Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2390.
Zpráva
rozpočtového výboru o usnesení senátu (tisk 1943)
o vládním návrhu zákona
o dopravních daních.
Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé usnesl se navrhnouti:
Slavná poslanecká sněmovno, račiž se usnésti takto:
Zákon
ze dne .......................................... 1921
o dopravních daních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Daň z jízdních lístků.
§ 1.
Za přepravu osob na železnicích všeho druhu v území Československé republiky platí se daň z jízdních lístků ve výši 20% jízdného.
§ 2.
Daň z jízdních lístků zapravují osoby, povinné k placení jízdného; železniční správy daň vybírají a odvádějí jí státní pokladně bez úředního měření. Železnice ručí nedílnou rukou s poplatníky za zapravení daně. Nařízením bude podrobněji stanoven postup při vybírání a odvádění daně, zaokrouhlení necelých haléřů, pak lhůty odvádění daně státní pokladně.
§ 3.
Železniční podniky ručí za škodlivé následky, jež by podle § 4 tohoto zákona nastaly, bylo-li by opomenuto daň zavčas odvésti a podle nařízení vykázati. Finanční správa jest oprávněna nahlédati do původních záznamů a knih podniků, aby mohla přezkoušet výkazy.
§ 4.
Nebyla-li daň odvedená v nařízené lhůtě, dlužno z příslušného obnosu daně platiti úrok z prodlení stanovený pro poplatky přímo placené. V případě zkrácení daně budiž bez zavedení trestního, řízení úředně zjištěný, zkrácený obnos daně předepsán ve dvojnásobné výši i s příslušným úrokem z prodlení z daně zkrácené.
Přestupky zákonných ustanovení o této dani jakož i nařízení a úředních příkazů prováděcích lze trestati pořádkovými pokutami až do 15.000 Kč. Za každý opětující se případ a za každé bezúspěšné vyzvání neb napomenutí lze uložiti další pořádkovou pokutu až do 15.000 Kč.
§ 5.
Od daně jsou osvobozeny osoby, které se přepravují na zvláštní dělnické jízdenky za zlevněné jízdné. Bližší ustanovení o tom budou vydána nařízením, zejména o nejmenší výměře sníženého jízdného, jež jest podmínkou osvobození.
§ 6.
Dále. jest osvobozena od daně přeprava osob na drobných drahách, které zprostředkují přepravu v obci a jejím okolí, v území obce a v obvodu desíti kilometrů od obecních hranic. Vláda jest zmocněna, přiznati stejné osvobození i místním drahám menší důležitosti, které zprostředkují zejména místní přepravy v některé obci a jejím okolí. Překročují-li jednotlivé trati takové dráhy tyto hraniče, podrobena jest dání přeprava na té části dráhy, která jest mimo ně.
§ 7.
Podnikatelé lodní plavby jsou povinni pří osobní přepravě vybírati zároveň s jízdným poplatek dvou haléřů za každých (i začatých) 100 haléřů jízdného a zaplatiti jej měsíčně přímo státní pokladně. Bližší ustanovení o tom budou vydána nařízením.
Poplatek počítá se, vydají-li se lístky
a) na více osob podle počtu osob,
b) i na jízdu zpáteční dvojnásobně.
Ostatně vztahují se na tento kolkový poplatek, pokud zákon tento nic jiného neustanovuje, všeobecná ustanovení zákonů o kolkových a přímých poplatcích. V případě prodlení neb zkrácení buď obdobně použito ustanovení § 4 zákona o dopravních daních.
§ 8.
Poukázky (legitimace) na volnou jízdu, jakož i na jízdu za sníženou cenu po železnicích podrobeny jsou kolkovému poplatku, jejž mají zapravovati osoby, požívající oné výhody.
Tento poplatek činí za poukázky, které opravňují toliko k jediné jízdě nebo k jízdě tam i zpět:
a) při volné jízdě ve III. třídě 1 K,
při volné jízdě ve II. třídě 2 K,
při volné jízdě v I. třídě 4 K,
b) při jízdě za sníženou cenu ve III. třídě 50 h,
při jízdě za sníženou cenu ve II. třídě 1 K,
při jízdě za sníženou cenu v I. třídě 2 K,
a za poukázky na opětovné jízdy:
a) při volné jízdě ve III. třídě 10 K,
při volné jízdě ve II. třídě 30 K,
při volné jízdě v I. třídě 40 K,
b) při jízdě za sníženou cenu ve III. třídě 5 K,
při jízdě za sníženou cenu ve II. třídě 10 K,
při jízdě za sníženou cenu v I. třídě 30 K.
U poukázky pro několik osob buď vypočten kolkový poplatek pro každou zvláště.
Od kolkového poplatku jsou osvobozeny poukázky (legitimace), které se vydávají:
a) na základě ustanovení zákonných, všeobecných nařízení nebo závazků stanovených koncesí;
b) železničními správami vlastním zřízencům včetně dělníků, příslušníkům jich rodin nebo zřízencům cizích dopravních podniků:
c) z důvodů veřejných nebo z důvodu železniční služby nebo pro chudobu nebo pro účely obecně prospěšné na základě služebních nařízení železničních správ, vydaných neb schválených ministrem železnic.
Nařízením bude podrobněji stanoveno, jakým způsobem má býti placen tento kolkový poplatek.
Finanční ministr se zmocňuje, povoliti přímé placení poplatku.
Ostatně se vztahují na tento kolkový poplatek, pokud tento zákon nic jiného neustanovuje, všeobecná ustanovení zákonů o kolkových a přímých poplatcích, zejména pokud se týče platební povinnosti, ručení, splnění kolkové povinnosti a škodlivých následků při přestupcích.
Oddíl II.
Daň ze zavazadel.
§ 9.
Za přepravu cestovních zavazadel, psů v průvodě cestujících a expresního zboží na železnicích, označených v § 1 tohoto zákona, platí se daň ve výši 20% dopravného.
Pro tuto daň platí obdobně ustanovení § 2 až 4 a 6 tohoto zákona.
Oddíl III.
Daň přepravní.
§ 10.
Za přepravu zboží na železnicích v území Československé republiky platí se daň ve výši 30% ceny přepravní.
Vláda jest zmocněna podle volného uvážení ponechati železničním správám část daně k úhradě výloh, způsobených mimořádnými poměry nebo investicemi.
Část daně, kterou vláda ponechá železničním správám, nesmí činiti více než polovici daně, kterou ta která železniční správa v dotyčném roce od poplatníků vybrala. Za cenu přepravní považuje se dovozné včetně manipulačních poplatků a převozného, dále vlečné (poplatky za přistavení vozů), pak všecky ostatní poplatky za přepravu zboží, vyjímajíc poplatky za vedlejší výkony při přepravě, nezapočítané do dovozného. Zevrubnější ustanovení o tom budou vydána nařízením.
§ 11.
V železničním styku s územím cizím jakož i v průvozní přepravě přes území Československé republiky tvoří základ přepravní daně ona část dovozného (§ 11. odstavec 2), jež připadá na přepravu územím Československé republiky.
Nařízením budou vydána bližší ustanovení o vyšetření přepravní daně v těchto případech. Není-li provozní výměnná stanice přímo na hranici Československé republiky, je vláda zmocněna ustanoviti, zda a: do jaké míry je dlužno do základu výpočtu daně přepravní pojmouti část dovozného, připadající na trať mezi provozní výměnnou stanicí a hranicí. To platí obdobně také, když krátké dílčí tratě československých železnic protínají cizí území nebo krátké dílčí tratě cizích železnic prolínají československé území.
§ 12.
Daň přepravní zapravují osoby, povinné k placení dovozného.
Železnice vybírají od poplatníků daň přepravní zároveň s dovozným a stejným způsobem jako toto. a. odvádějí ti státní pokladně bez úředního měření. Železnice ručí nedílnou rukou s poplatníky za zapravení daně. Mezi poplatníky a železnicemi platí pro vymáhání daně, promlčení, právní pořad, uplatňování zákonného zástavního práva a návratky tatáž ustanovení jako pro dovozné.
Při přepravě zboží z cizích a do cizích území ručí za placení daně příjemce neb odesílatel zboží, pokud není povinen ji platiti již podle odstavce 1. rukou nedílnou s poplatníkem. Mezi těmito osobami za daň ručícími a železnicemi platí obdobně ustanovení druhého odstavce.
Přepravní daň budiž započtena do sazeb; vláda je však zmocněna, povoliti výjimky z tohoto ustanovení.
Nařízením bude určeno, pokud a jak mají železnice uveřejniti způsob vybírání přepravní daně při přepravách, při nichž není daň započtena do sazeb.
Nařízením budou vydána bližší ustanovení o postupu při vypočtení, placení a odvádění daně, obzvláště o zaokrouhlení při výpočtu daně, pak o dozoru na odvádění daně, o potřebných výkazech a jiných pomůckách, jakož i o lhůtách pro odvádění daně.
Účastní-li se přepravy několik železnic, stíhají je nedílnou rukou povinnosti, stanovené v předchozích odstavcích. U železnic, jichž provoz neděje se vlastní správou, stíhají tyto povinnosti onu železnici, která řídi provoz.
§ 13.
Finančnímu úřadu přísluší právo, přezkoumati výkazy, vyšetřiti jich správnost u železnic, zejména nahlédnutím do původních záznamů a knih. Železnice jsou povinny, dáti finančnímu úřadu všechna vysvětlení, jichž žádá k vyšetření daně nebo k přezkoumání jejího odvádění.
Nařízením bude stanoveno, ve kterých případech lze požadovati vrácení daně přepravní, zaplacené bez úředního měření.
§ 14.
Přeprava železničního služebního zboží jest osvobozena od daně přepravní v případech, jež budou stanoveny nařízením.
Vláda se zmocňuje, povoliti osvobození od přepravní daně pro přepravu zboží na ne veřejných drahách do odvolání.
§ 15.
Železnice jsou povinny, nebyla-li daň odvedena v nařízené lhůtě, platiti z příslušného obnosu úrok z prodlení stanovený pro poplatky přímo placené od uplynutí lhůty.
Byla-li daň přepravní železnicí zkrácena. buď vedle úroků z prodlení ze zkrácené daně vymáhán úředně zjištěný, zkrácený obnos v dvojnásobné výši.
Přestupky zákonných ustanovení o přepravní dani, jakož i nařízení a úředních příkazů prováděcích lze trestati pořádkovými pokutami až do 15.000 Kč. Za každý opětující se případ a za každé bezúspěšné vyzvání neb napomenutí lze uložiti další pořádkovou pokutu až do 15.000 Kč.
Oddíl IV.
Společná ustanovení.
§ 16.
O otázce, zda se mají daně, upravené tímto zákonem, platiti a v jaké výši, rozhodují vyjímajíc ustanovení § 12, odstavců 2 a 3 tohoto zákona toliko úřady finanční.
§ 17.
Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému výměru a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se daní dopravních, kolkového poplatku, úroků z prodlení, zvýšení podle tohoto zákona, podati nutno do 30 dnů, a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 8 dnů u toho úřadu, který vydal dotyčný výměr, nařízení neb rozhodnutí.
O těchto opravných prostředcích rozhoduje ministerstvo financí, ve věcech však kolkového poplatku (§§ 7 a 8 tohoto zákona) zemský finanční úřad (na Slovensku generální finanční ředitelství v Bratislavě) jako jediná a konečná stolice. Ve případech hodných zřetele může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.
Nepodá-li se opravný prostředek v ustanovené lhůtě, může to míti škodlivé následky pouze pro tu stranu, které byl výměr doručen, anebo pro její dědice.
Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati udání úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán, sice počne lhůta běžeti teprv ode dne doručení výměru, obsahujícího tato data.
Lhůta počíná dnem po doručení. Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy v tom případě, byl-li dotčený spis podán včas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací lisí, recepis atd.). Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprv příštího všedního dne.
Zažádá-li strana u úřadu za prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku, nebo požádá-li ve lhůtě, stanovené tímto paragrafem, za sdělení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne doručení dotčeného vyřízení.
§ 18.
1. Právo státu, vyměřiti daň neb poplatek podle tohoto zákona, promlčuje se s výjimkou ustanovení § 12, odstavců 2 a 3 tohoto zákona, v 5 letech. Promlčecí lhůta počíná běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém úřad nabyl možnosti daň neb poplatek vyměřiti. U listin, podrobených kolkovému poplatku, které nebyly kolkovány podle pravidla, počíná lhůta běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém nabyl finanční úřad vědomosti o listině. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabude možnosti daň neb poplatek předepsati, 30 let od uplynutí správního roku, ve kterém povstala dotčená pohledávka, nelze vyměřovací právo vykonati, leč by se spisu, podrobeného kolkovému poplatku, užilo úředně, ve kterémž případě vyměří se ten poplatek, který se měl zaplatiti v době vyhotovení listiny.
2. Právo vyměřiti částky, o něž bylo následkem nesprávného vyměření méně předepsáno, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, ve kterém se dávka původně vyměřená stala splatnou.
3. Promlčení přeruší se v případech 1. a 2. úředními výkony, předsevzatými k vyměření daně neb poplatků, o nichž byla strana zpravena.
Od uplynutí správního roku; ve kterém byl předsevzat poslední výkon úřední tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
4. Právo státu, požadovati splatnou dávku, promlčuje se v šesti letech od uplynutí správního roku, ve kterém nastala splatnost.
5. Promlčení splatné daně neb poplatku přeruší se doručením Upomínky poplatníkovi, zavedením exekuce, nebo povolením platební lhůty.
Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední krok exekuční, neb uplynula poslední lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.
6. Je-li daň neb poplatek pojištěn ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opomenul vykonati právo zástavní a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo, zástavu vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může mezitím zaniknouti promlčením.
Je-li splatná dávka zajištěna vkladem do pozemkové knihy, nebo záznamem v úředních depositech, nelze do 30 let po vkladu nebo. záznamu, proti uplatňování práva tím nabytého namítati promlčení nastalé od té doby,
7. Zvýšení daní po rozumu § 4, odst. 1., § 7, posl. věta a § 15, odst. 2. tohoto zákona promlčujeme v pěti létech ode dne, kdy nastalo zkrácení.
§ 19.
Stát vymáhá neodvedenou daň dopravní, nezapravené kolkové poplatky, úroky z prodlení, zvýšení a pořádkové pokuty podle ustanovení platných pro vymáhání dlužných přímých poplatků.
Oddíl V.
Závěrečná ustanovení.
§ 20.
Vláda je zmocněna, dovoliti železnicím překročení zákonných nebo podle koncese platných nejvyšších sazeb jakož i zprostiti železnice zákonného nebo podle koncese platného závazku k poskytování volné váhy při přepravě cestovních zavazadel.
§ 21.
Odchylná ustanovení zákonů a nařízení týkajících se daní, a dávek tímto zákonem upravených, která dosud platila na území republiky Československé, pozbývají platnosti.
§ 22.
Den, kterým tento zákon platný pro celé území Československé republiky nabude účinnosti, bude určen vládním nařízením. Účinnost zákona končí 31. prosince 1923.
§ 23.
Provedení zákona ukládá se ministru financí a ministru železnic.
Odůvodnění.
Výbor rozpočtový k návrhům pozměňovacím poslance Patzela, aby v §u 6 škrtnut. byl poslední odstavec a v §u 20 druhá polovice textu nemohl se přikloniti, poněvadž by přijetí návrhu znamenalo nový odklad, který z důvodu hospodářských je nemožný a, jak později bude ukázáno, je nutné, aby předloha, která beztak odloženým projednáním znamená škodu pro náš obchod a průmysl, nezpůsobila ještě zmatků administrativních.
Poněvadž prohlášení zástupců ministerstva železnic a ministerstva financí rozptýlilo určité pochybnosti, které v debatě se objevily, zejména potud, pokud jednalo se o zneužívání jízdních výhod železničními zaměstnanci, jakož i pokud se týče vyslovených pochyb ohledně prosperity ve příčině příjmů z osobního provozu, byl návrh zákona nezměněný i s resolucí tak, jak vyšel z porad senátu, schválen.
Po stránce věcné je třeba říci toto:
Předložený návrh provádí sjednocení zákonu, které platí dosud o zdanění železniční přepravy v jednotlivých územích naší republiky. V tomto směru platí nyní v republice Československé trojí daňové zákony, a to zákony rakouské, zákony uherské a zákony pruské.
V obvodu platnosti býv. rakouských zákonů, t. j. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, platí o zdanění přepravy osob zákon ze dne 19. července 1902 ř. z. č. 153, změněný co do výměry daně císařským nařízením ze dne 10. ledna 1917 ř. z. č. 14., o. zdanění přepravy zavazadel cís. nař. z 10, ledna 1917 ř. z. č. 14 a o zdanění přepravy zboží cís. nař. z 10. ledna 1917 ř. z. č. 14. Daň z jízdného zavedená zákonem z 19. července 1902 ř. z. č. 153 jest daní stálou, kdežto zvýšení této daně a daně z přepravy zavazadel a zboží podle cís. nař. z 10. ledna 1917 ř. z. č. 14 jsou pouze opatření dočasná, jejichž platnost podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 57 Sb. z. a n. pomine dnem 31. prosince 1923. Daň z jízdného činí nyní na hlavních drahách 20% na místních drahách 10% a malodrahách 5% z jízdného, daň ze zavazadel činí nyní 20% zavazadelného, daň z přepravy zboží činí nyní 30% dovozného, t. j. 15% daně a 15% přirážky z důvodů mimořádných poměrů.
V obvodu platnosti býv. uherských zákonů, t. j. na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, platí o zdanění přepravy osob a zazavadel zákonný článek XIV z r. 1887, kterým zavedeno trvalé zdanění ve výši 18% a kolkovné ve výši 2% z jízdného, po př. zavazadelného. Přeprava zboží podléhá trvale dani 7% dovozného u zboží rychlého a 5% dovozného u zboží nákladního na základě zákonného článku XIV z r. 1887. Zákonným článkem VI. z r. 1917 zavedena byla další dočasná dávka z přepravy zboží ve výši 30% dovozného. Platnost této dočasné dávky 30% z dovozného pomine podle zákona ze dne 29. ledna 1912, č. 57 Sb. z. a n. dnem 31. prosince 1923.
V obvodu platnosti býv. pruských zákonů, t. j. v Hlučínsku, platí o zdanění přepravy osob, zavazadel i zboží zákon ze dne 8. dubna 1917, č. 73 něm. ř. z. Přeprava osob podléhá tu trvalé dani z jízdného a to ve výší 16% v I. tř., 14%. v II. tř., 12% v III. tř. a 10% ve IV. tř. Přeprava zavazadel je trvale zdaněna 12% zavazadelného, přeprava zboží pak trvalou daní 7% z dovozného.
Zdanění přepravy osob, zavazadel a zboží podle těchto zákonů daňovými sazbami, různými v jednotlivých územích republiky Československé, nezpůsobuje nijakých obtíží, pokud v každé této oblastí platí dosavadní různé železniční tarify, převzaté s drahami bývalých státních útvarů. Podle těchto tarifů počítají se přepravní poplatky za přepravu z jednoho takového území do druhého dosud zásadně až býv. st. hranici a odtud, takže počítají se poplatky pro každé toto daňové a tarifní území zvláště. Tento stav, který velmi značně zdražuje přepravu hlavně mezi Slovenskem a ostatní oblastí republiky Československé, ježto přepravní poplatky se nepropočítávají ani při přepravě jen po souvislých státních tratích, zavdává stále podnět k stížnostem na nedostatečné pochopení pro hospodářské potřeby a pro změněné poměry hlavně Slovenska a Podkarpatské Rusi a je závažnou překážkou kýženého hospodářského sjednocení veškerého území republiky v jednotnou hospodářskou oblast.
Ježto pak tarify, platné nyní v jednotlivých územích státu, nejsou stejné ani co do tarifních ustanovení, ani co do výše poplatků, jest příkazem státní železniční správy, aby na státních tratích zavedla v celém území stejné tarify.
Státní železniční správa hodlá z těchto důvodů, provésti tarifní unifikaci státních drah v celém území republiky novými jednotnými tarify, aby jednak byly odstraněny nynější rozdíly v tarifech v různých státních územích, jednak aby se propočítávaly tarifní poplatky po všech souvislých státních drahách celé republiky. Uskutečnění tohoto úmyslu bude tudíž znamenati velmi podstatné zlevnění oproti nynějšímu stavu všude tam, kde dosud se poplatky nepropočítávají, tedy jmenovitě pro přepravu ve styku Slovenska s ostatním územím republiky, ježto umožní využití nižších sazebních jednotek, které jsou ve všech tarifech zavedeny pro velké vzdálenosti.
Novými tarify státních drah mají podle možnosti býti také odstraněny nepříznivé účinky lineárních zvýšení tarifních, jimiž železniční správy zjednávaly v posledních letech rovnováhu mezi svými vydáními a příjmy.
Státní dráhy mají nové tarify úplně dohotoveny, nemohou jích však vydati, ježto při unifikovaných tarifech nelze vůbec určovati zákonných dopravních daní podle nynějších zákonů s různými sazbami pro jednotlivé územní oblasti, t. j. bez současné unifikace daňových zákonů.
Z této skutečnosti vzešel předložený návrh zákona, kterým provádí se unifikace dopravních daní na celém území republiky Československé jakožto nezbytný předpoklad unifikace železničních tarifů pro veškeré státní dráhy, aby celé území naší republiky tvořilo jednotnou železničně daňovou i tarifní oblast.
Tato daňová unifikace provádí se tím způsobem, že zákonná ustanovení, platná dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zavádějí se s některými změnami, nezbytnými při změněných poměrech, pro celé území republiky Československé. Nejzávažnější změnou jest úplné zrušení trvalé 7%ní a 5%ní daně z dovozného na Slovensku a. v Podkarpatské Rusi, jejíž úbytek bude patrně zcela nahražen zvýšením přepravy, k němuž podle očekávání dá podnět zlevnění přepravních poplatků v přepravě se Slovenskem a s Podkarpatskou Rusí. Naproti tomu nastává novým zákonem zvýšení daňové výměry na drahách v Hlučínsku, které však při nepatrné délce železniční sítě tohoto území — pouhých 37 km — nepadá na váhu a bude i pro obyvatelstvo tohoto území úplně vyváženo výhodou, vyplývající z propočítání sazeb.
Další změnou nynějšího zákonného stavu jest, že od daně z jízdních lístků budou osvobozeny ťosoby, které se přepravují na zvláštní dělnické jízdenky za zlevněné jízdnéŤ. Dosud byli osvobozeni pouze ťdělníciŤ, takže nové ustanovení znamená rozšíření této výhody i na jiné pracovníky (duševní), kterým železniční správy vzhledem k hospodářským poměrům byly nuceny poskytnouti stejné slevy jízdného, jaké mají dělníci.
Jinak neobsahuje navržený zákon podstatných věcných změn oproti nynějšímu stavu.
Počátek zákona má podle S 22 býti určen vládním nařízením, protože v době podání tohoto návrhu zákona nebylo lze ještě určiti, kdy nové tarify státních drah budou vzhledem k obtížím a překážkám tiskárenským dohotoveny. Dnes ovšem jsou tarify hotovy a jejich vydání je odvislo jen od schválení tohoto zákona a od zákonné publikační lhůty pro nové tarify (14 dnů).
Celý zákon je provisoriem na dobu nynějších poměrů, takže jeho platnost končí 31. prosince 1923, aby pak bylo lze nahraditi jej novým zákonem podle změněných snad a již ustálených poměrů.
Resoluce.
Vláda se vyzývá, aby i soukromým zřízencům-úředníkům vydávala dělnické jízdenky (§ 5 zákona) za stejných podmínek jako dělníkům.
V Praze dne 8. června 1921.
J. Bradáč, v. r.,
předseda.
František Buříval, v. r.,