Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2370.
Odpověď
správce ministerstva pro zásobování lidu
na interpelaci poslanců Merty, Svetlika, Tausika a soudruhů
o zvláštních poměrech v Zemském obilním ústavě v Bratislavě (tisk 897 a 978).
V župě bratislavské a nitranské bylo při dobré letní úrodě a za poměrného klidu proti roku předchozímu vykoupeno do dne 30. listopadu 1920:
V župě bratislavské:
disponováno 8734 vag. obilí,
skutečně dodáno 3277 vag. obilí,
v župě nitranské:
disponováno 4617 vag. obilí,
skutečně dodáno 3613 vag. obilí,
Roku loňského bylo v župě
bratislavské disponováno 3680 vag. obilí,
skutečně dodáno 2922 vag. obilí,
v župě nitranské
disponováno 4571 vag. obilí,
skutečně dodáno 3419 vag. obilí.
Bylo tedy v letošním období dodáno župě bratislavské o 355 vagónů, župě nitranské o 194 vagónů různého obilí více než ve stejném období roku loňského.
V úvahu přichází však spíše celkový vykup a dodávky letošního období. Tu bylo vykoupeno 30. listopadu na celém Slovensku 16.000 vagónů obilí, z toho dodáno 12.500 vagónů, roku loňského ve stejné době vykoupeno 12.000 vagónů, z nichž dodáno 8800 vagónů.
Předpoklad, že se vedoucí síly nesnažily najíti prostředků a cesty k zlepšení výkupu častějším a hlubším stykem s komisionáři a jinými vlivnými činiteli na Slovensku, neodpovídá skutečnosti, jak o tom svědčí data o výkupech shora uvedená. Rekvisic na Slovensku vůbec není, resp. v tomto období nebyly provedeny. — Poněvadž se však v některých pohraničních oblastech Slovenska objevil zjevný odpor proti dodávkám obilí, zaveden byl nucený výkop pomocí vojska, aby se zamezilo podloudnému vývozu.
Rovněž neodpovídá skutečnosti, že nebylo styku mezi ústavem a komisionáři pro brambory, neboť styk tento byl velmi čilý. Nezavinil také obilní ústav, že část brambor pomrzla při dopravě do Moravské Ostravy a do Čech, nýbrž náhlá, překvapující a nepředvídatelná změna povětrnosti. Komisionáři byli ostatně předem informováni, jak si v takových případech mají počínati. Výtka, jež se činí výkupním úředníkům ústavu, není opodstatněna, neboť úřednictvo ústavu vykonává těžkou a zodpovědnou službu v zájmu obecném a nikoliv k vlastnímu zaopatření a prospěchu.
O zabavení brambor loňské sklizně bylo rozhodnuto teprve v polovici září 1920, ježto jednotlivé strany zastávaly k otázce státního hospodaření bramborami různá stanoviska. Zemský obilní ústav v Bratislavě poslal počátkem října přednostu oddělení brambor do obilního ústavu v Praze, kde byly projednány instrukce o krytí zásilek brambor. Stanoveno, že komisionář má počítati při každém vagónu za slámu výlohy s krytím 50 Kč. Na základě toho ujednání bylo 16. října 1920 komisionářům výše položených žup telegraficky nařízeno, aby kryli vagóny slámou. Z ostatních zup byli komisionáři pozváni do Bratislavy, kde za přítomnosti zástupce Hospodářského úřadu bylo všem nejdůrazněji připomenuto, aby vagóny slámou kryli, a dopodrobna způsob provádění projednán. Komisionáři zdůrazňovali ovšem při schůzi, že cena za krytí stanovena je příliš nízko, takže nelze vagónů krýti tak, jak by bylo zapotřebí.
K případu správce Prokopa z Levoče se sděluje: Správce Prokop, ačkoliv si zhusta počínal při vyřizování úřední agendy samovolně, nikdy nejednal v neprospěch nezásobených v župě, naopak vždy jevil snahu postarati se o řádné zásobování župy jak moukou, tak luštěninami.
Do spišské župy byla dovezena na podzim kukuřice z Rumunska získaná kompensační výměnou za tovary a to za souhlasu županského úřadu. Zemský obilní ústav přidělil župnímu obilnímu úřadu 2 vagóny hrachu z čehož 10 q určeno bylo dělnictvu železáren v Praskovci. Správce příkazu neprovedl.
Je správno, že u Zemského obilního ústavu ucházel se zástupce továrny na dětskou moučku a polévkové konservy Poprad-Velká o příděl a žádal o schválení dodávky 2 1/2 vagonu hrachu ze zásob župního obilního úřadu v Levoči k průmyslovému zpracování. Žádosti té nebylo vyhověno. Na základě těchto fakt měl býti správce Prokop ze služeb ústavu propuštěn, resp. přeložen, avšak na podnět župana úřadu u ministerstva s plnou mocí byl na svém místě prozatím ponechán, ježto nebyla hned po ruce náhrada.
Zemský obilní ústav dodal do spišské župy dostatek luštěnin a je jisto, že konsumenti na Slovensku obecně nežádají luštěniny, nýbrž bílou mouku.
Ve věci bývalého ředitele Zemského obilního ústavu podotýká se toto: Ředitel Parthon obýval v Bratislavě pokoj u rodiny, u které také současně bydlila bývalá úřednice ústavu Kubelková. Oba pokoje mají vlastní vchody. Jmenovaná úřednice měla v ústavě nejen správu materiálu, nýbrž i oddělení pro kontrolu dopravních osvědčení. V těchto odděleních bylo zaměstnáno 14 sil. Nebyla to tedy práce podřízená, nýbrž práce zodpovědná, která vyžadovala napjetí jak fysického, tak i duševního. Specielně vytýkaný dozor nad správou materiálu byl více než nutný, pováží-li se, že se jedná o milionový inventář, o zaopatření nejen ústředí všemi tiskopisy, nýbrž i všech župních obilních úřadů, okresních obilních inspektorátů, notariátů, komisionářů a mlýnů, konečně o zaopatřování potřebného inventáře, psacích strojů, nářadí atd. Úřednice Kubelková vyplňovala tehdy místo, které po jejím odchodu bylo obsaženo dvěma silami mužskými. Byla-li ku konci své činnosti v ústavě honorována základním platem 1600 Kč, drahotním přídavkem 400 Kč a přídavkem pro Slovensko 200 Kč, lze vzhledem k tomu uznati tento plat za přiměřený. Dne 15. září byla přeložena k Státnímu ústavu obilnímu do Prahy, čemuž odmítla vyhověti. Proto byla jí dána dne 1. října 6týdenní výpověď a dne 15. listopadu vystoupila ze služeb ústavu. Plat nebyl jí během lhůty výpovědní zvýšen. Poslední zvýšení stalo se při všeobecné úpravě platové 15. září 1920, kdy zvýšen byl jí základní plat ze 1400 Kč na 1600 Kč měsíčně.
Ředitel Parthon byl sproštěn počátkem února funkce ředitele Zemského obilního ústavu v Bratislavě a dána mu výpověď, jejíž lhůta končí koncem dubna t. r.
Rozdělování krmiv upraveno je na Slovensku obdobně Jako v Čechách. Také na Slovensku rozdělují krmiva z valné části župní obilní úřady a to ono krmivo, které zbývá po úhradě potřeby vojenské správy. Přebytek rozděluje ústředí po slyšení delegáta expositury ministerstva zemědělství v Bratislavě. V Bratislavě rozděloval krmiva župní obilní úřad, který dovolil Svazu povozníků v Bratislavě, aby detailní rozdělení obstarával Svaz sám, při čemž schválil přehnanou cenu 280 Kč z 1 q. Správce župního obilního úřadu Nebesář byl propuštěn a není již ve službách obilního ústavu. Krmiva rozděluje nyní Slovenské družstvo ťGeaŤ za odměnu 20 Kč při 1 q.
Pokud se týče 16 vagonů vikve, náležející ústřednímu družstvu v Bratislavě, je pravda, že Ústřední družstvo vikev po obecném záboru řádně prohlásilo a že byla za souhlasu Ústředního družstva určena pro nově tvořící se společnost na výrobu umělého krmiva v Bratislavě, při čemž zakládajícím členem bylo právě Ústredné družstvo. Teprve když Ústřední družstvo do nové společnosti nevstoupilo, žádalo za uvolnění vikve, což se po delším průtahu stalo (ředitel ústavu Parthon byl tehdy zraněn při nehodě automobilové).
Měla-li vikev zůstati na skladě až do postavení nové továrny, bylo to v zájmu družstva na továrně interesovaného, nikoliv však činitelů Zemského obilního ústavu v Bratislavě, kteří ostatně na tvořící se společnosti neměli zájmu, nýbrž měli míti v patrnosti činnost továrny po stránce výrobní i distribuční. Ústav nebyl a nemohl býti na společnosti nějakým způsobem finančně angažován a z úředníků ústavu není také nikdo zastoupen ve společnosti k výrobě umělého krmiva.
Bylo v zájmu veřejné aprovisace, aby sušení kukuřice bylo včas zajištěno, neboť kukuřici nutno brzy po sklizni konservovati (sušiti), buď přirozeně, což přichází v úvahu jen při malých zásobách, aneb uměle. Kdyby byl obilní ústav kukuřici vykoupenou skladoval bez konservování neb ji na větší vzdálenost transportoval, byla by zkáza kukuřice neodvratná.
Proto bylo mezi obilním ústavem v Bratislavě a Státním obilním ústavem v Praze o sušení nakoupené kukuřice jednáno a také Hospodářský úřad v Bratislavě naléhal na Zemský obilní ústav, aby věnoval největší péči rychlému zachycení kukuřice a jejímu konservování. By o obecně známo, že z oblasti Nových Zámků, k němuž patří obvod Vel. Šurany, bude sklizeno značné množství kukuřice, jež se v té krajině pěstuje a které se toho roku hojně urodilo.
Ústav snažil se proto získati sušárnu při cukrovaru, jež byla moderně zařízena, vykazujíc značnou výkonnost. Její použití bylo nepostradatelné, neboť očekávány byly dodávky kukuřice z okolí ve značném rozsahu a sušárny kukuřice při mlýnech mají pouze malou výkonnost.
Jiná sušárna kukuřice byla při velkostatku v Diosegu, nemohla však býti získána, ježto dle prohlášení řiditelova velkostatek své sušárny potřeboval do konce listopadu. X toho důvodu Zemský obilní ústav vyjednával s cukrovarem ve Vel. Šuranech a sjednal, že sušárna bude na místě shlédnuta a při tom učiněna další úmluva.
Původnímu jednání v sušárnách byli přítomni zástupci Zemského obilního ústavu a člen kontrolního sboru pro hospodářské záležitosti při ministerstvu s plnou mocí přednosta Borovec. Po tomto předchozím jednání bylo znovu na místě jednáno, při čemž přítomen byl za obilní ústav prokurista Hofman a přednostové Šatra a Novák, za kontrolní sbor přednosta Borovec a za Hospodářský úřad odborový rada Zdeněk Zeman. Při tomto jednání nepodařilo se docíliti snížení požadovaného poplatku za sušení, jenž měl činiti 510 Kč za tunu čerstvé kukuřice s podmínkou, že palice zůstanou majetkem Obilního ústavu. Podmínky ty upraveny byly takto:
1. Palice dle dřívějších úmluv měly náležeti obilnímu ústavu. Při očekávaném značném výkupu kukuřice a při nedostatku místa, nebylo záruky vhodného uložení čerstvé a sušené kukuřice, takže palice byly by vydány na pospas povětrnosti, po případě nakvap zpeněženy. Proto sjednáno, že palice přenechány budou cukrovaru, začež cukrovar převezme náklad dopravy ze sušárny do skladiště, manipulaci v skladišti se zárukou řádného opatrování podle disposic obilního ústavu, jakož i pytlování a dopravu a skládku kukuřice do vagónů.
Ježto sušárna nebyla ještě zcela zařízena, kladl cukrovar podmínku, že dostane ku sušení nejméně 1000 vagonů aby investice jeho nebyly marny a aby bylo zajištěno dodání určitého množství uhlí. V případě, že by uhlí nebylo v čas dodáno a k vytápění sušáren bylo by třeba použíti dřiví měla býti sazba poplatku za sušení zvýšena. Tato eventualita však odpadla, ježto uhelný inspektorát žilinský zaručil dodávku potřebného uhlí.
Smlouva s cukrovarem nestala se perfektní, ježto Státní obilní ústav smlouvy neschválil, poněvadž se zřetelem k nabídkám později došlým nebyla výhodnou. Ovšem při nových nabídkách jednalo se vesměs o podniky menší kapacity, jež pro sušení nebyly by stačily.
Nabídky podaly: Dne 19. října 1920 Nitranský městský pivovar a sladovna v Nitře; požadoval 43 K za 1 q.
29. září 1920 fa David Frankl v Bratislavě požadovala 38 K za 1 q.
11. listopadu 1920 Společnost výroby sladu v Nitře požadovala 43 50 za 1 q.
26. října 1920 Podniky v Diosegu požadovaly 43 K za 1 q.
Cukrovaru v Šuranech bylo dodáno celkem 448 vag. kukuřice; 23 vag. kukuřice, které byly rozdrceny a upraženy, cukrovar ve Velkých Šuranech nahradil in natura. Skutečně byla uzavřena smlouva se Sladovnou v Nitře a firmou Frankl v Bratislavě.
Dle vládního nařízení ze dne 10. října 1920, č. 546 Sb. z. a n. jmenuje komisionáře Zemský obilní ústav po schválení Hospodářským úřadem pro Slovensko. V komisi za tím účelem sestavené přijato bylo k návrhu expertů kontrolního sboru pro hospodářské záležitosti Slovenska, — kteří v Bratislavě zastávají funkci poradního sboru, ježto poradní sbor Z. O. Ú. v Bratislavě není dosud jmenován — aby pro výkup obilí 1920/21 svěřeno bylo komisionářství také některým slovenským obchodním společnostem se sídlem v Bratislavě. Jsou to:
1. ťAgrariaŤ akc. spol. v Bratislavě,
2. ťComerciaŤ úč. spol. v Bratislavě,
3. ťBratislavaŤ spol. v Bratislavě,
4. ťComerciáleŤ spol. v Bratislavě,
5 ťNivaŤ slov. spol. s r. o. v Bratislavě,
6. Slovenská účastinná obch. spol. v Bratislavě,
7. ťSlovenský MerkurŤ spol. s r. obm.
8. ťVysok፠spol. s r. obm.
Společnosti Slavia a Patria nejsou komisionáři Z. O. Ú. a také o jejich existenci nebylo Hospodářskému úřadu, jenž jmenování komisionářů schvaluje, ničeho známo.
Návrh na jmenování komisionářů pro kampaň 1920/21 byl schválen kontrolním sborem pro hospodářské záležitostí Slovenska. Z uvedených společností vesměs sídlících v Bratislavě, má ťNivaŤ exponovaného úředníka v Malackách, ťComerciaŤ v Levicích a ťAgrariaŤ v župě Hontské. Ostatní svěřily výkup subkomisionářům, s nimiž se dělí o provisi. Jest správné, že okresní obilní inspektoři a výkupní komisaři provádějí výkup obilí, neboť jest to jejich úřední, povinností. Že tím současně pracují ve prospěch komisionářů je jasno. Pokud se týče velkostatků, jest úloha komisionáře při výkupu poměrně jednoduchá a staly se skutečně případy, že subkomisionář předal prostě velkostatku nákladní listy na vykoupené obilí, načež velkostatek bez součinnosti komisionáře neb subkomisionáře zboží sám expedoval.
Bylo by jistě v zájmu věci a také spojeno se značnou úsporou peněz, kdyby výkup obilí na velkostatcích prováděl Zemský obilní ústav sám na vlastní režii. To platí nejen pro Slovensko, nýbrž i pro ostatní oblasti republiky Československé. Jinak nemohou býti závady shledané u výše jmenovaných obchodních společností generalisovány na celý výkup, ježto výkupem pověřeno jest více než 64 firmy a společnosti, ač zase naopak dlužno žádati, aby výkup obilí nebyl jako letošního roku odvislým na finančním úvěru poskytnutém na směnky komisionářů a tím Zemský obilní ústav závislým na dobré vůli Svazu komisionářů.
Výkup v okresu Nekije v župě Hont. Především dlužno konstatovati, že Hospodářský úřad pro Slovensko přesvědčiv se, že subkomisionář ťAgraria HaaszŤ nevyvíjí žádné činnosti, již dne 23. září 1920 uložil ťAgrariiŤ, aby zjednala nápravu, načež tato svěřila výkup svému exponovanému úředníku v Nekiji: Tím jest vysvětlena nepřítomnost subkomisionáře Haasze.
Jinak nutno poukázati na okolnost, že okres Nikijský novou hranicí s Maďarskem odříznut byl úplně od železniční sítě Čsl. drah a takže nejblíže dosažitelná naše stanice železniční v Krupině vzdálena jest 53 km od Nekije, po neschůdných horských cestách. Tyto dopravní obtíže byly příčinou, že Zemský obilní ústav, když i pokus vojenskou autokolonou úplně selhal, vešel ve styk se železárnami v Podbrezové, které projevily ochotu nésti zvýšené náklady vzniklé dopravou obilí. Na základe toho bylo železárnám v. Podbrezové přikázáno 112 vag. obilí v okresu Nekijském, z nichž asi 40 vagonů bylo skutečně odvezeno.
Rozhodně tento případ nekarakterisuje neschopnost Zemského obilního ústavu, nýbrž spíše opak, neboť potíže dopravní v okresu bylý naprosto mimořádného rozsahu a s úřady maďarské říše jednalo se v době žní po několik měsíců bez úspěchu o povolení dovozu úsekem maďarským za obdobné povolení ku dopravě maďarského dříví. Comercia úč. spol. v Bratislavě. Tato společnost Jest přidružena akc. společnosti velkosušárenského cukrovaru a rafinerie ve Velkých Šuranech.
Zásoby obilí na Slovensku.
Data uvedená v interpelaci jsou celkem správná a dokazují, že Zemský obilní ústav měl tehdy celou jednoměsíční potřebu Slovenska hrazenu zásobami ve mlýnech.
Revise Schöllerova velkostatku v Levicích.
Případ revise velkostatku Schöllerova v Levicích jest vyšetřován, velkostatek podroben opětovné revisi, dle níž bude definitivní kontingent určen a shledají-li se jakékoliv nesprávnosti prvé revise, bude proti revisoru zakročeno se vši přísností.
Dodávka pytlů v květnu a v červnu 1920.
Dodávka pytlů pro rok 1920/21 provedena byla tím způsobem, že byli jednotliví dřívější dodavatelé ústavem vyzváni, aby podali oferty na dodávky pytlů, avšak formální řízení ofertní provedeno nebylo. Také protokol o rozhodnutí o podaných ofertách nebyl nalezen. Dle dokladů dodáno bylo:
I. Od firmy ťJutaŤ
12. srpna 1920 12.800 pytlů č. 31 z továrny Jos. Etrich v Jaroměři za 197.200 K
11. srpna 1920 11.00.0 pytlů č. 31 z továrny A. Klazar, Dvůr Král. za 169.400 K
14. srpna 1920 12.200 pytlů č. 31 z továrny Jos. Etrich, Jaroměř za 187.880 K
13. srpna 1920 14.000 pytlů č. 31 z továrny A. Klazar, Dvůr Král. za 215.600 K
30. srpna 1920 10.000 pytlů č. 18 z továrny Úpická prádelna, juty za 142.000 K
25. srpna 1920 10.000 pytlů č. 18 z továrny Jos. Etrich, Jaroměř za 142.000 K
1. září 1920 10.000 pytlů č. 18 z továrny Jos. Etrich, Jaroměř za 142.000 K
6. září 1920 10.000 pytlů č. 18 z továrny Úpická prádelna juty za 142.000 K
3. září 1920 10.233 pytlů č. 18 z továrny F. A. Rotter a synové, Vrchlabí za 145.308 K
Dohromady 100.233 pytlů v ceně za 1,483.308 K.
