Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2520.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslanců Křepka, dra Lodgmana a soudruhů
o pamětním spise, předloženém roku 1919 mírové konferenci, pojednávajícím o problému Němců v Čechách (tisk 1047).
Na interpelaci kladu si za čest odpověděti:
Dotaz tento podán byl na základě informací a předpokladů, které neodpovídají zcela pravdě. Páni senátoři obracejí se na vládu s dotazem, předpokládajíce, jakoby ty t. zv. Memoiry byly bývaly oficiálním projevem vlády a nějakým juridickým podkladem buď k diskusím v senátu, nebo před jinými autoritami, korporacemi a konstitučními orgány republiky. Domnívají se, že ty t. zv. Memoiry byly předkládány v nějaké zvláštní oficielní formě konferenci mírové a tím vázaly nějak k tomu nebo onomu československou vládu. Soudí konečně, že obsahují Memoiry tyto nějaké zvláštní závazky československé vlády k mírové konferenci a následkem toho kladou vládě některé dotazy. soudíce, že vláda československá svých závazků nedodržela.
Všecky tyto předpoklady jsou nesprávné. Proto i dotaz, který byl na vládu adresován, stojí na nesprávném základě. Ty t. zv. Memoiry byly prostě zaslány sekretariátu mírové konference na všeobecnou žádost generálního sekretariátu konference poslaného všem delegacím, aby jim dodaly materiál, zabývající se jednotlivými problémy toho kterého státu a vysvětlující požadavky nebo názory jednotlivých delegací. Materiál tento byl pak k disposici členům konference, kteří se oň interesovali, zejména k disposicí jednotlivých členů různých komisí, které tím neb oním problémem se zabývaly.
Je dlužno podotknouti, že to nebyly nějaké oficiální podepsané projevy a požadavky, že právě byl to materiál, který měl býti nikoli od konference jako takové, nýbrž od jednotlivých členů territoriálních a jiných komisí prozkoumán a použít jako pomůcka k utvoření se toho neb onoho názoru. Materiál tento neomezoval se v žádném případě jen na ty t. zv. Memoiry, nýbrž na celou řadu jiných pomůcek, brožur, map, atlasů, geografických pomůcek, vědeckých spisů, které všecky byly k disposici generálnímu sekretariátu a které byly k volnému použití.
Zdůrazňuji dále, že tyto pomůcky doplňovány byly od jednotlivých delegací pomůckami jinými, často protichůdnými, takže veškerý materiál tento, daný k disposicí z různých stran a delegací generálnímu sekretariátu, představoval celý soubor, z něhož ty t. zv. Memoiry byly nepatrným výsekem, majícím ostatně stejný význam jako kterákoli brožura nebo spis a mapa propagační. Materiál tento mohl býti na konferenci použit, kritisován, rozebrán, anebo vůbec nemusil být použit a nemusilo se naň bráti vůbec ohledu.
Je třeba zejména na tento ráz tohoto materiálu poukázati s tohoto hlediska proto, že — jak je známo — některé delegace mírové konference, mezi nimi zejména delegace anglická a specielně severoamerická, rozeslaly v době, kdy se o požadavky jednotlivých národů centrálně evropských jednalo, do všech centrálně evropských krajin své experty a vynikající odborníky, kteří nejen že odešli na jednotlivá místa a do krajin, o něž byl spor, ale vešli ve styk s jednotlivými účastníky s druhé strany, jednali s jednotlivými politickými kruhy a přijímali od nich nejen informace, ale i memoranda, doklady, brožury, spisy a různé požadavky všeho možného druhu.
Mohu uvésti jako hodně význačný příklad, že na př. do Československa od americké delegace byl poslán známý učenec prof. Coolidge, který odejel do Vídně, Budapeští, Prahy a Varšavy, zdržel se zejména v Praze a byl — dle našich informací —ve styku s některými německými osobnostmi v Československé republice; přivezl na konferencí mírovou odtud celou řadu memoirů, spisů, propagačních brožur a formulovaných požadavků, jež on delegací americké a konferencí v té nebo oné formě předložil a s nimiž se přirozeně velmi důkladně počítalo při konečném tvoření se úsudků příslušných komisí. Dále nutno dodati, že tento a jiní delegáti američtí a angličtí byli velmi podrobně o všech otázkách národnostních v Československé republice informováni, že odjeli na př. i do Těšínska, kde se na místě o situací celého konfliktu přesvědčili a se všemi těmito zprávami přijeli zpět do Paříže a konferenci o nich předložili rozsáhlý raport. Ministr zahraničních věcí, dr Beneš, sám měl příležitost s prof. Coolidgem o všech jeho zkušenostech mluvit a jednotlivé otázky s ním probírat. Je známo, že prof. Coolidge byl jedním z nejvlivnějších delegátů amerických, známá kapacita vědecká a universitní profesor; byl nejvlivnějším členem t. zv. Commission des Nouveaux États, která všecky minoritní otázky projednávala a ze které vyšel speciálně návrh smlouvy o ochraně minorit.
Stejně tak poslán byl do republiky Československé a do Polska ku zkoumání problému národnostního americký delegát Lord, dále americký delegát dr Körner, celá rada delegátů anglických, kteří hned od počátku jednání konference míru měli za úkol podrobně poměry v republice zkoumat a na všecky národnostní a jiné problémy konferenci poukázat. Všichni tito delegáti posílali obsáhlé raporty na konferenci míru a všecky tyto raporty dávány byly k disposici generálnímu sekretariátu, aby je složil do materiálu, který byl dodán konferenci ať již od jednotlivých delegací, ať od jednotlivých ministerstev spojeneckých států nebo od jednotlivých specialistů nebo od různých organisací. Podotýkám ještě, že stejným způsobem nakládalo se s různými memoiry a provoláním různých organisací nebo i jednotlivců, které na konferencí ať ze zemí obsazených nebo zemí poražených byly posílány v ohromných množstvích; řada těchto dokumentů týkala se naší republiky. Vše to pokládáno bylo ve stejné míře za materiál, jehož jednotliví členové komisí o otázkách territoriálních rozhodující měli právo, nikoliv však povinnost použít. Upozorňuji, že podle našich informací o věci českých Němců a otázce minorit v Československu byla na konferencí literatura a materiál velmi rozsáhlý, z něhož jen menší část pocházela přímo se strany československé delegace.
Zdůrazňuji tudíž tento charakter t. zv. Memoirů a zejména pak ten fakt, že vedle nich na, konferencí míru byla ohromná spousta materiálu psaného docela s jiného hlediska a přímo z prostředí interesovaných, mající poskytnouti informace s jiného stanoviska nežli bylo vyznačeno v jednotlivých memoirech. Podotýkám konečně, že některé z těch t. zv. Memoirů buď v plném znění nebo podstatná jejich část byla už dávno před koncem války uveřejněna buď jako brožury propagační nebo jako revuální články a jako takové byly od různých propagačních středisek československého hnutí revolučního rozšiřovány.
Zdůrazňuji tuto formální a právní stránku věci, poněvadž je velmi důležita vzhledem k dotazu mně adresovanému.
Páni tazatelé postavili se na právní stanovisko nesprávné, hlavně také z toho důvodu, že si neuvědomili rozdíl postavení delegace československé na mírové konferencí a delegací států podražených. Státy porážené, jako na př. Rakousko, Německo nebo Maďarsko, byly vyzvány, aby podaly námitky ku podmínkám mírovým ve formě oficielní a ve formě přesně vymezených svých požadavků, právě vzhledem k tomu, že se s nimi nejednalo osobně, přímo a že netvořili součást konference. Následkem toho všecky tyto delegace podaly konferenci mírové odpovědi ve zvláštní oficielní formě na vytištěné podmínky mírové, které jim byly také ve zvláštní formě oficielní předloženy a oficielně delegacemi mírovými podepsány. Stejně tak po stránce právní musili oni předložiti svoji oficielní odpověď a oficielně ji podepsati. Od delegací, náležejících ku státům spojeným a přidruženým, nic takového vyžadováno nebylo a předáváno nebylo. Většinou vedla se diskuse osobní v osobním styku delegátů nebo v jednotlivých komisích. Mimo o se předkládala ohromná spousta různých administrativních aktů, detailních not, soukromých dopisů tak, jak je to obvyklé v denním styku administrativním a úředním k usnadnění práce. Věcí tyto neměly ani rázu, jaký jim přikládá předložená interpelace, ani svým právním charakterem nejsou a nebyly určeny veřejnosti. Co se týče Memoirů a brožur předložených, jako materiálu, není na nich nic tajného ani skrývaného nebo neznámého, protože všeobecně a veřejně jako propagační brožury byly veřejnosti spojenecké předkládány, ale i u nás některé listy je uveřejňovaly. Z toho důvodu není také příčiny, proč by vláda měla podjati se úkolu v nějaké oficiální formě publikovati a předkládali je veřejnosti. Veřejnosti jsou a byly doklady vždycky přístupny.
Propaganda, jež učiněna byla v jisté části tisku Československé republiky s těmito tak zv. Memoiry, spočívala zřejmě na nesprávných informacích o právní podstatě dotyčných Memoirů a na nepochopení situace, čímž byl dán důraz a zvláštní výklad něčemu, co důrazu toho nemělo a co výkladu toho nesneslo.
Vzhledem k této právní stránce celé otázky dovoluji si odpověděti na dotazy pánů poslanců, obsažené na konci jejich interpelace, takto:
Text Memoirů otištěný v německém časopise ťBohemiaŤ je správný. Vzhledem k tomu, za jakým účelem a za jakých podmínek Memoir tento a Memoiry jiné byly předloženy, nejednalo se vůbec o žádné klamání kohokoliv, nejméně o klamání mírové konference, poněvadž mírová konference měla možnost býti informována úplně nestranně. Ve skutečnosti správně o podstatě celé věci také informována byla a to se strany jistě kompetentní, objektivní a nestranné. Vláda Československé republiky nemá tudíž příčiny, aby cokoliv ospravedlňovala. Následkem toho nemůže se také jednati o pohnání k zodpovědnosti kohokoliv a není příčiny, aby se jednalo o nějaké vyrozumění spojených a přidružených mocností o omylech pamětních spisů, vzhledem k tomu, že tak zv. Memoiry obsahovaly prostě materiál předložený ku kritickému a objektivnímu zkoumání. Bylo věcí expertů spojeneckých, kteří Memoiry těmi měli se zabývati, aby je kriticky zkoumali, a jak z uvedené odpovědi je patrno, také se tak skutečně dělo.
Co se týče dotazu pátého a šestého o slibech Memoirů ve prospěch Němců učiněných a o nesplnění jich, dlužno podotknouti, že jednak je to věc názoru a diskuse, jednak že jsme ve státu konstitučním a v režimu parlamentárním a že záleží prostě na dohodě jednotlivých stran v parlamentě, aby mohly o jednotlivých otázkách v Memoiru tom obsažených se dohodnouti a rozhodnouti, v jaké formě, za jakých podmínek a modalit bylo by možno vtěliti v zákonné projekty principy tu obsažené nebo zda a jak už uplatněny jsou. Otázka ta nenáleží jenom vládě, nýbrž zejména parlamentu. Dlužno však připomenouti, že v dotazu tom nesprávně se mluví o daném slově mírové konferenci, které prý se strany československé vlády nebylo dodrženo a vůbec o slibech v Memoiru obsažených, jako kdyby se jednalo o nějakou zvláštní formulaci těch nebo oněch národnostních práv. To jediné, co z mírové konference ve věcech národnostních skutečně závazného vyšlo, je minoritní smlouva podepsaná 10. září 1919 v Saint Germain; tou je vláda československá vázána, tu musí dodržovati v plné míře a nekoná-li v tom své povinnosti, mají páni tazatelé plné právo vládu o vyplňování žádat. To od vlády československé bylo podepsáno, to od konference mírové, jako výsledek všech diskusí a jednání o těchto věcech, od ní bylo žádáno a v tom má opravdové závazky, které plnit musí a plnit bude. Všecko ostatní jsou vnitřní otázky politické, nikdo, ani mírová konference se do nich plést nemůže a nechce a je to Otázkou dohody jednotlivých stran, jak věci chtějí řešit. Vláda se vynasnaží, aby co nejvíce svojí spoluprací v těchto věcech mohla stranám pomáhati.
V Praze dne 5. července 1921.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2520.
Antwort
des Ministers des Äussern
auf die Interpellation der Abgeordn. Křepek, Dr. Lodgman und Gen.
betreffend die im Jahre 1919 der Friedenskonferenz vorgelegte Denkschrift über das Problem der Deutschen in Böhmen (Druck 1047).
Ich beehre mich auf die Interpellation zu antworten: Diese Anfrage wurde auf Grund von Informationen und Voraussetzungen gestellt, welche nicht vollkommen der Wahrheit entsprechen. Die Herren Senatoren wenden sich an die Regierung mit einer Anfrage in der Annahme, als ob die s. g. Memoiren eine offizielle Erklärung der Regierung und irgend eine rechtliche Grundlage für Diskussionen im Senate, oder vor anderen Autoritäten, Korporationen und konstitutionellen Organen der Republik gewesen wären. Sie sind der Meinung, daß diese sogen, Memoiren in einer besonderen offiziellen Form der Friedenskonferenz vorgelegt wurden und dadurch die čechosl. Regierung zu diesem oder jenem verpflichtet haben. Sie urteilen schließlich, daß diese Memoiren irgendwelche besonderen Verpflichtungen der čechosl. Regierung gegenüber der Friedenskonferenz beinhalten und stellen deshalb. an die Regierung mehrere Fragen in der Annahme, daß die čechosl. Regierung ihren Verpflichtungen nicht nachgekommen sei.
Alle diese Voraussetzungen sind unrichtig. Deshalb beruht auch die an die Regierung adressierte Anfrage auf einer unrichtigen Grundlage. Die s. g. Memoiren wurden lediglich dem Sekretariate der Friedenskonferenz übersendet auf ein allgemeines, allen Delegationen zugegangenes Ersuchen des Generalsekretariates der Konferenz, Material zur Verfügung zu stellen, welches sich mit den einzelnen Problemen des betreffenden Staates befaßt und die Forderungen oder Ansichten der einzelnen Delegationen erläutert. Dieses Material stand dann zur Verfügung jener Konferenzmitglieder, welche sich für dasselbe interessierten, insbesondere der einzelnen Mitglieder der verschiedenen Kommissionen, welche sich mit diesen oder jenen Problemen befaßten.
Es muß betont werden, daß dies nicht irgendwelche offiziellen, unterfertigten Kundgebungen und Forderungen waren, daß es eben ein Material war, welches durchaus nicht von der Konferenz als solches, sondern von den einzelnen Mitgliedern der territorialen und anderen Kommissionen geprüft und als Hilfsmittel dazu benützt werden sollte, um sich diese oder jene Ansicht bilden zu können. Dieses Material beschränkte sich keinesfalls bloß auf die s. g. Memoiren, sondern umfaßte eine ganze Reihe anderer Hilfsmittel, Broschüren, Landkarten, Atlanten, geographischer Behelfe, wissenschaftlicher Schriften, welche alle dem Generalsekretariate zur Verfügung standen und zur freien Benützung bestimmt waren.
Ich betone weiters, daß diese Behelfe von den einzelnen Delegationen durch andere, oft entgegenstehende, Behelfe ergänzt wurden, sodaß dieses ganze, von verschiedenen Seiten und Delegationen dem Generalsekretariate zur Verfügung gestellte Material einen ganzen Komplex darstellte, in welchem die s. g. Memoiren einem unbedeutenden Bruchteil bildeten, dem übrigens dieselbe Bedeutung zukam, wie irgend einer Broschüre oder einer für Propagandazwecke bestimmten Schrift und Landkarte. Dieses Material konnte auf der Konferenz benützt, kritisiert, erörtert oder überhaupt nicht benützt werden, und es mußte auf dasselbe überhaupt keine Rücksicht genommen werden.
Es ist notwendig, insbesondere auf den Charakter dieses Materiales von dem dargelegten Gesichtspunkte aus hinzuweisen, well — wie bekannt — einzelne Delegationen der Friedenskonferenz, darunter insbesondere die englische und speziell die nordamerikanische Delegation zur Zeit, als über die Forderungen der einzelnen Nationen Mitteleuropas verhandelt wurde, in alle mitteleuropäischen Gegenden ihre Experten und hervorragenden Fachleute entsendeten, welche nicht nur in die einzelnen Orte und Gegenden gingen, um welche gestritten wurde, sondern auch mit einzelnen Teilnehmern der Gegenseite in Fühlung traten, mit einzelnen politischen Kreisen verhandelten und von ihnen nicht bloß Informationen, sondern auch Memoranden, Belege, Broschüren, Schriften und verschiedene Forderungen aller möglichen Art entgegennahmen.
Als besonders markantes Beispiel kann ich anführen, daß z. B. in die Čechoslovakei von der amerikanischen Delegation der bekannte Gelehrte Prof. Coolidge entsendet wurde, welcher nach Wien, Budapest, Prag und Warschau fuhr, insbesondere sich in Prag aufhielt und — nach unserem Informationen — mit einzelnen deutschen Persönlichkeiten in der Čechosl. Republik in Fühlung stand; er brachte von hier zur Friedenskonferenz eine ganze Reihe von Memoiren, Schriften. Propagandabroschüren und formulierte Forderungen, welche er der amerikanischen Delegation und der Konferenz in dieser oder jener Form vorlegte und die bei der endgültigen Bildung eines Urteiles durch die bezüglichen Kommissionen naturgemäß gründlichst in Rechnung gezogen wurden.
Weiters muß beigefügt werden, daß dieser Delegierte und auch andere amerikanische und englische Delegierte sehr eingehend über alle nationalen Fragen in der Čechosl. Republik informiert waren, daß sie z. B. in das Teschner Gebiet fuhren, wo sie sich an Ort und Stelle von der Situation des ganzen Konfliktes überzeugten, und mit allen diesen Daten zurück nach Paris kamen und der Konferenz über dieselben einen umfassenden Bericht vorlegten.
Der Minister des Äußern Dr. Beneš hatte selbst Gelegenheit mit dem Prof. Coolidge über alle seine Erfahrungen zu sprechen und einzelne Fragen mit ihm durchzugehen. Es ist bekannt, daß Prof. Coolidge einer der einflußreichsten unter den amerikanischen Delegierten war, eine bekannte wissenschaftliche Größe und Universitätsprofessor; er war der einflußreichste Mitglied der s. g. Commission des Nouveaux Etats, welche alle Fragen betreffend die Minoritäten behandelte und von der speziell der Vorschlag zu dem Vertrage über den Minoritätenschutz ausgegangen ist.
Ebenso wurden zur Prüfung des nationalen Problemes in die Čechosl. Republik und nach Polen der amerikanische Delegierte Lord, weiter der amerikanische Delegierte Dr. Körner, und eine ganze Reihe englischer Delegierter entsendet, welche gleich vom Beginne der Verhandlungen der Friedenskonferenz an die Aufgabe hatten, die Verhältnisse in der Republik eingehend zu prüfen und die Konferenz auf alle nationalen und sonstigen Probleme aufmerksam zu machen. Alle diese Delegierten haben umfangreiche Rapporte an die Friedenskonferenz eingesendet und alle diese Rapporte wurden dem Generalsekretariate zur Verfügung gestellt, damit es sie dem Materiale beischliesse, welches der Konferenz, sei es von einzelnen Delegationen, sei es von einzelnen Ministerien der alliierten Staaten oder von einzelnen Spezialisten oder von verschiedenen Organisationen übergeben worden ist. Ich bemerke noch, daß auf eben solche Weise mit den verschiedenen Memoiren und Proklamationen der verschiedenen Organisationen oder Einzelner verfahren wurde, welche, sei es aus den besetzten oder besiegten Ländern in ungeheuren Mengen an die Friedenskonferenz gesendet worden waren; eine Reihe dieser Dokumente betraf auch unsere Republik. Alles dies wurde im gleichen Maße als Material betrachtet, welches zu benützen die einzelnen Mitglieder der über die territorialen Fragen entscheidenden Kommissionen das Recht, durchaus aber nicht die Pflicht hatten. Ich mache aufmerksam, daß nach unseren Informationen über die Angelegenheit der Deutschen Böhmens und über die Frage der Minoritäten in der Čechoslovakei eine Literatur und ein äußerst umfangreiches Material vorlag, daß nur zum geringeren Teile direkt von Seite der čechoslovakischen Delegation herrührte.
Ich lege daher auf diesen Charakter der s. g. Memoiren und insbesondere auch auf den Umstand Nachdruck, daß neben denselben der Friedenskonferenz eine ungeheure Menge von Material vorlag, welches von einem ganz anderen Gesichtspunkte aus verfaßt war und direkt aus der Mitte der Interessenten stammte und Informationen von einem anderen Ständpunkte als dem in den einzelnen Memoiren eingenommenen geben sollte. Ich füge schließlich noch bei, daß einzelne von diesen sog. Memoiren teils im vollen Wortlaute oder ein wesentlicher Teil derselben schon lange vor Beendigung des Krieges entweder als Propagandabroschüren oder als Revue-Artikel veröffentlicht und als solche von den verschiedenen Propagandazentralen der čechosl. revolutionären Bewegung verbreitet worden waren.
Ich lege auf diese formelle und rechtliche Seite der Angelegenheit besondern Nachdruck, weil sie in Hinsicht der an mich gerichteten Anfrage sehr wichtig ist.
Die Herren Fragesteller haben sich auf einen unrichtigen Rechtsstandpunkt gestellt, hauptsächlich auch aus dem Grunde, weil sie sich den Unterschied zwischen der Stellung der čechoslovakischen Delegation und den Delegationen der besiegten Staaten auf der Friedenskonferenz nicht klargemacht haben. Die besiegten Staaten wie z. B. Österreich, Deutschland oder Magyarien wurden aufgefordert, gegen die Friedensbedingungen Einwendungen in offizieller Form und in Form von genau umgrenzten Forderungen einzubringen, eben mit Rücksicht darauf, weil mit ihnen nicht persönlich und direkt verhandelt wurde und sie nicht einen Bestandteil der Konferenz bildeten. Infolgedessen überreichten alle derartigen Delegierten der Friedenskonferenz in besonderer offizieller Form die Antworten auf die gedruckten Friedensbedingungen, welche ihnen auch in besonderer offizieller Form vorgelegt und von den Friedensdelegationen offiziell unterfertigt worden waren. Ebenso mußten, in rechtlicher Hinsicht, jene ihre offizielle Antwort vorlegen und sie offiziell fertigen. Von den Delegationen der alliierten und assoziierten Staaten wurde nichts derartiges verlangt und ihnen auch nichts übergeben. Zum größten Teile wurde die Diskussion mündlich im persönlichen Verkehre der Delegierten oder in den einzelnen Kommissionen geführt. Außerdem wurde eine ungeheure Menge verschiedener administrativer Akten, Detailnoten, privater Schreiben so vorgelegt, wie es im täglichen administrativen und behördlichem Verkehre behufs Erleichterung der. Arbeit üblich ist. Diesen Sachen kam weder die Bedeutung zu, welche ihnen die vorgelegte Interpellation beilegt, noch sind und waren sie ihrem rechtlichen. Charakter nach für die Öffentlichkeit bestimmt. Was die vorgelegten Memoiren und Broschüren als Material anbelangt, ist an ihnen nichts Geheimes, Verdecktes oder Unbekanntes, weil sie allgemein und öffentlich als Propagandabroschüren der Öffentlichkeit in den alliierten Ländern vorgelegt, aber auch bei uns von einigen Blättern veröffentlicht worden waren. Aus diesem Grunde ergibt sich kein Anlaß für die Regierung, sich der Aufgabe zu unterziehen, sie in irgend einer offiziellen Form zu publizieren und der Öffentlichkeit vorzulegen. Der Öffentlichkeit sind und waren die Belege stets zugänglich.
Die Propaganda, welche in einem gewissen Teile der Presse in der Čechoslovakischen Republik mit diesen s. g. Memoiren betrieben wurde, beruhte offenbar auf unrichtigen Informationen über das rechtliche Wesen der betreffenden Memoiren und darauf, daß die Situation nicht erfaßt wurde, wodurch eine Sache eine. Bedeutung und eine besondere Auslegung beigelegt wurde, die eine solche Bedeutung nicht hatte und eine solche Auslegung nicht vertrug.
Im Hinblicke auf diese rechtliche Seite der ganzen Frage erlaube ich mir den Herren Abgeordneten auf die zu Schluß Ihrer Interpellation enthaltene Anfrage zu antworten, wie folgt:
Der in der deutschen Zeitschrift ťBohemiaŤ abgedruckte Text der Memoiren ist richtig. Mit Rücksicht darauf, zu welchem Zwecke und unter welchen Bedingungen dieses Memoire und andere Memoiren vorgelegt wurden, handelte es sich überhaupt nicht um eine Täuschung irgendjemandes, am allerwenigsten um eine Täuschung der Friedenskonferenz, weil die Friedenskonferenz die Möglichkeit hatte, vollkommen unparteiisch informiert zu werden. In Wahrheit war sie auch richtig über das Wesen der ganzen Angelegenheit informiert und das von einer sicherlich kompetenten, objektiven und unparteiischen Seite. Die Regierung der Čechoslov. Republik hat demnach keine Veranlassung, sich irgendwie zu rechtfertigen. Infolgedessen kann es sich auch nicht darum handeln, irgendjemanden zur Verantwortung zu ziehen, und liegt aus dem Grunde auch keine Veranlassung zu irgendeiner Aufklärung der allierten und assoziirten Mächte über Irrtümer in den Denkschriften vor, weil die s. g. Memoiren bloß das Material beinhalteten, welches zur kritischen und objektiven Prüfung vorgelegt wurde. Es war Sache der Experten der Alliierten, die sich mit den Memoiren befassen sollten, sie kritisch zu prüfen und, wie aus der angeführten Antwort ersichtlich, ist dies auch tatsächlich erfolgt.
Was die fünfte und sechste Anfrage bezüglich der zu Gunsten der Deutschen gemachten Versprechungen der Memoiren und deren Nichterfüllung derselben anbelangt, so muß bemerkt werden, daß dies einerseits eine Sache der Ansicht und Diskussion ist, andererseits, daß wir in einem konstitutionellen Staate und unter einem parlamentarischen Regime leben, und daß es lediglich an der Verständigung der einzelnen Parteien im Parlamente liegt, daß sie sich über die einzelnen, in dem Memoire enthaltenen Fragen einigen und entscheiden, in welcher Form, unter welchen Bedingungen und Modalitäten es möglich wäre, die darin ausgesprochenen Prinzipien in Gesetzvorlagen zu verkörpern, oder ob und in welcher Weise sie schon zur Geltung gebracht sind.
Diese Frage obliegt nicht nur der Regierung, sondern insbesondere dem Parlamente. Es muß jedoch daran erinnert werden, daß in. der Anfrage in unrichtiger Weise von einem der Friedenskonferenz gegebenen Worte gesprochen wird, welches angeblich von Seite der čechoslov. Regierung nicht eingelöst worden sei und überhaupt von in dem Memoire enthaltenen Versprechungen, als ob es sich um irgendeine besondere Formulierung dieser oder jener nationalen Rechte handeln würde. Das einzige, was aus der Friedenskonferenz in nationalen Angelegenheiten tatsächlich als verbindlich hervorging, ist der Vertrag betreffend die Minoritäten, unterfertigt am 10. September 1919 in Saint-Germain; durch diesen ist die čechosl. Regierung gebunden, diesen muß sie im vollen Masse einhalten und, wenn sie hiebei ihre Pflicht nicht erfüllt, steht den Herren Fragestellern das uneingeschränkte Recht zu, von der Regierung die Erfüllung zu verlangen. Dies wurde von der čechoslov. Regierung unterschrieben, dies wurde seitens der Friedenskonferenz als Resultat aller Diskussionen und Verhandlungen über diese Angelegenheiten von ihr verlangt, und in diesem Belange hat sie tatsächlich Verpflichtungen, die sie erfüllen muß und wird. Alles übrige sind innerpolitische Fragen, niemand, nicht einmal die Friedenskonferenz vermag und will sich in dieselben einmengen, und es ist bloß eine Frage der Verständigung der einzelnen Parteien, wie sie diese Angelegenheiten lösen wollen. Die Regierung wird sich bemühen, so viel als möglich durch ihre Mitarbeit in diesen Angelegenheiten den Parteien beizustehen.
Prag, am 5. Juli 1921.
Der Minister des Äußern: