Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2320.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .................................................................. 1921
o státní záruce zemědělském družstvům vyjma družstva úvěrní a konsumní.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda se zmocňuje, aby převzala státní záruku do výše 30 milionů korun čs. za zápůjčky, které poskytnou peněžní ústavy, po případě jiné osoby zemědělským družstvům, založeným dle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., a zák. čl. XXXVII. z r. 1875 a zák. čl. XXIII z r. 1898, vyjma družstva úvěrní a konsumní.
§ 2.
Prováděcím nařízením určeny budou podmínky povolování záruk.
§ 3.
Podání družstev a přílohy těchto podání týkající se státní záruky podle tohoto zákona jsou osvobozeny od kolků a poplatků.
§ 4.
Provedením zákona pověřuje se ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí; počátek účinnosti tohoto zákona bude určen nařízením.
Důvodová zpráva.
Státní podpora družstevnímu podnikání jeví se nutná ze všeobecného hlediska národohospodářského, jde-li o to, aby stát podporou svou, jmenovitě finanční, umožnil vznik, po př. další trvání svépomocného podniku vrstev sociálním řádem utiskovaných, aby doplnil státní pomocí, co v počátcích na svépomocné snaze se nedostává, a učinil podniky takové v pozdější době úplně samostatně schopné života.
Nejdůležitější obtíž, která se při těchto družstevních podnicích vyskytuje, je nedostatek potřebného kapitálu. Obtíže tyto vyskytnuli se nejvíce při podnicích, které mají činiti určité investice. Jmenovitě pak v dnešní době investiční činnost družstev jest namnoze úplně zastavena pro značné náklady investiční, jež při pozdějším poklesu cen mohou se státi tíživými.
Dle dosavadní zkušenosti jeví se pro státní podpory družstevním podnikům, pokud jde o větší prostředky, nejvýhodnější forma bezúročných zápůjček, které nutno v pravidelných lhůtách spláceti, anebo převzetí záruky státní ze zápůjčky poskytnuté osobami třetími. Poněvadž systém bezúročných zápůjček státních předpokládal by pohotové státní prostředky, přijímá vláda do osnovy své jen druhý způsob, což má i ten dobrý účinek, že. družstvo není zbaveno své samostatnosti co do vedení a rozhodování svých záležitostí družstevních, podléhá kontrole a revisi věřitele a nad to i státu, a konečně jest nuceno nespoléhati na nijaké podpory finanční a dary z veřejných prostředků a hospodařiti tak, aby co nejdříve. osamostatnilo se hospodářsky, a zbavilo dluhu, který třeba za záruky státní stal se méně tíživým, dlouhodobým a nevypověditelných, přece jen jest dluhem.
Družstva potřebují však státní podpory i proto, poněvadž dosud nemáme ústavů, které by jim poskytovaly dlouhodobý úvěr investiční. Bankovní a hypotekární úvěr jest takovýmto družstvům nedostupný pro svou výši. Kampeličky a hospodářské záložny dle svých stanov nesmí dlouhodobého úvěru poskytovati, jsouce zřízeny jen pro úvěr provozovací (krátkodobý).
Státní záruka poskytovala by se za kautel, které by se přesné vymezily v prováděcím nařízení, všem družstvům zemědělským, vyjma družstva úvěrní a konsumní. Sem patří družstva obstarávající nákup potřeb pro zemědělský provoz a pro prodej výrobků svých členů, dále zpracující zemědělské výrobky svých členů a konečně družstva pomocná.
Přechod k volnému hospodářství vyžaduje, aby vyvarovalo se všem poruchám jak v ceně, tak v kvalitě a kvantitě zemědělských plodin, trhu dodávaných. Jde o to, přivésti normální poměry do zásobování obyvatelstva, tedy podpořiti družstevní skladiště obilní (na př. vybaviti je moderními budovami a stroji), výrobní družstva, jako mlékárny, lnářská, ovocnářská a jiná družstva (opatřením moderních technických zařízení pro racionelní výrobu) atd., aby konsument měl záruku, že ve volné soutěži a za laciný, peníz dostane i dobré zboží. Opatření tato vyžadují mnohdy tak velikých nákladů, že nemohla by je předsevzíti družstva bez pomoci veřejných činitelů, zajisté na škodu mnohdy dosti širokého okruhu konsumentů na nich závislých.
Postupující převádění průmyslových závodů velkostatkářských do forem družstevních a pozemkovou reformou vyvolané zvýšení počtu drobných producentů má za následek, zejména po stránce technické, nutnost investicí pro společná zařízení, má-li se udržeti výše produktivity dřívějších velkých statků; nebo průmyslových závodů. S tím souvisí přirozeně i vhodné technické vybavení malého zemědělce v družstevní formě, které by mu umožnilo, co nejracionelněji hospodařiti, zpracovávati a prodávati jeho výrobky. K tomu cíli bude nutno podpořiti i pomocná družstva (zejména mlátící a pro rozvod elektrické energie) na př. v tom směru, aby se umožnil malozemědělcům nákup elektromotorů, ježto bez nich nebyli by účastni výhod sebe ideálnějšího rozvedení elektrické sítě. Platí-li tyto důvody plnou měrou pro poměry v českých zemích, uplatňují se dvojnásobně na Slovensku a Podkarpatské Rusi. kde jest dosud zemědělských družstev výrobních zcela po skrovnu, skladištních pak tu vůbec není, a kde nynější družstva jsou ve stavu zuboženém pro dosud nevyřešenou otázku finanční rozluky od centrál uherských.
Požadovaný obnos odůvodňuje vláda tím, že dle statistiky k 1. lednu 1921 jest v republice Československé 12.375 družstev, z nichž jest zemědělských družstev, vyjma družstva úvěrní a konsumní 1649, živnostenských (dělnických a živnostenských) 1459. Jestliže v osnově zákona o státní záruce výrobním a pracovním družstvům navrhuje se státní záruka do výše 30,000.000 Kč a jestliže do stejné výše navrhuje se státní záruka i v osnově zákona o státní záruce svazům družstev živnostenských, jest spravedlivé, aby při nejmenším stejný peníz věnoval se i na svrchu zmíněná zemědělská družstva, která počtem přesahují družstva dělnická i živnostenská a jsou téhož významu jako ona.
Dále však jest poukázati i na vliv války a státního hospodaření (i po válce) zemědělskými plodinami na činnost některých družstevních odvětví.
Tak na př.: družstva na zpracování bramborů (lihovary, škrobárny) byla po celou dobu války odsouzena buď úplně zastaviti činnost, anebo živořiti, což padalo tím více na váhu, že to byla většinou družstva mladá, neodpisující nákladného zařízení a bez reservních fondů. Táž neutěšená situace jeví se nám u mlékárenských družstev. Válečné rekvisice dojnic, nedostatek krmiva, trvalý pokles dodávky mléka, způsobily, že z těchto družstev 9/10 za války zastavilo a dosud ještě 2/3 jich neobnovilo činnost, ač pro zásobování velkých středisk mlékem a máslem mají zvýšenou důležitost všeobecně i poklesem výroby mléka a másla na velkostatcích.
Všecka tato družstva, která utrpěla škody svrchu zmíněným způsobem, vedle toho ještě zvláště byla poškozena tím, že pro účely válečné musila odevzdati nenahraditelné mnohdy a z cenného materiálu zhotovené strojní zařízení, kdežto zbývající strojní zařízení pro nedostatek personálu povolaného do služby vojenské a pro neodbornou obsluhu náhradního personálu u-trpěla značných škod. Opatřování náhradních součástek děje se za nesrovnatelně vyšších nákladů.
Nechtíc zatěžovati zprávu důvodovou číslicemi, uvádí vláda jen nepatrný výsek z odvětví družstevních lihovarů a mlékáren, z něhož lze poznati rozdíl v činnosti jejich před válkou a po válce:
Kdežto v kampani 1914/15 z 31 lihovarů družstevních pracovalo 24 a zpracovaly 12.000 hl lihu a 800 vagonů bramborů, v kampani 1917/18 bylo z 31 činno jen 13, s výkonem 2500 hl a 50 vagonů.
V r. 1914 bylo činno českých družstevních mlékáren v Čechách 56, dodaly 10 milionů litru mléka a zpracovaly 261.000 kg másla. V r. 1920 pracovalo v omezeném rozsahu jen 18 družstevních mlékáren, dodaly 1,880.000 litru mléka a zpracovaly 61.000 kg másla. Na Moravě zůstalo ze 120 předválečných mlékáren družstevních jen 40 v činnosti.
Neudržitelné jsou poměry u družstevních tíren, kde z 22 ani jedna by nemohla bez pronikavé státní pomoci zahájiti činnost. Uvedení všech těchto družstev do stavu přibližně odpovídajícího předválečnému, může se státi jen velkými náklady, které družstva předsevzíti mohou jen s pomocí státní a jen tehdy, umožní-li a ulehčí-li se jim získati vhodný a levný úvěr.
V ohledu formálním se navrhuje, aby osnovu Národní shromáždění projednalo a schválilo ; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru národohospodářskému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
Podotýká se. že vláda současně předkládá osnovu zákona o státní záruce výrobním a pracovním družstvům a osnovu zákona o státní záruce svazům družstev živnostenských.
V Praze dne 17. května 1921.
Ministr zemědělství: