Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2312.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Josefa Keibla a druhů
o tom, jak jsou němečtí soudcové pronásledováni z důvodů národnostních (tisk 1886).
V dotazu vytýká se nejprve krajskému soudu v Litoměřicích, že dal okresnímu soudu v Ústí n. L. nesprávný jazykový pokyn a že mu vrátil pracně zhotovené roční výkazy jen proto, že byly německé. Dále obviňuje se v něm sama justiční správa, že zamýšlí dáti přednostu okresního soudu ve Štětí do pense jen proto, že je Němec a vytýká se jí všeobecně, že žádá po soudcích německé národnosti české úřadování, ač ví, že neumějí česky a že nepřijímá německých právních praktikantů do soudcovské služby, nýbrž že nechává jejich žádosti nevyřízeny dokud nevyjde prováděcí nařízení k jazykovému zákonu.
Tyto výtky jsou vesměs bezpodstatny a neodůvodněny.
V právní věci Československé republiky zastoupené finanční prokuraturou proti Mořici Říhovi v Ústí n. L. o zajištění náhradních nároků — tedy nikoliv ve věci nájemní, jak uvádí dotaz — nařídil krajský soud v Litoměřicích, aby byla německy sepsaná stížnost finanční prokuratury proti zamítavému usnesení okresního soudu v Ústí n. L. ze dne 16. prosince 1920 V I. 7/20-1 stěžovatelce vrácena s vyzváním aby ji podala v jazyku státním, protože právo používati v podání jiného jazyka přiznáno jest za dalších podmínek jen československým státním občanům, nikoliv však úřadům. Tento rozkaz srovnává se s § 2 zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. a nedává tudíž podnětu k jakémukoliv zakročení.
Výkazy na rok 1920 podal okresní soud v Ústí n. L. jazykem státním. Jen k nepatrnému výkazu soudu živnostenského použil tiskopisů německých a také německy je vyplnil. Vrátilo-li mu je presidium krajského soudu v Litoměřicích k opravě, jednalo po rozumu imperativních předpisů § 1 citovaného jazykového zákona a nelze mu toho vytýkati.
Na přeložení nebo pensionování nynějšího přednosty okresního soudu ve Štětí pomýšlí se ne proto, že je Němec, nýbrž jedině, že není způsobilý vésti soud. Nepříznivý výsledek prohlídky okresního soudu ve Štětí přiměl presidium vrchního zemského soudu, že doporučilo zmíněnému přednostovi, aby podal žádost za pensi, jinak že bude přidělen službou některému soudu sborovému. Odepřel to, a kromě toho vyhrazoval si pro případ přidělení diety a ponechání bytu v úřední budově ve Štetí. Následkem toho podal osobní senát vrchního zemského soudu návrh, aby byl z úřední moci přeložen ku krajskému soudu v Litoměřicích. Rozhodnutí o tom se dosud nestalo.
Žádosti za přijetí právních praktikantů německé národnosti do přípravné služby soudcovské předkládají se ministerstvu jen tehdy, není-li žadatel dokonale mocen jazyka státního (odst. 2. § 3 nařízení z 30. ledna 1919, č. 56 Sb. z. a n.). Byly všecky vyřízeny a to, až na nepatrné výjimky naprosté neznalosti státního jazyka u čekatelů, vesměs příznivě.
Pravda jest, že v interpelaci jmenovanému radovi okresního soudu v Teplicích a tam dále uvedenému okresnímu soudci v Ústí n. L. bylo opětovně vytknuto porušení jazykového zákona a že proti poslednějšímu, který přes to neuposlechl, ač šlo jen o zcela nepatrný projev státním jazykem, vede se disciplinární řízení, které dosud není skončeno. Okamžitým propuštěním nebylo žádnému z nich hroženo a nemohlo ani býti hroženo, protože podléhá disciplinárnímu soudu soudcovskému, na ministerstvu spravedlnosti nezávislému.
Přihlédajíc k těmto právě vylíčeným a zjištěným skutečnostem, prohlašuje ministerstvo spravedlnosti, že nemá příčiny vydati poučení a výnosy pány dotazovately navrhované.
V Praze dne 7. května 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Popelka, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2312.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Josef Keibl und Genossen
wegen Verfolgungen deutscher Richter aus nationalen Gründen (Druck 1886).
In der Interpellation wird zunächst dem Kreisgericht in Leitmeritz vorgeworfen, dass es dem Bezirksgericht in Aussig a. E. eine unberechtigte sprachliche Weisung gegeben, und ihm die mühsam fertiggestellten Jahresausweise nur deshalb zurückgestellt hat, weil sie deutsch waren. Ferner wird darin die Justizverwaltung selbst beschuldigt, dass sie den Vorstand des Bezirksgerichtes in Wegstädtl nur deshalb in Ruhestand zu versetzen beabsichtigt, weil er ein Deutscher ist, und gegen sie im Allgemeinen der Vorwurf erhoben, dass sie von Richtern deutscher Nationalität čechische Amtierung verlangt, obgleich sie weiss, dass sie čechisch nicht verstehen, und ferner, dass sie deutsche Rechtspraktikanten in den richterlichen Dienst nicht aufnimmt, sondern ihre Gesuche bis zum Erscheinen der Durchführungsverordnung zum Sprachengesetz unerledigt lässt.
Diese Vorwürfe sind durchaus unbegründet und unberechtigt.
In der Rechtssache der Čechoslovakischen Republik, vertreten durch die Finanzprokuratur, gegen Moritz Říha in Aussig a. E. wegen Sicherung der Schadenersatzansprüche also keineswegs in einer Küdigungssache, wie die Interpellation anführt — hat das Kreisgericht in Leitmeritz angeordnet, dass die deutsch geschriebene Beschwerde, der Finanzprokuratur gegen den abweislichen Bescheid des Bezirksgerichtes in Aussig a. E. vom 16. Dezember 1920 V. I. 7/20-1 der Beschwerdeführerin mit der Aufforderung zurückgestellt werde, sie in der Staatsprache einzubringen, weil das Recht, in Eingaben eine andere Sprache zu gebrauchen, unter gewissen Bedingungen nur den čechoslovakischen Staatsbürgern eingeräumt ist, keineswegs aber den Behörden. Dieser Auftrag steht im Einklang mit § 2 des Gesetzes vom 29. Feber 1920 Nr. 122 S. d. G. u. V. und gibt zu irgendwelchem Einschreiten demnach keinen Anlass.
Die Ausweise für das Jahr 1920 hat das Bezirksgericht in Aussig a. E. in der Staatssprache eigebracht. Nur zu einem geringfügigen Ausweis des Gewerbegerichtes hat es deutsche Druckformulare verwendet und sie auch deutsch ausgefüllt. Wenn nun das Präsidium des Kreisgerichtes in Leitmeritz ihm diesen zur Verbesserung zurückgestellt hat, so hat es im Sinne der imperativen Vorschriften des § 1 des zitierten Sprachengesetzes gehandelt und es kann ihm daraus kein Vorwurf gemacht werden.
An die Versetzung oder Pensionierung des gegenwärtigen Vorstandes des Bezirksgerichtes in Wegstädtl wird nicht deshalb gedacht, weil er ein Deutscher ist, sondern einzig deswegen, weil er nicht geeignet ist, das Gericht zu leiten. Der ungünstige Erfolg der Revision des Bezirksgerichtes in Wegstädtl hat das Präsidium des Oberlandesgerichtes bewogen, dem genanten Vorstand die Ueberreichung des Gesuches um Pensionierung zu empfehlen, widrigenfalls er einen Kollegialgericht zum Dienste zugewiesen würde. Das hat er abgelehnt und sich ausserdem für den Fall der Zuteilung Diäten und die Belassung seiner Wohnung im Amtsgebäude in Wegstädtl vorbehalten. Infolgedessen hat der Personalsenat des Oberlandesgerichtes beantragt, ihn von amtswegen zum Kreisgericht in Leitmeritz zu versetzen. Hierüber ist noch keine Entscheidung erfolgt.
Die Gesuche der Rechtspraktikanten deutscher Nationalität um Aufnahme in den richterlichen Vorbereitungsdienst werden dem Ministerium nur dann vorgelegt, wenn der Gesuchssteller nicht vollständig der Staatssprache mächtig ist. (Abs. 2 des § 3 der Verordnung vom 30. Jänner 1919 No. 56 S. d. G. u. V.) Alle die Gesuche wurden erledigt und zwar bis auf unbedeutende Ausnahmen völliger Unkenntnis der Staatssprache bei den Anwärtern, durchwegs günstig.
Richtig ist, dass dem in der Interpellation angeführten Rate des Bezirksgerichtes in Teplitz und den darin weiter genannten Bezirksrichter in Aussig a. E. wiederholt die Verletzung des Sprachengesetzes ausgestellt Wurde und dass gegen den letzteren, der sich trotzdem nicht fügte, obgleich es sich nur um eine ganz geringfügige Aeusserung in der Staatssprache handelte, wird ein Disziplinarverfahren durchgeführt, das bisher noch nicht abgeschlossen ist. Mit der augenblicklichen Entlassung wurde keinem von ihnen gedroht und konnte auch nicht gedroht werden, weil diese dem richterlichen Disziplinargericht zusteht, das vom Justizministerium unabhängig ist. Im Hinblick auf die dargelegten und sichergestellten Tatsachen erklärt der Justizminister, dass er keinen Anlass hat, die von den Interpellanten beantragten Belehrungen und Erlässe hinauszugeben.
Prag, den 7. Mai 1921.
Der Justizminister: