Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2479.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Schollicha, dra Luschky, inž. Junga a soudruhů
o uzavření německého ženského učitelského ústavu v Opavě (tisk 1913).
V druhé interpelaci, podané ve věci shora uvedené se uvádí, že odpověď, podaná dne 5. ledna 1921 č. 1187, nesouhlasí ve všech bodech se skutečností. Budiž proto poznovu stručně vylíčen celý vznik a vývoj příslušných událostí:
Pro vzdělání učitelů německých škol obecných ve Slezsku byla v Opavě zřízena roku 1775 normální škola, která byla později proměněna v učitelskou vzdělavatelnu, jež byla roku 1867 nově organisována. Pro vzdělání učitelek německých škol obecných ve Slezsku byl výnosem ministerstva kultu a vyučování ve Vídni ze dne 16. září 1870, číslo 8599 zřízen v Opavě samostatný ženský ústav učitelský. Ústav tento byl původně organisován jako úplná škola se všemi čtyřmi ročníky. Ale tento stav potrval pouze celých devět let. Ministerstvo kultu a vyučování nařídilo výnosem ze dne 12. května 1879, aby se chovanky přijímaly pouze ob rok, tak, že ústav sice zůstal nadále samostatným, maje i svého zvláštního ředitele, ale počtem efektivních ročníků byl redukován na polovici. Chovanek bylo v školním roce 1880/81 celkem 87, v školním roce 1882/83 celkem 55, v školním roce 1883/84 celkem 44. —
Ale rakouské ministerstvo kultu a vyučování ve Vídni v krátké době uznalo zbytečnost nákladu na samostatného ředitele a nařídilo, aby od školního roku 1884/85 byly oba učitelské ústavy mužský i ženský v Opavě podřízeny jednomu řediteli, t. j. aby ředitel mužského ústavu učitelského byl zároveň i ředitelem ženského ústavu učitelského, při čemž právně ženský ústav učitelský i nadále figuroval jako ústav samostatný. Prvním společným ředitelem stal se Dr. Josef Mich, dosavadní ředitel mužského učitelského ústavu. Tento stav trval pak i dále, takže de iure byl ženský ústav učitelský samostatný: v rozpočtu státním byla systemisovaná místa učitelská na něm zvláště vedena a proto byly konkursy zvlášť pro ženský ústav vypisovány. Knihovny a sbírky učebných pomůcek byly oddělené a na obou ústavech konaly se odděleně porady učitelských sborů a vedeny byly o nich zvláštní protokoly. Tento právní stav trval až do roku 1920, kdy výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 17. srpna 1920, č. 36228 bylo nařízeno sloučení obou těchto ústavů učitelských.
Že byl ministerstvu školství a národní osvěty tento skutečný právní stav podrobně znám, je patrno právě z tohoto výnosu, kterým bylo nařízeno sloučení obou ústavů, neboť sloučiti lze pouze něco, co dosud bylo samostatné. Jest to patrno i z toho, že ve výnosu nařizuje se i sloučení sbírek a knihoven dosud samostatných, dále sloučení obou škol cvičných a vybízí se k provedení příslušných změn v stavu osob učitelských. Jest to patrno z toho, že v úřední statistice za školní rok 1919/20 se oba ústavy uvádějí jako samostatné a že i v nadpisu odpovědi na první interpelaci ze dne 27. října 1920 (tisk 1187) mluví se o ženském ústavě učitelském. Jestliže tato odpověď praví, že vlastně v Opavě samostatný učitelský ženský ústav nebyl, nýbrž dva ročníky podřízené ředitelství učitelského mužského ústavu, měl tím býti pouze vystižen skutečný stav, jaký se (musí jeviti nepředpojatému pozorovateli, ať už právní forma, ve kterou tento stav byl oděn, jest jakákoliv.
Budiž poukázáno na př. jen k tomu, že J. E. Dassenbacher ve svém schematismu rakouských středních škol, sestavovaném z úředních pramenů, na rok 1885 praví o obou ústavech:
ťDie beiden Anstalten wurden über Anordnung des Ministeriums in eine Anstalt verschmolzen.Ť Kdežto tedy pp. interpelanti akcentují stav právní, který nikdo nepopíral a nepopírá, odpověď na interpelaci poukazovala na stav, jaký se fakticky vytvořil. Při tom upozorňuji, že do textu interpelace vloudily se dvě nesprávnosti, třebaže rázu podřízenějšího a to: 1. V odstavci 3., bod e) a f), kde se praví, že v titulu a razítkách byly oba ústavy označeny jako samostatné. Ve skutečnosti úřední název zněl: ťK. k. Lehrer- und LehrerinnenbildungsanstaltŤ a též takové bylo i razítko. 2. V odstavci 3. bod d) se tvrdí, že nebylo v roce 1918 povoleno učitelskému sboru konání společných porad pro oba ústavy učitelské patrně proto, že oba ústavy byly samostatné; ve skutečnosti bylo toto svolení dáno ústně tehdejším zemským školním inspektorem Bedřichem Wrzalem, o čemž v protokolu o učitelské poradě ze dne 25. října 1918 se nalézá příslušný zápis.
Po sloučení provedeném na základě výnosu ze dne 17. srpna 1920, č. 36228 bylo přijato do I. ročníku 20 chovanců a 20 chovanek. Stalo se tak v důsledku zdejšího výnosu ze dne 26. června 1920, čís. 40486, který byl vydán v době, kdy de iure oba ústavy existovaly jako samostatné a za takové byly uznány i školskou správou. Výnosem tímto nařízeno, aby do každého z obou těchto ústavů bylo přijato po 20 chovancích resp. chovankách, což se také stalo; po nařízeném sloučení byli zapsaní sloučeni v jeden prvý ročník o 40 chovancích (resp. chovankách). Výnos tento, jímž bylo omezení zápisu na soukromých ústavech učitelských rozšířeno i na státní ústavy učitelské, byl nutný proto, že se ukázal veliký nadbytek německých učitelů škol obecných; byl však intimován pouze zemské školní radě v Opavě s určením pro oba tehdejší učitelské ústavy v Opavě, ježto ve Slezsku byl nadbytek německého učitelstva největší a ježto se soudilo, že v Čechách a na Moravě snad přece se přespočetné učitele podaří umístiti, v čemž se však školská správa zklamala.
Jest tedy v sloučeném německém ústavu učitelském v I. ročníku 20 chovanců a 20 chovanek, II. ročníku v tomto školním roce není, v III. ročníku mužském jest 40 chovanců, v témž ročníku ženském jest 39 chovanek, ve IV. je 40 chovanců. V školním roce 1921/22 bude ženská pobočka ještě při IV. ročníku, čímž trvání ženských poboček bude ukončeno, kdežto koedukace bude postupně po ročnících prováděna až do školního roku 1923/24, kdy bude ukončena. Kdyby se zachoval nynější způsob, jaký nastal v I. ročníku, t. j. aby počet chovanek obnášel vždy polovici, bylo by chovanek na úplném ústavě 80, tedy počet blížící se počtu chovanek v dřívějších ročnících bývalého samostatného ženského ústavu učitelského, jak shora byl uveden. Proto odpověď na první interpelaci tvrdila, že na počtu chovanek se takřka ničeho nezmění, jenže budou chovanky po všech ročnících stejnoměrně rozděleny a nebudou pouze ve dvou ročnících jako dříve. Odpověď nikterak nepopírá, že při tom počet chovanců sklesne na polovici, t. j. na 80, místo dřívějších 160 až 190 chovanců. Tato redukce jest však nevyhnutelná, protože nadbytek učitelů německých škol obecných ve Slezsku je přílišný a ježto je vyloučeno, že by noví abiturienti i při dnešním redukovaném počtu našli všichni umístění.
Jsem proto nucen po novém uvážení všech okolností prohlásiti, že na stavu, jaký nyní byl vytvořen, nebude v podstatě ničeho měněno, jsem však ochoten, ukáže-li se toho potřeba, upraviti poměr chovanců a chovanek tak, jako na jiných koedukačních ústavech v poměru dvou třetin k jedné třetině.
V Praze dne 20. května 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šusta, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2479.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Schollich, Dr. Luschka, Ing. Jung und Genossen
betreffend die Sperrung der deutschen Lehrerinnenbildungsanstalt in Troppau (Druck 1913).
In der zweiten, in der obangeführten Sache eingebrachten Interpellation wird asngeführt, dass die am 5. Jänner 1921, Z. 1187 erteilte Antwort nicht in allen Punkten den Tatsachen entspricht. Es sei daher die ganze Entstehung und Entwicklung der betreffenden Ereignisse neuerlich kurz geschildert.
Zur Heranbildung von Lehrern an deutschen Volksschulen in Schlesien wurde in Troppau im Jahre 1775 eine Normalschule errichtet, die später in eine Lehrerbildungsanstalt umgewandelt, welche im Jahre 1867 neu organisiert wurde. Zur Heranbildung von Lehrerinnen an den deutschen Volksschulen in Schlesien wurde mit Erlass des Ministeriums für Kultus und Unterricht in Wien vom 16. September 1870, Z. 8599 in Troppau eine selbständige Lehrerinnenbildungsanstalt errichtet. Diese Anstalt war ursprünglich als vollständige Schule mit allen vier Jahrgängen organisiert. Aber dieser Zustand währte nur ganze neun Jahre. Das Ministerium für Kultus und Unterricht verordnete mit Erlass vom 12. Mai 1879, dass Zöglinge nur jedes zweite Jahr aufzunehmen seien, so dass die Anstalt zwar weiterhin selbständig blieb und auch ihren eigenen Leiter besass, jedoch hinsichtlich der Anzahl der effektiven Jahrgänge auf die Hälfte reduziert war. An weiblichen Zöglingen gab es im Schuljahre 1880/81 im ganzen 87, im Schuljahre 1882/83 im ganzen 55, im Schuljahre 1883/84 im ganzen 44.
Allein das österreichische Ministerium für Kultus und Unterricht in Wien erkannte kurz hernach die Überflüssigkeit des Aufwandes für einen selbständign Leiter und verordnete, dass vom Schuljahre 1884/85 an beide Lehrerbildungsanstalten in Troppau, die männliche und die weibliche, einem Direktor unterstellt würden d. i. dass der Leiter der Lehrerbildungsanstalt zugleich auch Leiter der Lehrerinnenbildungsanstalt sein solle, wobei rechtlich die Lehrerinnenbildungsanstalt auch weiterhin als salbständige Anstalt figurierte. Als erster gemeinsamer Leite wurde Dr. Josef Mich, bisheriger Leiter der Lehrerbildungsanstalt, bestellt. Dieser Zustand dauerte dann auch ferner, so dass de iure die Lehrerinnenbildungsanstalt selbständig war: im Staatsvoranschlag wurden die an ihr systemisierten Lehrstellen separat geführt, und deshalb wurden die Konkurse für die Lehrerinnenbildungsanstalt separat ausgeschrieben. Die Bibliotheken u. Lehrmittelsammlungen waren gesondert, und an beiden Anstalten wurden separate Beratungen der Lehrkörper abgebalten und hierüber gesonderte Protokolle geführt. Dieser Rechtszustand währte bis zum Jahre 1920, wo mit Erlass des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 17. August 1920, Z. 36.228 die Vereinigung beider Pädagogien verordnet wurde.
Dass dem Ministerium für Schulwesen und Volkskultur dieser tatsächliche Rechtszustand genau bekannt war, ist eben aus diesem Erlasse ersichtlich, mit welchem die Vereinigung beider Anstalten verordnet wurde, denn vereinigen lässt sich nur etwas, was bisher selbständig war. Es erhellt dies auch daraus, dass in dem Erlasse auch die Vereinigung der bisher selbständigen Sammlungen Und Büchereien, ferner auch die Vereinigung beider Übungsschulen verordnet und zur Durchführung der entsprechenden Änderungen im Stande der Lehrpersonen aufgefordert wird. Es ist dies daraus ersichtlich, dass in der amtlichen Statistik für das Schuljahr 1919/20 beide Anstalten als selbständig angeführt werden, und dass auch in der Überschrift der Antwort auf die erste Interpellation vom 27. Oktober 1920 (Druck No. 1187) von der Lehrerinnenbildungsanstalt gesprochen wird. Wenn diese Antwort davon spricht, dass es in Troppau eigentlich eine selbständige Lehrerinnenbildungsanstalt nicht gab, sondern zwei der Direktion der Lehrerbildungsanstalt unterstellte Jahrgänge, so sollte damit nur der tatsächliche Zustand gekennzeichnet werden, wie er sich dem unbefangenen Beobachter darstellen muss, mag auch die Rechtsform, in welche dieser Stand gekleidet war, welche immer sein.
Es sei z. B. nur darauf hingewiesen, dass J. E. Dassenbacher in seinem aus amtlichen Quellen zusammengestellten Schematismus der österreichischen Mittelschulen für das Jahr 1885 von beiden Anstalten sagt: ťDie beiden Anstalten wurden über Anordnung des Ministeriums in eine Anstalt verschmolzen.Ť Während also die HH. Interpellanten den rechtlichen Zustand betonen, welchen niemand bestritt noch bestreitet, hat die Antwort auf die Interpellation auf den Zustand hingewiesen, wie er sich faktisch herausgebildet hat. Hiebei mache ich aufmerksam, dass in den Text der Interpellation sich zwei Unrichtigkeiten, wenn auch untergeordneter Natur, eingeschlichen haben und zwar: 1. Im Absatz 3, Punkt e) und i) wo es heisst, dass in der Titulatur und in den Stampiglien beide Anstalten als selbständige bezeichnet waren. In Wirklichkeit lautete die amtliche Bezeichnung: ťK. k. Lehrer- und LehrerinnenbildungsanstaltŤ und ebenso lautete auch die Stampiglie. 2. Im Absatz 3. Punkt d) wird behauptet, es wäre im Jahre 1918 dem Lehrkörper die Abhaltung gemeinsamer Konferenzen für beide Pädagogien offenbar deshalb nicht gestattet worden, weil beide Anstalten selbständig waren; in Wirklichkeit wurde diese Erlaubnis durch den damaligen Landesschulinspektor Friedrich Wrzal mündlich erteilt, worüber im Protokolle über die Lehrerkonferenz vom 25. Oktober 1918 die entsprechende Eintragung sich vorfindet.
Nach der auf Grund des Erlasses vom 17. August 1920, Z. 36.228 durchgeführten Vereinigung wurden in den I. Jahrgang 20 männliche und 20 weibliche Zöglinge aufgenommen. Dies geschah in Konsequenz des hiesigen Erlasses vom 26. Juni 1920, Z. 40.486, welcher zu einer Zeit erging, als de iure beide Anstalten als sebständige existierten und als solche auch von der Unterrichtsverwaltung anerkannt wurden. Mit diesem Erlasse wurde verordnet, in jede dieser beiden Anstalten je 20 männliche resp. weibliche Zöglinge aufzunehmen, was auch gesichah; nach der angeordneten Vereinigung wurden die Eingeschriebenen in einen ersten Jahrgang von 40 Zöglingen (beiderlei Geschlechtes) vereinigt. Dieser Erlass, mit welchem die Beschränkung der Einschreibungen an privaten Lehrerbildungsanstalten auch auf staatliche Lehrerbildungsanstalten ausgedehnt wurde, war deshalb notwendig, weil sich ein grosser Überfluss an deutschen Volkschullehrern gezeigt hat; er wurde jedoch bloss dem Landesschulrate in Troppau mit der Bestimmung für beide damaligen Lehrerbildungsanstalten in Troppau intimiert, weil in Schlesien der Überfluss an deutschen Lehrern am grössten war und weil man annahm, dass es in Böhmen und Mähren doch gelingen würde, die überzähligen Lehrer unterzubringen, worinsich jedoch die Unterrichtsverwaltung getäuscht sah.
Es sind also in der vereinigten deutschen Lehrerbildungsanstalt im I. Jahrgang 20 männliche und 20 weibliche Zöglinge; einen II. Jahrgang gibt es in diesem Schuljahre nicht, im III. Jahrgang (männlich) sind 40, in demselben Jahrgange (weiblich) 39 Zöglinge, der IV. Jahrgang hat 40 Zöglinge. Im Schuljahre 1921/22 wird eine weibliche Parallelklasse noch beim vierten Jahrgange sein, womit der Bestand der weiblichen Parallelklassen abgeschlossen, während die Koedukation sukzessive nach Jahrgängen bis zum Schuljahre 1923/24 durchgeführt, worauf sie abgeschlossen werden wird. Wenn der bisherige Modus aufrecht bliebe, wie er im I. Jahrgang eintrat, d. i. dass die Anzahl der weiblichen Zöglinge stets die Hälfte ausmachte, gäbe es an der vollständigen Anstalt 80 weibliche Zöglinge, also eine Zahl, die jener der weiblichen Zöglinge in den früheren Jahrgängen der ehemals selbständigen Lehrerinnenbildungsanstalt nahe käme, wie sie oben angeführt wurde. Deshalb hat die Antwort auf die erste Interpellation behauptet, dass an der Anzahl der weiblichen Zöglinge sich sozusagen nichts ändere, nur dass die weiblichen Zöglinge auf alle Jahrgänge gleichmässig verteilt und nicht mehr bloss zwei Jahrgänge bilden würden wie früher. Die Antwort leugnet keineswegs, dass hiebei die Zahl der Zöglinge auf die Hälfte sinken werde d. i. auf 80 anstatt der früheren 160 bis 190 Zöglinge. Diese Reduzierung ist jedoch unvermeidlich, weil der Überfluss an deutschen Volksschullehrern in Schlesien viel zu gross, und weil es ausgeschlossen ist, dass die neuen Abiturienten auch bei der heutigen reduzierten Anzahl sämtlich untergebracht.
Ich bin daher genötigt, mach neuerlicher Erwägung aller Umstände zu erklären, dass an dem Stande, wie er sich jetzt herausgebildet hat, dem Wesen nach nichts geändert werden wird; ich bin jedoch bereit, fallssich das Bedürfnis hietür zeigt, das Verhältnis der männlichen und weilblichen Zöglinge so wie an anderen Koedukationsanstalten im Verhältnisse von zwei Dritteln zu einem Drittel zu regeln.
Prag, den 20. Mai 1921.
Der Ministr für Schulwesen und Volkskultur: