Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2305.
Odpověď
ministrů zahraničních věcí, veřejných prací a sociální péče
na interpelaci poslanců dra Haase, Brožíka, Pohla a druhů
o tom, aby bylo převedeno pojištění horníků na Hlučínsku do Československé republiky (tisk 1159).
Osazenstva dolů ťAnselmŤ a ťOskarŤ na Hlučínsku byla pojištěna dříve u Tarnovického bratrstva. Zákonem ze dne 30. ledna 1920 č. 76 Sb. z. a n., bylo uzemí Hlučínské převzato do zdejší správy a dle ustanovení §u 8. nařízení ze dne 4. května 1920 č. 321 Sb. z. a n., byla osazenstva jmenovaných dolů přičleněna bratrské pokladně Vítkovických závodů. Tato bratrská pokladna má ovšem právo na příslušný díl jmění Tarnovického bratrstva podle čl. 312 mírové smlouvy Versaillské a vzhledem k tomu byla příslušná jednání se zahraničním úřadem německým již zahájena. Jelikož však uvedený díl jmění Tarnovického bratrstva k pojištění osazenstev dolů ťAnselmŤ a ťOskarŤ ve smyslu zdejšího zákona o bratrských pokladnách nestačí, nemá otázka převodu příslušného dílu jmění Tarnovického bratrstva na bratrskou pokladnu Vítkovických dolů toho významu, jaký se jí snaží předmětná interpelace přikládati. Dle vlastních údajů interpelantů tvoří částka 561.596.08 M, nabízená Tarnovickým bratrstvem Vítkovické bratrské pokladně poměrně nepatrný díl celkové pojistné náležitosti v dotazu uvedené ve výši 3,182.844 M. Těžiště řešení teto otázky spočívá v administrativním řízení mezi příslušnými ministerstvy veřejných prací, financí a zahraničních záležitostí, které jest v plném proudu. Již poměr cit. nař. ze dne 4. května 1920 č. 321 k platnému zákonodárství o bratrských pokladnách jest dostatečnou zárukou proti obavám o poškození členstva Vítkovické pokladny bratrské, jakož i případně Vítkovických závodů dle §u 29. zákona o bratrských pokladnách na uvedené úpravě spoluzúčastněných. Jako hlavní zákonný důvod pro úpravu této záležitosti hledati sluší v ustanoveních §§ 15. a 35. zákona o bratrských pokladnách ve spojení s § 8, cit. nař. ze dne 4. května 1920 č. 321 Sb. z. a n. Výhody tímto § 8. přičleněným osazenstvům zajištěné logicky vylučují obavu, že by tito noví členové ve spojení se starými měli nésti důsledky různosti nákladnějšího zdejšího a méně nákladného pruského zákonodárství o hornickém starobním pojištění.
S úpravou finančních poměrů bratrské pokladny Vítkovických kamenouhelných dolů bylo již dříve započato a všechna příslušná opatření k provedení jeho, jako včasné sestavení pojistně-technické bilance ke dni 31. prosince 1920 a případná změna stanov byla již před delší dobou provedena. Dále nutno uvážiti, že nelze z důvodů větných prováděti v ojedinělém případu hornického pojištění zvláštní diplomatickou akci ve smyslu čl. 312 mírové smlouvy Versaillské samostatně a odděleně, nýbrž že již eventuelní odvolání se na komisi v čl. 312 mírové smlouvy uvedenou vyžaduje nezbytně, aby pokud možná soubor všech záležitostí dle čl. 312 mírové smlouvy Versaillské našeho státu se dotýkajících (na př. i záležitosti úrazového pojištění) byl vyřízen současně a najednou.
Tímto je dáno vysvětlení k závěrečným dvěma otázkám interpelace, neboť za účelem převodu příslušného dílu jmění z Tarnovického bratrstva do bratrské pokladny Vítkovické, jakož vůbec jiných fondů ve smyslu čl. 312 mírové smlouvy Versaillské zahájeno již jednání, k němuž vláda přibere příslušné interesenty dle potřeby; stejně neopomene vláda ve smyslu §u 24 a násl. zákona o bratrských pokladnách ničeho, coby řádné plnění zákonných závazků bratrské pokladny i pro budoucnost zajistilo.
V Praze dne 31. března 1921.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.,
Ministr veřejných prací:
Dr. Kovářík, v. r.,
Ministr sociální péče:
Dr. Gruber, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2305.
Antwort
der Minister des Aeussern, für öffentliche Arbeiten und für soziale Fürsorge
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Haas, Brožik, Pohl und Gen.
betreffend die Ueberführung der Versicherung der Bergarbeiter im Hultschiner Gebiete in die Čechoslovakische Republik (Druck 1159).
Die Belegschaft der Schächte ťAnselmŤ und ťOskarŤ im Hultschiner Gebiete war früher bei der Tarnowitzer Knappschaftskasse versichert. Durch das Gesetz vom 30. Jänner 1920, S. d. G. u. V. Nr. 76, wurde das Hultschiner Gebiet in die hiesige Verwaltung übernommen und im Sinne der Bestimmungen des § 8 der Verordnung vom 4. Mai 1920, S. d. G. u. V. No. 321, wurde die Belegschaft der genannten Schächte der Bruderlade der Witkowitzer Betriebe angegliedert. Diese Bruderlade hat allerdings ein Recht auf den entsprechenden Teil des Vermögens der Tarnowitzer Knappschaftskasse nach Art. 312 des Friedenvertrages von Versailles, und im Hinblicke darauf wurde das betreffende Verfahren mit dem deutschen Außenamte bereits eingeleitet. Da jedoch der angeführte Teil des Vermögens der Tarnowitzer Knappschaftskasse für die Versicherung der Belegschaften der Schächte ťAnselmŤ und ťOskarŤ im Sinne des hiesigen Gesetzes über die Bruderladen nicht ausreicht, hat die Frage der Ueberführung des entsprechenden Teiles des Vermögens der Tarnowitzer Knappschaftskasse auf die Bruderlade der Witkowitzer Gruben nicht jene Bedeutung, die ihr die vorliegende Interpellation beizubemessen bemüht ist. Nach den eigenen Angaben der Interpellanten bildet der Betrag von 561.596.08 M, welcher seitens der Tarnowitzer Knappschaftskasse der Witkowitzer Bruderlade angeboten wurde, einen verhältnismäßig geringfügigen Teil des in der Anfrage angeführten gesamten Versicherungserfordernisses in der Höhe von 3,182.844 M. Der Schwerpunkt der Lösung dieser Frage liegt in dem Administrativverfahren zwischen den zuständigen Ministerien für öffentliche Arbeiten, der Finanzen und der auswärtigen Angelegenheiten, das im vollen Zuge ist. Schon das Verhältnis der zit. Vdg. vom 4. Mai 1920, Nr. 321, zur geltenden Gesetzgebung über die Bruderladen bildet eine genügende Garantie gegen die Befürchtungen, betreffend die Schädigung der Mitglieder der Witkowitzer Bruderlade sowie gegebenenfalls der nach § 29 des Gesetzes über die Bruderladen an der angeführten Regelung mitbeteiligten Witkowitzer Unternehmungen. Die gesetzliche Hauptgrundlage für die Regelung dieser Angelegenheit ist in den Bestimmungen des § 15 und 35 des Gesetzes über die Bruderladen in Verbindung mit § 8 der zit. Vdg. vom 4. Mai 1920, S. d. G. u. V. Nr. 321, zu suchen. Die mit diesem § 8 den angegliederten Belegschaften zugesicherten Vorteile schließen logischer Weise die Befürchtung aus, daß diese neuen Mitglieder in Verbindung mit den alten die Folgen der Verschiedenheit der einen größeren Aufwand erheischenden hiesigen und der einen geringeren Aufwand erheischenden preußischen Gesetzgebung über die Altersversicherung im Bergbaue zu tragen hätten.
Mit der Regelung der finanziellen Verhältnisse der Bruderlade der Witkowitzer Steinkohlengruben wurde bereits früher begonnen und es wurden alle zu ihrer Durchführung notwendigen Verfügungen, wie die rechtzeitige Zusammenstellung der versicherungstechnischen Bilanz am 31. Dezember 1920 und die entsprechende Statutenänderung bereits vor längerer Zeit durchgeführt. Weiter ist zu erwägen, daß in einem vereinzelten Falle einer Versicherung beim Bergbaue aus sachlichen Gründen eine diplomatische Aktion im Sinne des Art. 312 des Friedensvertrages von Versailles selbständig und abgesondert nicht durchgeführt werden kann, sondern daß bereits eine anfällige Berufung auf die im Art. 312 des Friedensvertrages angeführte Kommission unbedingt erheischt, daß der Komplex aller im Sinne des Art. 312 des Friedensvertrages von Versailles unseren Staat betreffenden Angelenheiten (z. B. auch der Angelegenheiten der Unfallversicherung) soweit als möglich auf einmal und gleichzeitig erledigt werde.
Hiermit ist die Erklärung der beiden Schlußfragen der Interpellation gegeben denn zum Zwecke der Ueberführung des entsprechenden Teiles des Vermögens von der Tarnowitzer Knappschaftskasse an die Witkowitzer Bruderlade sowie überhaupt der anderen Fonds im Sinne des Art. 312 des Friedensvertrages von Versailles ist das Verfahren bereits eingeleitet, wozu die Regierung die betreffenden Interessenten nach Bedarf heranzieht; ebenso wird die Regierung im Sinne des § 24 und d. f. des Gesetzes über die Bruderladen nichts unterlassen, was die gehörige Erfüllung der Verpflichtungen der Bruderlade auch für die Zukunft garantieren würde.
Prag, am 31. März 1921.
Der Minister für auswertige Angelegenheiten:
Dr. E. Beneš, m. p.,
Der Minister für öffentliche Arbeiten:
Dr. Kovařík, m. p.,
Der Minister für soziale Fürsorge: