Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2407.
Interpellation
des Abgeordneten Karl Kreibich und Genossen
an den Justizminister
wegen der Konfiskations-praxis der Staatsanwaltschaft in Iglau.
In Iglau erscheint seit Anfang Jänner unter dem Namen ťIglauer VolkswilleŤ ein sozialdemokratisches Wochenblatt. Dieses Blatt wird fast jedes Mal von der Staatsanwaltschaft konfisziert. So verfiel z. B. die Nummer 3 vom 21. Jänner der Beschlagnahme, wegen des folgenden Artikels:
ťDie Verfolgungen in IglauŤ.
ťWie wir berichtet haben, zählt Iglau auch zu jenen Städten, in welchen das Schwurgericht aufgehoben wurde. Der Grund für diese Maßnahme soll darin liegen, weil die Schwurgerichte nicht die volle Garantie bieten, daß diejenigen, die sich an dem Streik beteiligt haben, unparteiisch und unabhängigverurteilt werden. Der Grand für diese Maßnahme ist in Wirklichkeit, aber der, damit die Regierung auf die Richter den indirekten Druck ausüben, könne, die Angeklagten im Sinne der Regierung zu verurteilen. Ein Beweis für die ťUnabhängigkeitŤ der Richter ist auch die unbedignte Verurteilung in allen sogenanmten Kommunistenprozessen. In keinem einzigea dieser Prozesse wurde eine bedingte Strafe verhängt. Die Staatsgewalt wünscht es so und da kann selbst der gerechteste Richter nichts dagegen machen, wenn er sich nicht in Ungnade nach oben setzen will. In diesem Sinne wurden auch die Genossen Aschenbrenner und Wastl verurteilt. Nicht die Richter haben sie verurteilt, nein, sie haben nur den Willen der Regierung zum Ausdruck gebracht. Dieselben Richter hätten die Angeklagten vor dem Streik freigesprochen. Ja, selbst dem Staatsanwalt wäre es gar nicht eingefallen, bei einem solchen ťDeliktŤ die Anklage zu erheben.
Die Regierung täuscht sich aber, wenn sie glaubt, durch diktierte Urteile die Arbeiterschaft in ihren Bestrebungen einzuschüchtern. Sie wird durch Gewaltmaßnahmen die proletarische Revolution nicht aufhalten, denn dieKraft dieser Revolution wächst von Stunde zu Stunde und wird sich bis zum vollständigen Siege entfaltenŤ.
Diese Zeilen sind zwar eine scharfe, aber angesichts des Umfanges der jetziglen Kommunistenverfolgungen gewiß sehr begreifliche Kritik unserer jetzigen Rechtspflege, auf welche die Regierung doch gefaßt sein müßte, als sie daran ging, die Institution der Geschworenengerichte aufzuheben. Die Tatsache, ob die proletarische Revolution vorhanden ist oder nicht, ob sie wächst oder nicht und ob sie zum Siege führen wird, kann natürlich auch bestritten werden, aber daß diese Feststellung gegen die Bestimmung des Strafgesetzes vierstößt, wird doch wohl schwerlich begründet werden können.
In derselben Nummer desselben Blattes wurde im Berieht von der Hauptverhandlung gegen Aschenbreuner, Wastl und Schneller beim Iglauer Kreisgericht die Überschrift
ťDie beginnende Ära der PersekutionenŤ
von der Staatsanwaltschaft konfisziert. Persekutionen heißt Verfolgungen und vom einer Ära, d. h. von einer Zeit der Verfolgungen zu sprechen, ist doch wohl angesichts der Tatsache, daß 3000 Kommunisten verhaftet und prozessiert werden, nur die Feststellung einer Tatsache und keineswegs eine strafbare Handlung. Oder will der Herr Justiz-Minister bestreiten, daß im alten habsburgisohen Österreich, das doch wahrlich ein reaktionäres Gebilde war, niemals Verhaftungen und politische Prozesse in diesem Umfange zu verzeichnen waren 1 und doch wurde im alten Österreich oft von einer Ära der Verfolgungen gesprochen, ohne daß die Staatsanwälte dagegen eingeschritten wären.
In der Nummer 5 desselben Wochenblattes wurde die Artikel-Überschrift
ťKlassenjustizŤ
konfisziert. Dieser Begriff ist gewiß viel umstritten und das Bestehen einer Klassenjustiz wird von der klassenbewußten Arbeiterschaft ebenso oft behauptet wie es von ihren Gegnern heftig bestritten wird. Daß die Anwendung dieses Wortes strafbar wäre, ist jedenfalls eine ganz neue Entdeckung des Iglauer Staatsanwaltes. Im alten kaiserlichen Deutschland ist über Klassenjustiz viel gestritten worden und die Arbeiterklasse hat in jenen Zeiten eine ständige Rubrik mit dieser Überschrift geführt. Trotzdemim alten kaiserlichen Deutschland die Justiz in Bezug auf den Schutz der Staatsautorität von einer Strenge war, die sie berühmt machte, ist kein Urteil bekannt geworden, mit welchem die Anwendung des Wortes Klassenjustiz als strafbär bezeichnet worden wäre.
In dem Artikel mit der erwähnten konfiszierten Überschrift ist dem Staatsanwalt der folgende Satz zum Opfer gefallen:
ťWie aber nichts anderes unter den jetzigen Verhältnissen zu erwarten war, wurde Genosse Skalla für schuldig erklärt und zu 6 Wochen unbedingt veurteiltŤ.
Durch diese Beschlagnahme der harmlosen Kritik eines Urteils ist dem Iglauer Staatsanwaltdas Kunststück gelungen, in dem Gerichtssaalbericht die Mitteilung des Urteils zu verhindern. Gewiß auch eine originelle Leistung.
In derselben Nummer des ťIglauer VolkswilleŤ werden unter dem Titel
ťEin nettes KleeblattŤ vier Aufseher des Iglauer Gefangenenhauses angegriffen, weil sie die Gefangenen schlugen und beschimpften. Am Schluße dieser Mitteilung wurde der folgende Satz von der Staatsanwaltschaft konfisziert:
ťDie Trebitscher ťUmstürzlerŤ werden schon noch das Honorar für die ťerstklassigeŤ Behandlung erlegenŤ. Was der Iglauer Staatsanwalt mit dieser Konfiskation sagen will, ist unerfindlich. Oder will er die selbstverständliche Äußerung, daß jemand Schläge und Beschimpfungen nicht mit Dank quittieren, sondern sich dafür Genugtuung verschaffen will, als gefährliche Drohung auffassen?
Diese Proben genügen wohl, um die Konfiskationspraxis der Iglauer Staatsanwaltschaft zu chrakterisieren.
Wir richten daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:
Was gedenkt der Herr Minister zu tun, um den Übereifer des Iglauer Staatsanwaltes zu zügeln?
Prag, am 14. Feber 1921.
Kreibich,
Warmbrunn, Haken, Skalák, Dr. Šmeral, Blažek, Borovszky, Rouček, Kučera, Koutný, Malá, Surányi, Teska, Krejčí, Dr. Hahn, Darula, Houser, Kunst, Mikulíček, Svetlik, Skaunicová, Tausik, Toužil, Burian.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2407.
Interpelace
poslance Karla Kreibicha a druhů
ministrovi spravedlnosti
o konfiskační praxi státního zastupitelství v Jihlavě.
V Jihlavě vychází od počátku ledna pod jménem ťIglauer VolkswilleŤ sociálně demokratický týdeník. Státní zastupitelství skoro pokaždé tento list zabaví. Tak na př. č. 3. ze dne 21. ledna propadlo zabavení pro tento článek:
ťPronásledování v Jihlavě.Ť
ťJak jsme sdělili, jest Jihlava mezi oněmi městy, v nichž byla zrušena porota. Důvodem pro toto opatření jest, že poroty plně nezaručují nestranné a neodvislé odsouzení osob, zúčastnivších se stávek. Skutečný důvod pro toto opatření však jest, aby vláda mohla vykonávati nepřímo na soudce nátlak, aby odsoudili obžalované jak vláda chce. Důkaz ťneodvislostiŤ soudcovské jeví se i v bezpodmínečném odsuzování ve všech t. zv. komunistických procesech. Ani v jediném tomto procesu nebyl uložen trest podmínečně. Státní moc si tak přeje a tu i nejspravedlivější soudce nemůže proti tomu nic dělati, nechce-li upadnouti nahoře v nemilost. Takto byli odsouzeni i druhové Aschenbrenner a Wastl. Neodsoudili je soudci, nikoliv, projevili pouze vůli vlády. Tíž soudcové byli by obžalované před stávkou sprostili. Dokonce státnímu zástupci bylo by ani nenapadlo, pro takovýto ťdeliktŤ podávati žalobu.
Vláda se však mýlí, domnívá-li se, že zastraší dělnictvo v jeho snahách diktovanými rozsudky. Násilnými opatřeními nezastaví proletářskou revoluci, neboť síla její vzrůstá den ode dne a rozvine se k úplnému vítězství.
Tyto řádky jsou sice ostré, ale pozorujeme-li rozsah nynějšího pronásledování komunistů, zajisté velmi pochopitelná kritika nynějšího našeho soudnictví, na níž musila přece býti vláda připravena, když se odhodlala zrušiti porotní soudy. Zda proletářská revoluce jest či nikoliv, zda vzrůstá či nikoliv, a zda vítězí, může býti přirozeně popíráno, ale že by toto konstatování příčilo se ustanovením trestního zákona, bude stěží možno odůvodniti.
V témže čísle téhož listu státní zastupitelství ve zprávě o hlavním přelíčení proti Aschenbrennerovi, Wastlovi Schnellerovi u jihlavského krajského soudu zabavilo nadpis: ťZačínající éra persekucí.Ť Persekuce znamená pronásledování a mluviti o ťéřeŤ, t. j. o době pronásledování, jest vzhledem k tomu, že 3000 komunistů jest zatčeno a souzeno, jen konstatováním skutečnosti a není trestním činem. Či chce pan ministr spravedlnosti popírati, že ve starém habsburském Rakousku, jež bylo skutečně zpátečnickým útvarem, nikdy nebylo zatýkání a politických procesů v takovémto rozsahu? A přes to mluvilo se ve starém Rakousku o době pronásledování, aniž státní zástupci proti tomu zakročili.
V č. 5. téhož týdeníku byl zabaven článek s nadpisem: ťTřídní justiceŤ. Tento pojem jest zajisté sporný a že třídní justice jest, tvrdí třídy uvědomělého dělnictva právě tak často, jak prudce to jejich nepřátelé popírají. Že by používání toho slova bylo trestné, jest v každém případě docela novým objevem jihlavského státního zastupitelství. V starém císařském Německu bylo mnoho sporů o třídní justici a pracující třída vedla v oněch dobách stálou rubriku s tímto nadpisem. Přes to, že ve starém císařském Německu byla justice, pokud šlo o ochranu státní autority, tak přísná, až se tím proslavila, nevíme o rozsudku, jenž by byl označil za trestné používání slova ťtřídní justiceŤ.
Ve článku se shora uvedeným zabaveným nadpisem padla za oběť státnímu zástupci tato věta:
ťJak nedalo se ani za nynějších poměrů jinak očekávati, uznali soudruha Skálu vinným a odsoudili bezpodmínečně na šest týdnů.Ť
Tímto zabavením neškodné kritiky rozsudku podařil se státnímu zástupci kousek, že ve zprávě ze soudní síně zamezil
sdělení rozsudku. Výkon skutečně originelní.
V témže čísle časopisu ťIglauer VolkswilleŤ pod titulem ťRoztomilý čtyřlístekŤ jsou napadáni čtyři dozorci jihlavské věznice, poněvadž zatčené tloukli a nadávali jim. Na konci této zprávy zabavilo státní zastupitelství tuto větu: ťTřebíčští revolucionářiŤ dostanou ještě odměnu za ťprvotřídníŤ nakládání.Ť
Co chce tímto zabavením jihlavský státní zástupce říci, jest nevyzpytatelné. Či chce za nebezpečné vyhrožování pokládati samozřejmý výrok, že někdo rány a nadávky nepřijímá s díkem, nýbrž chce si zato zjednati dostiučinění?
Tyto ukázky zajisté postačí k charakteristice konfiskační prase státního zastupitelství jihlavského.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
Co zamýšlí pan ministr činiti, aby zabrzdil zbytečnou horlivost jihlavského státního zástupce?
V Praze dne 14. února 1921.
Kreibich,
Warmbrunn, Haken, Skalák, dr. Šmeral, Blažek, Borovszky, Bouček, Kučera, Koutný, Malá, Surányi, Teska, Krejčí, dr. Hahn, Darula, Houser, Kunst, Mikulíček, Svetlik, Skaunicová, Tausik, Toužil, Burian.