrat nejenom znemožňuje, nýbrž také jejích osobní svobodu a zdraví vydává surovým projevům násilí a zlé vůle.
Sovětské úřady dávají sice našim příslušníkům povolení k odjezdu, ale toto povolení stává se bezpředmětným, nepotvrdila-li je ústřední organisace československých komunistů v Moskvě. Tato organisace však nejenom zcela libovolně a pravidelně zamítá vydané již povolení k odjezdu, nýbrž proti našim příslušníkům zavádí vyšetřování pro domělou velezrádu, špionáž, nebo tak zv. kontrarevoluční smýšlení. Její libovůle, je taktová, že naše příslušníky zadržuje dokonce ve vlacích, odnímá jím vydané povolení k odjezdu a odvádí je z vlaku přímo do vězení.
Takový osud stihl při projezdu Moskvou jmenovitě pana Tomáše Duffka, bývalého bankovního úředníka a horlivého spolupracovníka našeho revolučního hnutí v Rostově na Donu, slečnu Boženu Znojemskou a rodinu pana Oulického z Oděsy, pana Koníčka s rodinou z Charkova, paní Marií Vorlíčkovou a pana Doležala s rodinou z Oděsy, pana Karla Heřmana a inž. Mlazovského z Novorosijska, 63letou dceru známého skladatele profesora Hřímalého, inž. Mareše, Snížka a Průšu, pana Vanke-Kerasníka, paní Krolovou s dcerou Aničkou, pány Tolára, Gintesa, Glosse, Oliče, Jindříška, Šolce, Pilce, Grunda z Kyjeva, Hůlu z Oděsy, Maršálka, Hraško a legionářského majora, starodružiníka Smetanu, dále 20 jiných českých rodin a 3 německé, vesměs příslušníky naší republiky. V Moskvě jest nyní uvězněno asi 220 našich občanů a to způsobem příčícím se — jak za bolševického režimu obvyklo — veškerým právním zvyklostem a jakémukoliv účelu.
Způsob věznění a nakládání s vyšetřovanými odpovídá ovšem také surovému a násilnickému charakteru sovětské vlády. Tak na př. pan Karel Heřman z Novorosijska jest v hnusném vězení již 9 měsíců a onemocněl vlivem místnosti, v niž je vězněn, již skvrnitým tyfem a zápalem plic. Nemocemi jest tělesně již úplně zlomen, takže nemůže již ani choditi. Vězněním onemocněl těžce také pan Tomáš Duffek a sl. Božena Znojemská, která je vězněna v temné komůrce v budově Moskevské hlavní Črezvyčajky, nemajíc dovolenu ani nejmenší vycházku na vzduch. Všichni tito věznění jsou obvinění z ťvyzvědačstvíŤ a ťkontrarevoluční činnostiŤ, ale jen českou komunistickou organisací řízenou Salátem-Petrlíkem, Metzlem a Vojtem, kteří sami vězněné vyslýchají a vyšetřují ve funkcích tak zv. ťSdělovatelů!!Ť.
U naší misí v Moskvě nemohou se dovolati naši věznění mučedníci žádné pomoci poněvadž sovětská vláda, jmenovitě komisariát pro zahraniční věcí a komisariát pro vnitro, ponechávají bez odpovědi veškeré stížnosti, prosby a žádosti jak vězněných, tak naší repatriační mise.
Hledě k tomuto stavu, a ježto dle zpráv energicky a s úspěchem zakročila Amerika, kladouc podmínky jakékoli po moci Ameriky proti hladu v Rusku, a ježto úplně byli propuštěni věznění Američané a odeslání do vlasti, táží se podepsaní:
Zná tyto věcí pan ministr zahraničních věcí? Je-li tomu tak, jakých prostředků chce použíti, aby nevinně věznění a týraní příslušnici naší republiky byli zbaveni útrap a mohli odejetí do vlasti?
Je ochoten, zakročiti u sovětové vlády co nejdůrazněji, aby osvobození byli uvěznění a povolen byl odjezd všem našim příslušníkům, kteří se chtějí vrátiti do vlasti?
Je ochoten postarati se, aby naše repatriační mise, po případě mise ťČeskoslovenského Červeného KřížeŤ v Moskvě požívala na základě reciprocity stejných práv a svobod, jakých požívají sovětské vládní míse v naší republice?
Jest ochoten užíti represalií na ochranu našich státních příslušníků, bude-li odpověď zamítavá, nebo zachová-li se dnešní stav nakládání s našimi příslušníky v Rusku?
Je ochoten protestovati proti tomu, aby naší příslušníci vězněni nebo zadržování byli v Rusku prý jako rukojmí za navázání obchodních a diplomatických styků našich se sovětskou vládou?
V Praze dne 1. srpna 1921.
Špaček, Pastyřík, Modráček, David, Janček,
inž. Bečka, Bergman, Dyk, dr. Hajn, dr. Kramář, dr. Lukavský, dr. Matoušek, Mašek, G. Navrátil, Petrovický, Purkyňová, inž. L. Novák, Veverka, Votruba, Rosolová, Zavřel, dr. Rašín, Stejskal, Hudec, Horák, Staněk, Oříšek, dr. Engliš.