Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

V roce 1919 a na jaře r. 1920 byla opravdu velice příznivá konjunktura pro jetelová semena, v důsledku čehož se snažil kde kdo, aby co nejvíce jetelových semen vyvezl, takže nastalo nebezpečí, že nezůstane v oblasti Československé republiky dostatečného množství semene pro vlastní potřebu. Spolehlivých dat o plochách jetelových kultur, po případě o výsledcích sklizně, zejména na Slovensku, tehdy nebylo.

Ministerstvo zemědělství rozhodlo se proto po slyšení zemědělských rad i jiných interesentů z řad producentů, aby vývozcům jako podmínka ukládána byla přiměřená menší reserva pro eventuelní domácí potřebu.

Dle informací u odborných kruhů zůstalo neprodáno nejvýše 50 vagonů semene červeného jetele v oblasti celé republiky (mimo obvyklé reservy jednotlivých zemědělců), jehož cena byla by i při eventuelním pozdějším vývozu rozhodně daleko nižší nežli na podzim 1919, neboť původně nabízená cena z ciziny již v roce 1920 značně poklesla. Dlužno podotknouti, že nebyla ani vyčerpána veškerá povolení k vývozu semene červeného jetele, jež byla za souhlasu ministerstva zemědělství udělena.

Nemalou překážkou vývozu byl také nedostatek krytých vagonů, neochota sasských drah v přistavování vagonů v Podmoklí, poruchy při transitu Německem a přísné podmínky dovozní v severních státech, zejména ve Švédsku. Cizozemští kupci v důsledku toho často také stornovali zakázky pro nesplnění lhůty dodací. U některých vývozců nemálo padalo také na váhu, že přišli pozdě se svými nabídkami na mezinárodní trh, patrně pro nedostatek obchodní agilnosti i rutiny, pokud se týče exportu. Velké zapracované firmy semenářské celkem si nestěžovaly.

Sklizeň z roku 1920 přišla s velikými zásobami na mezinárodní trh do konjunktury pro naši produkci velice nepříznivě, neboť objevila se mezi tím na trhu silná konkurence především z Francie, pak Italie, konečně i z Jugoslavie, Rumunska a Maďarska. Poptávka z ciziny byla chabá a rozhodovaly zde patrně také vysoké výlohy dopravní. Mimo to byla nabídka na našich trzích neobyčejně silná, poněvadž pro vysoké ceny v letech předchozích lákáni byli producenti k pěstování jetelových semen.

Pokud se týče bursovních záznamů semene jetele červeného, je pravdou, že znamená týž letos 600 Kč za 1 q (bílý 1.500 Kč za 1 q), avšak ceny tyto platily pouze pro jakost zcela podřadnou, kdežto semeno střední i první jakosti prodávalo se i znamená letos od 1.000 do 1.900 Kč, (u bílého jetele pak od 2 do 3.000 Kč).

Vývoz semen jetelových byl na podzim roku 1920 všemožně podporován a příslušné žádosti vyřizovány byly co nejrychleji. Vybíral se příplatek 5¹/₂%, ze kteréhož připadalo ¹/₂% na manipulační poplatky úřadu pro zahraniční obchod ku krytí režie a 5% na fond pro strojená hnojiva. Stanovení posléze uvedeného poplatku zákonem ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 Sb. z. a n. (§ 7) o opatření strojených hnojiv v roce 1921 bylo zdůvodněno začáteční poměrně příznivou konjunkturou na podzim roku 1920. Vlivu na schopnost vývozu poplatek tento neměl.

Zrušení tohoto přídavku k zmíněnému fondu bylo by možným jen změnou § 7 shora uvedeného zákona, finanční situace fondu pro strojená hnojiva však nedovoluje, aby byl připraven o tento zdroj příjmů, které byly podmínkou k jeho uskutečnění a proto není prozatím možno o zrušení uvedeného poplatku uvažovati. Mimo to nemělo by jeho zrušení pro přítomnou dobu velikého významu, neboť vývozci jsou povinni platiti tento příspěvek za semena vyvezená toliko do 31. října 1921; půl procenta manipulačního poplatku pro úřad pro zahraniční obchod jest pak pro tvoření cen pro vývoz bezvýznamným.

V Praze dne 1. července 1921.