Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2742.
Zpráva
právního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 2040)
o výkonu vazby na politických provinilcích.
Právní výbor jednal ve schůzí dne 27. července o vládním návrhu zákona o výkonu vazby na politických provinilcích (Vl. n. č. 2040) a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění republiky Československé, aby přijalo tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne ................................................................. 1921
o výkonu vazby na politických provinilcích.
§ 1.
(1) Osobám odsouzeným soudy občanskými nebo vojenskými
a) pro trestné činy proti trvání nebo bezpečnosti státu, ústavě nebo politickým právem občanským,
b) pro jiné trestné skutky spáchané z pohnutky politické nebo politicko-sociální
budiž uložen místo trestu na svobodě, jejž na trestný čin ukládají zákony trestní, trest státního vězení v hranicích sazby trestu, na jehož místo nastupuje.
(2) Tento trest jest rozhodným též pro veškeré právní účinky, jež zákony spojují s druhem nebo trváním trestu.
(3) Ustanovení těchto nebudiž užito tehdy, jestliže byl takový trestný čin spáchán současně z pohnutky nízké nebo sbíhá-li se s ním trestný čin poměrně ne nepatrný, spáchaný z pohnutky nízké, nebo byl-li činem takovým zlomyslně zmařen lidský život nebo zlomyslně ublíženo jednotlivým osobám na těle, zdraví nebo ve větší míře na svobodě nebo majetku.
§ 2.
Trest státního vězení budiž vykonáván buď ve zvláštních ústavech nebo v místnostech, jež neslouží k výkonu jiných vazeb. Jeho výkon řídí se podle všeobecných předpisů o výkonu trestu, na jehož místo nastupuje s těmito úchylkami.
1. a) Každému provinilci budiž přikázána samostatná cela. I tehdy má právo na společné procházky, společné zábavy a vzdělávání, jakož i na společné pracovny bez zkrácení úlev tímto zákonem politickým provinilcům přiznaných. Politický provinilec nemůže býti nucen k samovazbě, ale má právo ji voliti;
b) mohou si na vlastní útraty opatřiti vydatnější jednoduchou stravu a nápoje a to lihoviny v míře skrovné; stravují-li se na vlastní útraty, budiž jim poskytnuta v penězích náhrada dle sazby obvyklé vězeňské stravy;
c) mohou používati vlastního ložního prádla, oděvu a obuvi;
d) mohou si zvoliti práci slučitelnou se zařízením trestnice (věznice), v kterémžto případě budiž jim tato práce přidělena, nemohou však býti k práci nuceni;
e) mají právo denně 4 hodiny pobytu na volném vzduchu, při čemž jsou přípustny tělesné cviky;
f) ponechává se jim úplná volnost v četbě knih a časopisů a jejich opatření;
g) mohou neobmezeně používati osvětlení vlastního nebo za náhradu osvětlení ústavního; ústavní osvětlení budiž takové, aby stačilo k četbě a psaní;
h) nelze jim ukládati čistění a úklid vězeňské místnosti;
i) mohou kouřiti, ale ve společných místnostech za souhlasu ostatních spoluvězňů; při práci a na procházce mohou hovořiti:
2. a) návštěvy u nich buďtež povolovány vždy, ovšem dle ustanovení domácího řádu. Konány buďtež v přítomnosti vězeňského úředníka a lze při nich užívati jen jazyka tomuto srozumitelného. Při návštěvě manželky může býti upuštěno od přítomnosti vězeňského úředníka, pokud domácí řád věznice to připouští.
b) Korespondence v řeči srozumitelné správě trestnice (věznice) jest neobmezená, podléhá však její censuře. Prohlásí-li provinilec, že dopis nepřijímá, odešle se neotevřený zpět, nelze-li zjistiti zpětnou adresu, nebo prohlásí-li provinilec, že dopis přijímá, nechce ho však číst, přiloží se neotevřený dopis k spisům provinilcovým a vydá se mu při odchodu z trestnice nečtený a neotevřený.
Přerušení trestu může býti povoleno soudem nalézacím z vážných důvodů, nejdéle však na 14 dní. V naléhavých případech může přerušení trestu povoliti sborový soud první stolice, v jehož obvodu se nalézá trestnice.
§ 3.
Na žádost odsouzeného jest odpykati trest v onom vězení státním, jež jest v obvodu soudu příslušného dle bydliště odsouzeného.
§ 4.
Zajišťovací a vyšetřovací vazbu před vynesením rozsudku nebo po něm jest vždy započísti do trestu.
§ 5.
(1) Soud ukládaje trest rozhodne o tom, má-li nastoupiti místo trestu, který na trestný čin ukládá zákon trestný, trest státního vězení.
(2) Opravným prostředkem proti tomuto výroku, jakož i pro to, že výrok takový učiněn nebyl, je odvolání. Odvolání to má odkladný účinek.
