Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2344.
Dringliche Interpellation
der Abgeordneten Dr. Kafka, Kafka und Genossen
an den Minister des Innern
betreffend des vom Ministerium des Innern an eine Gruppe von Aktiengesellschaften herausgegebenen Erlasses wegen Zulassung zum Geschäftsbetriebe.
Aut Grund einer besonderen Verordnung der Regierung hat eine Gruppe von Aktiengesellschaften, deren Sitz in Wien ist, welche aber schon seit Jahrzehnten hier ihre Filialen haben, um die Zulassung zum weiteren Geschäftsbetriebe angesucht. Die Bewilligung wurde vorläufig bis zum 31. Dezember 1921 erteilt, die Verlängerung jedoch an die Erfüllung weiterer Bedingungen geknüpft, von denen wir die nachstehenden zwei anführen:
Der Verwaltungsrat muss sich verpflichten, seine hiesigen Angestellten ohne Unterschied, welche Stellung sie einnehmen, auf einen Wink des Finanzministeriums sofort zu entlassen und von der hierländischen Verwendung ganz auszuschliessen, wenn sich dieselben Wort oder Tat einer Illoyaliät gegen die Čechoslovakische. Republik oder deren Einrichtungen schuldig machen sollten.
Die Gesellschaften müssen den Nachweis erbringen, dass sämtliche Beamte und Angestellte von Filialen in čechischen Städten der čechischen Sprache vollkommen mächtig sind.
Die erste Bedingung verletzt den § 117 der Verfassungsurkunde, denn zur Entlassung ist nicht etwa die Begehung einer strafbaren Handlung erforderlich, sondern es genügt eine abfällige — wenn vielleicht auch unzutreffende — Kritik ah einer staatlichen Einrichtung, welche von irgend einem Beamten des Finanzministeriums als illoyal angesehen wird. Es ist selbstverständlich, dass dieser Erlass das Denunziantentum in den betroffenen Anstalten zur besonderen Blüte bringen würde, weil die Besichtigung der Illoyalität durch einen neidischen Kollegen genügen würde, um einen Angestellten zu entfernen und an seine Stelle zu kommen.
Einen noch ärgeren Eingriff in die Rechte der Aktiengesellschaften und die Rechte der Staatsbürger bedeutet aber die zweite Bedingung. Wollen die Gesellschaften die Bewilligung zum Geschäftsbetriebe auch nach dem 31. Dezember 1921 erlangen, müssen sie sämtliche Angestellte bei Filialen in čechischen Städten — so z. B. in Prag, falls man den 20 Prozentsatz anwendet — entlassen, wenn dieselben nicht bis dahin die čechische Sprache vollkommen werden erlernt haben.
Diese Bedingung verstösst sowohl gegen die Verfassungsurkunde, als auch gegen den international garantierten Minderheitsschutz. Aus dem Begriffe der Gleichberechtigung aller Nationen geht hervor, dass keinem Bürger dieses Staates aus der Unkenntnis selbst der staatsoffiziellen Sprache ein Nachteil erwachsen darf.
Es ist selbstverständlich, dass die Aktiengesellschaften im eigenen Interesse dafür sorgen werden, dass diejenigen Beamten, welche den Verkehr mit dem Publikum haben, den Sprachansprüchen der Klienten gerecht werden, aber man kann ihnen nicht diktieren, welche sprachliche Qualifizierung die Angestellten dieser Anstalten haben müssen. Es bedeutet den schärfsten staatlichen Eingriff in die Rechte des Arbeitsgebers, wenn man ihm hinsichtlich der Aufnahme oder Entlassung von Beamten Vorschriften geben würde, ohne dass dazu irgendwelche gesetzliche Handhaben vorhanden sind.
Wenn nun die Gesellschaften bis zum 31. Dezember 1921 alle ihre Beamten in čechischen Städten, die die čechische Sprache nicht vollkommen beherrschen, entlassen, wird die Regierung dafür Sorge tragen, dass diese Angestellten einen anderen Posten finden oder will die Regierung vielleicht das Heer der Unzufriedenen noch erhöhen, will man auf diese Weise anständige und ruhige Bürger dieses Staates um ihr Brot bringen, und ihre Posten mit "loyalen" Čechen zu besetzen, sollen die Rechte der Deutschen auf diese Weise bis in das Unendliche mit Füssen getreten werden, glaubt die Regierung vielleicht, durch Aufstellung dieses Gesslerhutes die Deutschen zu loyalen Bürgern zu erziehen?
Dieser oben erwähnte Erlass ist nur ein Glied in der Kette der Drangsalierungen und Vexationen welchen die ausländischen Aktiengesellschaften bei Nostrifikationen, Gewährung und Verlängerung von Konzessionen, sowie Erhöhungen des Aktienkapitals ausgesetz sind. All dies sind Fragen des wirtschaftlichen Lebens. Die Ministerien benützen aber diese rein wirtschaftlichen Angelegenheiten zu nationalistischen Extratouren, die sicherlich geeignet sind, das Wirtschaftsleben und die Sicherheit des Geschäftslebens, sowie das Aufblühen aller wirtschaftlichen Einrichtungen zu unterbinden. Es ist die höchste Zeit, dass das Wirtschaftliche von dem nationalen Momente getrennt wird. Man müsste erwarten, dass gerade eine Beamtenregierung dazu da ist, vom Geschäftsleben alle chauvinistischen Bestrebungen fern zu haltenund dass den Ministerien daran gelegen sein muss, allen Staatsbürgern Gelegenheit zur wirtschaftlichen Entfaltung im Interesse ihres Staates zu geben. Welchen Eindruck muss es im Auslande machen, wenn Angehörige eines fremden Staates nur deshalb, weil sie der čechischen Spräche nicht mächtig sind, einfach ihres Postens verlustig erklärt Werden. Noch viel stärker muss es aber wirken, wenn Bürger dieses Staates, welche Jeden Schutzes teilhaftig sein sollen, einfach deshalb, weil sie der čechischen Sprache nicht mächtig sind, auf die Gasse gesetzt werden.
Die Unterzeichneten fragen daher die Regierung:
1. ist es ihre Absicht, den oben erwähnten Erlass, welcher unzweifelhaft gegen die Deutschen gerichtet ist, die Gleichberechtigung der Deutschen mit Füssen tritt und den international garantierten Minderiieitsschutz verletzt, sofort zurückzuziehen und die Oeffentlichkeit von der Zurücknähme des Erlasses zur Beruhigung der deutschen Geschäftswelt zu verständigen;
2. Massnahmen zu treffen, das alle Aktiengesellschaften bei Gewährung von Konzessionen, Verlängerung derselben, Erhöhungen des Aktienkapitals, gleichmässig behandelt werden.
Prag, am 31. Mai 1921.
Dr. Kafka, Kostka,
Dr. Lodgman, Pittinger, J. Fischer, Böhr, Schubert, Dr. Luschka, Dr. W. Feierfeil, Mark, J. Mayer, Dr. Körmendy-Ékes, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Schollich, Matzner, Dr. Keibl, Dr. Baeran, Röttel, Böllmann, Schälzky, Scharnagl.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2344.
Naléhavá interpelace
poslanců dr. Kafky Kostky a druhů
ministrovi vnitra
o výnosu, který vydalo ministerstvo vnitra skupině akciových společností o připuštění k provozování obchodu.
Skupina akciových společnosti, které mají sídlo ve Vídni, avšak již po desítiletí mají zde filiálky, podala dle zvláštního vládního nařízení žádosti, aby se jim povolilo dále provokování. Povolení bylo prozatímně uděleno do 31. prosince 1921, prodloužení však spojeno se splněním dalších podmínek, z nichž uvádíme tyto dvě:
Správní rada musí se zavázati, že na pokyn ministerstva financi ihned propustí své zdejší zaměstnance bez rozdílu jaké postavení mají, a úplně vyloučí jejich používání na zdejším území, dopustí-li se neloyalnosti slovem nebo skutkem vůči Československé republice nebo její zřízením.
Společnosti musí prokázati, že všichni úředníci a zaměstnanci filiálek v československých městech jsou úplně mocni československého jazyka.
První podmínka porušuje § 117 ústavní listiny, neboť k propuštění nežádá se snad spáchání nějakého trestného činu, nýbrž stačí již nějaký nepříznivý — třebas byl snad i nevhodný posudek nějakého státního zřízení, jejž některý úředník ministerstva financí bude pokládati za neloyální. Jest samozřejmé, že tento výnos způsobil by v oněch ústavech obzvláštní rozkvět udavačství, poněvadž by mohlo dostačiti, aby nějaký závistivý druh obvinil z neloyality, jen aby zaměstnance odstranil a dostal se na jeho místo.
Do práv akciových společností a do práv státních občanů však ještě ostřeji zasahuje podmínka druhá. Kdyby společnosti chtěly dosíci povolení k provozování obchodu i po 31. prosinci 1921 musily by všechny zaměstnance při filiálkách v československých městech, tak na př. v Praze, používá-li se 20%ní sazby — propustiti, jestliže by se do té doby úplně nenaučili československému jazyku.
Tato podmínka odporuje jak ústavní listině, tak i mezinárodně zaručené ochraně menšin. Z pojmu rovnoprávnosti všech národností vysvítá, že žádnému občanovi tohoto, státu nemůže býti způsobena újma z neznalosti i státního oficielního jazyka.
Jest samozřejmé, že akciové společnosti ve vlastním zájmu budou pečovati, aby úředníci, kteří jsou ve styku s obecenstvem, vyhověli jazykovým nárokům zákazníků, nemůže se jim však diktovati; jakou jazykovou kvalifikaci zaměstnanci těchto ústavů musí míti. Jest to nejostřejší státní zasáhnutí do práv zaměstnavatelových, dávají-li se mu bez zákonného podkladu předpisy o přijímání nebo propouštění úředníků.
Propustí-li nyní společnost do 31. prosince 1921 všechny své úředníky v českých městech, kteří neovládají úplně československý jazyk, postará se vláda o to, aby tito zaměstnanci našli jiná místa, či chce vláda snad rozmnožovati armádu nespokojenců, chce tímto způsobem připraviti o chleba řádné a pokojné občany tohoto státu, aby jejich místa nahradila "loyalními" Čechy, má se tímto způsobem do nekonečna šlapati po právech Němců, domnívá se snad vláda, že postavením tohoto Gesslerova klobouku vychová z Němců loyální občany?
Tento shora zmíněný výnos jest jen článkem v řetězu týrání a trápení, jímž jsou vydány cizozemské akciové společnosti při nostrifikacích, při propůjčování a prodlužování koncesi jakož i při zvyšování akciového kapitálu. Vše to jsou otázky hospodářského v života. Ministerstva používají však těchto čistě hospodářských věcí k národnostním výstřednostem, které jistě jsou s to udusiti hospodářský život a jistotu obchodního života, jakož i rozkvět všech hospodářských zařízení. Jest nejvyšší čas, aby hospodářské věci odloučily se. od momentů národnostních. Člověk by očekával, že právě úřednická vláda jest. k tomu, aby obchodní život zbavila všech šovinistických snah a že ministerstvům musí záležeti na tom, aby všem státním občanům poskytla příležitost k hospodářskému rozvoji v zájmu svého státu. Jaký dojem dělá asi v cizině, mají-li se příslušníci cizího státu jen proto zbaviti místa, že neznají československého jazyka Daleko silněji však to působí, mají-li se občané tohoto státu, kterým má se dostati veškeré ochrany, jednoduše proto vyhoditi na dlažbu, že neznají československého jazyka. Podepsaní táži se proto vlády:
1. Má v úmyslu shora zmíněný výnos, který nesporně směřuje proti Němcům, slape po rovnoprávnosti Němců a porušuje mezinárodní zaručenou ochranu menšin, ihned odvolati a veřejnost uvědomiti o odvolání výnosu, aby se německý obchodní svět upokojil?
2. Učiniti opatření, aby se stejně nakládalo se všemi akciovými společnostmi, poskytuje-li Se nebo prodlužuje jejich koncese, či zvyšuje-li se akciový kapitál?
V Praze dne 31. května 1921.
Dr. Kafka, Kostka,
dr. Lodgman, Pittinger, J. Fischer, Böhr, Schubert, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Mark, J. Mayer, dr. Körmendy-Ékes, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Matzner, dr. Keibl, dr. Baeran, Röttel, Böllmann, Schälzky, Scharnagl.