Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2296.
Interpelace
poslanců dra Hrubana, Navrátila, Kaderky a soudruhů
ministru vnitra
o protikatolické agitaci srbského pravoslavného biskupa pana Dositeje.
V lednu 1920 ustavila se v Praze t. zv. církev československá. Vyhláškou ministra školství a národní osvěty ze dne 15. září 1920, čís. 542 Sb. z. a n. byla tato náboženská společnost prohlášena za církev státem uznanou, aniž její ústava a statuty jednotlivých náboženských obcí byly uveřejněny a schváleny. Alespoň není ničeho známo, že by se bylo vyhovělo zákonným předpisům a předpokladům pro udělení státního uznání.
Církev československá nemajíc vlastních prostředků pro své bohoslužebné a náboženské úkoly, zabírá svými přívrženci a jejich spojenci nezákonným, na mnoze zločinným způsobem kostely a kaple, jakož i fary církve římsko-katolické, při čemž dochází k protizákonnostem a politováníhodným násilnostem, jež mají v zápětí soudní stíhání a odsuzování. Pokojné občanské spolužití jest těmito protizákonnostmi přívrženců, zřízenců i služebníků církve československé znemožněno a rozrušeno, právní jistota ohrožena a důvěra katolického lidu v právní řád a zákony otřesena. Několik měsíců zasahuje pak do těchto smutných poměrů velmi intensivně srbsky pravoslavný biskup pan Dositej, který církvi československé, tedy náboženské společnosti jiné a odlišné od jeho vlastní církve, světí kněze a jáhny, slouží bohoslužby, káže a řeční a tak přímo i nepřímo podstatně přispívá k náboženským zmatkům, k ohrožování veřejného klidu a k porušování právního řádu v naší republice. Naše veřejnost dlouho respektovala pana biskupa Dositeje jako distinguovaného slovanského hosta a příslušníka království SHS, s nímž v nejpřátelštějším poměru žíti jest zajisté přáním celého našeho národa i naší republiky. Nyní však, když jeho další činnost a působení v naznačeném směru čím dále tím více přispívá k ohrožování pokoje a klidu a k rozvratu v naší republice a kdy se to jeví zvláště v okresích hanáckého volebního kraje na Moravě, byly by naprosto nemístny další shovívavé ohledy naň jako hosta, jemuž tato vlastnost také ukládá zvláštní reservu a vážné povinnosti. Stálý pobyt pana biskupa Dositeje věnovaný ne snad náboženskému životu a potřebám jeho vlastní církve, nýbrž výhradně náboženským i politickým agitacím protikatolickým, stává se nejenom obtížným, nýbrž přímo pomáhá ohrožovati pokojné spolužití občana a veřejný pořádek ve státě.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest to vše panu ministrovi známo?
2. Co učinil pan ministr, aby pohostinství, jehož pan biskup Dositej v republice naší požívá, nebylo zneužíváno k agitacím protikatolickým?
3. Jestliže dosud nic nebylo zařízeno, co zamýšlí pan ministr učiniti, aby pan biskup Dositej nevměšoval se do vnitřních poměrů a zvláště do náboženského života v naší republice a neúčastnil se agitací protikatolických, které začasto vyvrcholují v protizákonnosti?
V Praze dne 2. června 1921.
Dr. Hruban, F. Navrátil, Kaderka,
Šrámek, Tománek, Šamalík, Rýpar, Adamovský, Tomik, Bezděk, Janalík, dr. Mazanec, Rozsypalová, Záruba, Myslivec, dr. Gažík, dr. Dolanský, Kopřiva, Roudnický, Adámek, Sedláček, Hancko, Vrabec.