Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2511.
Interpelace
poslanců Fr. Housera, Jos. Hakena, F. Warmbrunna a soudruhů
ministrovi školství a národní osvěty
o prázdnu ve školách o církevních svátcích.
Dne 1. února t. r. byl uveřejněn v některých českých denících projev Ústředního spolku jednot učitelských v Čechách s titulem ťPrázdno o církevních svátcíchŤ. Bylo v něm uvedeno, že církevní svátky katolické nemůže světiti národ Husův. Proto se o nich již dávno pracuje v továrnách a jiných závodech. Jen úřady a školy zachovávají posud starý zvyk, že nepracují, ač republikánský úředník a učitel by měl všeho času využíti k práci pro dobro občanstva. Někteří učitelé se odhodlali, že o církevních svátcích vyučují, ale tato jejich činnost nebývá vždy správně vykládána, ano, někde se učitelstvu brání, aby vyučovalo. Pokrokoví rodiče a občané nechť se starají, aby posílajíce děti do školy umožnili vyučování a zvýšili působení a vážnost školy, jíž jistě nesluší, aby oslavovala církevní svátky zahálkou.
Důsledkem výzvy a vyučování, které se 2. února na některých školách konalo, byl oběžník zemské školní rady tohoto znění:
ťVšem správám škol! Zemská školní rada vynesením z 15. února 1921, č. j. 666 pres. ai 1921 oznamuje: Ministerstvo školství a národní osvěty dalo. sem výnosem ze dne 8. února 1921, č. 13083—21, věděti toto: ťZemský Ústřední spolek jednot učitelských v ČecháchŤ vyzval 1. února v denních listech se zřejmým zřením k následujícímu dni svátečnímu české učitelstvo, aby vyučovalo i ve dnech církevních svátků státem dosud uznávaných. Připomínáme, že jednání takové jest označiti za naprosto nepřípustné a zájmu školy škodlivé. Samovolný postup jednotlivých sborů učitelských nebo dokonce jednotlivých osob ve věcech tak podstatných byl by s to, aby hluboce otřásl právním řádem a poškodil autoritu školy i autoritu učitelovu, protože rodičů, dětí, které se vyučování v takový den nezúčastní, nelze volati k zodpovědnosti. Není vyloučeno, že cestou zákona dojde záhy k omezení počtu dnů svátečních státem uznávaných; do té doby nelze však naprosto připustiti v zájmu spořádaných poměrů, aby sbory učitelské, nebo jednotlivci měnili platné předpisy školní na svůj vrub, zvláště nikoli učitelé, kteří dokonce, jsou si vědomí svých republikánských povinností, mají nejen zákonitých předpisů dbáti, ale i žáků smysl pro ně pěstovati.Ť O tom dávám věděti, žádaje, aby správa školy oznámila sem, bylo-li na některých školách výzvy Zemského Ústředního spolku uposlechnuto či nikoli. Zprávu jest sem poslati v každém případě.
Uvedený ministerský výnos je v rozporu s chvályhodnou snahou učitelstva, které chce využíti veškerého času k vzdělání mládeže, a se všeobecným názorem občanstva, že ministerstvu školství a národní osvěty nejméně přísluší, aby jakýmkoli způsobem bránilo vzdělávací prácí školní.
Podle ministerského nařízení z 25. dubna 1919, č. 18167 se ustanovují na školách ve školním roce za dny prázdna neděle a zasvěcené svátky různých vyznání. Pro děti nekatolické nejsou závazny svátky katolické a žáci bez vyznání nemají zasvěcených svátků vůbec. Mnohé školy a třídy mají žactva jiných vyznání než katolické a bez vyznání veliký počet, někdy více než polovinu. V Praze je v druhé obecné škole chlapecké v Holešovicích 43% dětí nekatolických, v Holešovičkách 57%, a v páté třídě té školy je z 22 žáků jen 6 katolíků. Podobný poměr žactva katolického a nekatolického byl zjištěn na mnohých školách v četných školních okresech. Svátky katolické světí tedy jen zlomek dětí školních, někde zlomek malý i nepatrný, a ježto pro ty je stanoveno prázdno, zdržují se od vzdělání děli ostatní, třeba tvořily většinu žactva ve třídě. Je proti učitelskému svědomí, aby byly zdržovány v kulturním pokroku, a před rodiči dbalými o duševní vzrůst svých dětí nelze za to nésti odpovědnost. Kdyby měly býti veškerým žactvem svěceny svátky katolické, měly by na takové svěcení totéž právo církve a vyznání jiná, českobratrská, československá, židovská.
Pro svěcení svátků, kteréhokoliv náboženského vyznání ve školách, při němž byl byly nuceny školní děti jiného vyznání míti prázdno, není zákonného důvodu, naopak, zákon z 25. května 1868, č. 49 ř. z., jímž se pořádají poměry mezináboženské občanů státních, přímo takové vynucování zakazuje. Jeho paragraf 13 zní takto: ťNikdo nemůže přidržován býti, aby v dní sváteční a slavné některé jiné církve nebo náboženské společnosti se zdržel práce.
Z uvedených důvodů táží se podepsaní:
1. Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten sděliti, které svátky jednotlivých církví v obyvatelstvu našeho státu zastoupených stát uznává?
2. Jest ochoten výnos z 8. dubna 1921, č. 13083 změniti tak, aby neodporoval platnému zákonu z 25. května 1868, č. 49 ř. z., že ony vyjmenované svátky církevní jsou státem uznávány s tím účinkem, že se má v ty dny zdržovati školní práce jen žactvo příslušné té církvi, která svátky světí?
3. Co hodlá zaříditi, aby ostatní žactvo, které tvoří značný zlomek a mnohdy většinu ve třídě, nebylo ve školním vzdělání zkracováno a mělo pravidelné vyučování?
V Praze dne 24. června 1921.
Houser, Haken, Warmbrunn,
Skalák, Svetlík, Krejčí, Surányi, Toužil, Rouček, Skaunicová, Malá, dr. Hahn, Nagy, Bubník, Darula, Mikulíček, Kunst, Merta, Borovszky, Kučera, Blažek.