Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2653.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .............................................................. 1921,
kterým se prodlužuje lhůta k přihláškám o důchod podle zákona o požitcích válečných poškozenou a upravuje vyplácení drahotní přirážky k jejich důchodům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Lhůta pro přihlášky o důchod vdovský, sirotčí a předkův (§§ 13, 15, 20 a 25 zákona o požitcích válečných poškozenou) stanovená v § 28 téhož zákona prodlužuje se všeobecně do 31. prosince 1921.
Ukáže-li se, že nebylo ani věcného, ani osobního důvodu, kterým by promeškání lhůty stanovené v § 28 zákona o požitcích válečných poškozenou mohlo býti ospravedlněno, nepřihlíží se k takové přihlášce.
§ 2.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby dle potřeby, avšak nejdéle do 31. prosince 1921, prodloužilo též lhůtu pro přihlášky invalidů k sociálně-lékařské prohlídce, která tvoří předpoklad pro přiznání důchodu invalidního (§ 26, odst. 3 cit. zák.)
§ 3.
Válečným poškozencům a jejich příslušníkům, pro něž byla podle předchozích ustanovení lhůta k přihláškám prodloužena, dlužno vypláceti vyživovací příspěvky a státní příplatky nadále za dobu od prvního dne měsíce následujícího vyhlášení tohoto zákona (§ 1), případně od prvního dne měsíce následujícího prodloužení lhůty (§ 2), až do přiznání důchodu, jest je však zúčtovati na přiznaný důchod (§ 40, odst. 2 cit. zák.)
Všem válečným poškozencům a jich příslušníkům, kterým lhůta přihlášky ve smyslu §§ 1 a 2 tohoto zákona byla prodloužena, bude od 1. května 1921 vyplácen vyživovací příspěvek a státní příplatek jako zúčtovatelná záloha na důchod pouze ve výši, ve které jim bude podle předpisu zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb z. a n., důchod vyměřen. Veškeré přeplatky přes to se objevivší budou poživatelům z důchodu sráženy.
§ 4.
Nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. října 1920 č. 602 Sb. z. a n., o prodloužení drahotní přirážky k důchodům válečných poškozenou na rok 1921 pozbývá platnosti dnem 31. března 1921.
§ 5.
Přirážku ve výši 50 procent k základním důchodům vyměřeným podle zákona o požitcích válečných poškozenců jest v případech naznačených v § 42 téhož zákona vypláceti od 1. dubna 1921 až do konce roku 1921.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby tuto přirážku průběhem roku 1921 snížil nebo zastavil, změní-li se poměry drahotní.
§ 6.
Zákon tento, jehož provedením se pověřuje ministr sociální péče v dohodě s ministry vnitra a financí, nabývá účinnosti dnem 15. března 1921, pokud jde o §§ 1, 2, 3, a dnem 1. dubna 1921, pokud jde o § 5.
Důvodová zpráva.
Zatím, než bude moci býti provedena pronikavá úprava zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, kterou hodlá vláda předložiti k schválení Národnímu shromáždění, bylo nutno v zájmu válečných poškozenců učiniti dvě opatření prozatímní, totiž prodloužení lhůty k přihláškám o důchod a upravení drahotní přirážky k důchodům na rok 1921.
Opatření ta mají býti uskutečněná předloženým návrhem zákona.
Prodloužení lhůty (§§ 1—3 návrhu).
Podle § 28 zákona o požitcích válečných poškozenců jest přihlásiti nárok, jenž byl dán již v době vyhlášení zákona do 1 roku od jeho vyhlášení. Invalidé se o důchod hlásiti nemusí, přihlásili se v stanovené lhůtě k sociálně-lékařské prohlídce (§ 26 zák.). Lhůta tato uplynula dnem 15. března 1921.
Dle dosavadních zkušeností byla lhůta dostatečnou pro přihlášky invalidů (nehledě k některým výjimečným poměrům), neboť vládní nařízení ze dne 23. dubna 1919, č. 224 Sb. z. a n., které stanovilo povinnost invalidů přihlásiti se. k sociálně-lékařské prohlídce, bylo vyhlášeno již dnem 30. dubna 1919.
Naproti tomu u pozůstalých (vdov, sirotků a předků) shledalo ministerstvo sociální péče ve. velmi četných případech, že jim nebylo možno opatřiti si potřebné doklady k přihláškám; největší obtíže působí začasté opatření úmrtního listu. V jiných případech se stalo, že pozůstalí nepodali přihlášky, domnívajíce se, že vyhověli povinnosti přihlašovací, hlásili-li se dříve o vojenské zaopatřovací požitky. Tyto různé závady staly se známými teprve v době, kdy lhůta k přihláškám končila.
Z těchto důvodů prodlužuje § 1 osnovy lhůtu pro přihlášky pozůstalým všeobecně až do 31. prosince 1921, § 2 osnovy pak má umožniti ministerstvu sociální péče, aby mohlo dle potřeby do téhož dne prodloužiti lhůtu k přihláškám také pro invalidy. Zvláštní poměry, pro které bude asi nutno všeobecně prodloužiti lhůtu i pro invalidy, naskytují se hlavně v cizině, v bývalých plebiscitních územích a v Podkarpatské Rusi. Ministerstvo sociální péče hodlá použíti tohoto zmocnění i v jednotlivých případech zvláštního zřetele hodných.
Případy, ve kterých lhůta k přihláškám počala běžeti později než ode dne 15. března 1920, budou těmito opatřeními dotčeny jen potud, že lhůty, které by byly skončily před 31. prosincem 1921, budou ve smyslu § 1 a 2 prodlouženy až do tohoto dne; ostatní zůstanou nezměněny.
§ 3 má zajistiti další vyplácení vyživovacích příspěvků a státních příplatků těm válečným poškozencům, jimž dosud nebyly vyměřeny důchody. Již důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o požitcích válečných poškozenců (tisk. č. 1871, zasedání Nár. shrom. r. 1919) odůvodňuje ohledně pozůstalých nutnost i nadále pracovati se systémem vyživovacích příspěvků. Bude-li nyní navrhovaným zákonem prodloužena lhůta, zmeškaná povětšině nezaviněně, bylo by neuspokojivé, kdyby váleční poškozenci, pro něž byla prodloužena lhůta, byli ponecháni beze vší podpory po dobu, než jim bude vyměřen důchod.
Úprava drahotní přirážky na rok 1921.
(§ 4 a 5 návrhu.)
§ 42 zákona o požitcích válečných poškozenou stanovil, že k základním důchodům válečných poškozenců jest v roce 1920 vypláceti drahotní přirážku ve výši 50%, která měla po dobu mimořádných drahotních poměrů vyrovnati do jisté míry rozdíl mezi důchody a cenami životních potřeb.
Poněvadž však poměry drahotní se podstatné nezlepšily, bylo stanoveno prozatímně vládním nařízením ze dne 25. října 1920, č. 602 Sb. z. a n., vydaným na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., aby byla drahotní přirážka vyplácena i v roce 1921. V očekávání, že invalidé s malým snížením výdělečné schopnosti se zatím včlení v hospodářský život, bylo tam stanoveno, že od 1. dubna 1921 přísluší tato přirážka pouze v případech, kde výdělečná schopnost jest nejméně o 35% snížena. Avšak ani toto očekávání se nesplnilo; k drahotě přistoupila hospodářská stagnace a z ní vyplývající nezaměstnanost.
Z uvedených důvodů zrušuje se § 4 dotyčné vládní nařízení a § 5 obnovuje vyplácení drahotní přirážky v plném rozsahu pro rok 1921 se zpětnou platností od 1. dubna 1921.
Náklad, jejž bude vyžadovati osnova, najde plné ohrady v rámci položek preliminovaných pro invalidní péči v státním rozpočtu na rok 1921. Při stanovení položky určené k hrazení výdajů na důchody válečným poškozencům (pol. 1. a 2., § 2, tit. 4., kap. XXI, výdaje řádné) nemohl býti přirozeně brán zřetel na případné zmeškání lhůty, takže pro náklad způsobený prodloužením této lhůty jest v této položce plná úhrada.
Stejně jest tomu tak s novou úpravou drahotní přirážky. Pro výdaje mimořádné ve výše uvedených položkách, z kterých se tato drahotní přirážka hradí, byly preliminovány částky představující právě 50% výdajů řádných, z kterých se hradí důchody.
Pokud se týká provedení navrhovaného zákona (§ 6 osnovy), zamysli ministerstvo sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vydati ihned po uzákonění osnovy řadu prováděcích předpisů, které mají za účel skončiti celou akci přihlašovací definitivně do konce roku 1921 a případné závady odstraniti.
Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena v zkráceném jednání podle § 55 obou jednacích řádů; zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně tak v senátě sociálně-politickému výboru se žádostí, aby podal zprávu v době co možná nejkratší.
K odůvodnění navrhovaného zkráceného jednání se uvádí, že ministerstvu sociální péče docházejí stále četné žádosti z řad válečných poškozenců, žádajících o rychlou úpravu těchto otázek. Poněvadž se jedná o opatření dodatečná, působící se zpětnou platností, pokládá vláda tuto osnovu zákona za velmi pilnou.
V Praze dne 20. června 1921.
Ministr sociální péče: