Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2450.
Naléhavá interpelace
poslanců Jana Koudelky, Trnobranského a soudruhů
ministrům sociální péče a zdravotnictví a tělesné výchovy
o stávce lékařů v nemocenských pokladnách.
Jednota čsl. lékařů v Praze vyhlásila dnem 1. května stávku lékařů v některých českých nemocenských pokladnách, ač oba Svazy českých nemocenských pokladen mají s Jednotou čsl. lékařů ujednané, smluvní honoráře, které platí do 31. prosince 1921.
Pro stávku lékařů vydala Jednota zvláštní řád, v němž se mimo jiné praví:
ťKdo se účastní boje?
Povinně: Všichni lékaři organisovaní v Ústřední jednotě čsl. lékařů.
Dobrovolně: Všichni ostatní stavovsky uvědomělí a kolegiálně cítící lékaři v republice.
U kterých nemocenských pokladen?
U všech, které jsou členy Ústředního svazu českých nemocenských pokladen v Praze-II., Krakovská 14, a. českého ústředí nemocenských pokladen v Praze-II., Václavské nám. ťU Zlaté husyŤ, t. j. u všech okresních, společenstevních, spolkových atd.
Vyňaty jsou tedy z boje nemocenské pokladny dolů, železnic, tabákových továren) pokladny zemědělské a pokladny soukromého úřednictva.
Kdy počíná boj?
Dnem, kdy ustanoví Ú. J. čsl. lékařů, a který bude členům oznámen a to u všech pokladen najednou.
Kdy končí boj?
Až Ú. J. čsl. lékařů všem členům oznámí tedy opět u všech pokladen najednou. Dříve nesmí se začít léčiti na účet žádné pokladny, třeba ve všem vyhověla a třeba ohlašovala, že je vše vyrovnáno.
Jak se boj vede?
Nepřijímají se pokladenské poukázky ani se nevyplňují.
Nikomu se nepotvrzují ani způsobilost, ani nezpůsobilost ku prácí ani za plat.
V ambulancích továren a pokladen se neordinuje.
Členové pokladen a jejich rodiny se léčí pouze za hotové zaplacení podle místní sazby pro soukromou praksi (nikoliv podle komorního tarifu). Pouze u osob, u nichž. jest lékař jist, že účet zaplatí, může s požadováním honoráře počkati, až bude ošetřování skončeno.
Je-li nebezpečí z prodlení, musí býti nutná pomoc poskytnuta bez ohledu na to, je-li zaplacení zajištěno čili nic. Budiž však, — nebude-li zaplaceno — na to ihned poukázáno, že další léčení není možné a odkázáno na nemocnici. Lístek pro ni však nebudiž vydáván ani za plat (vyjma případů nezbytně nemocničního ošetřování potřebujících).
Vzhledem k možnosti epidemie budiž při každém podezření z infekce ihned zařízeno vše, čeho třeba (oznámení, isolace, kontumace, desinfekce).
Léky se píší jen na soukromé recepty a jen podle způsobu soukromé prakse. Na léky vydávané v domácích lékárnách dlužno vydávati recepty taxované podle sazby pro soukromé strany:Ť
Stávka lékařů byla zahájena, ač nemocenské pokladny proti dubnovému ujednání z roku 1920 byly ochotny zvýšiti platy lékařů o 30 proc. a nyní již o 40 proč. Větších honorářů nemocenské pokladny nesnesou, jinak by musily zvýšiti příspěvky, což vzhledem k průmyslové krisi nesnesou ani dělníci ani výroba.
Nabízí-li nemocenské pokladny lékařům 30 proc. ku dosavadním honorářům, činil by tento přídavek nejméně 10 milionů korun ročně. Dvojnásobným zvýšením však, jak jej požaduje Jednota čsl. lékařů, vzrostl by náklad na lékaře na plných 60 milionů korun ročně, na něž nemocenské pokladny nemají úhrady. V. roce letošním zvýšenými podporami a pak všeobecnou stagnací v průmyslu stoupl počet onemocnění a tudíž také lékařských výkonů o 50—100 proc. Tím samo sebou vzrostly o stejné procento i výlohy na lékaře a kdyby pokladny měly přistoupiti na požadavek Jednotou lékařů kladeny, stálo by lékařské ošetřování členů v roce 1921 nejméně na 100 mil. korun a tyto miliony by musilo dělnictvo a zaměstnavatelé zvýšenými příspěvky zaplatiti anebo by musil stát těmto humánním ústavům poskytnouti subvenci.
Mimo to nutno uvážiti, že dělnictvu se v přítomné době spíše mzdy snižují než zvyšují a nikdo, ani dělníci, ani úředníci tak horentní zvýšení příjmů nemohou žádati, což se odůvodňuje také tím, že ceny některých životních potřeb v posledních měsících poklesly. Je proto stávka lékařů vyvolána z důvodů nerozvážných a poškodí zdraví občanů v republice vůbec, tak i nemocenské pokladny jako ústavy humánní a zdravotní.
Stávka lékařů má za následek, že v četných okresích nemocní jsou bez lékařské pomoci, nebo musí platiti vysoké honoráře, které možno právem nazvati lichvou. Lékařům je dán pokyn, aby neošetřovali, kdo jim napřed nezaplatí, což někteří důsledně činí. Chudým lidem je počítáno 15 K za ordinaci a 20—40 korun za návštěvu, což volá po rázném zakročení.
Z uvedených důvodů se podepsaní táží:
1. Znají páni ministři tyto poměry a co učinili na jejich odstranění, zejména aby i na dále se dodržovala platná smlouva ujednaná v dubnu 1920 mezi lékaři a organisacemi nemocenských pokladen?
2. Jsou oba páni ministři ochotni naříditi, aby po dobu stávky lékařů všeobecné okresní nemocnice zaváděly také léčení ambulantní všech osob, které se vykáží, že jsou nemajetné?
3. Jest pan ministr pro veřejné zdravotnictví ochoten naříditi, aby okresním úředním lékařům bylo uloženo po dobu stávky lékařů nemajetné obyvatelstvo léčiti zdarma a členy pokladen za dosud platné ujednání honorářové?
4. Jest pan ministr pro veřejné zdravotnictví ochoten naříditi, aby byl zrevidován posledně vydaný tarif Ústřední Jednoty lékařů a prozkoumán, zda odpovídá nynějším poměrům, a aby pro léčení v nemocenských pokladnách byl stanoven úřední zvláštní tarif, který bude jak pro nemocenské pokladny, tak i pro lékaře závazný?
V Praze dne 24. června. 1921.
Koudelka, Trnobranský,
J. Černý, Kabal, Srba, Laube, Remeš, dr. Meissner, Zverec, Karpíšková, dr. Franke, Stříbrný, Špatný, Tučný, Johanis, Kasík, Benda, Lehocký, Jaša, Marek, Ulrich, Němec, Bechyně, Brožík, Sychravová, Hrizbyl.