Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2434.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra
na interpelaci poslance dra Šmerala a druhů
o konfiskaci "Rudého Práva" (tisk 1294).
Podle zprávy státního zastupitelství v Praze nařízena byla konfiskace č. 3. per. časopisu ťRudé PrávoŤ z 5. ledna 1921 pro článek v interpelaci uvedený; ťOtevřený listŤ, jakož i pro další články.
K návrhu státního zastupitelství potvrdil zemský soud trestní v Praze, jako soud tiskový zabavení toto, takže jde tu o rozhodnutí soudu, jež možno měniti jedině pořadem instancí.
Pokud jde o další obsah interpelace, týkající se odsouzení Jaroslava Olivy, má se věc podle spisů zemského soudu trestního č. j. Vr. IV. 18513/20 takto:
Jaroslav Oliva zatčen byl dne 10. prosince 1920 před parlamentem, ježto v zástupu demonstrantů pobuřoval lid proti policii slovy; ťTo jsou pacholci, lumpové, mizerní lotrové, patří je ukamenovatŤ.
Čín svůj doznal nejen na policejním komisařství v Praze I., nýbrž i při prvém výslechu svém u soudu. Teprve dne 20. února 1920 při opětném zodpovědném výslechu udal, že nevyzýval zástup, aby se stráži protivil a že také neslyšel, že by stráž k rozejití demonstrantů vyzývala.
O čerstvě nabroušeném vojenském bodlu, jež u něho při prohlídce bylo nalezeno, udal, že si bodlo vzal k obraně.
Naproti tomu svědek Robert Maxa v souhlasu s prvotním doznáním Olivovým potvrdil jako svědek, že Olivu sledoval od čtvrté hodiny odpolední až do půl 6 hodiny odpoledne, takže omyl v osobě jest naprosto vyloučen. Oliva pronesl nadávky i pobuřování lidu proti policii několikráte a to jak před výzvou stráže, kterou Oliva musel slyšeti, k rozejítí se lidu, tak i po ní.
O redaktoru ťRudého PrávaŤ Vojtěchu Lvu, kterého již na policejním komisařství v Praze I. vedl Dr. Kalabis, advokát v Praze za svědka činu Olivová vedle redaktora ťTribunyŤ Mich. Mareše, seznal svědek, že redaktora Vojtěcha Lva osobně zná, že však přišel k výjevu teprve tehdy, když již Oliva byl zatčen.
Svědek Michal Josef Mareš udal jako svědek, že byl přítomen pouze zatčení Olivovu, co však předcházelo, že neví.
Redaktor ťRudého PrávaŤ Vojtěch Lev Byl obeslán k výslechu, avšak nedostavil se. Od opětného předvolání jeho bylo, upuštěno.
Na základě tohoto materiálu podána byla státním zastupitelstvem na Jaroslava Olivu žaloba pro zločin §u 87, tr. z., přečin § 283 trestního zákona a přestupky §u 312 a § 2 a 32 zbroj, patentu (cís. nař. z 24. října 1852, č. 223. ř. z.).
V žalobě nebyl obsažen návrh na předvolání svědků Vojtěcha Lva a Michala Mareše k hlavnímu přelíčení, resp. na čtení protokolu posledně jmenovaného a také ani obžalovaný ani jeho obhájce podobného návrhu neučinili.
Při hlavním přelíčení o žalobě státního zastupitelství na J. Olivu konaném dne 3. ledna 1921 popřel obžalovaný, že by do Prahy šel demonstrovati a udal, že šel hledati k parlamentu svého ťkamarádaŤ Josefa, jehož příjmení ani nezná. Z davu voláno prý bylo na strážníky, on však volal jedině: ťhanbaŤ. Vyzvání k rozejití se neslyšel.
Jinak nedoznal materiál při hlavním přelíčení změny.
Rozsudek vynesený téhož dne zněl podle obžaloby na těžký žalář čtyř měsíců, zostřený třemi tvrdými lůžky. Do trestu započtena byla odsouzenému vazba od 10. prosince 1920 do 3. ledna 1921.
Návrh na povolení odkladu trestu podle zákona ze dne 17. října 1919, č 562 sb. z. a nezamítnut byl soudem hledíc k k povaze činů páchaných, z nichž čerpal soud přesvědčení, že výkonu trestu jest zapotřebí, aby odsouzený vedl v budoucnosti řádný život.
Proti rozsudku tomuto ani odsouzený ani jeho obhájce nepodali. opravných prostředků, naopak odsouzený trest přijal vzdav se všech opravných prostředků a ihned trest nastoupil.
Z vylíčení děje žalobného, jakož i prostředků průvodních jde na jevo, že tvrzení, uveřejněné v č. 3. periodického časopisu ťRudého PrávaŤ, že Oliva musel býti patrně odsouzen stůj co stůj, pravdě neodpovídá, nýbrž že soud po právu jej odsoudil, nabyv na základě výpovědi svědka Roberta Maxy, která byla podporována i samotným doznáním odsouzeného, přesvědčení, že činy za vinu mu kladené také skutečně spáchal.
Pokud jde o příhody v interpelaci při zatčení Olivové líčené, nestěžoval si Jaroslav Oliva ani po svém zadržení, ani při svém výslechu na komisařství ani jinde u úřadu, že by byl četníky a strážníky ztýrán; vyšetřování na základě podané interpelace provedené zůstalo v tomto směru bezvýsledným a nepotvrdilo správnost informací pánům interpelantům daných.
Dotázaní ministři nemají tedy příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 1. června 1921
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: