Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2473.
Návrh
poslanců Pelikána, Sladkého, Davida a spol.
na revisi všech učebnic veřejných škol v Čsl. republice a vyměnění učebnic nevyhovujících, pokud se v nich nepřihlíží ku politickým a státním změnám, světovou válkou přivoděným.
Školní učebnice jsou základem uvědomění občanů. Jimi vštěpuje se dítěti od nejútlejšího věku vědomí příslušnosti ku státu a ostatní občanské ctnosti. Z důvodů těch jsou školní učebnice státním monopolem a každý stát bedlivě dohlíží, zdali jejich obsah odpovídá těmto požadavkům. Dbají-li staré státy, aby školní učebnice vyhovovaly jejich zájmům, musí toho dbáti především státy nové, zejména takové, které vznikly na troskách států jiných, řízených do doby nastalé změny duchem nové státní idei nikoli přátelským, a obývané vedle obyvatelstva, které je nositelem státní idee, i obyvatelstvem národností jiných.
Ministerstvo školství a národní osvěty republiky československé nebralo dosti velkého zřetele k výše naznačeným důležitým úkolům školních učebnic a nevěnovalo dostatečné péče aprobaci učebnic vydaných po státním převratu, jak o tom svědčí následující skutečnost:
Výnosem tohoto ministerstva ze dne 14. září 1920, č. 59579 byla schválena pro chlapecké německé občanské školy učebnice dějepisu od Ant. Gindelyho, vydaná pražským nakladatelstvím roku 1920 a zavedená na všech německých chlapeckých občanských školách ve Slezsku.
Tato učebnice, skládající se ze tří dílů, je bezpříkladným a drzým tupením republikánské státní formy. Kniha vydaná roku 1920 neobsahuje žádného údaje od doby vypovězení světové války a její obsah odpovídá úplně krásně zbarveným a vylhaným citům rakouského patriota. Stránka 97. obsahuje insinuaci, že po českém státním právu nikdo nezaplakal. V druhém a třetím díle na konci tohoto líčení se uvádí:
ťOsobní svoboda jednotlivcova a jeho vlastnictví jest zaručeno. Vdovy a sirotci, chudí a osoby pomoci potřebující těší se z ochrany a podpory státních a zemských úřadů; za to vše dlužno děkovati moudrosti našeho mocnáře, za jehož vlády všechna tato zřízení byla teprve vybudována.Ť
V třetím díle na stránce 42. velebí se ťsvatá alianceŤ s pověstným Metternichem v čele.
V témž díle na stránce 50. možno čísti:
ťMladý císař pečoval především o to, aby udržel Rakouské Mocnářství.Ť
ťProto stálo i v manifestu našeho vladaře: Pevně odhodlán, udržeti nezkaleně lesk koruny, avšak připraven, rozděliti Naše práva se zástupci Našich národů, počítáme s tím, že s pomocí Boží a po dohodě s národy podaří se Nám spojiti všecky země a národy mocnářství ve velký stát.Ť
Slavná revoluce v r. 1848 a snahy národů, aby získaly účast na zákonodárství a státní správě, jsou takto odbyty:
ťNárody musely býti dříve připraveny na požehnání konstituce zlepšením správy, teprve tehdy mohla císařská milost zříci se práv koruny ve prospěch národa. K tomu probudila se tehdy národní cítění všech národů, která se nedala plně uspokojiti.Ť
Na stránce 80. III. dílu jest velký obraz císaře Frant. Josefa I., jehož obraz jest na další stránce vychvalován:
ťJeho Výsost, císař rakouský, král český atd., apoštolský král uherský, jest hlavou státu. Jeho osoba jest posvátná, nedotknutelná a neodpovědná. Mocnář rozhoduje jako nejvyšší velitel o válce a míru, sjednává smlouvy a závazky s cizími mocnostmi. Jeho jménem vykonává se i soudnictví, jen císaři náleží udělovati zcela neb částečně odsouzeným milost. Při všech radostných událostech panovnického domu císař tohoto práva bohatě využil, atd.Ť
Z výše uvedených ukázek znění obsahu této učebnice vysvítá, že byla buďto vydána stará učebnice opatřená povolovací klausulí ze září r. 1920, v kterémžto případě by se jednalo o hrubé a trestuhodné nedopatření úřední. Nechceme věřiti, že by obsah psán byl teprve po státním převratu. V každém případě však dlužno poukázati na úžasnou ledabylost těch, kteří za výchovu mládeže v ústřední rozhodující instituci zodpovídají, a to již proto, že rodičům, kteří tuto učebnici musili koupiti, mohly by vzniknouti po jejím odstranění značné výlohy, kdyby se nestalo jiné opatření.
O republice neví také ničeho Kleiblova učebnice obchodní korespondence, vydaná pro německé obchodní školy a nově zpracovaná prof. Sedlákem.
V důsledcích toho navrhují podepsaní:
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky československé se usnáší:
Vláda se vyzývá: Provedena buď zvlášť k tomu účelu sestavenou komisí revise všech učebnic na veřejných školách v Československé republice a učebnice, které nevyhovují státním a politickým změnám, světovou válkou přivedeným, buďtež urychleně nahrazeny učebnicemi bezvadnými za těchto okolností:
Ihned po vydání správných učebnic za knihy závadné buďtež výtisky těchto z knihoskladů staženy a buď vydán zákaz dalšího jich používání.
Závadné učebnice vydané po 28. říjnu 1918 buďtež vyměněny za vyhovující:
1. v knihoskladech na náklad státní,
2. ve školách — pokud budou učebnice závadné vráceny a staženy, rovněž na náklad státní.
Činitelé, kterým byla svěřena aprobace učebnic komisí za závadné shledaných, pokud jsou ku státu v poměru zaměstnaneckém, buďtež vzati do disciplinárního vyšetřování a dle povahy zjištěné viny buďtež potrestáni i propuštěním bez nároků na pensi.
Aprobace učebnic svěřena buď pro příště činitelům, o nichž nad veškerou pochybnost jest známo, že plně respektují politické i státní změny po 28. říjnu 1918.
Náklad s opatřením tímto spojený uhrazen buď z úspor na vydání spojená s udržováním škol, jejichž zbytečnost jest úředně prokázána.
Po stránce formální přikázán buď návrh tento výboru kulturnímu a rozpočtovému.
V Praze dne 23. června 1921.
Pelikán, Sladký, David,
Laube, Zeminová, Pechmanová, dr. Patejdl, dr. Franke, Draxl, Špatný, Slavíček, Netolický, Hrizbyl, Drobný, dr. Matoušek, Trnobranský, Hrušovský, Buříval, Stříbrný, Landová-Štychová, dr. Vrbenský, dr. Uhlíř.