Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2550.
Naléhavá interpelace
poslanců Al. Tučného, Hrušovského, J. Davida a společníků
ministerskému předsedovi
ve věci stávky bankovních zaměstnanců.
Od listopadu roku 1919 vedly organisace bankovních zaměstnanců vyjednávání se Svazem českých bank o služební pragmatiku pro úřednictvo a zřízenectvo, která měla býti doplněním a ujasněním právního i hmotného poměru zaměstnanců k bankovním podnikům. Průtah jednoho a půl roku jednání pro každého jasně nasvědčoval, že Svaz českých bank vyčkává vhodné chvíle, aby úpravu služebního poměru zaměstnanců odmítl anebo nabídl takovou služební pragmatiku vlastní, která zaměstnancům nebude přijatelna. To se také stalo.
Pod záminkou, že návrh služební pragmatiky, předložený organisacemi zaměstnanců, zasahuje do obchodního vedení bank a tak omezuje v tomto směru pravomoc ředitelství a správních rad, odepřel Svaz o něm jednati, ačkoliv návrh organisací zaměstnaneckých je téměř doslovná analogie služební pragmatiky, kterou od roku 1920 má zaměstnanectvo bank německých, aniž tyto banky někde pocítily újmu ve své pravomoci.
Vědomá nepravda jest tvrzení Svazu českých bank, že požadovaná pragmatika ohrozí řádné vedení ústavu. Zaměstnanci bankovní dožadují se pouze, by se zavedly kvalifikační, disciplinární a personální komise, které budou rozhodovati o postupu a o všech jiných otázkách osobního poměru zaměstnanců, aby se tím znemožnila a vymýtila protekce, jež v tomto směru ve všech bankách bují. Komise tyto mají býti vesměs paritně složeny, takže ředitelství bank dává se možnost stejné ingerence jako zástupcům zaměstnanců. V takových komisích není možno jednostranně na prospěch zaměstnanců rozhodovati, naopak praxe dosavadní v bankách německých dokazuje, že disciplinární komise stojí vždy na stanovisku objektivity tak přísné, že si do ní, jako do nadměrné sami ředitelé budou stěžovati. Komise disciplinární žádala ústy zástupců zaměstnanců rozsudek vždy přísnější, nežli zástupci bank, poněvadž zaměstnancům daleko více právě záleží na tom, aby všechny pochybné živly ze svých řad odstranili. Ani pro komise personální nežádá se takové kompetence, kterou by se bankám znemožnilo uplatňovati takový vliv na její rozhodnutí, neboť všechna rozhodnutí závisí na dohodě s personálním ředitelem a není-li této dohody docíleno, rozhoduje ředitelství, po případě v konečné instanci správní rada, tedy vždy orgán bank a nikoliv zaměstnanci.
Žádají tedy zaměstnanci, aby se jim umožnil oprávněný vliv na rozhodování ve vlastních záležitostech, umožnil event. přímý styk se správní radou a tak odstranila libovůle a protekcionářství ředitelství. Těmto však se zdá, že by tímto způsobem mohli zaměstnanci vniknouti do tajů ředitelstev a že by po příp. mohli správní radu informovati nepříjemně pro ředitelství.
Zaměstnanci českých bank odsvědčili jistě nadprůměrný zájem na klidném a zdárném vývoji hospodářského života, ba vyčkávali výsledku mírného dohodování. Jestliže tato trpělivost konečně 25. června praskla, nemůže býti nikomu s podivem a nesmí se také zaměstnancům zazlívati. Stávka však, která tímto dnem vypukla spontánní vůlí zaměstnanců, trvá již tři týdny a je po celou dobu provázena podivnou apatií vlády republiky, ač přece zejména jí nemohou býti lhostejny hospodářské škody, které stávkou již vzešly a ještě vzejdou.
Poukazujeme proto na jeden ze stínů následků stávky, na stavební ruch, který bude prodlužováním stávky jistě zastaven nebo ochromen na nebezpečnou míru. Upisování losové půjčky úplně uvázlo a stavitelé i podnikatelé staveb již ohlašují nutný důsledek toho, že stát z této půjčky ničeho na podporu stavebního ruchu nedává. Stávka nesporně ohrozí i podnikání průmyslové, neboť ani sebe vehementnější snaha, pomocí stávkokazů udržeti činnost bank, nedocílí pravidelné úřadování a pravidelný chod obchodů finančních. Vedle toho jest také jisto, že nevybíravé prostředky, kterých Svaz českých bank používá, aby zlomil spravedlivý boj zaměstnanců, může je vyprovokovati k jednání, které těžce poškodí nikoliv jen bankovnictví, ale celý náš vývoj hospodářský.
Jestliže Svaz českých bank odmítl dokonce pozvání ministerstva sociální péče k informativní rozpravě, máme nezvratné přesvědčení, že se jedná o zlomyslný justament, jehož následky má zaplatiti celý náš hospodářský vývoj, a poněvadž nám takové jednání nemůže býti lhostejno a nesmí podle našeho přesvědčení býti lhostejno zejména vládě naší republiky, tážeme se:
1. Jest vláda objektivně informována o příčinách a podstatě stávky bankovních úředníků?
2. Co hodlá vláda učiniti, aby tato stávka se skončila v zájmu národního hospodářství a v zájmu klidu celého života veřejného?
V Praze dne 12. července 1921.
Tučný, Hrušovský, David,
Špatný, Trnobranský, dr. Bartošek, dr. Uhlíř, Sladký, Pelikán, Laube, dr. Vrbenský, Pechmanová, dr. Patejdl, Zeminová, Stříbrný, dr. Franke, Netolický, Sajdl, Hrizbyl, Buříval, Slavíček, Draxl.