Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

2639.

Zpráva

výboru rozpočtového

a výboru pro dopravu a veřejné práce

o vládním návrhu zákona (tisk 1360)

o dani z vodní síly.

Daň z vodní síly byla navržena osnovou vládní již bývalému Národnímu shromáždění k projednání dne 21. května 1919, kdy připravovala se dávka z uhlí, kdy jako protiváha na vodní energii měla býti zavedena. Schválená dávka uhelná byla však při svém projednávání vyměřena značně výše, než původně, byla proponována, načež i osnova daně z vodních sil byla přepracována. Výsledkem jest vládní návrh, předložený sněmovně v lednu roku 1921 o dani z vodní síly. Vládní návrh ustanovuje, aby zdaněny byly veškery vodní síly nad 5 HP, a výše daně navržena na 10 hal: na 1 HP a hodinu. Zdanění pak mělo postihnouti vodní síly tak, aby režie předpisování, vybírání a kontroly dané byly co možná nejnižší, a proto podkladem měly býti hodnoty trvalé, stálé, jednou pro vždy zjistitelné, zejména výkonnost vodní síly, s menším zřetelem na její využití. Dávka uhelná (na daň až 43% z prodejní ceny uhlí K 30.— za 100 kg uhlí) obnáší 13 K na 100 kg, což se rovná 13 hal. na 1 kg. — Na výrobu 1 HP a hodinu na parním stroji třeba jest 1 1/2 — 2 1/2 kg uhlí, což znamená při parním pohonu 20—33 hal. na 1 HP a hod. zatížení daňového. Daň na z vodní síly nelze ovšem stanoviti tak, jak činí tato kalkulace, poněvadž vodní síly podle prvního návrhu měly býti postiženy v celé své výkonnosti, což proti postižení výroby síly kalorické dávkou z uhlí, kde pouze skutečné použití síly jest postiženo dávkou, bylo by značně vysoké a nespravedlivé.

Vodní síly máme také z veliké části v takových krajích, kde do provedení úplné soustavné elektrisace nelze vůbec síly tyto pro jich nepřístupnost využitkovati. Z těchto příčin bylo nutno navrhnouti zdanění vodní síly kvotou nižší než činí zdanění výkonu síly parní dávkou z uhlí. Výslednicí těchto úvah byl návrh daně 10 hal. na 1 HP a hod. Daň z vodních sil bude hledati jako jeden z hlavních podkladů svého vyměřování záznam ve vodních knihách, vedených při správách politických. Bohužel, že záznamy tyto nebyly prováděny tak přesně, jak by účel věci vyžadoval a tak stojíme v situaci, že tento úřední podklad vyměřování daně jest pouze částečný, namnoze vůbec chybí, nebo jest nesprávný. A přece jest třeba, by záznamy tyto byly vedeny co nejpřesněji, nejen jako podklad této budoucí daně, nýbrž jako podklad správného řešení a evidence vodních sil, jejich práv a tím i celé této otázky, národohospodářsky tak eminentně důležité. Proto daň z vodní síly projednává se se zřetelem k tomu cílí, aby evidence vodních sil staly se přesnější a řádným podkladem při akci vybudování vodních sil vůbec.

Stanovisko toto vedlo při jednání ovládni předloze k změně, t. j. k rozdělení předpisu daňového částečně na daň stálou, mající veškeré známky daně účelové, z části na daň, odpovídající dávce z uhlí, při čemž vyslovena zásada, že tato část daně má býti ve své výši pohyblivá, odpovídající výši dávky z uhlí, s ohledem k zvláštnostem vodních sil, v předu již částečně uvedeným.

Původní stanovisko předlohy, že pomůckou k vyměření daně má býti často pouze výkonnost této vodní síly, nemohlo býti akceptováno, poněvadž by pak byla daň značně nespravedlivou v některých případech, kde odlehlost místa a jiné ještě obtíže nedovolují vodní sílu plně využitkovati, a stanoveno, aby podkladem zdanění bylo též skutečné konstatování použití této výkonnosti, a ve smyslu tom také příslušné znění upraveno.

