Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2389.
Zpráva
I. státně-zřízeneckého výboru,
II. sociálně-politického výboru
k návrhu poslanců J. Dubického a soudruhů (tisk 937)
na vydání zákona, kterým by byla upravena otázka umísťování válečných poškozenců ve službách veřejných i soukromých.
I.
Důvodů zvláštních k oněm, jež vedly k podání návrhu zákona, netřeba. Pro nás jest aktem naprosté spravedlnosti, aby o ty, kteří ve světové válce utrpěli na zdraví a tím zároveň na výkonnosti, nebo kdo ztratili své živitele, bylo postaráno na tolik, aby aspoň mohli dožíti jako lidé, a aby jejích méněschopnost pracovní neodsuzovala jích k nezaviněné chudobě a nedostatku. Tak chápou své povinnosti k válečným poškozencům ve všech státech, tak musíme je chápati také my.
Jde tu především o přímou podporu státní pro válečné poškozence a pro pozůstalé po padlých ve válce. V tomto směru máme již zákony. Tato péče dobře míněná a poskytovaná státem se značnými obětmi však nestačí. Nemůže býti nikdy taková, aby nahradila plně ušly výdělek a pak jde především o to, aby tíha neštěstí, již každý válečný poškozenec snáší, byla zmenšena tím, že se jemu poskytne možnost, aby se cítil užitečným členem společnosti, a aby zbývající jeho síly a schopnosti byly užity k produktivní práci. V této prácí nalezne útěchu, společnost, hospodářský zisk. V tomto druhem směru, v péčí o. přiměřené zaměstnání válečných poškozenců jest postaráno nedostatečně. Dosud stává zákonné opatření pro legionáře, jímž vyhražen jest v státních úřadech určitý počet míst. Bylo by velkou nespravedlností, kdyby nebylo podobného opatření pro válečné poškozence. Dnes se těžko snáší, že ve státní službě jest namnoze více členů téže rodiny, a to často u téhož úřadu. Vedle otce státního úředníka také jest zaměstnána dcera a nebývá toho vždy potřeba. Takové zjevy válečné poškozence právem pobuřují, poněvadž tito vidí, že jsou o zaměstnání zkracováni. Nejde zde také o protekci, váleční poškozenci neucházejí se o místa, jichž by nenastali. Jde zde o spravedlivou nápravu.
Navrhovatelé si přejí, aby vláda sama, podala příslušnou osnovu zákona, již by přímo určité procento míst válečným poškozencům v úřadech bylo vyhrazeno. Ač vláda jest ve veliké výhodě, má po ruce nutná a cenná statistická data a také zkušenosti, přece návrh zákona bez přizvání interesentů, zejména ťDružiny válečných poškozencůŤ, byl by prací jednostrannou. Mnoho by prospělo, kdyby zde byl katastr válečných poškozenců s přesným označením, k jakému zaměstnáni dali by se váleční poškozenci výhodně použíti a při obsazování míst ať ve státních, samosprávných či soukromých úřadech a podnicích vzat byl na válečné poškozence náležitý zřetel. Bylo by jen účelné, kdyby příslušné konkursy na místa byly oznamovány ťDružině válečných poškozencůŤ, aby tito o místa mohli žádati. Mnoho by také prospělo, kdyby státní úřady podrobily své zaměstnance revisí v tom směru, aby tam, kde zaměstnány jsou síly, jež docela dobře mohou býti opatřeny v péči otcovské, byly nahraženy silami z řad válečných poškozenců. Také zadávání nádražních restaurací a prodejen časopisů na drahách mělo by býti vyhraženo válečným poškozencům. Zejména prodejny časopisů zadány jsou naprosto v duchu nesociálním. Jeden podnikatel najímá prodejny v obvodu celého ředitelství, sám sbírá hlavní zisk a prodavačům ponechává pouze starostí o rozprodej.
Z uvedených důvodů usnesl se výbor státně-zřízenecký navrhnouti poslanecké sněmovně:
Vláda se vyzývá, aby předložila osnovu zákona, kterým se upravuje otázka sprostředkování práce pro válečné poškozence a povinné umísťování těchto v soukromých a veřejných institucích, a aby ťDružina válečných poškozencůŤ a ťBund der deutschen Kriegsverletzten in ReichenbergŤ byly vyzvány buď přímo k spoluúčasti na vypracování zákona, anebo, aby podaly návrhy vlastní, které by použity byly k návrhu vládnímu.
V Praze dne 3. května 1921.
Fr. Geršl, v. r.,
předseda.
R. Chalupa, v. r.,
zpravodaj.
II.
Sociálně-politický výbor jednal o výše uvedeném návrhu, jakož i o zprávě výboru státně-zřízeneckého ve schůzi 24. května a doporučuje resoluci usnesenou výborem státně-zřízeneckým ku schválení.
Nic tak necharakterisuje nedostatečnost sociálních opatření pro vrstvy válkou na existenci postižené, jako malá péče o válečné. poškozence a jich umísťování ve službách veřejných a soukromých. Organisace válečných poškozenců bez rozdílu národností domáhají se od převratu toho, aby vláda vypracovala osnovu zákona, kterým by se sprostředkování práce pro válečné poškozence a jejich povinné umísťování v podnicích veřejných i soukromých upravilo. Byla sice vydána nařízení, která zabezpečují přednostní právo legionářům a válečným poškozencům, zejména při zadávání trafik a přijímání nových sil do služeb státních, ale opatření táto jsou nedostatečná, zvláště když je zjevno, že mnohé podřízené úřady se jimi neřídí.
Sociální-politický výbor navrhuje:
Národní shromáždění se usnáší:
ťMinisterstvo sociální péče se vyzývá, aby v dohodě s příslušnými organisacemi válečných poškozenců vypracovalo osnovu zákona o umísťování válečných invalidů ve službách veřejných i soukromých. Zákon tento nechť odstraní dosavadní nedostatky a zajistí pokud možno právo na existenci těm, kdož bez své víny odsouzeni jsou k nezaviněné tísní a s obavou hledí do budoucna, zvláště v těch případech, kde jde o otce rodin, aneb o rodiny, které ztratily živitele.Ť
V Praze dne 24. května 1921.
Toužil, v. r.,
předseda.
J. Dubický, v. r.,
zpravodaj.
Výbor státně-zřízenecký na zprávu podanou výborem sociálně-politickým usnáší se na přijetí resoluce tímto výborem doporučené, ježto plně se kryje s přijatou resolucí státně-zřízeneckého výboru ze dne 3. května 1921.
V Praze dne 14. června 1921.
F. Geršl, v. r.,
předseda.
R. Chalupa, v. r.,