Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2643.
Interpelace
poslance Rud. Malíka a soudruhů
ministru financí
o vybírání všeobecné daně nápojové z vína pro vlastní spotřebu určeného a dani nepodléhajícího.
Podle zákona ze dne 25. září 1919, čís. 533 Sb. z. a n. o všeobecné dani nápojové § 8, II. č. 3 jest povinen platit všeobecnou daň nápojovou ten, kdo ťnápoje uvedené vyrábí pro spotřebu vlastní, přesahuje-li výroba určité množství ve vykonávacím nařízení stanovené.Ť
§ 14 nařízení vlády ze dne 31. prosince 1920, čís. 679 Sb. z. a n. praví: ťNejvyšší množství výroby pro vlastní spotřebu, která nepodléhá dani, stanoví se pro kalendářní rok a domácnost úhrnem dvěma hektolitry u vína, vinného a ovocného mostu a padesáti litry u jiných šťáv ovocných.Ť Podle tohoto nařízení jest zřejmo, že výroba vína pro vlastní spotřebu jest do výše dvou set litrů daně prosta. Odpovídalo by to také resoluci přijaté rozpočtovým výborem dne 24. listopadu 1920 (tisk čís. 874.), kteráž zní: ťVláda se vyzývá, aby výklad vykonávacího předpisu k zákonu ze dne 25. září 1919, čís. 533 Sb. z. a n. změnila tak, aby bylo zřejmo, že sproštěná dávka z nápojů přírodních v něm stanovená jest daně prosta i tehdy, když výroba pro vlastní spotřebu přesahuje stanovené množství.Ť
Finanční orgány drží se však prakse dřívější, totiž zdaňují veškeré víno, tudíž li oněch osvobozených 200 litrů jakmile výroba pro vlastní spotřebu těchto 200 litrů přesahuje. Tím dán důkaz, že se v praksi nadobro pomíjí jasné znění oné resoluce rozpočtového výboru, a že tudíž o nějaké nápravě proti dřívějšku mluviti nelze.
Jest však v zájmu našeho vinařství, které jest ve svém rozvoji vysokými daněmi a různými škůdci vážně ohroženo, i v zájmu daňové morálky, aby oněch 200 litrů vína, vinného a ovocného moštu a 50 litrů u jiných šťáv ovocných bylo za všech okolností daně prosto, i když tedy výroba pro vlastní spotřebu toto množství přesahuje. Teprve ono množství, co těchto 200 l. vína a 50 l. u jiných ovocných šťáv přesahuje, má býti zdaněno. Zůstane-li však při dosavadní praksi, bude tím domácí produkce vína povážlivě oslabena, ježto menší vinaři raději hrozny odprodají a nebudou se snažit vína více nežli 200 litrů vyrobit, aby vyhnuli se zdanění. Bude pak nutno dovážet víno z ciziny za drahé peníze v množství stále rostoucím. Domácí produkce vína bude upadat, ač by jinak dosáhnouti mohla stupně soběstačnosti, kdyby pro toto důležité odvětví hospodářské bylo náležité porozumění.
Žádná kultura zemědělská nebyla v poslední době daněmi tak. postižena, jako vinařství. Vedle základní daně pozemkové, která u vinic jest značně vysoká, (uvalena na vinice:
a) Válečná přirážka k dani pozemkové ve výši 400%. (Zákon ze dne 18. listopadu 1919, č. 617 Sb. z. a n.) — Vládní návrh ze dne 6. prosince 1920 — tisk č. 1121 — navrhuje pro rok 1921 u vinic dokonce 600%.
b) T. zv. moučná dávka, která rovnajíc se dvojnásobnému katastr. čistému výnosu z vinic, činí skoro 800%. (Nařízení ze dne 25. srpna 1920, č. 494 Sb. z. a n.)
c) Dávka na fond pro opatření strojených hnojiv činí z vinic opět 820%. (Zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n.)
d) Zemská přirážka na Moravě k pozemkové dani z vinic činí 300%. (Nařízení zem. výboru ze dne 20. listopadu 1920, č. 136 z. z.)
e) Obecní a jiné přirážky průměrně nejméně 1000%.
f) Všeobecná daň nápojová u jednoho litru vína obnáší 80 hal., což s přirážkou zemskou 25% a obecní 25% dostoupiti může na 1.20 Kč.
g) Vedle této všeobecné daně nápojové jest. ještě zvláštní dávka z vína v lahvích, která činí z každých i načatých pěti korun ceny jednu korunu.
Spočítáme-li všechny tyto dávky, přijdeme k tomu úžasnému faktu, že stát jest původcem zdražení vína o 40—50%.
Uvážíme-li, že réva vinná v posledních letech přináší zřídka žádoucí užitek, že obdělávání vinic při vysokých mzdách dělnických (placených jak v penězích, tak i vínem, zejména, na Slovensku), jest velmi nákladné, při čemž náklady vzniklé z ničení různých škůdců z říše rostlinné i živočišné tvoří samy o sobě položku velmi značnou, uvážíme-li ono bezpříkladně kruté daňové zatížení, které jest tím krutější, ježto jest nespravedlivé (na př. z oněch 820% dávky na fond pro opatření strojených hnojiv vinice velmi málo dostanou zpět.) Zákon o všeobecné dani nápojové uznává pouze 10% opis z moštu hroznového, nepřihlíží však náležitě k oněm různým úbytkům na víně během roku a zejména ne k oněm, jež vznikají více méně bezplatným rozdáním vína domácímu personálu (dělnictvu atd.) a ježto vzniklo náhle, rychle za sebou (v době takřka jednoho roku!) přijdeme k tomu smutnému poznání, že naše vinařství těchto břemen nesnese a úplně zanikne.
Jest tudíž požadavek vyslovený onou resolucí rozpočtového výboru ze dne 24. listopadu 1920 plně odůvodněný a splnění jeho v zájmu domácí produkce vinné a v zájmu státu samého nutné. Není to požadavek přemrštěný, nesplnitelný, naopak vzhledem k onomu daňovému zatížení nepatrný, přes to však jeho splnění může pro uklidnění venkovského lidu v krajích vinařských velmi blahodárně působit a daňovou morálku posílit. I táží se podepsaní:
1. Jest toto bezpříkladné zdanění vinařství panu ministru financí známo?
2. Jest pan ministr financí ochoten. potřebné zařídit, aby § 14 nařízení vlády ze dne 31. prosince 1920, č. 679 Sb. z. a n. finančními orgány byl tak prováděn, že by se teprve výrobek přesahující množství v tomto paragrafu stanovené podléhal zdanění, jak jasně vyjadřuje resoluční návrh rozpočtového výboru ze dne 24. listopadu 1920, č. tisku 874?
V Praze dne 20. července 1901.
R. Malík,
Molík, Vacula, Chlebounová, Tůma, dr. Srdínko, Bradáč, J. Černý, Dubický, dr. Černý, Beran, Staněk, Mach, dr. Hnídek, Mašata, Rychtera, Štolba, dr. Kubíček, Oříšek, Prokůpek, Sonntág, Vraný, Medvecký, inž. Botto.