Znění vládní osnovy stanoví, že mají býti zdaněny vodní síly od 5 HP eff. výše. Byly vysloveny obavy, že schválení tohoto návrhu mělo by v zápětí škodlivé drobení sil na horských potocích, kde pak ku př. na místě 1 vodní síly na delší části toku na vyšším Spádu nastavěno by bylo stupňů více, jichž výkonnost žádná nebyla by nad 5 HP jen za tím účelem, aby vodní dílo nebylo zdaněno.

Z tohoto důvodu při projednávání schválen návrh, aby zabrány byly do zdanění i vodní síly pod 5 HP eff., a sice již od 2 HP eff. — Vodní síly v naší Československé republice nejsou přesně statisticky zjištěny. — Tarif daně navržen původně na 10 hal., rozdělen nyní na 4 hal. z 1 HP eff. a hod. jako daň stálá a pak stanovena přirážka, odpovídající výši daně uhelné s týmž korektivem. Přirážka tato stanovena právě pod vlivem projednávaného snížení daně. uhelné na 30% z ceny uhlí na dole a proto snížena byla na 4 hal. z 1 HP a hod.

Již původní předloha vládní pamatovala na vysoké investice dnes budovaných neb rekonstruovaných vodních děl a stanovila pro takovéto podniky dočasné osvobození od zdanění. Příslušné výbory toto stanovisko schválily a ač slevu daně učinily odvislou ód rozhodnutí ministerstva, rozšířily výhody až na 15 až 30 roků.

Daň tato není dle návrhu progresivní, příslušné návrhy však do určité míry chtěly vyjmouti nejdrobnější síly, předpokládajíce, že patří poměrně hospodářsky nejslabším majitelům, z plného zdanění a přijíti jim do určité míry vstříc. Proto schváleno, aby majitelé nejdrobnějších vodních sil do 5 HP eff. obdrželi výhodu, že jim z využitých HP eff. a hod. předepsána bude pouze kvota základní daně bez příslušné přirážky.

Statistika vodních sil v československé republice není doposud přesně zjištěna. Přibližně vykazuje asi tyto číslice:

Statistika podniků s vodními silami.

Konstatovati dle této statistiky, kolik vynese takto upravená vládní předloha na příjmu daňovém, lze velice těžko, poněvadž složku, do jaké výše vodní dílo je využito, jako veličinu neznámou nelze předem stanoviti, ale jest předem jisto, že návrh ten znamená snížení této daně, proti původní předloze, což odůvodněno jest snížením dávky uhelné a má v zápětí také příslušné klesnutí celého výnosu. Vyměření dávky a kontrola proti původní předloze bude do určité míry těžší. Avšak spravedlivost předpisu daňového byla zde důležitějším momentem než výnos daně a proto hodnota využití síly vzata byla v úvahu pro její předpisování. Jelikož pak je možno — zejména při menších podnicích — použíti paušalování daně, doufá se, že administrativa nepřekročí výnosu odpovídající meze.

Při projednávání předlohy bylo dáno více resoluci, celkem značné vážnosti, z nichž 1. a 3; resoluci výboru dopravního rozpočtový výbor podporuje. — Podle těchto jest třeba zdůrazniti, že příslušné přání stanoví, aby daň z vodní síly byla použita k přesnému vedení evidence vodních sil a k doplnění příslušných knih, a aby každoročně v řádném rozpočtu pamatováno bylo na využití vodních sil a elektrisace takovou položkou, jejíž výše by při nejmenším odpovídala výnosu této daně z vodních sil. Vyhovění této resoluci znamená důsledky hospodářské v tom smyslu, že další vodní síly zbudovány býti mohou a stávající lépe se využitkují, čímž opět novým předpisováním daně státu vzejdou nové hospodářské prospěchy.

Navrhuje tudíž rozpočtový výbor schválení zákona v následujícím znění:

Zákon

ze dne ......................................................................... 1921

o dani z vodní síly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. Všeobecná ustanovení.

§ 1.

Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na hřídeli poháněcího zařízení dle § 2., platí se základní daň 4 h a přirážka 4 h za jednu koňskou sílu (ks eff.) a hodinu.

Vláda se zmocňuje, by tuto přirážku snížila v tom poměru, v jakém bude snižována dávka uhelná.

§ 2.

Daň se vyměřuje podle ustanovení prováděcího nařízení, při čemž jako pomůcka slouží některý z těchto způsobů:

a) podle nejvyšší možné výkonnosti používaného poháněcího zařízení (kola, turbiny a pod.) v koňských silách effektivních, daných na hřídeli poháněcího zařízení, a jeho využití;

b) podle koňských sil effektivních (odst. a), potřebných k dosažení plné výkonnosti poháněného zařízení, a jeho využití, pokud na to stačí výkonnost zavedeného poháněcího zařízení s přepočtením sazby na místo, kde má býti zdanitelný výkon měřen;

c) při převedení vodní síly na elektrickou energii podle kilowatových hodin, měřených na rozváděcí desce, při čemž se 1 KW hodina počítá za 1.5 ks eff. a hodinu;

d) podle nejvyššího možného výkonu vodní síly, zjištěného po případě jiným vhodným způsobem.

Způsob, jak se zjišťuje výkonnost a doba, rozhodná pro vyměření daně při užití pravidla dle odst. a) neb b), stanoví se dle § 8.

§ 3.

Vyměřování daně děje se zásadně podle výkonnosti poháněcího zařízení (§ 2 a), pokud platně nenastoupí vyměřování dle § 2 b), 2 c) nebo 2 d).

Vyměřuje-li se daň podle výkonnosti poháněcího zařízení (§ 2 a), může podnikatel, nelze-li následkem měnivého stavu vody docíliti stálé vodní síly, žádati za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, by se počítala vodní síla na základě celoročního průměrného výkonu, při kratším provozu na základě průměru, připadajícího na dotyčné období výrobní.

§ 4.

Podnikatel jest oprávněn žádati, by daň vyměřována byla dle § 2 b), prokáže-li, kolik koňských sil je zapotřebí k dosažení plné výkonnosti poháněného zařízení, a je-li poháněné zařízení tak upraveno, že může býti dána pod úřední závěru ona část zařízení, z které nemá býti daň vyměřována. Ukáže-li se úředním šetřením, že podnikatel udal výkonnost menší, je týž povinen, hraditi náklad provedeného šetření, bez ohledu na případné trestní následky.

Z úřední moci se vyměřuje daň podle výkonnosti poháněného zařízení (§ 2 b), nelze-li daň jiným způsobem vhodně zjistiti.

§ 5.

Dle kilowatových hodin (§ 2. c) vyměřuje se daň k žádosti podnikatelově nebo z příkazu úředního tenkráte, když se vodní síla převádí na elektrickou energii. Kw hodiny zjišťují se na úředně cejchovaném a zabezpečeném počítadle, které je povinen podnikatel na vlastní náklad dodati a udržovati.

Převádí-li se vodní síla jen částečně na elektrickou energii, částečně ale užívá se přímo k pohonu strojů, lze použíti ustanovení o vyměřování daně dle údajů počítadla jen tenkráte, když druhou část energie lze zjistiti dle § 2. b).

§ 6.

Při smíšeném poháněcím zařízení jest podnikatel povinen učiniti takové opatření, aby výkonnost poháněcího zařízení mohla bytí zjišťována samostatně, nebo přistoupiti na rozhodnutí finančního úřadu vydaného na základě dobrozdání znalce nebo na základě vzájemné dohody.

Slouží-li smíšené poháněcí zařízení k výrobě elektrické energie, jest podnikatel povinen učiniti takové opatření, by elektrická energie, vyrobená pomocí vodního poháněcího zařízení, mohla býti zjišťována samostatně na zvláštním počítadle, nebo ujednati dohodu s finančním úřadem; nestane-li se tak, vezmou se za základ pro vyměření daně údaje počítadla bez ohledu na to, že část elektrické energie nebyla vyrobena vodní silou.

§ 7.

Ministr financí jest zmocněn povoliti za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, paušalování daně:

1. podnikům menšího rozsahu a s nepravidelným provozem, a

2. i jiným podnikům, bylo-li by vyměřování daně dle způsobů v § 2. uvedených z důvodů mimořádných poměrů zvláště obtížným.

§ 8.

Doba a rozsah provozu počítá se zpravidla dle ohlášení, podaného podnikatelem písemně příslušnému dozorčímu úřadu dle ustanovení prováděcího nařízení; bylo-li používáno vodní síly i mimo ohlášenou dobu nebo ve větším než ohlášeném rozsahu, může finanční úřad vzíti za základ pro vyměření daně plnou dobu i výkonnost, počítaje od okamžiku, kdy dle posledního ohlášení byl provoz zastaven.

Pro výměru daně béře se za základ nejméně jedna hodina nepřetržité provozní doby, i když provoz trvá dobu kratší. Při přestávkách kratších jedné hodiny počítá se provozní doba za nepřetržitou. Celková nepřetržitá provozní doba zaokrouhlí se. nečiní-li rovný počet půlhodin, na nejbližší půlhodinu.

Výkonnost poháněcího a poháněného zařízení počítá se dle ohlášení podnikatele, a nebylo-li ohlášení podáno, nebo nebylo-li podané ohlášení uznáno finančním úřadem, dle rozhodnutí finančního úřadu. Podnikatel je oprávněn žádati, by výkonnost byla zjištěna na místě za přítomnosti a vyslechnutí jeho neb jeho zástupců i znalců jím na vlastní útraty dožádaných; finanční úřad je oprávněn, přibrati k vyšetřování kdykoli vlastní znalce.

Ohlašování doby a rozsahu provozu koná se zpravidla dodatečně podle ustanovení prováděcího nařízení; nařízení toto stanoví také, jaké zápisy je podnikatel povinen konati o výkonnosti vodní síly a strojního zařízení a o době a rozsahu provozu.

Pro podnikatele je vlastní ohlášení a jakékoliv udání závazným až do případného nového ohlášení i tenkráte, když skutečnému stavu by odpovídala nižší výměra daně.

Je-li v podniku několik poháněcích zařízení, z nichž každé pohání určité stroje nezávisle na ostatních, může finanční úřad naříditi, že každé z těchto poháněcích zařízení sluší považovati za samostatný podnik ve smyslu tohoto zákona.

§ 9.

Osvobozena od daně je za podmínek, stanovených prováděcím nařízením:

1. vodní síla, jejíž efektivní výkon je menší než 2 ks eff. Vodní síla od 2 ks eff do 5 ks eff osvobozena jest od placení přirážky v § 1. uvedené;

2. vodní síla, odvozená z vodní síly již zdaněné nebo z jiné energie, vyrobené pohonem, vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů neb jiných surovin, podléhajících státní dani spotřební ;

3. vodní síla, které používají obce přímo z vodního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo neb družstva pro účely meliorační s vyloučením výdělečnosti.

Ministr financí se dále zmocňuje, by po dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem zemědělství o svobodil od daně vodní sílu, zužitkovanou během prvních 30ti let pomocí vodního díla, jež bylo vystaveno po 1. lednu 1919, a jehož zřizovací náklad nelze bez ohrožení výnosnosti umořiti v době kratší, a to v prvním patnáctiletí úplně, v dalším pětiletí do tří čtvrtin, v následujícím pětiletí do poloviny a v posledním pětiletí do jedné čtvrtiny; totéž ustanovení platí pro úplné znovuzřízení stávajících vodních děl.

Konečně se zmocňuje ministr financí, by po dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem zemědělství stejným způsobem osvobodil od daně vodní díla po 1. lednu 1919 rekonstruovaná, případně doplněná a to v poměru provedené rekonstrukce neb doplnění nejméně však o počet ks, o které byla výkonnost vodního díla zvýšena.

§ 10.

K zapravení daně jest povinen, kdo vodní síly užívá.

Kdy a jak se daň zapravuje, stanoví prováděcí nařízení.

§ 11.

O vymáhání nezapravených daňových částek, o promlčení daně a o opravných prostředcích platí tatáž ustanovení jako o daních spotřebních.

Daň z vodní síly požívá zákonného zástavního práva na vodním díle s veškerým příslušenstvím.

O úrocích z prodlení platí obdobně zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n.

II. Důchodkový dozor.

§ 12.

Kdo, vyjma případy spadající pod ustanovení § 9, č. 1., užívá vodní síly k pohonu nebo je držitelem vodního díla, způsobilého k zužitkování vodní síly, je povinen podle ustanovení prováděcího nařízení podnik tento, jakož i každou pozdější změnu podrobně popsati a ohlásiti finančnímu úřadu, jakož i označiti podnik zvenčí.

Finanční úřad je oprávněn žádati zevrubné údaje o vodní síle a poháněcím i poháněném strojním zařízení od vlastníka, podnikatele nebo držitele vodního díla.

Nemůže-li kdo údaje nařízené sám zjistiti neb ohlásiti, může žádati, by šetření bylo provedeno úředně na jeho náklad; do provedení tohoto šetření stanoví finanční úřad způsob a výměru daně prozatímně podle dohody nebo volného uvážení. Finanční úřad je povinen dbáti o to, aby náklad na zjišťování toto vynaložený byl co nejmenší.

§ 13.

Veškerá vodní díla, vodní poháněcí zařízení a s těmito místně spojené závody podrobeny jsou důchodkovému dozoru.

Zřízenci tímto dozorem pověření jsou oprávněni ve dne kdykoliv a v noci, pokud závody jsou v činnosti, na příslušné území a do závodů vstupovati, výkonnost strojního zařízení vyšetřovati, do zápisů, jež se o vodní síle a jejím užívání konají, a to i když nejsou tímto zákonem předepsány, nahlížeti, výpisy z nich činiti a na stvrzenu je odebrati.

Zřízencům prohlídku konajícím jest šetřiti ustanovení druhé věty § 8 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Kdo vodní síly užívá, je povinen sám nebo svými zřízenci žádané vysvětlení podati a pomocné práce při vyšetřování vodní síly bezplatně konati.

Vodní dílo a poháněcí zařízení musí býti tak přístupno, by dozorčí orgánové mohli zjišťovati počet koňských sil; finanční úřad je oprávněn, neučiní-li podnikatel sám přiměřeného opatření, učiniti tak na jeho náklad.

Finanční úřad je oprávněn, má-li odůvodněnou doměnku, že předcházející ustanovení k zajištění daně nepostačují, uvaliti na jednotlivé podnikatele podle ustanovení prováděcího nařízení zostřený důchodkový dozor, záležející v tom, že finanční úřad může podnikatelům uložiti povinnost, aby ohlašovali v určité lhůtě předem začátek a konec každodenního provozu a používání vodní síly a konali o těchto ohlášeních, jakož i výrobcích, zevrubné zápisy, dále že je finanční úřad oprávněn dáti pod úřední závěru. poháněcí i poháněné zařízení po dobu, za kterou se neplatí daň.

§ 14.

Byl-li ten, kdo je povinen platiti daň z vodní síly, pro zkrácení této daně pokutován, může finanční úřad podle ustanovení prováděcího nařízení zavésti na útraty jeho stálý důchodkový dozor.

III. Ustanovení trestní.

§ 15.

Přestupky tohoto zákona se stíhají podle důchodkového, trestního práva se změnami, stanovenými v tomto zákoně.

§ 16.

Nezapravení daně včas, pokud by daň nebyla kryta přiměřenou jistotou, stíhá se jako těžký důchodkový přestupek.

Kdo buď vůbec nevyhoví nařízením tohoto zákona o povinných ohlášeních neb opatřeních nebo tato ohlášení a opatření vykoná nesprávně nebo neúplně, trestá se, pokud se tento přestupek nestihá podle důchodkového trestního práva trestem těžším, pokutou 100 K až 20.000 K.

§ 17.

Nejmenší výměra peněžitých trestů nebo částek, jež nutno složiti, aby se podle, důchodkového trestního práva upustilo od právního řízení, stanoví se částkou 100 K, a bylo-li pracováno s vodní silou bez ohlášení nebo kromě doby ohlášené, nebo byl-li základ pro výměru daně udán nesprávně a s ohrožením daně, i když zkrácení daně nenastalo, částkou 1000 K.

V případech, ve kterých se podle důchodkového trestního práva uloží vězení jako zostření trestu, nelze uložený trest pod zákonem stanovenou nejmenší sazbu zmírniti.

Ustanovení trestního důchodkového práva o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo částky tuto výměru převyšující uloží se trest vězení.

Trestnost důchodkových přestupku promlčuje se ve třech letech.

IV. Ustanovení závěrečná.

§ 18.

Výhody, povolené podnikům či jednotlivcům, zužitkujícím vodní sílu, pokud odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem účinnosti jeho bez jakékoliv náhrady.

§ 19.

Ministru financí se ukládá by v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem zemědělství zákon tento provedl a den, kdy nabývá účinnosti, přesně stanovil vyhláškou ve Sb. zák. a nař.

Resoluce výboru rozpočtového.

I.

Ministr financí buď zmocněn paušalování daně z vodních sil co nejvíce umožniti.

II.

Vzhledem k tomu, že dosud při projednávání vládních i jiných návrhů, týkajících se živností a průmyslu nebyl brán zřetel na usnesené referáty v říšské radě živnostenské, která byla zřízena vládním nařízením ze dne 27. ledna 1920, č. 59 Sb. z. a n., navrhuje se, aby před každým projednáváním podobných návrhů byla kancelář, potažmo ministerstvo obchodu vyzváno, aby usnesení říšské rady živnostenské, vztahující se k těmto návrhům byly dotyčnému referentu dány k ruce aby k nim své stanovisko zaujati mohl.

III.

Vládě se ukládá, aby účinnost zákona tohoto před 1. lednem 1921 nezavedla.

V Praze dne 10. července 1921.

Za výbor rozpočtový:

Předseda:

Boh. Bradáč, v. r.

Zpravodaj:

Jan Černý (rep.), v. r.

Resoluce výboru pro dopravu a veřejné práce.

I.

Vláda se vyzývá, by vhodným zařízením postarala se o to, by při zjišťování technických podkladů pro vyměření daně z vodní síly byly opatřeny podklady pro evidenci vodních práv ve knihách, jež by vodoprávní úřady dle těchto výsledků doplnily a vedly jako jejich součást knihy o evidenci zdaněných vodních sil.

II.

Vláda se vyzývá, aby vyšetřila účinky daně z vodních sil při výrobě papíru a podala Národnímu shromáždění zprávu o svém šetření.

Zpráva o šetření budiž podána 1. měsíc před účinností zákona.

III.

Výbor pro dopravu a veřejné práce usnáší se na tom, aby vzhledem k tomu, že daň z vodních sil bude v státním rozpočtu příjmem řádným, pamatováno bylo každoročně v řádném rozpočtu na elektrisaci a využití vodních sil takovou položkou, jejíž výše by odpovídala při nejmenším výnosu daně z vodních sil.

V Praze dne 15. července 1921.

Za výbor pro dopravu a veřejné práce:

Předseda:

Inž. Boh. Bečka, v. r.

Zpravodaj:

Inž. L. Novák, v. r.