Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2619.
Interpelace
poslanců Fr. Zeminové, Al. Tučného, Rud. Laubeho, J. Hrizbyla a spol.
ministru sociální péče
o bezohledném a neoprávněném propuštění nebo předčasném pensionování zaměstnanců u pražského arcibiskupa Dra Kordače.
Zaměstnanci pražských arcibiskupů neměli sice nikdy na růžích ustláno, tolik však organisace zaměstnanecké konstatují: Pokud arcibiskupy byla bývalá knížata a hrabata, ponechávala, jak postupně stolec arcibiskupský nastupovala, převzatý personál na jeho místech, když povinnosti řádně plnil. Po příchodu občanského arcibiskupa se však poměry podstatně zhoršily. Každý téměř měsíc nebo čtvrtletí propadne některý zaměstnanec v paláci páně arcibiskupově jeho vypovídací mánii nebo předčasnému pensionování s přiřčením pense, jež se rovná žebrácké almužně.
Podali jsme svého času zprávu veřejnosti o vyhození pradleny, jež sestarala a schromla v paláci arcibiskupském. Teprve na náš veřejný nátlak byla jí vyměřena nepatrná pensička. V paláci arcibiskupa, který zrodil se v malé české chaloupce, není ani slitování se starými služebníky, ani uznání pro práci personálu. V paláci panuje diktatura blízkých příbuzných arcibiskupových, hlavně jeho sester a bratra, kteří intrikami, pomluvami a p. "zpracují" svoje vyhlédnuté oběti mezi zaměstnanci, aby tito buď dobrovolně ze služeb odešli, nebo byli vypovězeni či předčasně pensionováni.
Co je však na věci nejostudnější, jest, že místa takto terorem uprázdněná jsou v zápětí obsazena příbuznými páně arcibiskupovými. Tak vehnán do pense zahradník po 40 letech služby, v několika dnech musil vykliditi byt, ač se neměl kam hnouti, z rozčilení vážně onemocněl a za těch 40 let služby vyměřena mu almužna, přezvaná pensí, obnášející ročně Kč 1200, bez bytu. Místo po něm ihned obsadil bratr arcibiskupův, ač jest jen o dva roky mladší, než pensionovaný zahradník. Totéž stalo se zámecké klíčnici, jejíž místo zaujala ihned sestra arcibiskupova. Dlouholetí zaměstnanci musí za režimu páně Kordačova opouštěti službu a místa jsou šmahem obsazována příbuznými.
Pan arcibiskup Dr. Kordač má z velikých církevních panství příjmy do milionů korun ročně, mohl by tedy z těchto obrovských, prací nezískaných příjmů zaopatřiti svoje příbuzné a nemusel by tak činiti na úkor poctivých zaměstnanců.
Po býv. arcibiskupovi Huynovi byl komorníku — invalidovi poskytnut v paláci skromný byt a strava. Pan arcibiskup Dr. Kordač však invalidu — komorníka z paláce vypověděl. Také vdově po náhle zesnulém vrátném byla dána týdenní lhůta k vystěhování, což jest v době bytové tísně tím krutější, an v paláci je spousta pokojů.
Zaměstnanci v paláci arcibiskupském jsou ustrašeni — před každým prvním s úzkostí čekají — kdo z nich je na řadě. Všechny prosby a stížnosti se shroutí před sobectvím a lakotou příbuzných arcibiskupových a před jeho tvrdou nepřístupnou povahou. Věrným služebníkem svého pána a pomahačem v odstraňování služebnictva je pan centrální ředitel Kolmünzer. V paláci nejvyššího katolického hodnostáře našeho státu panuje nekřesťanský režim. Láska k bližnímu, úcta k práci, milosrdenství lidské, nemají v nádherně zařízeném zámku místo, ustupujíce hříchu lakoty a pýchy.
Víme, že lze těžko najíti paragraf, který by těmto smutným a v republice snad ojedinělým poměrům učinil konec. I Státní pozemkový úřad zastavuje se před vraty pyšného paláce knížete kněžského, zabíraje z rozsáhlého majetku jen nepatrnou část. Proto obracíme se, pane ministře sociální péče, na Vás s touto interpelací. Vaší povinností jest, starati se o sociálně slabé a v této své krásné funkci zakročil jste již mnohokráte, nebo Váš úřad, k urovnání poměrů a sporů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Učiňte tak také nyní, bez ohledu na vysoké církevní postavení pražského arcibiskupa.
Abychom vyhověli přání postižených zaměstnanců, interpelujeme Vás veřejně, pane ministře sociální péče:
1. Jsou Vám známy poměry, v jakých zaměstnanci arcibiskupa pražského žijí?
2. Jste ochoten zakročiti na ochranu v stálou nejistotu postavených zaměstnanců?
3. Povoláte při vyšetřování poměrů k výslechu také bývalé zaměstnance, protože na dosavadní bude se vykonávati veliký tlak, aby pravdivost těchto údajů oslabili, když je zapříti nebudou moci?
V Praze dne 12. července 1921.
Zeminová, Tučný, Laube, Hrizbyl,
Dr. Bartošek, Draxl, Dr. Vrbenský, Pelikán, Trnobranský, Dr. Franke, Landová-Štychová, Špatný, Netolický, Hrušovský, Langr, Pechmanová, Dr. Patejdl, Stříbrný, Sajdl, Slavíček, Dr. Uhlíř, Sladký.