Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Der Handel mit Salz ist seit einem Menschenalter frei. Der Umstand daß die Čechoslovakische Republik selbst kein Saz erzeugt, sondern das ganze für den Konsum benötigte Salz aus dem Auslande beziehen miste, wurde vom Finanzministerium dazu benützt, um den Handel mit Salz zu monopolisieren und durch Ausschaltung der freien Konkurrenz der begünstigten Firma auf Kosten des konsumierenden Publikums riesige Gewinne zuzuschanzen.

Auf Grund einer Verfügung des Finanzministeriums wird nämlich der Einkauf von Speise-, Vih- und Fabrikssalz für Böhmen von der Československá dovozní obchodní společnost s r. o. Prag, für Mähren, Schlesien und Slowakei von der "Čechoslavie", importní a exportní společnost s r. o. in Olmütz besorgt.

Wenn dies unter Hinweis darauf, das eine diesbezügliche Verordnung erfolgt sei, bestritten werden sollte, so wird dem gegenüber die Behauptung aufgestellt, daß tatsächlich nur diese beiden Gesellschaften seit Irrer Grindig im Jahre 1919 den Salzhandel monopolartig betrieben und keine andere von den vielen Firmen, die früher Salz aus dem Auslande eingeführt haben, trotz ihrer Bemühungen die Bewilligung für die Einfuhr von Salz erhielten.

Die Gewinne, welche die beiden genannten Firmen durch dies ihr zum Schaden der Konsumenten eingeräumte Monopol einheimsten, sind geradezu märchenhaft und gehen in die Hunderte von Millionen, kein Wunder, daß in erster Zeit die Legionärsbank, die sich auch guter Beziehungen zu den Zentralstellen erfreut, bemühte, den Salzhandel in die Hand zu bekommen.

Wenn man berücksichtigt, daß die Einfuhr im ersten Jahre nach dem Zusammenbruch infolge der vollkommen geräumten Lager den normalen Bedarf weit überstieg, daß sie im Jahre 1920 infolge der in allen Zeitungen und in Rundschreiben lancierten Gerüchte, im Herbste werde es kein Salz mehr geben, ebenfalls das doppelte des Bedarfes erreichte, weil sich insbesondere die Landbevölkerung ganz abnormale Salzmengen einlagerte, die dann verdarben, daß demnach mit einer Einfuhrziffer von weit über 50.000 Waggons pro Jahr gerechnet werden kann und daß bei einem Waggon ein Gewinn von über 3000 Kč erzielt wurde, so erhält man eine ungefähre Vorstellung von der Höhe des Gewinnes, den die beiden Firmen unter einander teilten. Zu einer Zeit als das Salz n Deutschland per 100 kg 40 Mark, die Frachtspesen bis zur Landesgrenze 9 Mark 45 Pfg., der Zoll 26 K demnach Meterzentner Salz ab Landesgrenze 85 K 50 h kostete, haben die beiden Salzfirmen für 100 kg 117 K 93 h später sogar 119 K 93 h eingebogen, sonach per Waggon zu 10.000 kg 3243 K bis 3443 K bis Verdienen gebracht, wobei die Mark mit 120 Kronen in Rechnung gestellt ist, obwohl ihr Kurs sich durchschnittlich auf 112 bis 113 K hielt. Dieses eine Beispiel ist ein genügender Beweis, daß der oben angenommene durchschnittliche Verdienst von über 3000 Kč per Waggon bei 50.000 Waggons demnach über 150 Millionen erreichen kann. Dabei ist zu Bedenken, daß die genannten Firmen nicht nur das einträgliche Salzgeschäft betreibe, sondern auch in Holz und anderen Artikeln Geschäfte machen. Demgegenüber aber ist es auffallend, daß die Čechoslavie bisher noch kein Steuerbekenntnis erstattet hat und ihr auch trotz ihres mehr als 2jährigen Bestandes noch keine Steuer vorgeschrieben worden ist. Wenigstens hat sich die Čechoslavie unter den Steuerträgern, deren vorgeschriebene Erwerbssteuer pro 1921 zur Einsicht aufgelegt waren, nicht befunden. Auf der einen Seite seufzen die Steuerträger unter einem unerträgliche Steuerdruck. Drohen die Städte, (wie z. B. Olmütz) unter ihren finanziellen Lasten zusammenzubrechen auf der andern Seite aber müssen wir sehen, daß ein Unternehmen, dessen Reingewinn in die Hunderte von Millionen geht, zur Steuerzahler nicht herangezogen wird.

Die Unterzeichneten fragen daher den Herrn Finanzminister:

1. sind ihm die oben geschilderten Verhältnisse bekannt, ist ihm insbesonders bekannt, daß die beiden oben genannten Firmen das ausschließliche Recht zur Salzeinfuhr erhalten haben und aus diesem Recht zum Schaden der Konsumenten Riesengewinne beziehen?

2. wenn nicht, ist der Herr Finanzminister geigt, die Angelegenheit der Salzeinfuhr zu untersuchen und dem Haus mitzuteilen, wieviel Waggon Salz die beiden Firmen in den Jahren 1919, 1920 und 1921 eingeführt haben zu erheben wie hoch der Einkaufspreis dieses Salzes und mit welchen Preis es weiter verkauft wurde?

3. ist es richtig, daß die "Čechoslavie" bisher ihr Erwebsteuerbekenntnis nicht erstattet hat und auch noch nicht besteuert worden ist? Wenn ja, ist der Herr Finanzminister geneigt, diese Begünstigung eines tschechischen Unternehmens zu rechtfertigen;

4. ist der Herr Finanzminister geneigt, die Einfuhr von Salz vollkommen frei zu geben, um durch den freien Wettbewerb dem Preis dieses unentbehrlichen Bedarfsartikels in der dem Weltmarktpreis entsprechenden Relation zu erhalten?

Prag, am 22. Juli 1921.

Obchod solí jest po jeden lidský věk volný. Okolnosti, že v Československé republice sůl se nevyrábí, nýbrž že veškerou sůl, jíž je pro spotřebu potřebí, musí se odebírat z ciziny, použilo ministerstvo financí ke zmonopolisování obchodu solí, a aby vyřadilo volnou konkurencí, dohodilo protěžované firmě na útraty spotřebitelstva obrovské zisky.

Podle nařízení ministerstva financí obstarává totiž nákup jedlé, dobytčí a tovární soli pro Čechy Československá dovozní obchodní společnost s r. o. v Praze, pro Moravu, Slezsko a Slovensko "Čechoslavie", importní a exportní společnost s r. o. v Olomouci.

Bude-li se to popírati s poukazem na příslušné nařízení, tvrdíme naproti tomu, že skutečně jen tyto dvě společnosti od svého založení v roce 1919 provozují monopol obchodu solí a žádná jiná z mnohých firem, které dříve sůl z ciziny dovážely, přes své namáhání neobdržela povolení k dovozu soli.

Zisky, které obě jmenované firmy nahromadily tímto monopolem, uděleným na škodu spotřebitelů, jsou přímo pohádkové a jdou do sta milionů; není divu, že v prvé řadě Legiobanka, která se těší dobrým stykům s centrálními úřady, namáhala se, aby dostala obchod solí do svých rukou.

Uvážíme-li, že dovoz v prvém roce po převratu vzhledem k úplně vyprázdněným skladům daleko přestoupl normální spotřebu, že podle zpráv v roce 1920 daných do všech novin a oběžníků, že na podzim nebude soli, dosáhlo se rovněž dvojnásobné spotřeby, poněvadž obzvláště venkovské obyvatelstvo uložilo si do zásoby zcela nadprůměrné množství solí, která se potom zkazila, že podle toho můžeme počítati s číslem dovozu, přesahujícím daleko 50.000 vagonů ročně, a že na jednom vagonu dosáhlo se zisku přes 3000 Kč, dostaneme přibližnou představu o výši zisku, který si obě firmy mezi sebou rozdělily. V době, kdy se v Německu počítala sůl za 40 M 100 kg, dovoz na hranice 9.45 M, clo 26 K, kdy tedy byl 1 q soli na zemských hranicích za 85 K 50 h, braly obě firmy, obchodující solí, za 100 kg 117 K 93 h, později dokonce 119 K 93 h, tedy za vagon 10.000 kg 3243 Kč až 3443 Kč, při čemž počítáme marku za 120 Kč, ač kurs průměrně pohyboval se na 112 - 113. Tento příklad jest dostatečným důkazem, že svrchu předpokládaný průměrný zisk přes 3000 Kč na vagoně, při 50.000 vagonech může podle toho dosáhnouti přes 150 milionů. Při tom dlužno uvážiti, že jmenované firmy provozuji nejen výnosný obchod soli, nýbrž obchodují také dřívím a jinými předměty. Naproti tomu jest však nápadné, že "Čechoslavie" neučinila dosud daňového přiznání a přes její více než dvouleté trvání nebyly jí dosud daně předepsány. Alespoň mezi poplatníky, jichž předepsaná daň výdělková na rok 1921 byla vyložena k nahlédnutí, "Čechoslavie" nebyla. Na jedné straně úpí poplatnici pod nesnesitelným tlakem daní, města (jako na př. Olomouc) hrozí shroucením pod finančními břemeny, na druhé straně musíme však viděti, že podnik, jehož čistý zisk jde do set milionů, nepřidrží se k placení daní.

Podepsaní táži se proto ministra financí:

1. Ví o svrchu uvedených poměrech, ví obzvláště, že obě svrchu uvedené firmy obdržely výhradné právo k dovozu soli a že z tohoto práva na škodu spotřebitelů těží obrovské zisky?

2. Ne-li, jest pan ministr financí ochoten, vyšetřiti věc dovozu soli a podati sněmovně zprávu, kolik soli obě firmy v roce 1919, 1920 a 1921 dovezly, vyšetřiti, jak vysoká byla nákupní cena této soli a za jako cenu ji dále prodávaly?

3. Jest pravda, že "Čechoslavie" neučinila dosud daňového přiznání z výdělku a nebyly jí dosud daně vyměřeny? Je-li tom tak, jest pan ministr financí ochoten, ospravedlniti toto protežováni českého podniku?

4. Jest pan ministr financí ochoten, úplně uvolniti dovoz soli, aby volnou soutěží cena tohoto nepostradatelného předmětu spotřeby udržela se ma relaci podle ceny na světovém trhu?

V Praze dne 22. července 1921.