(3) Jde-li o takový výrok soudu na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, je opravným prostředkem odvolání i proti rozsudku soudu porotního, zmateční stížnost však tehdy, je-li zároveň podána z jiného důvodu.
(4) Zmateční stížnost na rozhodnutí soudní tabule jako druhé stolice nebo na rozsudek sborového soudu jako druhé stolice je přípustnou jen, je-li podána zároveň z jiného důvodu.
§ 6.
(1) Výhody dle § 2 a 4 buďtež obdobně poskytnuty při výkonu trestu, uloženého úřadem správním, jakož i pro výkon vazby, ať policejní, ať soudní pro činy uvedené v § 1, pokud tím nejsou dotčena ustanovení trestních řádů o výkonu vazby.
(2) Rozhodnutí o tom, mají-li býti poskytnuty výhody dle § 2 a 4 náleží orgánu, jenž uložil trest nebo uvalil vazbu. Proti tomuto rozhodnutí nebo proto, že takové rozhodnutí se nestalo, příslušejí politickému provinilci opravné prostředky zákony připuštěné.
§ 7.
(1) Ustanovení tohoto zákona neplatí pro výkon trestu (vazby) v trestnicích (věznicích) vojenských.
(2) Tresty uložené osobám občanským soudy vojenskými na základě rozšíření pravomoci soudů vojenských na osoby občanské podle § 14 voj. tr. ř., pro trestné činy tam naznačené, buďtež vykonávány trestnicích (věznicích) občanských.
§ 8.
(1) Pokud jde o tresty uložené před účinností tohoto zákona, platí tato ustanovení:
a) trest nebo zbytek trestu vykoná se dle ustanovení tohoto zákona o výkonu trestu státního vězení, slušelo-li jej vykonati dle dosavadních předpisů o výkonu trestů na politických provinilcích nebo ve státním vězení,
b) v jiných případech doplní soud, jenž vynesl rozsudek v prvé stolici, rozsudek na návrh žalobce nebo odsouzeného po případném doplnění průvodního řízení výrokem, má-li uložený trest nebo zbytek trestu býti vykonán jako trest státního vězení.
O opravných prostředcích proti tomuto výroku platí ustanovení § 5 a 6.
§ 9.
(1) Ustanovení § 35 zákonného čl. V. z r. 1878, jakož i nařízení na základě jeho vydaných, zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákonu.
(2) Jinak pozbývají veškery dosavadní předpisy o výkonu trestu na svobodě na politických provinilcích platnosti.
§ 10.
Tento zákon nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra a národní obrany.
Důvodová zpráva.
Za trestné činy politické platily v zemích českých dle nejvyššího rozhodnutí z 28. října 1849 a 3. prosince 1864 a dle minist. výnosů z 24. června 1867 a z 29. prosince 1867 zločinu velezrady, rušení veřejného klidu, pozdvižení a vzbouření z politických důvodů a tiskem spáchané zločiny velezrady, veřejného násilí proti říšské radě, nebo zemskému sněmu, rušení veřejného klidu a přečiny shluknutí, popuzování k záští proti národnostem, spolkům náboženským, jakož i veřejné zlehčování ústavů, manželství, rodiny, vlastnictví neb schvalování činů nezákonných, nebo nemravných. Uherský trestní zákon na trestní činy, které pokládal za politické, ukládal již v zákoně samém zvláštní druh trestu — státní vězení.
Dosavadní předpisy nevyhovovaly duchu času a účelům kriminálně-politickým ve dvojím směru. Jednak vymezením pojmu politických deliktů, jednak výkonem trestu. (V tom směru napsal již v roce 1914 posl. dr. Rašín specielní studii o politických zločinech, v níž v mnohém navrhuje totéž, na čem se dnes právní výbor usnesl.)
Zastaralost dosavadních předpisů přiměla také vládu, že podala návrh, jímž vymezuje nově pojem politického trestního činu (§ 1) a stanoví, jak má být vykonán trest na politických provinilcích.
Pokud se týče vymezení pojmu politického trestného činu použil vládní návrh pojmu mezinárodního práva trestního, jež došlo výrazu ve smlouvách o vydávání zločinců s určitými úchylkami.
Návrh vládní volil jako kriterium politického trestního činu jednak ohrožený právní statek, z něhož lze soudit vždy na pohnutku politickou, jednak pohnutku politickou samu. Při tom vyloučil návrh z pojmu politického trestního činu ony trestné činy, jimiž pachatel dal na jevo nízkost svého smýšlení nebo bezohlednost v uskutečňování svých politických cílů, a to z toho důvodu, že v těchto případech pachatel potřebuje nápravy.
