Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2358.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance dra Kafky a druhů,
týkající se obsazení ředitelství Všeobecného pensijního ústavu v Praze (tisk 1885).
Zákonem ze dne 20. prosince 1918, č. 92 Sb. z. a n., byl zřízen Všeobecný pensijní ústav v Praze k provádění pensijního pojištění v obvodě československého státu. Pracemi Všeobecného pensijního ústavu byla tímto zákonem pověřena Zemská úřadovna I. v Praze až do doby, pokud nebude jeho představenstvem jinak rozhodnuto.
Ježto aktivování kanceláře ústředny, zejména ustanovení vedoucích úředníků nemohlo vzhledem k důležitým a naléhavým úkolům ústředny býti oddalováno, byli podle § 22 stanov ústavu, schválených ministerstvem sociální péče. dle zmocnění zákona ze dne 20. prosince 1918, č. 92 Sb. z. a n., výnosem ze dne 7. února 1919, č. 1294-19, jmenováni dva členové ředitelství práva znalí z dosavadních vedoucích úředníků Zem. úřadovny I. v Praze a jeden člen. ředitelství, jako odpovědný matematik ústavu. Jmenování toto bylo ve smyslu § 22 stanov ústavu a § 49 zákona o pensijním pojištění potvrzeno výnosem ministra sociální péče ze dne 27. února 1919, č. j. 2802-19.
Další jmenování úřednictva ústředny stalo se představenstvem (správní komisí) a správním výborem podle potřeby ústavu. Nyní činí celkový počet úřednictva ústředny 41, z nichž vyšlo z úřadovny I v Praze celkem pouze 14, tudíž jedna třetina, takže není ve shodě se skutečností tvrzení interpelace že veškeré úřednictvo ústředny vzešlo z úřednictva Zemské úřadovny I. v Praze.
Ve schůzi představenstva ústavu dne 19. září 1920 byl usnesen ve smyslu § 22 stanov jednací řád pro ředitelství (služební instrukce), který stanovil počet členů ředitelství na tři. Jest přirozeno, že služební instrukce stanovící kompetenci jednotlivých členů ředitelství musila určiti počet členů a že mohlo se říditi při stanovení počtu pouze potřebou agendy. Nadbytečné stanovení počtu členů ředitelství by zajisté neodpovídalo zásadě nutné hospodárnosti.
Jelikož jeden člen ředitelství byl z počátku spolu pověřen také vrchním dozorem nad vedením Zemské úřadovny I. v Praze, bylo následkem vymezení jeho kompetence služební instrukcí pro ředitelství nutno zprostiti ho této funkce a pověřiti vedením Zemské úřadovny I v Praze osobou jinou, a tou jest dřívější náměstek jeho u této úřadovny. Tento — nikoliv mladý — úředník byl jako nejstarší ze všech konceptních úředníků Zemské úřadovny I. a. Všeobecného pensijního ústavu vůbec k místu tomu jak podle služebního stáří, tak podle kvalifikace nejpovolanější osobou.
Tvrzení interpelace, že tím "uzavřelo se ředitelství oproti ostatnímu úřednictvu ústavu úplně", neshoduje se se skutečností, neboť služební instrukce ústavu pro ředitelství spočívá na usnesení představenstva (správní komise) a může tudíž zase usnesením tohoto orgánu co do svého obsahu, zejména i co do stanoveného počtu členu ředitelství býti změněna. Rovněž nepřekáží tomu zákon, jenž v § 49 stanoví pouze nejmenší počet členů ředitelství, nevylučuje tudíž větší počet než tři. K rozmožení členů ředitelství bude však lze přikročiti teprve tehdy, až rozšíření agendy ústředny ústavu bude takového rozmnožení skutečně vyžadovati.
O snaze doplniti ředitelství komerčním ředitelem není mně ničeho známo.
Z vylíčeného stavu věci vyplývá, že ministerstvo sociální péče a vedení Všeobecného pensijního ústavu postupovaly vždy ve shodě s předpisy zákona stanov ústavu, že zásadně neobmezovaly a neobmezují úřednických funkcí na příslušníky určité národnosti, že v době, kdy obsazení ředitelství bylo z důvodů skutečné potřeby naléhavým, nemohly vzhledem k zásadnímu stanovisku německému přihlížeti k úředníkům německým, a že při dalším obsazování úřednických míst hleděly především ke, kvalifikaci věcné, aniž zásadně vylučovaly kompetenty německé.
K ostatním vývodům interpelace podotýkám, že Němci těší se právě v tomto odvětví sociálního pojištění dalekosáhlé autonomii národnostní, která jim umožňuje ve třech zemských úřadovnách (a to v Praze II., v Brně I. a v Opavě), spravovaných výlučně německými funkcionáři a německým úřednictvem, rozhodovati neb aspoň spolurozhodovati v mezích zákonem vytknutých o všech věcech týkajících se německých pojištěnců a zaměstnavatelů.
V Praze dne 18. května 1921.
Ministr sociální péče:
Dr. Gruber, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2358.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Kafka und Genossen
betreffend die Besetzung des Direktoriums der Landesstelle der allgemeinen Pensionsversicherungsanstalt (Druck 1885).
Durch Gesetz v. 20. Dezember 1918 Nr. 92 S. d. G. u. V. wurde zur Durchführung der Pensionsversicherung im Gebiete des čechoslovakischen Staates eine Allgemeine Pensionsanstalt in Prag errichtet. Mit den Arbeiten der Allgemeinen Pensionsanstalt wurde durch dieses Gesetz die Landesstelle I. in Prag bis zu der Zeit betraut, als durch ihren Vorstand nicht anders verfügt wird.
Da die Aktivierung der Kanzlei der Zentrale insbesondere die Bestellung der leitenden Beamten mit Rücksicht auf die wichtigen und dringlichen Aufgaben der Zentrale nicht hinausgeschoben werden konnte, so wurden gemäss § 22 der Anstaltssatzungen, die von Ministerium für soziale Fürsorge genehmigt sind, laut Ermächtigung des Gesetzes vom 20. Dezember 1918 Nr. 92 S. d. G. u. V. mit Erlass vom 7. Feber 1919 Z. 1294/19 zwei rechtskundige Direktoriumsmitglieder aus den bisherigen leitenden Beamten der Landesstelle I. in Prag und ein Direktoriumsmitglied als verantwortlicher Mathematiker der Anstalt bestellt. Diese Ernennung wurde im Sinne des § 22 der Anstaltsstatuten und § 49 des Gesetzes über die Pensionsversicherung mittels Erlasses des Ministers für soziale Fürsorge vom 27. Feber 1919 G. Z. 2802/19 bestätigt.
Weitere Ernennungen der Beamtenschaft der Zentrale erfolgten durch den Vorstand Verwaltungskommission) und dem Verwaltungsausschuss nach dem Bedarf der Anstalt. Jetzt beträgt die Gesamtzahl der Beamtenschaft der Zentrale 41, von denen aus der Landesstelle I. in Prag im Ganzen 14 übernommen wurden. Demnach ein Drittel, so dass die Behauptung der Interpellation. dass die gesamte Beamtenschaft der Zentrale aus der Beamtenschaft der Landesstelle I in Prag übernommen wurde, mit den Tatsachen nicht in Einklang ist.
In der Sitzung des Anstaltsvorstandes vom 19. September 1920 wurde im Sinne des § 22 der Statuten eine Geschäftsordnung für die Direktion (Dienstinstruktion) beschlossen, der die Zahl der Mitglieder des Direktoriums auf drei festsetzte. Es ist natürlich, dass die Dienstinstruktion bei Festlegung der Kompetenz der einzelnen Mitglieder des Direktoriums die Zahl der Mitglieder bestimmen musste und sich bei Festsetzung dieser Zahl nur nach dem Bedarf der Agenda richten konnte. Die Festsetzung einer überschüssigen Zahl von Mitgliedern des Direktoriums würde gewiss dem Grundsatz, der notwendigen Wirtschaftlichkeit nicht entsprechen.
Da ein Mitglied des Direktoriums von Anfang an zugleich mit der Oberaufsicht über die Führung der Landesstelle I in Prag betraut wurde, war es bei Abgrenzung seiner Kompetenz durch die Dienstinstruktion für das Direktorium nötig, ihn dieser Funktion zu entheben und mit der Leitung der Landesstelle I in Prag eine andere Person zu betrauen, und diese ist der frühere Stellvertreter bei dieser Landesstelle. Dieser — keineswegs junge — Beamte war als der älteste aller Konzeptskräfte der Landesstelle I und der Allgemeinen Pensionsversicherungsanstalt zu diesem Posten sowohl nach dem Dienstalter als nach der Qualifikation der Berufenste.
Die Behauptung der Interpellation, dass damit "die Abschliessung des Direktoriums gegenüber dem übrigen Beamtenkörper der Anstalt eine vollständige geworden" sei, entspricht nicht den Tatsachen, denn die Dienstinstruktion der Anstalt für das Direktorium beruht auf einem Beschlusse des Vorstandes (der Verwaltungskommission) und kann daher auch wieder durch Beschluss dieses Organes inbezug auf seinen Inhalt insbesondere auf die festgesetzte Zahl der Mitglieder des Direktoriums abgeändert werden. Diesem steht auch das Gesetz nicht im Wege, das in § 49 nur in Mindestzahl der Mitglieder des Direktoriums festsetzt, demnach eine höhere Zahl als 3 nicht ausschliesst. Zur Vermehrung der Zahl der Mitglieder des Direktorims wird jedoch erst dann geschritten werden können, bis die Erweiterung der Agenden der Anstaltszentrale eine solche Vermehrung tatsächlich erfordern wird.
Von dem Bestreben, das Direktorium durch Aufnahme eines kaufmännischen Direktors zu ergänzen, ist mir nichts bekannt.
Aus dem dargestellten Stande der Dinge geht hervor, dass das Ministerium für soziale Fürsorge und die Leitung der allgemeinen Pensionsanstalt immer im Einklange mit den Vorschriften des Gesetzes und der Anstaltsstatuten vorgegangen sind, dass sie grundsätzlich die amtlichen Funktionen auf Angehörige einer bestimmten Nationalität nicht eingeschränkt haben und nicht einschränken, dass sie zur Zeit, als die Besetzung des Direktoriums aus Gründen des tatsächlichen Bedarfes dringend geworden war, im Hinblick auf den grundsätzlichen deutschen Standpunkt deutsche Beamte nicht berücksichtigen konnten, und dass sie bei der weiteren Besetzung amtlicher Stellen vor allem die sachliche Qualifikation in Betracht zogen, ohne prinzipiell deutsche Bewerber auszuschliessen.
Auf die weiteren Ausführungen der Interpellation bemerke ich, dass die Deutschen gerade in diesem Zweige der Sozialversicherung weitreichende nationale Autonomie gemessen, die ihnen ermöglicht, in drei Landesstellen (und zw. in Prag II, in Brünn I und in Troppau), die ausschliesslich von deutschen Funktionären und deutschen Beamtenkörpern verwaltet werden, in den vom Gesetze bestimmten Grenzen über alle auf deutsche Versicherte und Arbeitgeber sich beziehende Angelegenheiten zu entscheiden oder doch mitzuentscheiden.
Prag, am 18. Mai 1921.
Der Minister für soziale Fürsorge: