Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2651.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ..................................................................... 1921,
kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Platnost zákona ze dne 25. listopadu, 1919, č. 637 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou, rozšiřuje se na obchodní smlouvy, uzavírané v letech 1921 a 1922.
Článek II.
Vláda se současně zmocňuje, aby až do uzákonění nového autonomního celního tarifu upravovala celní sazby pomocí součinitelů (koeficientů) k základním sazbám tak, aby ochrana v základních sazbách platného celního tarifu daná byla i za přesunů cenových a měnových přiměřeně zachována.
Článek III.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Článek IV.
Provésti tento zákon ukládá se vládě.
Důvodová zpráva.
Zájem našeho státního hospodářství vyžaduje, aby obchodní smlouvy vyjednané s cizími státy byly uvedeny pokud možno nejrychleji v život, jelikož na jejich účinnosti v našem státě závisí současně dosažení smluvených výhod ve druhých státech, na nichž záleží zejména našemu průmyslu, jenž jest převahou odkázán na vývoz. Příkladem jsou nedávno uzavřené naše smlouvy s Itálií a s Rumunskem.
Z toho důvodu doporučuje vláda, aby zmocnění, které jí bylo uděleno zákonem ze dne 25. listopadu 1919, č. 637 Sb. z. a n., a které bylo obmezeno na smlouvy uzavírané až do 31. prosince 1920, bylo rozšířeno na smlouvy uzavřené během let 1921 a 1922.
Jak jest v § 3 zmíněného zákona z roku 1919 předepsáno, musí ovšem vláda smlouvy, které by takto zatímně v platnost uvedla ihned předložiti k ústavnímu vyřízení pro konečné schválení.
Jako dosud bude se i příště jednati hlavně o smlouvy krátkodobé, jelikož hospodářské poměry ve všech státech dosud panující a stav celního zákonodárství i stav jinaké úpravy dovozu a vývozu tím podmíněný nepřipouštějí ještě uzavírání smluv se lhůtami tak dalekými jako bylo pravidlem až do vypuknutí světové války.
Právě nejposlednější doba ukazuje, že téměř všecky státy přikročily nebo přikročují k dalekosáhlému zvýšení cel. Vyhovují tak požadavkům domácí výroby po tom, aby celní ochrana byla upravena přiměřeně k cenám světovým, v nichž jak průběhem světové války, tak zejména ještě v době poválečné nastaly netušené přesuny. Při tom projevují se ještě ve státech s vysokou valutou snahy ztížiti soutěž zboží, přicházejícího ze států s valutou znehodnocenou. Naopak ve státech s valutou hluboko pokleslou oproti paritě předválečné jeví se snahy vyrovnati rozdíly měnové systémem nejrůznějších celních přirážek.
Ačkoliv jako stát s vyspělým hospodářstvím, v němž převažují zájmy exportní, nechceme sledovati systém celní prohibice nebo jednostranného ochranářství, přece jsme za přítomných poměrů, kdy se u nás rovněž uplatňují Stejné vývojové tendence jako jinde ve světovém hospodářství, nuceni přizpůsobiti též svůj celní tarif co nejrychleji potřebám doby. Vláda, jež ve shodě se všemi zájmovými skupinami pracuje na přípravě nového autonomního celního tarifu, vyžaduje si tudíž současně zmocnění, aby do té doby, nežli bude možno nový tarif cestou ústavní uvésti v život, směla změnou celních sazeb pomocí součinitelů (koefficientů) k základním celním sazbám, jichž bylo již použito v platném provisorním tarifu (nařízení že dne 21. května 1921, č. 193 Sb. z. a n.), provésti taková opatření, jež by zájem státu a jeho hospodářství naléhavě vyžadoval.
Toto rychlé přizpůsobení celního provisorního tarifu potřebám doby může usnadniti vládě provedení zamýšleného uvolnění kontroly v zahraničním obchodě odstraněním povolovacího řízení až na výjimky, které by vzhledem na vyšší zájmy státní byly nadále ještě odůvodněny.
Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl Národním shromážděním projednán a schválen a sice vzhledem k naléhavosti své v řízení zkráceném dle §§ 55 jedn. ř. sněm.
Zájem státní vyžaduje, aby některé naše smlouvy obchodní s cizími státy již vyjednané (jako na příklad smlouva italská a rumunská) byly uvedeny co nejdříve v život, jelikož týmž okamžikem dosáhneme též smluvených výhod pro svůj vývoz do zmíněných států. Podobná nutnost objeví se zajisté i při dalších smlouvách, které bude možno v nejbližší době uzavříti jako na př. s Maďarskem a Polskem, nehledíc ani k revisi některých;
starších smluv.
Toto vyjednávání s cizinou předpokládá však také, aby náš vlastní celní tarif byl upraven přiměřeně potřebám doby.
Aby vláda mohla v případě nutnosti v zájmu státního hospodářství rychle jednati, potřebuje zmocnění, které v navržené osnově zákona žádá.
V Praze dne 14. července 1921.
Ministr obchodu a úřadu pro zahraniční obchod: