Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2319.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................................................ 1921
o státní záruce výrobním a pracovním družstvům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda se zmocňuje, aby převzala státní záruku do výše 30,000.000.— Kč za zápůjčky, které peněžní ústavy poskytnou výrobním a pracovním družstvům, založeným podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. zák. čl. XXXVII z r. 1878 a zák. čl. XXIII z r. 1898, ve kterých všichni stálí zaměstnanci jsou zároveň členy družstva.
§ 2.
Ustanovení § 1 nevztahuje se na zemědělská družstva výrobní a pracovní.
§ 3.
Při výrobních a pracovních družstvech válečných poškozenou jest podmínkou převzetí státní záruky, aby všichni stálí zaměstnanci, kteří jsou válečnými poškozenci ve smyslu zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., byli zároveň též členy družstva.
§ 4.
Podmínky a způsob povolování záruk stanoveny budou nařízením.
§ 5.
Podání družstev a přílohy těchto podání, týkající se státní záruky podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od kolkův a poplatků.
§ 6.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí, průmyslu, obchodu a živností. Počátek účinnosti tohoto zákona bude určen nařízením.
Důvodová zpráva.
Postupná socialisace dochází uskutečnění především v hospodářské demokratisaci, zejména v družstvech, která na sebe přijímají funkci podnikatelskou a zároveň odstraňují námezdní poměr, tudíž znamenají hospodářskou emancipaci zúčastněných. Jsou to ták zvaná dělnická družstva výrobní a pracovní. Pokud v nich všichni stálí zaměstnanci jsou zároveň členy družstva, jeví se nám tato družstva jakožto hospodářská sdružení dělníků téhož výrobního odboru, utvořená pro společnou výrobu nebo pro společné obstarávání určitých pracovních výkonů. Těmto družstvům má se podle osnovy poskytovati státní záruka.
Vývoj výrobních a pracovních družstev, jejichž počet v době poválečné vzrostl měrou neobyčejnou zejména mezi invalidy, kteří tímto způsobem docházeli svého zařadění v hospodářský život, podporoval stát jednak zadáváním státních dodávek a prací, jednak poskytováním bezúročných zápůjček.
Na péči o konsumní a dělnická družstva jest v rozpočtu ministerstva sociální péče na rok 1921 povolena položka 500.000 Kč; položka ta by ovšem za dnešních drahotních poměrů nepostačila ani k rozšíření jediného výrobního družstva ve větší podnik. Avšak podporovati výrobní a pracovní družstva ve formě větších státních zápůjček zdálo by se též národohospodářsky nebezpečno, neboť mohlo by vésti k lehkomyslnému zakládání nebo zvětšování výrobních a pracovních družstev, což by případně znamenalo seslabení momentu svépomoci, který právě u družstev tvoří jejich páteř a jejich sílu. Stát jakožto přímý věřitel svépomocného hospodářského sdružení drobných a pravidelně téměř úplně nemajetných jedinců jest vždy v nevýhodné situaci. Proto uvedené položky, která v poměru k rozsahu republiky a panující drahotě jest nepatrná, používá se hlavně jakožto zařizovací zápůjčky, poskytované právě založeným výrobním družstvům, zejména, jedná-li se o družstvo domáckých dělníků, na zakoupení surovin nebo nejpotřebnějších strojů a dílenského zařízení. Zápůjčky tyto nemohou se poskytovati jakožto půjčky provozovací nebo investiční při zvětšování družstevních podniků. Tu musí nastoupiti forma státních záruk. Výrobní dělnické družstvo není tak těžko založiti a zachytiti, jako později rozvinouti ve větší podnik, schopný soutěže nejen s drobnými živnostníky, nýbrž i s technicky dokonalými většími podniky. K tomuto rozvinutí nedostává se výrobním a pracovním družstvům zpravidla potřebného vlastního kapitálu nebo úvěru. K tomuto úvěru má býti družstvům dopomoženo státní zárukou.
Výhoda při této soustavě záruk jest, že stát dopomůže družstvu hospodářsky zdravému k potřebnému úvěru, aniž sám funguje jakožto přímý věřitel. Družstvo takto podléhá dvojí kontrole: kontrole věřitele (peněžního ústavu) a ručitele (státu). Státní záruka pak neumožní pouze úvěr výrobním družstvům, ale i peněžním družstevním ústavům a dělnickým záložnám, které se financováním výrobních družstev zabývají a často se samy k tomu účelu potřebného úvěru u větších peněžních ústavů domáhají. Z těchto úvah vychází osnova zákona o státní záruce výrobním a pracovním družstvům.
Ježto mnohým výrobním a pracovním družstvům dělnickým při dnešní drahotě úvěru by pouhou státní zárukou nebylo pomoženo, bude se zároveň v případech zvlášť pozoruhodných poskytovati ze státních prostředků jednotlivým družstvům příspěvek na úrok ze. zápůjček státem zaručených. Příspěvek tento nesmí však převyšovati rozdíl mezi úrokem placeným a diskontní sazbou Bankovního úřadu ministerstva financí. Tyto příspěvky budou se poskytovati z rozpočtu ministerstva sociální péče kap. XXI., titul 5, pol. 1, kteroužto položku bude ovšem nutno již v příštím rozpočtu přiměřeně zvýšit. Z osnovy jsou vyloučena družstva zemědělská. Vláda předkládá současně Národnímu shromáždění další dvě osnovy, a to osnovu zákona o státní záruce zemědělským družstvům vyjma družstva úvěrní a konsumní, a osnovu zákona o státní záruce svazům družstev živnostenských.
Po stránce formální navrhuje se, aby osnovu tuto Národní shromáždění projednalo a schválilo. Zároveň se projevuje přání, aby byla jak v poslanecké sněmovně, tak i po jejím schválení touto sněmovnou v senátě přikázána výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 18. května 1921.
Ministr sociální péče: