Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2360.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o zabavení koní v okrese libereckém příslušníky československého vojska (tisk 1174).
Vojenská správa trvá na zabavení koní a nemíní těchto vraceti a to z toho důvodu, že dle čl. 208 mírové smlouvy St. Germainské nabyla Českosl. republika vojenského materiálu býv. Rakouska, pokud byl na jejím území. Jest proto vojenská správa připravena hájiti se i proti event. žalobám osob, jimž koně byli odebráni a podrobiti se pouze rozhodnutí řádných soudů.
Po převratu děly se s vojenským erárním majetkem (jako koně, vozy, postroje, automobily, pokrývky) různé nepřístojnosti. Z fronty vracející se příslušníci bývalé rakousko-uherské armády kupovali a prodávali v různých zemích bývalého státu tyto cenné vojenské předměty přímo za babku; ba i obce a některé obchodní korporace prodávaly vojenský materiál ve veřejných dražbách, přisvojujíce si takto vlastnické právo.
Vojenská správa hájila však od převratu názor, že vojenský materiál bývalé rakouské armády patří do likvidační podstaty a že ten, kdo majetek zcizil, zcizil jej neprávem. Tento náhled úplně potvrzuje čl. 208 mírové smlouvy St. Germainské.
Pokud se zabavených koní týká, praktikovala se akce blahovolně tak, že rolníkům a živnostníkům byli zabavení koně ponecháni na revers, t. j. postižený uznal vlastnické právo vojenského eráru, načež mu vojenská správa koně k soukromému užívání i na dále ponechala pod podmínkou, že pak-li by koní bylo k vojenským účelům třeba, tyto na poukaz ihned na místo vojenským úřadem udané odvede.
Koně neoprávněně prodávala na př. německá společnost pro zužitkování dobytka v Praze (Deutsche Vieverkehrgesellschaft für Böhmen) a různé "Nationalráty". V Německém Jablonné, na př. tamní stanoviště pro zužitkování koní (Pferdeverwertungsstelle) prodalo na rozkaz liberecké vzdorovlády, publikovaný německou okresní radou v Jablonné 50 koní, na čemž, mimo okresní německé rady, hlavní vinu nese poslední velitel stanoviště, bývalý poručík, proti němuž pro falšování úředních listin zavedeno trestní vyšetřování, jež bylo pak státním zástupcem v Liberci zastaveno a to z toho důvodu, ježto obviněný přiznal sice, že dražební certifikáty byly úmyslně datovány falešně, aby vzbudily dojem, že dražby byly konány ještě před převratem, že však jednal na rozkaz plukovníka, který v prosinci 1918 zemřel.
Vedle toho někteří velitelé pluků, odvolávajíce se na zmocnění svých nadřízených velitelstev, přislíbili mužstvu, jak správně interpelace tvrdí, že za každé tři do vlasti dopravené koně obdrží v odměnu zdarma koně třetího. Dotyční velitelé ovšem k tomu neměli práva a mohli snad oprávněně přislíbiti pouze odměnu podle § 403 obč. zák., t. j. odměnu nejvýše 10% ceny zachráněných koní.
Nesporno však jest, že z veškerých transportů takto zachráněných koní Čsl. republika neměla nijakého prospěchu, neboť při příjezdu resp. příchodu dotyčných transportů do Čech byli vojínům koně německými národními výbory odebráni, prodáni, aniž jim ve většině případů plukovními veliteli slíbená odměna třetího koně byla vydána.
Německá vzdorovláda v Liberci, počítajíc s krátkým trváním své moci a vlády, nařídila německým národním výborům, aby nejenom koně shora vylíčeným způsobem z bojišť do Čech dovezené, ale i ostatní koně v době převratu na území Čsl. republiky se nalézavší, byli rozprodáni a z výtěžku vydržovány byly "Volkswehry" a jiné její výlohy.
Při tom sledovala německá vzdorovláda Liberecká též úmysl poškoditi prodejem koni Čsl. republiku a koně prodati, neboť ačkoliv ji resp. důstojníkům při prodeji koní súčastněným byla známa za války zavedená instituce vydávání vojenských koní na revers, mající za účel, aby koně podvýživou anebo přestálými nemocemi vyčerpaní, jakož i koně, jichž právě nebylo k vykonávání vojenské služby zapotřebí, byli při životě zachráněni, dala přednost jejich prodeji, na místě aby je zapůjčila obyvatelstvu, čímž nejen že by bylo tehdejší citelné nouzi o koňské potahy odpomoženo, ale což hlavního, koně byli by zachováni oprávněné vládě, t. j. Čsl. republice. Tím byla by jednak usnadněna likvidace německé vzdorovlády a za druhé čsl. vojenská správa mohla koní použíti k doplnění potřeby vojska, jež vyžádala si později mnohamilionových nákladů.
Ukvapený čin německé vzdorovlády poškodil Českosl. republiku též se stanoviska národohospodářského, neboť občané získavše koně prodejem od různých "Nationalrátů", a dověděvše se, že veškeří koně vojenskými značkami pálení co zašantročený majetek býv. státu jsou zabavováni, hleděli se jich kvapem všemožným způsobem zbaviti, prodávajíce je většinou řezníkům na maso, čímž mnoho koní zbytečně bylo poraženo.
Kůň, pálený na kopytě č. 408, byl zabaven řezníku Josefu Pfohlovi 6. března 1919 a odeslán s pěším plukem na Slovensko.
Pfohl koupil jej od Josefa Benesche za 1550 Kč. Benesch zachránil 9 koní, jež odvedl v Liberci tamní komisi německé vzdorovlády. Za to obdržel odměnou 3 koně, což však popírá, tvrdě, že dostalo se mu pouze jednoho, v interpelaci líčeného, zabaveného koně.
Kůň Josefu Henkemu zabavený 1. února 1919, byl 12 roků stár, hnědý valach, hvězdička, 167 cm vysoký, na krku pálený čís., 30, odeslán byl taktéž s pěším plukem na Slovensko.
Oba koně zabavila komise, povolená k pátrání po majetku vojenské správy a jeho zjištění v Liberci.
Ohledně koně zabaveného Adolfu Peterkovi nebylo vyšetřování doposud ukončeno.
V Praze dne 9. dubna 1921.
Gen. Husák, v. r.,
ministr národní obrany.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2360.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen
betreffend die Beschlagnahme von Pferden im Bezirke Reichenberg durch Angehörige des čechoslovakischen Heeres. (Druck 1174).
Die Militärverwaltung besteht auf der Beschlagnahme der Pferde und hat nicht die Absicht, dieselben zurückzugeben, und zwar aus dem Grunde, weil nach Art. 208 des Friedensvertrages von St. Germain die čsl. Republik das militärische Material des vorm. Österreich erworben hat, sofern es auf ihrem Gebiete war. Die Militärverwaltung ist deshalb entschlossen, sich auch gegen event. Klagen von Personen zu wehren, denen Pferde abgenommen worden sind, und sich nur den Entscheidungen der ordentlichen Gerichte zu unterwerfen.
Nach dem Umsturze kamen mit militärischem äraschem Eigentum (wie Pferden, Wagen, Geschirren, Automobilen, Decken) verschiedene Unzukömmlichkeiten vor. Die von der Front zurückkehrenden Angehörigen der vormaligen Österreich-ungarischen Armee kauften und verkauften in verschiedenen Ländern des vormaligen Staates diese wertvollen militärischen Gegenstände geradezu um einen Pappenstile; ja sogar Gemeinden und manche Handelskorporationen verkauften militärisches Material in öffentlichen Versteigerungen und eigneten sich derart das Eigentumsrecht an.
Die Militärverwaltung vertrat aber seit dem Umsturze die Anschauung, dass das militärische Material der vormaligen österreichischen Armee in die Liquidationsmasse gehöre und dass derjenige, wer solches Eigentum veräussert hat, es zu Unrecht veräussert habe. Diese Anschauung wild vollständig durch Alt. 208 des Friedensvertrages von St. Germain bestätigt.
Was die beschlagnahmten Pferde betrifft, so wurde die Aktion wohlwollend so praktiziert, dass Landwirten und Gewerbetreidenden die beschlagnahmten Pferde gegen Revers belassen wurden, d. i. der Betroffene anerkannte das Eigentumsrecht des Militärärars, worauf die Militärverwaltung ihm die Pferde in Privatbenützung auch weiterhin unter der Bedingung beliess, dass, falls die Pferde zu militärischen Zwecken benötig würden, er sie über Weisung sofort an die von der Militärbehörde angegebene Stelle abführe.
Unberechtigter Weise verkaufte zum Beispiel die "Deutsche Viehverkehrsgesellschaft" für Böhmen und verschiedene "Nationalräte" Pferde. In Deutsch-Gabel z. Bsp verkaufte die dortige "Pferdeverwertungsstelle" aufgrund eines von deutschen Ortsrate in Gablonz publizitierten Befels der Reichenberger Trutzregierung 50 Pferde, woran ausser dem deutschen Ortsrat die Hauptschuld der letzte Kommandant der Stelle trägt, ein ehemaliger Leutnant, gegen den wegen Fälschung amtlicher Dokumente die Strafuntersuchung eingeleitet worden ist, die dann von der Staatsanwaltschaft in Eger eingestellt wurde, und zwar aus dem Grunde, weil der Beschuldigte zwar zugestand, dass die Versteigerungszertifikate absichtlich falsch datiert waren, um den Eindruck zu erwecken, die Versteigerungen wären noch vor dem Umsturze vor sich gegangen, dass er. aber über Auftrag des im Dezember 1918 verstorbenen Obersten gehandelt habe.
Ausserdem versprachen manche Regimentskommandanten unter Berufung auf eine Ermächtigung ihrer Oberkommandanten der Mannschaft, wie die Interpellation richtig behauptet, dass sie für je drei in die Heimat gebrachten Pferde als Belohnung umsonst das dritte Pferd erhalte. Die betreffenden Kommandanten hatten hiezu allerdings kein Recht und konnten berechtigterweise wohl nur eine Belohnung nach § 403 a. b. G. B., d. i. eine Belohnung von höchstens 10% des Wertes der geretteten Pferde versprechen.
Es ist aber zweifellos, dass von allen Transporten der so geretteten Pferde die Čsl. Republik nicht den geringsten Vorteil hatte, da bei der Einreise, resp. dem Eintreffen der betreffenden Transporte nach Böhmen die Pferde den Soldaten seitens der deutschen Nationalräte abgenommen und verkauftwürden, ohne dass ihnen in der Mehrzahl der Fälle das von den Regimentskommandanten als Belohnung versprochene dritte Pferd ausgefolgt worden wäre.
Die deutsche Trutzregierung in Reichenberg ordnete, mit der kurzen Dauer ihrer Macht und Herrschaft rechnend, den deutschen Nationalausschüssen an, dass nicht nur die in der obgeschilderten Weise von den Kriegsschauplätzen nach Böhmen gebrachten Pferde, sondern auch alle übrigen zur Zeit des Umsturzes auf dem Gebiete der Čsl. Republik befindlichen Pferde verkauft werden und aus dem Erträgnisse die "Volkswehren" und andere ihrer Auslagen gedeckt werden.
Hiebei verfolgte die Reichenberger deutsche Trutzregierung auch die Absicht, durch den Verkauf der Pferde die Čsl. Republik zu schädigen und die Pferde zu verkaufen, dehn, obwohl ihr resp. den bei dem Verkaufe der Pferde beteiligten Offizieren die im Kriege eingeführte Institution der Ausgabe von Militärpferden gegen Revers bekannt war, die zum Zwecke hatte, dass die durch die Unterernährung oder überstandene Krankheiten erschöpften Pferde sowie auch die Pferde, die gerade zur Ausübung des Militärdienstes nicht benötigt wurden, am Leben erhalten blieben, liess sie lieber die Pferde verkaufen, anstatt sie der Bevölkerung zu verleihen, wodurch nicht nur der damaligen empfindlichen Not an Pferdegespannen abgeholfenworden wäre, sondern was die Hauptsache ist, die Pferde der berechtigten Regierung, d. i. der Čsl. Republik erhalten geblieben wären. Hiedurch wäre einerseits die Liquidierung der deutschen Trutzregierung erleichtert worden und zweitens hätte die čsl. Militärverwaltung die Pferde zur Ergänzung des Militärbedarfes heranziehen können, was später einen Aufwand von vielen Millionen erforderte.
Der übereilte Schritt der deutschen Trutzregierung schädigte die Čsl. Republik auch vom volkswirtschaftlichen Standpunkte, denn die Bürger, welche die Pferde durch Verkauf von den verschiedenen Nationalräten erworben hatten, suchten sich, als sie erfuhren, dass alle Pferde mit Militärbrandzeichen als verschachertes Eigentum des vormaligen Staates beschlagnahmt sind, derselben schleunigst auf alle mögliche Art zu entledigen, indem sie sie grösstenteils den Fleischern als Fleisch verkauften, wodurch viele Pferde unnütz geschlachtet wurden.
Das am Hufe mit No. 408 gebrannte Pferd wurde dem Fleischer Josef Pfohl am 6. März 1919 beschlagnahmt und mit einem Infanterieregiment in die Slovakei geschickt.
Pfohl kaufte es von Josef Benesch um 1550 Kč. Benesch rettete 9 Pferde, die er in Reichenberg der dortigen Kommission der deutschen Trutzregierung abführte. Hiefür erhielt er als Belohnung drei Pferde, was er aber in Abrede stellt, indem er behauptet, er habe nur das eine in der Interpellation erwähnte beschlagnahmte Pferd erhalten.
Das dem Josef Henke am 1. Februar 1919 beschlagnahmte Pferd war 12 Jahre alt. ein brauner Wallach, mit Stern, 167 cm hoch, am Halse mit No. 30 gebrannt, und wurde ebenfalls mit dem Infanterieregimente in die Slovakei abgeschickt.
Beide Pferde wurden von der zur Forschung nach dem Eigentum der Militärverwaltung und zu seiner Seicherstellung bestellten Kommission in Reichenberg beschlagnahmt.
Bezüglich des dem Adolf Peterka beschlagnahmten Pferdes wurde die Erhebung bisher nicht beendet.
Prag, am 9. April 1921.
Der Minister für nationale Verteidigung: