Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2323.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců R. Bergmana, dra. Matouška, Fr. Maška, Fr. Zavřela a druhů,
jak hodlá se zachovati vláda k nájemcům zabrané půdy (tisk 1998).
Při posudku, jak proveden byl zákon záborový a zejména také dotazem dotčený druhý odstavec § 9. záborového zákona, sluší přihlížeti k celému vybudování zákonodárství o pozemkové reformě. Nejužší výklad samotného předpisu druhého odstavce § 9, záborového zákona bez zřetele na cíle pozemkové reformy a celé zákonodárství, zavedl by pozemkovou reformu do nemožností, jež zákonodárcem nebyly chtěny. Budiž uváženo, že široký význam slov zákona, aby práva a osoby ťnebyly zkrácenyŤ (t. j. práva zajištěná knihovně na zabraném majetku a osoby oprávněné vůči dosavadnímu vlastníku z poměru služebního, zaopatřovacího a pachtovního) byl volen jednak z důvodu ochrany věřitelských práv knihovně zajištěných, jednak z ohledů sociálních, aby pamatováno bylo při pozemkové reformě na zaměstnance činné i ve výslužbě a na pachtýře. Ochrany těmto zájmům práv a osob má se dostati podle zákona při převzetí zabraného majetku. Tím dán jest také podklad a důvody prováděcích zákonů k zákonu záborovému, jež nemohly vázati se na nejužší výklad záborového zákona, nýbrž přihlížely k proveditelnosti jeho ze širších zájmů zabezpečení úspěchu pozemkové reformy. Prvním prováděcím zákonem byl zákon přídělový. Pamatováno bylo zákonodárcem, aby byla tu možnost nabývání větších hospodářských celků ať do pachtu, nebo do vlastnictví jednotlivcům způsobilým zvláště k vedení větších podniků zemědělských (§ 25. přídělového zákona). Zákonodárce měl na mysli zejména úředníky na velkostatcích a pachtýře větších celků zabrané půdy. Tímto opatřením není však vyčerpána možnost působnosti státního pozemkového úřadu ve věci ochrany pachtýřů, Statní pozemkový úřad již podle § 7. záborového zákona rozhoduje o osobě pachtýřově na zabraném a nepřevzatém majetku pozemkovém, neboť každý pacht zabraného majetku vyžaduje jeho svolení a bez svolení toho jest neplatný. V tomto směru může tedy státní pozemkový úřad působiti k tomu, aby pachty na nepřevzatém majetku nebyly zadávány pachtýřům novým, nýbrž aby voleny byly za pachtýře osoby hospodařící dosud na zabraném, avšak již přejímaném pozemkovém majetku, jestliže nezbude na něm vhodných zbytkových statků pro pachtýře. Také v případech převzetí zabraného majetku, ve kterých delší doba výpovědní nebo vyčkání celé smluvní doby pachtovní nebude na újmu pozemkové reformě, může státní pozemkový úřad přihlížeti k osobě pachtýřově, předpokládajíc, že hospodařil řádně a plnil své povinnosti jako státní příslušník republiky. Jest samozřejmé, že nebylo lze vydati předpisů zákonných, jež by ohrožovaly nebo omezovaly naléhavého řešení vyžadující a odkladu nestrpící pozemkovou reformu. Nebylo proto úmyslem zákonodárcovým odkládati skutečné převzetí zabraného majetku k účelům pozemkové reformy z důvodu smluvního pachtovního poměru. Průtahy a roztříštěnost akce, jež vracela by se v tom kterém obvodu opět a opět v různých časových mezidobích dle toho, jak doběhly by po různu pachty dvorů a pod., mělo by za následek, že jednak pracovní program nebylo by lze ani řádně sestaviti ani zachovati a že opětovným vrácením se celého aparátu do téhož obvodu byla by zdražována akce pozemkové reformy, jež není parcelací, nýbrž vyřešením všech podmínek nových soběstačných usedlostí, ať již jde o scelení, nebo komunikace, meliorace a pod. Jest tedy patrno, že pachty uzavřené před vyhlášením záborového zákona na dobu delší nebudou moci býti vždy zachovány až do skončení doby pachtovní. Této okolnosti byl si také vědom zákonodárce v náhradovém zákonu a nepřipustil proto ohrožení pozemkové reformy, jednostranným zřetelem na pachtýře jako osoby hospodařící.
Státní pozemkový úřad při volbě objektů určených k převzetí přihlížel a přihlíží k pachtovním poměrům. Z tohoto hlediska vyšlo také nařízení ze dne 9, ledna 1920, č. 61 o soupisu zabraného majetku, jež mělo za účel opatřiti jmenovanému úřadu úplný obraz o způsobu hospodaření na zabraném majetku také po stránce právní (obligační). Kromě soupisu vyžádal sobě státní pozemkový úřad již během roku 1920 všechna potřebná data o poměrech na zabraném pozemkovém majetku z jednotlivých obvodů okresních politických správ a zjišťuje letošního roku akcí, jež v nejbližší době bude skončena, přehledný soupis všech pachtovních smluv o zabraném pozemkovém majetku, pokud předmětem jejich jsou samostatné! hospodářské celky. Soupis ten bude zároveň úřadu spolehlivou informací o době vzniku pachtovního poměru, jakož i o době, kdy jednotlivé pachty doběhnou. Již volba objektů pro první pracovní období dala se pod kontrolou všech pachtovních poměrů a státní pozemkový úřad učinil všechny přípustné ústupky zájmům pachtýřů, pokud jen s pozemkovou reformou byly aspoň do jisté míry slučitelný. Vlastníci zabraného majetku ve většině případů sami nabídli objekty k převzetí v prvním pracovním období a není v odporu se skutečnými poměry, jestliže mezi nabídnutými objekty jest více jak polovina zemědělské půdy propachtované. Podle dosavadních výsledků soupisu jest v Čechách zabraných zemědělských závodů celkem 2491, na Moravě 865, ve Slezsku 105, na Slovensku podle nespolehlivých dat 1130 a v Podkarpatské Rusi vykazuje dosavadní neúplný soupis 45 závodů. Z těch ve vlastní režii jest v Čechách 1471, na Moravě 456, ve Slezsku 78, na Slovensku 708, v Podkarpatské Rusi 17. Ve velkopachtu jest tedy v Čechách 906, na Moravě 326, ve Slezsku 21 závodů, na Slovensku bude jích nejméně o polovinu více než podle výsledku soupisu, tedy více jak 500 a v Podkarpatské Rusi nejméně 30. Velkopachty zabírají z celkové výměry dosud sepsané zabrané půdy v zemědělství (zemědělské půdy) 32% v Čechách, 37.3% na Moravě, 11% ve Slezsku, přes 50% na Slovensku a přes 60% v Podkarpatské Rusi.
Dlužno také uvážiti, že pozemková reforma, má-li býti s úspěchem provedena, nemůže se omeziti toliko na úpravu a rozdělení vlastnických latifundií, nýbrž že zasáhne také do velkopachtýřských poměrů a zejména tam, kde pachtem nahromaděna byla u jednoho nebo několika málo jednotlivců pozemková plocha mající povahu latifundií. Vyřešiti všechny tyto otázky jedině předpisy zákonnými bez zřetele na skutečné individuelní poměry, bylo zákonodárcem úmyslně opomenuto, poněvadž v rámci již vydaných zákonů má státní pozemkový úřad dostatek možnosti zjednati nápravu. Jestliže pak v tom kterém případě náprava směřovati bude proti velkým pachtýřům, jest to důsledek cílevědomé pozemkové reformy, jež nemůže se zastaviti před pachtýřskýmí latifundiemi z ohledu na soukromoprávní u jednání. Jestliže již proti vlastníku zasahuje pozemková reforma do jeho vlastnických práv, od nichž ostatní práva, zejména tedy také právo pachtovní, jsou odvozena, nelze ani osobě hospodařící z důvodu pachtovní smlouvy a pod. přiznati více práv než vlastníku zabraného pozemkového majetku.
Na vysvětlenou k dnešnímu stavu otázky nájemců zabrané půdy budiž konečně připomenuto, že státní pozemkový úřad jest ve styku s organisací nájemců dvorů vybudovanou pro celé území státní a že projednal na anketě s touto organisací otázku ochrany zájmů nájemců. Podle potřeby vyslechne státní pozemkový úřad zástupce nájemců stejně jako zástupce ostatních zájmových skupin (průmysl, zaměstnanců a j.).
Vláda nepomýšlí z důvodů právě uvedených provésti druhý odstavec § 9. záběrového zákona ve smyslu interpelace, neboť má za to, že záborový zákon jako celek jest již proveden příslušnými zákony a že dostalo se pachtýřům velkého pozemkového majetku v rámci těchto zákonů tolik ochrany, kolik jest slučitelno s celostátními zájmy na zdaru a bezodkladném provedení pozemkové reformy.
V Praze dne 3. června 1921.
Předseda vlády: