Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2438.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Lodgman, Křepek, Böhr, Ing. Jung, Dr. Kafka, Dr. Luschka und Genossen
an den Ministerpräsidenten
betreffend die eigenmächtige Regelung des Sprachenrechtes bei den autonomen Behörden durch den Landesverwaltungsausschuss in Böhmen.
Der Landesverwaltungsausschuß für Böhmen hat unter dem 17. März 1921, Zahl 18.435-X., nachstehenden Erlaß herausgegeben:
Auf Grund der Gremialbeschlüsse vom 22. Jänner 1919 und 16. Feber 1921 werden für die sprachliche Regelung der Amtierung des Landesverwaltungsausschusses und der Landesämter folgende Grundsätze festgestellt:
§ 1. Die Verhandlungs- und Amtssprache des Landesverwaltungsaussehusses ist die tschechische als die Staatssprache der tschechoslowakischen Republik (§ 1. des Gesetzes vom 29. Feber 1920 Slg. d. Ges. u. Vdg. Z. 122), welche mit den unten bezeichneten Ausnahmen in der gesamten inneren und äußeren Amtierung des Landesverwaltungsausschusses, sowie auch aller Landesämter anzuwenden ist.
§ 2. Auch in deutscher Sprache erfolgte mündliche und schriftliche Eingabe tschechoslowakischer Staatsbürger im Sachen, bei denen der Rechtsgrund der örtlichen Zuständigkeit in einem Gerichtsbezirke gegeben ist, wo nach der letzten Volkszählung mindestens 20% tschechoslowakische Staatsbürger deutscher Zunge wohnen, erhalten die Parteien tschechischdeutsche Erledigungen. In Fällenť wo diese Bedingungen nicht erfüllt sind, besteht keine gesetzliche Verpflichtung zur Annahme von Eingaben, die nicht in der Staatssprache. als der Verhandlungs- und Amtssprache des Landesverwaltungsausschusses (§ 2 Ab. 2 und 3, § 3 Abs. 3 des zit. Gesetzes) verfaßt sind.
§ 3. Mit autonomen Ämtern, von denen bekannt ist, daß ihre Amtssprache die deutsche ist, ist zweisprachig (tschechisch-deutsch) zu korrespondieren, außer wo es sich um die Erledigung einer Eingabe handelt, welche ein solches Amt in tschechischer Sprache gemacht hat.
§ 4. Mit allen Landesanstalten ist tschechisch zu korrespondieren. Der schriftliche Verkehr mit Anstalten und Korporationen, die Landessubventionen beanspruchen oder genießen, richtet sich in sprachlicher Hinsicht nach der Regel des § 3, soweit dies nicht der grundsätzlichen Bestimmung des § 2 dieser Norm widerspricht.
§ 5. Runderlässe, Instruktoinen, Kundmachungen und dgl. ergehen tschechisch. Dort, wo nach den §§ 3 und 4, Abs. 2 tschechischdeutsch korrespondiert wird, sind tschechisch-deutsche Abdrücke zuzufertigen.
Mit dieser Vollzugsvorschrift über den Sprachgebrauch bei den autonomen Behörden hat sich der, von der Regierung ernannte Landesverwältungs ausschuß in Böhmen über die, im Minderheitsschutzvertrage von St. Germainen Laye gewährleisteten Bestimmungen über den freien Sprachgebrauch einfach hinweggesetzt und auch die für ihn bindenden Gesetze vom 29. Feber 1920 Zahl 122 Slg. d. Ges. u. Vdg. und vom 9. April 1920 Zahl 280 Slg. d. Ges. u. Vdg. auf das gröbste verletzt. Nach dem erstbezogenen Gesetze fehlt dem Landesverwaltungsausschusse überhaupt die gesetzliche Legitimation zur Erfassung allgemeiner Vorschriften über die Amtssprache bei den autonomen Behörden, da er gar nicht befugt ist Gegenstände, welche nach den bisher gültigen Gesetzen den Landtagen vorbehalten waren im eigenen Wirkungskreise zu regeln. Dieses Recht steht vielmehr derzeit de lege lata ausschließlich der Regierung zu.
Weiters erfolgt gemäß § 8 des zitierten Gesetzes vom 29. Feber 1920 die nähere Durchführung dieses Gesetzes durch eine Verordnung der staatlichen Vollzugsgewalt, welche ausdrücklich die Verpflichtung hat, auch den Sprachgebrauch für die autonomen Behörden zu regeln. Abgesehen von diesen formellen Mängeln greift der vorangeführte Runderlaß überdies auch tief einschneidend in die materiellen Vorschriften des Sprachengesetzes ein, da er in den §§ 3 und 4 neue Gesichtspunkte für den Sprachgebrauch erfindet, welche durch keine Vorschriften des Grundgesetzes gerechtfertigt erscheinen und in keiner Weise darnach eingerichtet sind, objektive Vorschriften zu treffen, um den sprachlichen Verkehr zwischen den autonomen Behörden im Interesse einer ungestörten Verwaltung zu erleichtern, bzw. die schon im Gesetze für die Übergangszeit vorgeschriebenen Ausnahmen zu diesem Zwecke zu schaffen.
Endlich ist dieser Runderlaß absolut nicht imstande, die äußerst dehnbaren und gekünstelten Vorschriften des Sprachengesetzes vom 29. Feber 1920 zu klären.
Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Ministerpräsidenten die Anfrage, ob er bereit ist, den sowohl formell wie auch materiell gesetzwidrigen Runderlaß des Landesverwaltungsausschusses für Böhmen vom 17. März 1921, Zahl 18.435-X, unverzüglich von amtswegen außer Kraft zu setzen.
Prag, am 31. Mai 1921.
Dr. Lodgman, Křepek, Böhr, Ing. Jung, Dr. Kafka, Dr. Luschka,
Schälzky, Scharnagl, Mark, Dr. W. Feierfeil, Dr. Spina, Dr. Baeran, Ing. Kalina, Röttel, Dr. Keibl, Matzner, Budig, Böllmann, J. Mayer, Pittinger, Windirsch, J. Fischer, Bobek.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2438.
Interpelace
poslanců dra Lodgmana, Křepka, Böhra, inž. Junga, dra Kafky, dra Luschky a druhů
předsedovi vlády,
že zemský správní výbor v Čechách samovolně upravuje jazykové právo samosprávných úřadů.
Zemský správní výbor pro Čechy vydal dne 17. března 1921, č. 18.435-X tento výnos:
Podle sborových usnesení ze dne 22. ledna 1919 a 16. února 1921 stanoví se pro úpravu, jakým jazykem má zemský správní výbor a zemské úřadovny úřadovati, tyto zásady:
§ 1. Jednání a úřední jazyk zemského správního výboru jest československý jako státní jazyk Československé republiky (§ 1. zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jehož s výjimkami dole uvedenými užívají zemský správní výbor, jakož i všechny zemské úřady v celém vnitrním i vnějším úřadování.
§ 2. Také na podání československých státních příslušníků, učiněná v jazyku německém ústně nebo písemně ve věcech, pro něž svědci právní důvod místní příslušnosti v soudním okrese, kde podle posledního sčítání lidu bydlí nejméně 20%, československých státních příslušníků německého jazyka, obdrží strany vyřízení českoněmecké. V případech, kde tyto podmínky nejsou splněny, není zákonné povinnosti přijímati podání, jež nejsou sepsána jazykem státním jako jednacím a úředním jazykem zemského správního výboru (§ 2. odst. 2 a 3, § 3. odst. 3 uvedeného zákona).
§ 3. Se samosprávnými úřady, o nichž je známo, že úřední jejich jazyk jest jazyk německý budiž dopisováno dvojjazyčně (česko-německy) mimo případ, kde jde o vyřízení podání, které učinil takový úřad jazykem československým.
§ 4. Se všemi ústavy zemskými budiž dopisováno československy. Písemný styk s ústavy a korporacemi, které se domáhají zemských subvencí nebo je dostávají, řídí se po stránce jazykové podle § 3, pokud neodporuje zásadnímu ustanovení § 2 této normy.
§ 5. Oběžníky, instrukce, vyhlášky a pod. vydávají se československy. Tam, kde podle §§ 3. a 4., odst. 2. dopisuje se česko-německy, buďtež vyhotoveny česko-německé otisky.
Tímto prováděcím nařízením, stanovícím, jakého jazyka mají užívati samosprávné úřady, zemský správní výbor v Čechách, jmenovaný vládou, nedbal jednoduše ustanovení o svobodném užívání jazyka, zaručených smlouvou Saint-Germainskou en Laye o ochraně menšiny a co nejhrubším způsobem porušil i pro něho závazné zákony z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. a z 9. dubna 1920, č. 280 Sb. z. a n. Podle prvně uvedeného zákona nemá zemský správní výbor vůbec zákonné legitimace k vydávání všeobecných předpisů o úředním jazyku u samosprávných úřadů, ježto není naprosto oprávněn upravovati ve vlastním oboru působnosti věci, patřící podle dosud platných zákonů zemských sněmům. Toto právo náleží nyní spíše de lege lata výhradně vládě.
Dále podle § 8. uvedeného zákona ze dne 29. února 1920 zevrubnější provedení tohoto zákeřná stane se nařízením státní moci, výkonné, jež jest výlučně povinna, upraviti užívání jazyků také pro úřady samosprávné. Nehledě k těmto formálním nedostatkům, zasahuje uvedený oběžník nad to i hluboko do materielních předpisů jazykového zákona, ježto v §§ 3. a 4. objevuje nová hlediska pro užívání jazyků, jež nejsou ospravedlněna předpisy základního zákona a nikterak tak upravena, aby stvořila objektivní předpisy, ulehčující v zájmu nerušené správy jazykový styk mezi samosprávnými úřady, pokud se týče zjednati k tomuto účelu pro přechodnou dobu již zákonem předepsaná opatření.
Konečně tento oběžník není naprosto s to vyjasniti tyto nanejvýš pružné a vyumělkované předpisy jazykového zákona z 29. února 1920.
Podepsaní podávají proto panu předsedovi vlády dotaz, je-li ochoten, neprodleně z úřední moci zrušiti jak formálně, tak materielně protizákonný oběžník zemského správního výboru pro Čechy ze dne 17. března 1921, č. 18.435-X.
V Praze dne 31. května 1921.
Dr. Lodgman, Křepek, Böhr, inž. Jung, dr. Kafka, dr. Luschka,
Schälzky, Scharnagl, Mark, dr. W. Feierfeil, dr. Spina, dr. Baeran, inž. Kallina, Röttel, dr. Keibl, Matzner, Budig, Böllmann, J. Mayer, Pittinger, Windirsch, J. Fischer, Bobek.