Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2318.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ..................................................................... 1921,
kterým se pozměňují některá ustanovení zák. čl. I. z roku 1890, jednajícího o veřejných silnicích a mýtech na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 22, odst. 1, 2 a 3, § 23 a § 28 zák. čl. I. z roku 1890 se mění takto.
§ 22, odst. 1, 2 a 3, zní:
Župan sestaví rozpočet vydání, potřebných pro stavbu, správu a udržování municipálních silnic, jakož i rozpočet příjmů, k úhradě těchto vydání pro následující správní rok a předloží tento rozpočet s příslušným odůvodněním a podrobným výpočtem potřebné kvoty silniční přirážky a minimálních sazeb (§ 23) správnému výboru k projednání a konečnému stanovení, nejdéle do 1. srpna toho roku; který předchází roku, pro nějž jest rozpočet sestaven.
Správní výbor odevzdá projednaný a pevně stanovený preliminář se zvláštním podrobným vysvětlením, jím určené přirážky silniční a minimální sazby županovi, který jej vyloží k veřejnému nahlédnutí po dobu 14 dnů; župan vyhlásí současně den počátku a konce lhůty, a to v komitátech (zupách) jednotlivým okresům prostřednictvím hlavního služného (v městech s regulovaným magistrátem prostřednictvím měšťanosty), v městech s právem municipálním pak způsobem v místě obvyklým.
Jednotlivci mohou činiti námitky proti rozpočtu a podati je písemně županovi do dne, kterým se končí lhůta k nahlédnutí. Župan zapíše jo do výkazu a předloží spolu s preliminářem valnému shromáždění municipálního výboru.
§ 23 zní:
Municipium rozvrhne k úhradě výloh, které nejsou uhrazeny příjmy přicházejícími v úvahu podle § 22, odst. II a), b), c) a d) a případně f), zvláštní přirážku, zvanou silniční.
Tato silniční přirážka vyměří se v roce předcházejícím onomu, pro níž jest sestaven rozpočet výloh, určitou procentní sazbou na základě daní pro území municipia předepsaných administrativní cestou, a to na základě státní dané pozemkové, domovní daně (třídní a činžovní), daně zárobkové — vyjímajíc zárobkovou daň I. třídy lit a) až d) — daně podniků a společností, povinných předkládati veřejné účty. báňské daně, úrokové a rentové daně (včetně příspěvků k vybavení pozemků z dluhů, avšak vyjma všeobecné státní důchodkové přirážky).
Municipium má současně s rozpočtem určiti silniční přirážku, kterou dlužno stanoviti na 1 rok, je-li třeba zvláštním usnesením k tomu se vztahujícím.
Na každého, i kdyby na něho nepřipadla kvota, vyměřená dle přímé daně jemu předepsané, má se jakožto municipální silniční přirážka rozvrhnouti nejméně částka, odpovídající třem nádenickým denním mzdám v dotčeném municipiu.
Municipium může zvětšiti tuto nejmenší částku u vlastníků nejméně dvou tahounů (§ 49, bod a) až do výše denní mzdy za tahouny. Součet přímých státních daní přirážkám podléhajících, předepsaných osobám, jimž byla vyměřena nejmenší částka municipální silniční přirážky, odečte se od celkové přímé státní daně přirážce podléhající, předepsané na území dotyčného municipia, a pro zbytek těchto přímých daní vyměří se stanovená kvota silniční přirážky. Při stanovení tohoto, minima má se dbáti toho, aby nebylo větší, než nejmenší vyměřená silniční přirážka.
Ministr veřejných prací se zmocňuje, aby v dohodě s ministry financí a vnitra každoročně po usnesení municipálního výboru stanovil nejvyšší přípustnou míru minima ve smyslu odstavce 4 a 5 §u 23 a vyhlásil ji vždy ve Sbírce zákonu a nařízení.
Kdyby však výnos jednak shora uvedených minimálních sazeb, jednak silniční přirážky, rozvržené na zbývající část přímé daně dle předchozího odstavce, převyšoval potřebu předvídanou v prelimináři, je municipium oprávněno podle svých poměrů vyloučiti přebytek buď snížením původní silniční přirážky nebo minimálních sazeb, nebo uložiti jej jako reservní fond, případně použíti ho ke hrazení svých mimořádných silničních vydání.
Pro vybírání silniční přirážky a minimálních sazeb jest třeba při předkládání prelimináře vyžádati si schválení ministerstva veřejných prací, které při tom postupuje v dohodě s ministerstvem vnitra a financí.
Ministr veřejných prací může, dorozuměv se s příslušnými ministry, se zřením na župní potřebu buď snížiti neb zvýšiti silniční přirážku, vyžadují-li toho všeobecné zájmy, zejména práce za nezbytné uznané z ohledů strategických a národohospodářských a jím nařízené. Rovněž může podle okolností snížiti minimální sazby nebo požadovati jich zvýšení, jakož i přivésti je v souhlas s kvotou silniční přirážky a upraviti výpočty municipia nebo uděliti mu potřebné pokyny.
Jakmile ministerstvo veřejných prací schválí preliminář i usnesení valného shromáždění municipálního výboru, o něm jednající, župan zařídí čeho třeba, aby na základě konečně stanovené kvóty bezodkladně se provedlo individuelní rozdělení silniční přirážky a zvláště vyznačených minimálních sazeb, aby se vyhlásilo v komitátech (župách) — podle obcí — na obecním úřadě (v městech s právem municipálním na magistrátě) a vyložilo k veřejnému nahlédnutí po 14 dní ode dne vyhlášení.
Ve vyhlášce, kterou se individuelní rozdělení vyloží k veřejnému nahlédnutí, musí se zřetelně vyznačiti den, kdy tato doba končí. V této době má interesovaná strana právo, odvolati se k správnímu výboru z rozdělení silniční přirážky.
K vyřízení těchto reklamací a oprav, o které mezi tím lze žádati, je příslušná táž komise, kterou správní výbory zvolily v prvním ročním shromáždění podle § 12 zák. čl. XV. z. roku 1883.
Komise může, uzná-li to za nutné, před svým rozhodnutím vyslechnouti finančního ředitele nebo jeho zástupce; je však k tomu povinna, přeje-li si toho strana v odvolání. Rozhodnutí má býti sděleno s interesovanou stranou.
Chyby, způsobené jedině a pouze vadným vypočtením kvoty nebo minimální sazby, mohou. býti opraveny i po uplynutí odvolací lhůty.
Silniční přirážku vyměřenou podle těchto ustanovení dlužno rozvrhnouti neodvisle od přirážky, která může býti určena podle zák. čl. XV z roku 1883, a bez jejího započítání.
Vymáhání, odepisování nebo promlčení municipální silniční přirážky řídí se obdobně ustanoveními zák. čl. XI z roku 1909 a LIII z roku 1912.
Ostatní podrobnosti co do vyměření, odvádění, vymáhání a spravování municipální silniční přirážky, způsobu evidence a vymáhání nedoplatků, jakož i pokladniční způsob hospodaření se silniční přirážkou ustanoví ministerstvo veřejných prací ve shodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy.
Na státní subvencování municipálních silničních a mostních staveb budiž pamatováno ve státním rozpočtu ministerstva veřejných prací. Z tohoto státního úvěru buďtež v prvé řadě podporována municipia, která provádějí nebo udržují silnice, pokud se týče umělé stavby strategicky důležité, nebo, která by byla nucena zvýšiti nepoměrně svou silniční přirážku, kdyby jim nebyla státní podpora poskytnuta.
§ 28 zní:
Župan připraví a opatří závěrečný účet příslušným posouzením rubrik prelimináře co do příjmů a vydání; tento účet má se předložiti správnímu výboru v roce následujícím po roku správním, nejpozději však do 15. května.
Příslušné další agendy správního výboru jsou vytčeny v § 22 tohoto zákona.
Závěrečný účet třeba vyložiti k veřejnému nahlédnutí po 14 dnů před valným shromážděním municipálního výboru a doručiti jej také členům výborů.
Valné shromáždění rozhoduje o závěrečném účtu a předloží své rozhodnutí se dvěma exempláři závěrečného účtu a nutnými daty k potvrzení ministerstvu veřejných prací nejpozději do 1. července téhož roku.
Článek II.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministru veřejných prací se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry provedl tento zákon a ustanovil nařízením podrobnosti provádění.
Důvodová zpráva.
Z hlavních zdrojů dnešních příjmů municipií jest silniční přirážka (zvaná čestná daň). Uherský zák. čl. I: 1890 omezuje zvyšování přijmu z této silniční přirážky do té míry, že jako nejvyšší přípustná výše její jest zákonem stanoveno 13% státních předepsaných daní.
Přes tuto míru se jíti nemůže. K vybírání silniční přirážky třeba souhlasu uherského ministerstva obchodu (nyní ministerstva veřejných prací), které může silniční přirážku snížiti, anebo — byla-li by nižší než 10% a bylo-li by toho potřebí v zájmu veřejném z ohledů vojenských a národohospodářských k provedení prací za tímto účelem nařízených — v dohodě s ministerstvem financí až do 10% zvýšiti, zvýšení silniční dávky nad 10%, však nejvýše do 13%, může povoliti ministerstvo jen po předchozím usnesení municipia, naproti tomu ministerstvo nemůže takové zvýšení přes 10% požadovati.
Test na bíledni, že výnos této silniční přirážky — vystačoval-li snad v dobách mírových — jest dnes v době poválečné s ohledem na několikanásobné vydání tak mizivý, že celý výnos všech v předu vyznačených dávek veřejných nestačí v některých župách ani na uhrazení výdajů silničního personálu.
Za tohoto stavu věcí nejsou ojedinělé případy, že župní rozpočty vykazují schodek více než milionový, i když omezují se jen na nejnutnější vydání řádná a jakékoliv mimořádné výdaje vůbec vylučují.
Nedostatečné příjmy žup nepřipouštějí vůbec opravných a rekonstrukčních prací, které na silnicích namnoze velmi spustlých jsou však velmi nutné po 5 letech válečných; silnice propadají resp. podlehly v mnohých úsecích úplné zkáze.
Udíleti státních příspěvků ve výši neuhrazených schodků župních rozpočtů, jak bylo zvykem za vlády uherské a v dobách normálních, znamenalo by velmi citelně zatížiti státní finance; takovéto státní příspěvky nebyly by ani dosti odůvodněny, neboť jedná se výhradně o vydání řádná, jak již v předu bylo podotknuto.
Zatěžování státní správy nebylo by také ani z toho důvodu zdrávo, ježto uskutečnění velikého programu komunikačního na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, doplnění a zdokonalení sítě státních silnic bude na správu státní činiti tak velké nároky, že každé jiné větší výdaje ze státní pokladny ve prospěch udržování silnic nynějších musily by připadnouti asi na účet zamýšlené výstavby nejnutnějších komunikací, což nebylo by jistě nikterak v zájmu celostátním.
Z toho důvodu třeba se postaviti na zásadní stanovisko, praktikované ve všech zemích československé republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Bus, že veškeré potřeby na státní silnice zásadně hradí se z pokladny státní veškeré potřeby na silnice nestátní z příjmů té které korporace, do jejíž správy ty které silnice náležejí, tudíž župní silnice z výnosů příjmů žup; udílení státních příspěvků nutno omeziti na ojedinělé, zvláště odůvodněné případy a pak snad na stavby nových silnic.
Aby municipia mohla úkolu na ně vloženému dostáti, jest nezbytně nutno jejich zdroje příjmů přizpůsobiti nynějším poměrům poválečným; za tím účelem jest potřebí provésti změnu některých ustanovení dosud v tom směru platného uherského zák. čl. I: 1890.
Ministerstvo veřejných prací připravilo příslušnou osnovu zákona, jímž výše silniční přirážky nemá býti omezována na 10%, případně 13%, nýbrž má býti dána možnost, aby vyměřena byla dle skutečně se jevící potřeby. Ve smyslu tom navržena změna §u 23.
Zamýšlená změna není také nikterak v odporu s ustanovením zákona ze dne 26. února 1920, čís. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v Československé republice, kde v §u 39 se připouští jednotné zvýšení přirážky župní nad 10%, jest však podmíněno usnesení schválením příslušných ministerstev.
Navrženou změnou § 23 hodlá ministerstvo veřejných prací docíliti žádoucího zlepšení po stránce finanční.
Druhá změna uherského zákona, pojatá do této osnovy, týká se sestavování a předkládání rozpočtů municipií na jeden rok, zatím co shora citovaný zákon ustanovuje období dvou roků. I tato změna § 22 nezasahuje nikterak rušivě do správy municipií; nezavádí se tu nic nového, nýbrž má se touto osnovou pouze uzákoniti skutečný stav nynější. Po státním převratu sestavují a ministerstvu veřejných prací předkládají se rozpočty municipií pouze pro jeden rok a stalo se tak, jak pro rok 1919, tak i 1920 a 1921. Přirozeným pak důsledkem toho jest dále navržená změna § 28, týkající se sestavování a předkládání závěrečných účtů municipií v obdobích jednoročních místo, jak zákon ustanovuje, po dvou letech. Ministerstvo veřejných prací považuje tuto změnu za účelnu, poněvadž za nynějších rozháraných poměrů ve správě municipií na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po šestiletém období válečném nedá se ani zjistiti skutečná potřeba ve dvou letech příštích.
V následujícím uvádí se doslovné znění těch paragrafů uherského zák. čl. I.: 1890, jichž změna se navrhuje:
§ 22 zní:
První úředník municipia sestaví rozpočet vydání potřebných pro stavbu, správu a udržování župních silnic, jakož i rozpočet příjmů k úhradě těchto vydání nutných, a sice pro dva za sebou jdoucí roky a předloží tento rozpočet s příslušným odůvodněním a doložený detailovaným rozpočtem dle jeho náhledů potřebné kvoty čestné daně a minimálních sazeb správnímu výboru ku projednání a rozhodnutí nejdéle do 1. srpna toho roku, který předchází oněm 2 rokům, pro něž jest rozpočet stanoven.
Správní výbor odevzdá projednaný a pevně stanovený preliminář se zvláštním detailovaným vyjádřením o povšechné přirážce silniční, minimální sazbě prvnímu úředníku municipia, který jej vyloží k veřejnému nahlédnutí po 14 dní, a den počáteční této lhůty, jakož i den konečný, vyhlásí, a to v komitátech dle okresů prostřednictvím okresního hlavního služného (v městech s regulovaným magistrátem prostřednictvím starosty), v městech s právem municipálním však způsobem v místě obvyklým.
Jednotlivci mohou činiti proti rozpočtu námitky a podati je písemně do dne, kterým končí lhůta k nahlédnutí, prvnímu úředníku municipia, který je zanese do společného výkazu a spolu preliminářem předloží valnému shromáždění.
Nebylo-li by námitek, má se na to poukázati při předložení prelimináře.
Valné shromáždění jest povinno takto sestavený a předložený preliminář projednati a ustáliti nejdéle do konce října téhož roku.
Když byl preliminář ve valném shromáždění ustálen, má se příslušné usnesení valného shromáždění ve smyslu § 7 zák. čl. XXI. z roku 1886, vyhlásiti jako usnesení dotýkající se veřejných zájmů.
Oproti těmto usnesením přípustno jest odvolání k ministru obchodu do 15 dnů ode dne veřejné vyhlášky.
Usnesení se má předložiti k schválení ministra obchodu nejdéle do konce listopadu téhož roku bez ohledu na to, zda proti němu podáno odvolání čili nic, spolu s preliminářem ve dvou exemplářích, dále s daty, k jeho posouzení nutnými, jakož i s odvoláními snad podanými s původní odůvodněnou zprávou.
I. Preliminář sestává z oddílu výloh a úhrady. Do výloh jest zařaditi podle okolností zejména:
a) výlohy za stavbu, správu a udržování municipálních cest,
b) příspěvky dotyčným municipiem odváděné, spojí-li se dvě nebo více sousedících municipií pro výstavbu, správu a udržování silniční sítě,
c) případné příspěvky k výlohám za stavba a udržování silnic nádražních,
d) jiné závaznosti a povinnosti zatěžující snad silniční fond,
e) příspěvek na osobní a věcné výlohy státního úřadu stavebního, po případě osobní příjmy a věcné výdaje technické služby municipia, a v každém případě požitky cestmistrů nebo silničních komisařů a cestářů.
f) zákonně převzaté závazky na podpora a subvencování lokálních drah podle zák. čl. XXXI.: 1880, pokud se týče dle zák. čl. IV.: 1888,
g) částka k úhradě nepředvídaných výloh, která nemůže býti menší 3% preliminovaných všech výloh.
II. Do úhrady náležejí:
a) příjmy municipia z mýta,
b) příspěvky obcí k silničním příjezdům,
c) příjmy neb pohledávky dosavadních fondů, používaných municipiem na úhradu silničních vydání,
d) předpokládaná úhrada silniční dávky in natura,
e) předpokládané příjmy s ohledem na zvlášť vykazované minimální dávky (daňové přirážky vyměřované pod titulem silničního fondu),
f) subvenční příspěvek přislíbený snad ministerstvem obchodu ze státní pokladny.
§ 23 zní:
K úhradě výloh, které po vyčerpám všech v předcházejícím §u 22, bod II. a), b), c), d) a f), použivatelných příjmů ještě zbývají, rozvrhne municipium silniční přirážku pod titulem "Municipální silniční daň".
Tato silniční daň vyměří se v roce předcházejícím onomu, pro nějž jest sestaven rozpočet výloh, administrativně na základě na území municipia předepsané státní daně pozemkové, domovní daně, výdělečné daně, daně podniků a daně společností a spolků povinných k veřejnému předkládání účtů, montánní daně, kapitálové a důchodové daně — včetně příspěvků ku vybavení pozemků z dluhů, avšak vyjma všeobecné přirážky k dani z příjmů — a sice určitou percentuelní sazbou, která se však může zvýšiti až na maximum později ještě stanovené.
Silniční daň má se stanoviti na dva roky, a sice má ji stanoviti municipium současně při projednávání rozpočtu, případně usnesením k tomu se vztahujícím.
Na základě vpředu uvedených přímých daní vyměřená silniční daň nemůže zpravidla převyšovati 10%.
Jakožto municipální silniční daň má se. rozvrhnouti na každého, i kdyby dle přímé daně jemu předepsané vyměřená kvota na něho nepřipadla, nejméně ona částka, jež odpovídá třem nádenickým denním mzdám v dotčeném municipiu, kterážto částka však nesmí býti nikde vyšší než 1 zl. 50 kr. dohromady.
Municipální generální shromáždění může toto minimum u těch osob, jež mají nejméně dva tahouny (§ 49, bod a), zvětšiti až do výše denní mzdy za tahouny, kterýžto obnos nesmí však převyšovati 3 zl. Souhrn přímých státních daní, které jsou předepsány těm, kdo přísluší pod minimum, odečte se od celkové, na území dotčeného municipia předepsané přímé státní daně a pro zbytek těchto přímých daní vyměří se stanovená kvota silniční přirážky.
Kdyby se však dokázalo, že vynos jednak shora uvedených minimálních sazeb, jednak z rozvrhnutí silniční přirážky na zbývající část přímé daně dle předchozího odstavce, převyšuje potřebu v prelimináři předvídanou, jest municipium oprávněno dle poměrů municipia přebytek buď snížením původní silniční přirážky aneb minimálních sazeb eliminovati, aneb přebytek uložiti jako reservní fond nebo použíti přebytku k uhrazení svých mimořádných silničních vydání.
Pro stanovení silniční přirážky a minimálních sazeb jest třeba vyžádati si schválení ministra obchodu při předložení prelimináře. Ministr obchodu může silniční přirážku podle župní potřeby buď snížiti, anebo, kdyby kvota byla menší než 10%, může přirážku až na toto procento z ohledu na všeobecné zájmy, zejména však z ohledů strategických a národohospodářských, za nezbytně nutné uznaných a jím nařízených prací v dorozumění s ministrem financí zvýšiti; dále může ministr minimální sazby se zřetelem na okolnosti snížiti, anebo jich zvýšení v rámci shora vyznačeném požadovati, po případě tyto v souhlas přivésti s kvotou silniční daně a výpočty municipia rektifikovati, po případě mu dáti potřebné pokyny.
Jakmile došel preliminář i s usnesením generálního shromáždění na to se vztahujícím schválení ministeriálního, zařídí první úředník municipia čeho potřebí, aby na základě konečně stanovené kvoty byla bezodkladně provedena individuelní repartice silniční přirážky a zvláště vyznačených minimálních sazeb a aby se vyhlásila v komitátech — dle obcí — na obecním úřadě, v městech municipálních na magistrátě, jakož i aby byla ode dne vyhlášení po doba 15 dnů k veřejnému nahlédnutí vyložena.
Ve vyhlášce, kterou se individuelní repartice k veřejnému nahlédnutí vyloží, musí se zřetelně vyznačiti den, kdy uplyne tato lhůta.
V této době přísluší interesované straně právo reklamační proti repartici silniční daně u správního výboru.
K vyřízení těchto reklamací a oprav, o které mezi tím může býti zažádáno, jest příslušná táž komise, kterou zvolili správní výbory v prvním ročním shromáždění na základě §u 12 zák. čl. XV z r. roku 1883.
Komise může, uzná-li to za nutné, před rozhodnutím vyslechnouti královského finančního okresního ředitele nebo jeho zástupce, jakož i knihvedoucího municipia, a musí býti jmenovaní vyslechnutí, když si toho strana v rekurse přeje.
Rozhodnutí má se sděliti interesované straně.
Chyby, které jsou způsobeny jedině a pouze vadným vypočtením kvoty anebo minimální sazby, mohou se rektifikovati také i po uplynutí lhůty reklamační.
Podle příslušného paragrafu stanovenou silniční daň jest rozvrhnouti neodvisle od silniční dávky, která může býti podle zák. čl. XV z roku 1883 vyměřena, a bez jejího započítání.
Vymáhání, odepisování nebo promlčení municipální silniční daně řídí se ustanovením zák. čl. XLIV z roku 1883 o správě veřejných daní.
Jiné podrobnosti vyměření, zapravování, vymáhání a spravování municipální silniční daně, modality o evidenci a vymáhání nedoplatků, jakož i způsob hospodaření s výnosem silniční daně ustanoví ministr obchodu ve shodě s ministrem financí.
Jestliže municipium v zájmu výstavby své silniční, sítě nebo provedení prací na silnicích nebo umělých staveb, které mají zvláště hospodářskou nebo strategickou důležitost, má hraditi výlohy za takovéto práce, k čemuž 10%ní kvota silniční daně by nestačila, může municipium zvýšiti kvótu o 3% až včetně na 13%.
Ministr obchodu nemůže zvýšení silniční daně na více než 10% všech v druhém odstavci tohoto paragrafu vypočtených přímých daní požadovati, případně naříditi. Naproti tomu na druhé straně jest potřebí ku každému usnesení municipia, kterým by se silniční daň měla zvýšiti přes 10%, vyžádati předchozího schválení ministerstva cestou ministra obchodu.
V zájmu státního fondu mají býti v prvé řadě subvencována ona municipia, která po případě provádějí nebo udržují silnice nebo umělé stavby strategicky důležité, nebo která by byla nucena tuto silniční daň zvýšiti nad maximální kvótu 10%, když by subvenci nedostala.
§ 28 zní:
První úředník municipia připraví a příslušným posouzením rubrik prelimináře co do příjmů a vydání opatří závěrečný účet, který se má předložiti v roce po druhém správním roku následujícím, nejpozději do 15. května správnímu výboru.
Příslušné další agendy správního vý-boru jsou precisovány v § 22 tohoto zákona.
Závěrečný účet jest po 15 dnů před valným shromážděním k veřejnému nahlédnutí vyložiti a také členům správního výboru doručiti.
Valné shromáždění rozhoduje o závěrečném účtu a předloží své rozhodnutí se dvěma exempláři závěrečného účtu a nutnými daty nejpozději do 1. července téhož roku k potvrzení ministru obchodu.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnovu Národní shromáždění projednalo a schválilo. Zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak ve sněmovně poslanecké, tak i po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 16. května 1921.
Ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy:
Dr. Fajnor, v. r.
Ministr veřejných prací: