Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2294.
Interpelace
poslance Jana Koudelky a soudruhů
ministrům zemědělství a vnitra
o škodách, způsobených zvěří na zemědělské úrodě.
Ze všech stran dochází četné stížnosti na to, jaké škody působí zvěř na polních plodinách, proti čemuž nelze nikde dovolati se ochrany. Zákon o myslivosti (zákon ze dne 14. ledna 1893, čís. 11 z. z.) jest naprosto zastaralý a chrání zvěř naproti lidem, nikoli ale lidi a jejich práci naproti zvěři.
V § 32. citovaného zákona zabezpečuje se ochrana zvěři, majiteli honitby ukládá se povinnost hájení a šetření zvěře, nikde však v zákoně tom není uložena majiteli honitby povinnost hubiti zvěř, jestliže její počet přestoupí míru přípustnou a její stav povážlivě ohrožuje zájmy zemědělské. Co jest platno ustanovení § 45. zákona, že držitelé pozemků mají právo požadovati náhradu škod zvěří způsobených, když škoda jo taková, že ji sotva individuelně, nadtož národohospodářsky lze nahraditi. Zemědělec oře a seje nikoliv proto, aby zvěř měla se kde pásti a aby za tuto práci dostal v obtížných a rozčilujících sporech bídnou peněžitou náhradu, zemědělec oře a seje proto, aby on i národ měli chléb. Tato jeho práce musí býti chráněna, zvláště před zvěří chovanou ze zábavy a pro sport. Bez toho národ bude, bez chleba však nikoli.
Zvláště velké škody na osení působí divocí králíci, chovaní v obrovském množství jmenovitě v panských lesích. Někde pravé záplavy těchto zvířátek vychází večer a ráno na pole, jejich žravost působí zde spoušť jako kobylky. Nechť si postižení stěžují kdekoliv, ochrany se nedovolají. Nikde není uložena pánu myslivosti zákonná povinnost, že musí v takovémto případě králíky hubiti, zemědělci jsou nuceni bezmocně přihlížeti, jak práce jejich se ničí a oni všeobecně se rujnují.
Žádáme proto naléhavě, aby návrh nového, moderního a spravedlivějšího zákona honebního byl předložen sněmovně k projednání, neboť jen tak odčiní se zbytky potupné odvislosti obcí i jednotlivců na velkém majetku pozemkovém a odstraní se nynější nedůstojný stav, že lidé jsou nuceni dovolávati se ochrany své a své práce před zvěří, a nemohou se této ochrany dovolati.
Vedle toho jest však třeba rychlým zasáhnutím ochrániti již letošní polní úrodu před těžkými škodami způsobenými zvěří, což se může státi cestou nařizovací, aniž se úřad nařizující dostane do rozporu se zákonem. Žádáme, aby bylo vydáno nařízení, dle něhož na žádost obce nebo držitelů pozemků a úřadu okresní samosprávy musí okresní politická správa nebo županský úřad naříditi pánu myslivosti nucené hubení zvěře, ohrožující úrodu, zvláště nucené hubení divokých králíků bez výjimky. Když v roce 1909 dotazoval se zemský výbor okresních výborů na to, které zvěři v určité roční době má se dopřáti klidu, odpovědělo 174 okresů; ačkoliv 161 okresů se dožadovalo, aby divoký králík byl vůbec vyjmut z hájení a aby jako škodná huben byl po celý rok, přece do dnes spousty divokých králíků hubí úrodu našeho zemědělství. Budiž dále držiteli pozemku dáno právo požadovati na pánu myslivosti náhradu za škody zvěří způsobené in natura, po případě v obilí, tak, aby se nemohlo státi, že zemědělec, protože zvěř mu úrodu na poli zničila, musí si těžko opatřovati osev pro příští rok.
Podepsaní se proto táží:
1. Znají páni ministři tyto poměry?
2. Kdy vláda předloží k ústavnímu projednání osnovu nového, moderního zákona honebního? Jest vláda ochotna předložiti osnovu tuto s uspíšením?
3. Jest vláda ochotna s největším urychlením vydati nařízení o povinném hubení zvěře, zvláště ale králíků, ohrožuje-li stav její výrobu zemědělskou, a ukládající pánu honitby povinnost, aby škody zvěří způsobené hradil po případě in natura?
V Praze dne 24. května 1921.
Koudelka,
Němec, Stivín, dr. Markovič, Srba, Johanis, A. Chalupa, A. Černý, Svoboda, Ulrich, Lehocký, Bechyně, Prokeš, R. Chalupa, A. Kříž, Remeš, Hvizdák, Ertl, Čundrlík, Kovačič, Benda, Kubál.