Právní výbor přijal v podstatě toto vymezení pojmu politického trestného činu s tím rozdílem, že rozšířil pojem politických deliktů na ty činy, jež spáchány byly z pohnutky politicko-sociální, maje za to, že v naší době sociálních reforem také takové pohnutky politicko-sociální nesvědčí o mravní zvrhlosti pachatelově. Mimo to výbor vyloučil z pojmu politických deliktů takové činy, jimiž zlomyslně zmařen byl lidský život, nebo zlomyslně ublíženo jednotlivým osobám na těle nebo zdraví.
Vládní návrh uváděl místo kvalifikace "zlomyslně" kvalifikaci "úmyslně", chtěje tím jasněji vyjádřit, že jen takové utracení lidského života a jen takové poškození na těle nemůže býti politickým deliktem, které zlomyslně bylo provedeno.
Otázku výkonu trestu řešil výbor v podstatě jako návrh vládní ustanovením, že trest má býti vykonán dle všeobecných předpisů o způsobu výkonu trestu s odchylkami v zákoně stanovenými.
Odchylky tyto, uvedené ve vládním návrhu v § 2, rozšířil výbor, a to podstatně. Tak stanovil, že na politické činy trestné má být hned v rozsudku vysloveno státní vězení, že provinilci mají mít samostatnou celu, že mohou ale společně se stýkat na procházkách a ve zvláštních pracovnách, že nesmějí být nuceni k samovazbě, mohou si ji však volit, že došlé dopisy musí zůstat neotevřeny, přeje-li si toho provinilec, že při návštěvě manželky nemusí být přítomen vězeňský úředník, že se připouští přerušení trestu a že provinilec má právo žádat, aby mohl odpykat trest v onom vězení, jež jest v obvodu soudu příslušného dle bydliště odsouzeného. Při tomto podstatném rozšíření výhod, poskytnutých politickým provinilcům, vycházel právní výbor z toho náhledu, že při politických provinilcích není třeba vykonati na ochranu společnosti víc, než omeziti jej na svobodě a znemožnit mu tím páchání nových trestných činů. Tento účel však právní výbor chtěl sledovat úzkostlivě, a proto zamítl všechny ony — s různých stran navrhované výhody —, které by tento účel vylučoval (právo na dovolenou, místo vězení státního vězení domácí atd.).
Z působnosti tohoto zákona nutně byl vyjmut výkon trestů v trestnicích a věznicích vojenských. Jednotná kázeň ústavní v těchto ústavech nepřipouští výjimek a politické trestné činy osob vojenských mají též zvláštní ráz proto, poněvadž jsou současně zásadním porušením vojenské discipliny a věrnosti. Mimo to vedlo by to k té nesrovnalosti, že političtí vězňové vojenští byli by pod volnější disciplinou, mohli by vést volnější život, než vojíni nalézající se v činné službě, kteří ničeho se nedopustili, konajíce řádně vojenskou službu. Osoby občanské však podléhají tomuto zákonu i tehdy, když snad rozšířením pravomoci soudů vojenských na osoby občanské odsouzeny byly soudem vojenským.
Naproti tomu však osnova dle usnesení výboru nečiní rozdílu mezi zločiny, přečiny a přestupky, nečiní dále rozdílu mezi tím, byl-li trest uložen soudem nebo správním úřadem a zahrnuje výkon vazby jak soudní tak policejní. Výbor stál v souhlasu s vládním návrhem na zásadě stejného nakládání se všemi politickými provinilci a za každého stavu řízení.
Ustanovení § 3, v němž připuštěno, aby výhody pro politické provinilce v § 2, č. 1 f—i a č. 2 stanovené byly omezeny až na míru přípustnou dle všeobecných předpisů — jestliže by jimi byly ohroženy bezpečnost, pořádek v ústave nebo zdraví provinilců — bylo usnesením právního výboru škrtnuto s tím odůvodněním, že k tomu je stejně správa trestnice oprávněna, když nastanou takové výminečné v § 3 uvedené skutečnosti.
Konečně dodal výbor k vládní osnově nové ustanovení § 4, dle něhož zajišťovací a vyšetřovací vazbu před vynesením rozsudku nebo po něm jest vždy započíst do trestu.
Během jednání podán byl v právním výboru návrh, aby o tom, zda čin trestný sluší posuzovati pokud výkonu trestu se týče, dle tohoto zákona, rozhodovala při porotách porota a nikoliv soud.
Návrh tento byl však vzat zpět po vysvětlení, že porotci mohou rozhodovati jen o skutkovém podkladě, nikoliv o tom, jaký delikt zakládá čin, který porota pokládá za prokázaný. Bylo také výslovně řečeno, že otázka, zda čin byl spáchán z pohnutek politických nebo politicko-sociálních, může i dnes, bez zvláštního ustanovení — dána býti porotcům k zodpovědění.
V ostatním přidržel se výbor osnovy vládní a proto poukazuje se zde v tom směru na motivy vládní osnovy.
V Praze dne 28. července 1921.
Zpravodaj:
Dr. Hruban, v. r.,
Předseda: