Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2618.
Interpelace
poslance Borovszkého, Surányiho a soudruhů
ministru, vnitra
o krvavém přepadem obyvatelstva obce Ardanovců v Podkarpatské Rusi četnictvem.
V Podkarpatské Rusi okolo pohoří Háthegy (Hrbátové Hory) jest 25 obcí, jejichž obyvatelstvo zaměstnává se ponejvíce dřevařením a drobným hospodářstvím polním. Již dávno před válkou trpěli tito lidé nedostatkem pastvin pro svůj dobytek a proto se rakousky erár po četných intervencích poslanců rozhodl zakoupiti tamější panství Schönbornské. Lesy na tomto panství měly se vymítiti a z půdy takto získané upraviti pastviny. Cena kupní byla rozvržena na jednotlivé obce; a za války jimi také zaplacena a lid od té doby považoval získané pastviny za svůj majetek. Mýcení lesů bylo dovoleno za nepatrný poplatek, který dokonce za vlády maďarských rad vůbec se nevybíral.
Když maďarská vojska byla zahnána, prvním ťosvoboditelskýmŤ činem našich úřadů bylo zabrání tohoto velkostatku pro stát. Cena dřeva byla velmi zvýšena, pastva dobytka a sbírání roští úplně zakázáno. Třetina již vymýcené půdy byla dána lidu k obdělání. Všechny tyto činy velmi rozhorlily místní obyvatelstvo, a to tím spíše, že za dohlížitele na panství byl dosazen okresní hajný Klepš, který lidi za nejmenší přestupky tloukl a ukládal jim vysoké pokuty.
Za květnových agrárních manifestací dostavili se zástupci jmenovaných obcí též do Prahy, kde vyslechli s uspokojením řeči agrárníků, kteří slibovali rozdělení půdy a jiné výhody zvláště Rusínům. I v Munkači byl konán tábor lidu, na kterém promluvili zástupci čsl. agrární strany a při kterém lid rozehnala policie a vojsko. To vše dodalo obyvatelům rozhodnosti v jejich jednání. Budiž také podotknuto, že obyvatelstvo rozmnožilo svůj chov dobytka tak, že obyčejně místo 1 až 2 krav, měli 3 až 4. Tato okolnost a velká sucha, která uhodila, zostřila ovšem nedostatek pastvin a tu v této situaci zakročilo ještě četnictvo velmi nevhodným způsobem.
Jednoho dne chtělo zahnati několik celníků bez příčiny klidně se pasoucí krávy z pastvin domů. To roztrpčilo jejich majitele, kteří se do lesa dostavili. Mimo ně dostavil se však také okresní hajný Klepš v průvodu dvou jiných hajných a vyzval majetníky, aby vyhnali své krávy z lesa, jenž jest státním vlastnictvím. Výzvy jeho nebylo však uposlechnuto a byl upozorněn, že znemožní-li se pasení ve státních lesích, ohrožen byl by chov dobytka a tím i existence obyvatelstva. Tu Klepš s hajnými počal stříleti na krávy, začež rozčílení majetníci jej odzbrojili a zbili. Po těchto událostech dostavili se do Ardanovce tři četníci pod vedením strážmistra a zahájili vyšetřování. Ježto uznali, že lidi byl v právu, sepsali protokol a slíbili, že přednesou Oprávněné stížnosti obyvatelstva na příslušných místech. Avšak již odpoledne přišlo pět jiných četníků, kteří považovali za povinnost sbíti rychtáře, kterého náhodou na cestě potkali. Jeden z četníků chtěl jej dokonce probodnouti, což však strážmistr nedopustil. Po sbití rychtáře zvonili lidé v Ardianovci i okolních obcích na poplach a více než sto lidí seběhlo se v krátké chvíli do této obce. Četníci vyzvali lid aby se rozešel, byli však z obce vytlačeni. V noci bylo však četnictvo celého okolí soustředěno okolo Ardanovce. Na obou (koncích obce byty postaveny polní stráže, které za svítání do obce vtrhly Obsadily nejdříve kostel a radnici, aby zamezily dávati signály. Občanstvo však přes to způsobilo poplach. Četníci tehdy zaujmuli posice vedle kostela a stříleli po všech, kdož se na ulicích objevili. Jiří Kábelyi, obyvatel obce Medence byl smrtelně raněn a zemřel při dopravě do Munkače. Taktéž jiný občan z Medence zemřel zraněním. Přes to, že lid setrval v klidu, střílení neustalo, Jan Fedorka z Ardanovce byl střelen do hlavy a nohy. Vasil Lengyel byl bodnut bajonetem. Kterás žena byla střelena do nohy. Jiného občana chtěl celník probodnouti. Není možno zjistiti, kolik lidí bylo raněno, protože většina se obávala následků a proto se schovala. Očití svědci jsou toho názoru, že bylo raněno více než třicet lidí. Ani obyvatelé ubírající se klidně za povoláním nebo do kostela nebyli ušetřeni střílení. A když konečně palba byla zastavená, začalo zatýkání způsobem nejsurovějším. Občané sehnání byli dohromady a sbiti pažbami pušek. Na to odvedeni byli do Ilovse, Beregszázu a Munkačeva. Mužské obyvatelstvo v uvedených obcích skrývá se dosud v lesích z obavy před zatčením. Pro naléhavost hospodářských prací působí to ovšem nedozírné škody. Jelikož uvedené obce jsou blízko maďarských hranic, bylo by záhodno získávati jejích obyvatelstvo pro. naši republiku sociální péčí a ne postupováním tak surovým je znepřátelovati.
Proto táží se podepsaní ministra vnitra:
Zná tyto poměry v Podkarpatské Rusi? Co hodlá pan ministr učiniti, aby pozůstalým po padlých, jakož i raněným dostalo se náhrady?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby příště podobné případy byly nemožný a aby byly ihned napraveny neudržitelné poměry co do pastvin vůkolních obcí?
V Praze dne 30. června 1921.
Borovszky, Surányi,
Haken, Kunst, Nagy, Kučera, Malá, Rouček, Houser, Krejčí, Bubník, Mikulíček, Teska, Darula, Skaunicová, Warmbrunn, Svetlik, Tausik, Toužil, Skalák, dr. Hahn, Merta, Blažek.