Pytle vesměs textil č. 18 za Kč 14.20 za kus
Pytle vesměs textil č. 31 za Kč 15.40 za kus
II. Od firmy Lazar Gestetner, Bratislava
31. července 1920 15.000 pytlů textil. à Kč 16.75 franko Jaroměř 251.250 Kč.
10. srpna 1920 8.124 pytlů textilních à Kč 12.75 franko Jaroměř 103.581 Kč.
III. Od firmy Eduard Arnold, Bratislava Bél. Matyáš ul. 8
6. srpna 1920 20.000 pytlů textilních à 15.40 Kč 308.000 Kč.
IV. Od firmy Jindřich Klinger, Bratislava
12. srpna 1920 50.000 pytlů Hessian č. 21 56 × 122 za 25.70 Kč franko Svitavy 1,285.000 Kč.
Koupi tuto prostředkoval a smlouvu uzavřel tehdejší tajemník Zemského obilního ústavu v Bratislavě Dr. Jan Ševčík. Opis smlouvy jest přiložen.
Nahlédnutím do obchodního rejstříku bratislavské Sedne bylo zjištěno, že v rejstříku jednotlivých firem zapsána jest firma Gestetner: pod 1. č. 2968/1,
2. zapsaná 23. října 1919 č. spisu 11979.
3. znění firmy: Gestetner Lazar (maď.) Lazar Gestetner (něm.)
4. majitel firmy Gestetner Sándor gadoná és liszt kereskedö Poszonyilakás.
5. archiv č. XII. 89/20.
Dle zápisu v obchodním rejstříku není ředitel Parthon společníkem firmy Gestetner, nýbrž majitelem jest Sándor Gestetner, obchodník obilím a moukou v Bratislavě.
Otruby v Ludvíkově mlýně v Bratislavě a v Růžovém mlýně v Píšťanech.
Data uvedená v interpelaci nesouhlasí s úředními záznamy Zemského obilního ústavu v Bratislavě, neboť dle výkazu oddělení pro krmiva jsou veškeré zásoby disponovány a jest jen na příjemcích, aby vydali pytle, aby jim otruby resp. krmná mouka mohly býti v čas expedovány.
Proso a čirok v Růžovém mlýně v Píšťanech.
Komisionář Lazar Gestetner dodal v době od 4. června 1920 do 28. června. 1920 240 q prosa za 750 K a 1 q, v téže době 52 q čirokového semene. Obé bylo disponováno do Růžového mlýna na sklad. Proso bylo zpracováno na jáhly společně s prosem z letošní sklizně, čirok byl odevzdán, když byl před tím bezvýsledně nabízen pivovarům v Čechách a na Slovensku, továrně na umělá krmiva ťUmkaŤ v Biskupicích.
Pobyt ministerského rady Heindla na Slovensku: Jmenovaný nebyl v roce 1920 ze služebních důvodů na dovolené. Za své úřední činnosti na Slovensku zdržoval se s chotí jistý čas u komisionáře Zemského obilního ústavu v Nových Zámcích. Odtud do Velkých Šuran (k řediteli cukrovaru tamního) pouze dojížděl.
V Praze dne 30. května 1921.
Správce ministerstva pro zásobování lidu:
Ministr: