Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2379.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců inž. Junga a druhů
o odepření veškerých požitků státním, převážně železničním úředníkům a zřízencům, kteří ještě nebyli převzati (tisk 1458).
Železniční zaměstnanci, jichž se interpelace ujímá, kdysi výslovně odepřeli složiti slib RČS a přihlásili se buď do služeb republiky rakouské neb tak zv. ťSudetenlanduŤ.
Když však republika rakouská na jejich služby nereflektovala, resp. naděje na utvoření Sudetenlandu zmizely, vraceli se tito železničáři do svých býv. působišť, kdež ovšem ze služebních důvodů nemohli býti ihned převzati.
Postupně však byli přijímáni do služeb RES a až na několik, jimž dokázána přímá činnost protistátní, případně i jiné trestné činy, konají již službu v RČS.
Než byli do služeb RČS vzati zpět, vyplácela se jim ve smyslu úmluvy s republikou rakouskou ze dne 16. ledna 1919, jako tak zv. sproštěným bývalým rakouským státním zaměstnancům, od žádného ze států vzniklých na půdě býv. Rakouska nepřevzatým výpomoci ve výši dosavadních jejich požitků. Úmluva právě zmíněná byla sice dnem 1. září 1919 republikou Československou vypověděna, avšak na žádost republiky rakouské byly výpomoci vypláceny dále nepřevzatým sproštěným býv. rakouským státním zaměstnancům rakouské, resp. německé národnosti — ovšem pouze ve výši 60% příslušných požitků a to do 31. května 1920, od kteréhož dne nebyla již výplata prodloužena.
Ministerstvo železnic však ku zmírnění nouze několika málo do služeb RČS. nepřevzatých zaměstnanců poskytuje do odvolání a bez jakéhokoliv praejudice se souhlasem ministerstva financí pak t. zv. alimentace ve výši odpočivných a zaopatřovacích požitků, které by příslušely jednotlivým zaměstnancům podle doby služební a podle, starorakouské výměry se zvýšením podle zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a nař. ex 1920 na ťběžný účet zálohu jednotlivých zaměstnanců. Rozhodlo-li by se později, že pense bude vyplácena československou správou železniční, započítá se alimentace na přísl. pensi; jinak budou percipienti nuceni vrátiti částky, jež obdrželi i s 5% úroky, nedostane-li se československé železniční správě úhrady s jiné strany.
Spisy, týkající se poskytování těchto alimentací, pokud došly ministerstva financí před generelně uděleným souhlasem ku poskytování zmíněných alimentací, byly na žádost ministerstva železnic ze dne 30. dubna 1921, čís. 25.144 pres. 3 tomuto ministerstvu vráceny k příslušnému poukázání alimentací.
V Praze dne 23. května 1921.
Ministr financí:
Hanačík, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2379.
Antwort
des Finarizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Jung und Genossen
wegen Verweigerung jeglicher Gebühren an die noch nicht übernommenen Staatsbeamten und Bediensteten (vorwiegend Eisenbahner) (Druck 1458).
Die Eisenbahnbediensteten, deren sich die Interpellation annimmt, haben seinerzeit ausdrücklich die Ablegung des Gelöbnisses der ESR abgelehnt und haben sich entweder in den Dienst der österreichischen Republik oder des sog. ťSudetenlandŤ gemeldet.
Sobald aber die österreichische Republik auf ihre Dienste nicht reflektierte, resp. die Hoffnungen auf die Gründung des Sudetenlandes geschwunden waren, kehrten diese Eisenbahner in ihre ehemaligen Dienststellen zurück, wo sie allerdings aus Dienstesrücksichten nicht sogleich wieder übernommen werden konnten.
Schrittweise wurden sie aber in die Dienste der ESR wieder aufgenommen und machen bis auf Einige, denen eine direkte staatsfeindliche Tätigkeit, bezw. auch andere strafbare Handlungen nachgewiesen wurden, bereits wieder Dienst in der ESR.
Ehe sie in die Dienste der ČSR rückübernommen waren, wurde ihnen im Sinne der Abmachung mit der österreichischen Republik vom 16. Jänner 1919 als sogenannten entlassenen, ehemaligen österreichischen Staatsbediensteten, die von keinem der auf dem Boden des vorm. Oesterreich entstandenen Staaten übernommen worden waren, eine ťAushilfeŤ in der Höhe ihrer bisherigen Bezüge ausgezahlt. Die eben erwähnte Abmachung wurde zwar am 1. September 1919 von der Čechoslovakischen Republik gekündigt, über Ansuchen der österreichischen Republik wurden aber die Aushilfen den nichtübernommenen, entlassenen vorm. österreichischen Staatsbediensteten österreichischer, resp. deutscher Nationalität, allerdings nur in der Höhe von 60% der betreffenden Bezüge weiterausgezahlt, und zwar bis 31. Mai 1920, von welchem Tage an die Auszahlung nicht mehr verlängert wurde.
Das Eisenbahnministerium gewährt aber zur Linderung der Not einiger weniger in die Dienste der ESR nichtübernommener Bediensteter bis auf Widerruf, und ohne jedwedes Präjudiz mit Zustimmung des Finanzministeriums eine sog. Alimentation in der Höhe der Ruhe- und Versorgungsgenüsse, die den einzelnen Bediensteten nach ihrer Dienstzeit und nach dem altösterreichischen Ausmaße mit der Erhöhung nach dem Gesetze vom 17. Dezember 1919 S. d. G. u. V. Nr. 3 ex 1920, auf das ťlaufende VorschußkontoŤ der einzelnen Bediensteten. Sollte später entschieden werden, daß durch die čechoslovakische Eisenbahnverwaltung eine Pension ausgezahlt werden wird, so wird die Alimentation auf die betr. Pension eingerechnet werden; sonst werden die Perzipienten gezwungen sein, die erhaltenen Beträge samt 5% Zinsen zurückzugeben, wenn die čechoslovakische Eisenbannverwaltung nicht von einer anderen Seite Ersatz erhält.
Die die Gewährung dieser Alimentationen betreffenden Akten wurden, sofern sie dem Finanzministerium vor der generellen Erteilung der Zustimmung zur Gewährung der erwähnten Alimentationen zugekommen sind, über Ansuchen des Eisenhahnministeriums vom 30. April 1921, Z. 25.144 Präs. 3, diesem Ministerium zur entsprechenden Anweisung der Alimentationen rückgestellt.
Prag, am 23. Mai 1921.
Der Finanzminister: