Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2650.
Vládní návrh
Zákon
ze dne ....................................................................... 1921,
kterým se upravují přísahy osob bez vyznání náboženského, konané před občanskými soudy.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Osoby, které jsou bez vyznání náboženského, přísahají v soudním řízení takto:
a) svědci:
"Přísahám, že o všem, nač budu před soudem tázán(a) — byl(a) jsem tázán(a) — vypovím — vypověděl(a) jsem — úplnou a čistou pravdu a ničeho nezamlčím — jsem nezamlčel(a)";
b) znalci:
"Přísahám, že podám — podal jsem — svůj nález a posudek dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dle pravidel vědy (umění, živnosti)";
c) ve všech ostatních případech budiž přísaha vykonána tak, že ke slovu "přísahám" připojí se příslušné vyjádření.
(2) Němí a hluchoněmí, kteří umějí čísti a psáti, podepíší přísežný vzorec, když si ho byli přečetli, vlastní rukou, hluší přečtou vzorec nahlas.
(3) Neumějí-li hluší, němí neb hluchoněmí čísti a psáti, vykonají přísahu pomocí tlumočníka.
§ 2.
(1) Před přísahou poučí soudce vyslýchanou osobu přiměřeně její chápavosti a vzdělání o důležitosti přísahy a o následcích křivé přísahy a upozorní ji, že přísahu musí vykonati beze vší výhrady a dvojsmyslnosti.
(2) Osoby jmenované v § 1, odst. 2., poučeny buďtež písemně, byl-li pak k výslechu přivzat tlumočník, jeho prostřednictvím.
(3) Jiné formálnosti a obřadnosti při přísaze dle tohoto zákona konané nejsou přípustny.
§ 3.
Zákon tento nabývá účinnosti za deset dní po vyhlášení; provésti jej náleží ministru spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
O výkonu přísahy v soudním řízení platí v republice československé na území práva rakouského zákon ze dne 3. května 1868, č. 33 ř. z., na území druhdy uherském pak ustanovení §§ 310 a 311 zák. čl. I. z r. 1911 (c. ř. s.) a § 217 a 218 zák. čl. XXXIII. z r. 1896 (tr. ř.).
Zákon z roku 1868 činí rozdíl mezi přísahou osob náboženství křesťanského a náboženství židovského a zachovává v platnosti starší předpisy o osobách, podle jejichž náboženství jest přísaha nepřípustna a o přísahách osob, které se přiznávají k evangelickému náboženskému vyznání helvetskému a náboženství mohamedánskému (dvor. dekret z 10. ledna 1816, č. 1201, z 21. prosince 1832, č. 2582, a ze 26. srpna 1826, č. 2217 sb. z. soud.).
Kdežto tedy na území práva rakouského platí o přísahách ustanovení velmi pestrá, zachovávající při přísaze staré zvyklosti a obřadnosti (přísaha před krucifixem a rozžatými svícemi, použití thory, koránu a přísežných formulí v jazyku tureckém), jest dle ustanovení práva uherského forma přísahy jednotná a spojena s jedinou formálnosti, že totiž přísahající, odříkávaje přísežnou formuli, drží pravou ruku na srdci (§ 311 č. ř. s. a § 218 tr. ř.). Náboženský ráz přísahy však zachován i v právu uherském potud, že přísahající dovolává se Boha za svědka.
Tato úprava přísežného výslechu před soudy však již nevyhovuje. Stává se vždy častěji, že osoby bezkonfesní zdráhají se vykonati přísahu soudem jim ukládanou dle dosavadních předpisu a vzhledem k nedostatku zákonných ustanovení o přísahách bezkonfesních dochází ke sporům mezi soudem a svědky, znalci nebo stranami, které vážnosti soudního řízení jsou citelně na újmu.
V zájmu nerušeného vykonávání spravedlnosti jest proto naléhavá potřeba, aby pro takovéto případy ustanovení o výkonu přísahy před soudem byla doplněna, kdežto pro případy ostatní zůstaly by v platnosti předpisy dosavadní.
Podobná úprava provedena bylá článkem 177 ústavy říše německé z 11. srpna 1919, č. 1383 ř. z., kde dovoleno, aby fakultativně na místo dosavadní přísežné formule, upravené novelou z 1. června 1909 (§ 481 č. ř. s.), vyslýchaná osoba, když soudce předříkal úvodní slova přísahy, prostě prohlásila "přísahám" ("ich schwöre").
Přísežní formule pro osoby bez vyznání zjednodušena jest v osnově měrou nejvíce možnou a ponecháno v ní z dosavadní formy jedině slovo "přisahám". Pojem tento jest tak vžitý, že těžko jest nahraditi jej výrazem jiným, a to nejen v jazyku statním, ale i v řečech národních menšin Československou republiku obývajících; původního náboženského rázu výraz "přísaha" pozbyl.
Řešiti otázku přísahy pro všechny případy jednotně se nedoporučuje, poněvadž nutno míti při řešení otázky této na zřeteli jednak náboženské cítění obyvatelstva, jednak i tu okolnost, že upuštění od náboženských obřadností ve všech případech mělo by často za následek stížení při vyhledávání pravdy.
Ve směru formelním se navrhuje, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla v poslanecké sněmovně výboru právnímu a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy.
V Praze dne 7. července 1921.
Ministr spravedlnosti: