Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2648.
Zpráva
I. státně-zřízeneckého výboru,
II. rozpočtového výboru
o návrhu poslance Brodeckého a soudruhů (tisk (240),
jímž se mění zákon ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n. o zařadění oficiantů do úřednických tříd hodnostních a platových.
I.
Státně-zřízenecký výbor zabývaje se ve schůzích ve dnech 20. dubna a 18. května 1921 iniciativním návrhem posl. Brodeckého a soudr. byl si plné vědom toho, že jde o problém velmi důležitý.
Zákonem ze dne 18. února 1919, č. 89. Sb. z. a n. dán byl podklad pro jmenování kancelářských oficiantů kancelářskými úředníky tím způsobem, že ti z kancelářských oficiantů, kteří v den vydání tohoto zákona dokončili 4, resp. 7 roků služby, stali se ve smyslu tohoto zákona kancel. úředníky. Lhůta takto stanovená zavinila, že ti z kanc. oficiantů, kteří tuto lhůtu časovou v dep vydání zákona nenaplnili, nemohli se kancelářskými úředníky státi, zůstávali mimo status a konečně při provádění zákona z 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n. o propočítání celkové doby služební měl tento stav za následek, že kancelářským zaměstnancům bylo k účelům provádění tohoto zákona odečteno 7 resp. 4 roky z celkové doby služební.
Tento postup zdůvodňovaný zásadami zákona z 18. února 1919 zavinil vzrušení mezi zaměstnanci kancelářskými, kteří zastávali názor, že ve skupině E služ. pragmatiky není čekací lhůta obvyklou.
Rozpory takto vzniklé měly býti odstraněny návrhem tisk 1240, který sleduje vyrovnání rozporů a záruku výhod ze zákona č. 222 Sb. z. a n. plynoucích.
Státně-zřízenecký výbor vyslechl za tím účelem názor vlády, tlumočený zástupcem ministerstva vnitra, jenž poukazoval k některým, zvláštní úvahy hodným okolnostem.
Tak zejména vytýkáno bylo vládou, že návrh zavádí též nové normy o jmenování kancelářských oficiantů a pomocníků kancelářskými úředníky a ustanovuje ty, kteří mohou prokázati. buď vyšší předběžné vzdělání, neb jednu zkoušku odbornou (§ 2} nebo konají práce výše kvalifikované kanc. úředníky skupiny D.
Ve vyslovené zásadě započítání pomocnické a oficiantské služby včetně válečných půlletí do platu a pense, jakož i v pro vedení zásadního zařadění do lhůt časového postupu platných pro skupinu C a D služební pragmatiky, spolu se započtením nevyčerpané části služební doby do dalšího časového postupu, vidí vláda další překážku možnosti provésti zákonem změny v návrhu obsažené. Domnívá se, že návrh ve svém celku zasahuje jednak do dosavadní organisace kancelářské služby, a to tím, že žádá zařadění kanc. oficiantů do skupiny D, kdežto nyní kanc. úředníci jsou zásadně, nehledě k výjimkám v resortu min. spravedlnosti, zařaděni ve skupině E, jednak do zásad, na nichž je vybudován § 52 služ. pragmatiky, který je považován za stěžejní ustanovení služební pragmatiky tím, že ustanovení tohoto paragrafu jsou též. stěžejními zásadami organisace kancelářské služby.
Z těchto důvodů zastávala vláda názor, že by z návrhu mělo býti vyloučeno vše, co zasahuje do organisace této služby a do zásad dosavadní služební pragmatiky.
Vláda vyslovila ochotu, předložiti co nejdříve návrh zákona, jehož směrnice by se podávaly z úvah o předloženém návrhů iniciativním, který by vyhovoval přání státně-zřízeneckého výboru i oprávněným přáním a zájmům kanc. personálu a zájmům služby.
Za účelem docílení dohody o zásadách, kterými by měl býti návrh zákona řízen, ustanovena subkomise státně-zřízeneckého výboru, složená ze zástupců všech politických stran, která ve třech schůzích ve dnech 3., 11. a 18. května 1921 jednala se zástupci vlády. Výsledky porad jeví se v těchto směrnicích:
Směrodatnou byla přijata zásada kvalifikace výkonu, která by umožnila rozvrstvení kancelářské práce na výkon práce pomlčené a práce výše kvalifikované.
Tato zásada byla přijata oboustranně za tím účelem, aby vláda nebyla na příště vázána na rozvrstvení kanc. personálu podle dosavadních norem vzhledem k výlučnému zařadění do skupiny E a aby tak dán byl základ potřebné reorganisaci kancelářské služby.
Zástupcem ministerstva vnitra bylo výslovně konstatováno, že tato kvalifikace práče stane se vůdčí zásadou příští reorganisace nejen služby kancelářské, nýbrž reorganisace státní správy vůbec. Vzhledem k tomu subkomise přijala tuto zásadu a usnesla se doporučiti státně-zřízeneckému výboru resoluci, dožadující se prozkoumání zařadění kanc. úředníků do jednotlivých skupin sl. prag. a zařadění kancel. personálu do těchto skupin na základě vytýčené zásady kvalifikace práce.
Intence iniciativního návrhu vzhledem k tomu, jakým způsobem rozřešiti otázku postupu kancelářských pomocných sil do skupiny kancelářských úředníků docíleno bylo dohody v tom smyslu, že kancelářské pomocné síly stanou se kancelářskými úředníky nejnižší hodnostní třídy, vzkazují-li alespoň 4letou službu konanou po dovršení 17. roku věku v poměru kancelářského oficianta neb pomocníka, a konají-li kvalifikovanou (vyšší) práci kancelářskou.
Platnost těchto ustanovení rozumí se 1. lednem 1921, aby tak oprávněný nárok na započítání výhodnějšího postupového, systému uplatnil se k účelům zákona o propočítání celkové služební doby. Vláda byla seznámena s touto intencí státně-zřízeneckého výboru a její zástupcové, zejména zástupce ministerstva vnitra prohlásil při různých příležitostech při řešení otázky započítání celkové služební doby kancelářskému úřednictvu a vysloužilým poddůstojníkům (certifikatistům), že jejích nárok bude upraven vyřízením iniciativního návrhu tisk 1249.
Z těchto důvodů trvá státně-zřízenecký výbor proti názoru vlády na platnosti zákona od 1. ledna 1921 a navrhuje:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na připojené osnově zákona a schváliti tuto resoluci:
Vládě se ukládá, aby náležitým způsobem v době co možno nejkratší nařídila a provedla prozkoumání zařadění kancelářského úřednictva, do jednotlivých skupin služební pragmatiky tak, aby toto úřednictvo mohlo býti náležitým způsobem zařaděno do skupin služební pragmatiky (C, D, E) na základě kvalifikace práce.
V Praze dne 18. května 1921.
Fr. Geršl, v. r.,
předseda.
Lud. Pechmanová, v. r.,
zpravodaj.
II.
Věc, o kterou zde jde, zaměstnávala již častěji sbory zákonodárné. Nikdy však nebylo odvahy řešiti jí v celé šíří a významu a tak po krátkém intervalu vrací se znovu, aby připomněla, že desetitisíce státních zaměstnanců cítí se poškozenými a nespokojenými.
Prvý zákon, ještě rakouský, ze dne 25. ledna 1914, č. 21 ř. z. vytvořil zvláštní kategorii státních zaměstnanců smluvních, t. zv. oficiantů, přidělených jako síly pomocné a kancelářské všem úřadům. Zákon pro přijetí předepsal mimo podmínky všeobecné jen znalost a vzdělání nejnutnější, obecné školy. Ve skutečnosti však s tímto nejnižším vzděláním shledáváme se málokde. Stát prostě kořistil z trhu práce, jako soukromý zaměstnavatel, a vybíral si při veliké nabídce jen síly nejkvalifikovanější. Tak mnozí příslušníci kategorie oficiantů mají předběžné vzdělání vyžadované pro skupinu E, ale také i pro skupinu D státních úředníků podle § 52 služ. pragmatiky, a nejsou dnes příliš vzácné případy, že v této kategorii oficiantů jsou zaměstnanci s celým vzděláním středoškolským, ba i částečně vysokoškolským. Je přirozené, že tito všichni s vyšší kvalifikací byli sem zahnáni bojem o život, o uhájení existence, a je dále potvrzeno praxí, že tato větší schopnost jejích jest využívána ku pracem zodpovědným i kvalifikovaným, jakož i všech ostatních, kteří se zapracovali a osvědčili. Bylo tedy jen otázkou času, kdy tito státní zaměstnanci vznesou své oprávněné požadavky, aby za vykonanou práci dostávali přiměřenou odměnu. Tak přicházíme k druhému řešení otázky oficiantů, jež vynuceno bylo již uvedenými příčinami a nad to vyvoláno bylo nouzí, jíž v nesnesitelných drahotních poměrech poválečných tato kategorie státních zaměstnanců obzvláště trpěla. Řešení nebylo možno odkládati, poněvadž § 10 zákona z 25 ledna 1914, č. 21 ř. z. ťo platech zvláštníchŤ mnoho neznamenal již při vydání zákona, v době po převratu však ničeho.
Revoluční N. S. řešilo tuto otázku zákonem ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., jímž zařadili se oficianti do úřednických tříd hodnostních a platových. Zákon tento sice projevil dobrou vůli, ale nehledě k sedmileté době čekatelské, vyžadované pro zařadění do tříd státního úřednictva a pro níž není důvodu, přímo byl znehodnocen shylockovským ustanovením, že výhod tohoto zákona požívali jenom ti, kteří v den vyhlášení, totiž 26. února 1919 měli požadovaný počet let. Tím byly sankcionovány politováníhodné nesrovnalosti. Tak ten, komu scházel den do 7 let, zařaděn nebyl, kdežto jeho kolega, o den ve službě starší, zařaděn byl zrovna tak, jako, jeho kolega, jemuž scházel den do dovršené služby, jež vyžadována do třídy 10. — do 11. třídy kategorie státních zaměstnanců. Tyto nesrovnalosti stávají se ještě horšími oři zákonu o propočítání let. Stav tento je prostě neudržitelný a my dnes zabýváme se věcí po třetí, abychom odčinili tuto křivdu.
Původní návrh č. tisku 1240 doznal mnoho změn a tak, jak jest nyní upraven, je výsledkem kompromisu stanoviska výboru státně-zřízencekého a stanoviska vlády. V celku bylo docíleno vzájemné dohody a obavy vlády ze zařadění oficiantů do skupiny státních úředníků byly rozptýleny koncessemi, že pro zařadění zde bude rozhodnou kvalifikace výkonu, která odliší práci pomocnou od práce kvalifikované. Toto zásadní stanovisko bylo tím spíše přijato, že také ono bude rozhodným pro reorganisaci státní služby. Dále dosavadní doba čekací sedmiletá zkrácena byla na dobu čtyřletou, počítanou od dovršení 17. roku, s další podmínkou 3leté vyhovující činnosti a ve 4. roce vyhovující práce kvalifikované a konečně, že zařaděna vyhoví těm podmínkám, jež pro kategorii, do níž má býti zařaděn, jsou předepsány (§ 1—2), § 3—5 jedná o způsobu započítání let. Účinnost tohoto zákona nastává dnem 1. ledna 1921.
Úkolem rozpočtového výboru jest posouditi zákon, pokud se týče účelnosti nákladu a úhrady. A tu jest třeba zdůrazniti následující: Návrhem odstraňuje se stará křivda způsobená zákonem ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n. a my jsme povinni i tuto nápravu vykonati již v zájmu spravedlnosti a uspokojení tak značné části státního zřízenectva. Náklad podle rozpočtu přibližný nepřestoupí 10,000.000 Kč. Úhrada má býti vzata z oněch úvěrů, které byly povoleny ku všeobecnému zlepšeni poměru státních zaměstnanců a z očekávaného vyššího výnosu zaváděných daní. Z důvodů uvedených dovoluje si rozpočtový výbor předlohu zákona tak, jak vyšla ze státně-zřízeneckého výboru, s účinností od 1. ledna 1921 doporučiti Národnímu shromáždění ke schválení.
V Praze dne 20. července 1921.
B. Bradáč, v. r.,
předseda.
R. Chalupa v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne ......................................... 1921
o jmenování úředníků v kancelářské službě.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Kancelářské práce podřízeného druhu, jako opisování ruční i psacím strojem, vedení jednoduchých záznamů a jiné podobné, buďtež obstarávány zásadně jenom kancelářskými pomocnými silami; vyšší kancelářské a pomocné práce administrativní buďtež konány zásadně kancelářskými úředníky.
§ 2.
Kancelářské pomocné síly buďtež jmenovány kancelářskými úředníky nejnižší hodnostní třídy příslušné skupiny ve smyslu. § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), jestliže a) vykazují aspoň 4letou službu konanou po ukončení 17. roku věku v poměru kancelářského oficianta neb pomocníka (kancelářské oficiantky neb pomocnice), nebo plně zaměstnané kancelářské pomocné neb výpomocné síly ve státních úřadech neb ústavech, 6) konají aspoň rok s úspěchem převážně vyšší práce kancelářské nebo pomocné administrativní práce a c) vyhovují podmínkám předepsaným pro ustanovení úředníkem vůbec a kancelářským úředníkem příslušné skupiny zvláště,
Ustanovení to neplatí pro kancelářskou službu dočasného, nebo přechodného rázu.
§ 3.
Při jmenování podle § 2 budiž v poměru úřednickém započtena do postupu platového i časového celá započitatelná služební doba, pokud přesahuje 4 roky, při čemž se nehledí k čekatelské době.
Je-li služné z tohoto zařadění vyplývající nižší, než-li dosavadní služné včetně osobních přídavků podle § 3 zákona ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., provede se zařadění do požitků hodnostní třídy a platového stupně podle dosavadního služného.
Nekryje-li se v tomto případě služné s platovým stupněm úřednického schématu, nastupuje zařadění do nejblíže vyššího. Doba ztrávená v příslušné třídě služebního stáří započte se při tom do časového i platového postupu v úřednickém schématu, a nastane-li zařadění do vyššího platového stupně než prvého, započte se do lhůty časového postupu stanovené pro hodnostní třídu, db jejíž požitků nastalo zařadění, vedle toho též doba potřebná podle čl. I., § 2 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. k dosažení tohoto stupně.
§ 4.
Veškerá doba v dosavadním služebním poměru do pense započitatelná započítává se kancelářským úředníkům) takto jmenovaným pro nárok i výměru pensijních a zaopatřovacích požitků.
§ 5.
Kancelářským úředníkům, jímž podle ustanovení § 4 po případě § 13, nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 666 Sb. z. a n. jest odečísti 7 let od služby, která se podle tohoto nařízení započítává, budiž započtena, jestliže nekonají výhradně jen kancelářské práce podřízeného druhu, do časového a platového! postupu této odečtené služby doba 4 roky přesahující.
§ 6.
Zákon tento, jehož provedením pověřují se veškeří ministři, nabývá účinnosti 1. ledna 1921.