Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

2260.

Návrh

poslanců Rud. Laubeho, Aloise V. Tučného, dra Emila Franke, Fr. Zeminové, Jana Hrizbyla, Jindř. Trnobranského a soudruhů

na vydání zákona o nemocenském, invalidním a starobním pojištění.

Zákon

ze dne ......................................... 192..

o nemocenském, invalidním a starobním pojištění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

První oddíl.

Pojistná povinnost.

§ 1.

Pojištěním povinen a podle ustanovení tohoto zákona jest pojištěn každý, kdo v republice Československé vykonává práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání neb příležitostně.

Pojištěním povinni jsou také:

1. domáčtí dělníci, t. j. osoby, které nejsouce živnostníky ve smyslu řádu živnostenského z povolání a nikoli pouze příležitostně vykonávali živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu i tenkrát, byla-li jim práce přidělena osobami sprostředkujícími (skladovními mistry a pod.);

2. osoby, které konají práce v podniku nebo hospodářství u různých zaměstnavatelů za mzdu (posluhovačky, domácí švadleny a pod.) jakož i domácí učitelé a učitelky, pakliže nejsou studujícími.

Nařízením může býti pojistná povinnost rozšířena na živnostníky, kteří se zaměstnávají výrobou, nebo zpracováním zboží, domáckou prací, i když vedle práce pro jednoho neb několik podnikatelů pracují také pro vlastní zákazníky.

§ 2.

Z pojistné povinnosti jsou vyňati:

a) vůbec:

1. zaměstnanci států a jiných nucených svazkův územních a zájmových jakož i podnikův a ústavů těmito nucenými svazky provozovaných neb zaručených, pak zaměstnanci zákonně uznaných náboženských společností, pokud mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku a v případě invalidity a stáří nárok na zaopatření podle předpisů, platných pro jejich služební poměr, neb posléze uvedeného nároku nabydou po uplynutí stanoveného prozatímního postavení,

2. členové rodiny zaměstnavatele jakož i jeho družka, pokud sdílejí s ním společnou domácnost, vypomáhají při práci podrobené pojistné povinnosti a za své spolupůsobení nepožívají mzdy obvyklé u dělníků rodině cizích,

b) pokud jde o pojištění invalidní a starobní:

1. osoby podléhající podle platných zákonných předpisů pojištění pensijnímu,

2. osoby, které teprve po dokonaném 60. roku svého věku by byly poprvé podrobeny pojištění podle tohoto zákona,

3. kandidáti advokacie a notářství, dále lékaři v přechodném, nesamostatném zaměstnání,

4. osoby, jímž přísluší důchod invalidní neb starobní podle tohoto zákona.

Zaměstnavatel.

§ 3.

Za zaměstnavatele ve smyslu tohoto zákona považuje se ten, na jehož účet jest provozován podnik nebo hospodářství, i tehdy, když pojištěnec vzal do práce nebo služby prostřednictvím třetích osob neb jej odkáže zcela nebo částečně na plnění třetích na místě pracovní mzdy.

Bližší ustanovení o tom, koho v určitých zvláštních případech dlužno považovati za zaměstnavatele, vydají se nařízením.

Za splnění povinností uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona, jsou spoluzodpovědni spolupodnikatelé a sprostředkovatelé (skladoví mistři, faktoři a pod,); obzvláště ručí solidárně s ním za příspěvky pojistné.

Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba také za oddělenou mzdu, ručí nerozdílnou rukou za jeho pojištění podle jeho úhrnné mzdy. Nehledíc k tomuto případu jest zaměstnanec, který současně pracuje u několika zaměstnavatelů za oddělenou mzdu, podroben pojistné povinnosti toliko podle svého hlavního zaměstnání. Za hlavní zaměstnání pokládá se zaměstnání nejvýše placené. Jde-li pro pojistnou povinnost o několik zaměstnání stejně placených, stanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti toho či onoho zaměstnání s dřívější, výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak po dle delší doby trvání toho či onoho zaměstnání, konečně podle jiných vhodných známek.

Zaměstnavatel jest bez újmy svého osobního ručení oprávněn určiti osobu která jest zodpovědná za včasné podání oznámení v tomto zákoně zaměstnavateli uložených (§§ 86 a 87). Závody nebo podniky, jejichž majitelem nejsou jednotlivé osoby, mohou býti nařízením politického úřadu prvé stolice zavázány, aby takovou osobu jmenovaly.

Zařadění pojištěnců do mzdových tříd.

§ 4.

Za účelem pojištění zařadí se pojištěnci podle pracovního výdělku ve mzdové třídy podle této stupnice:

Pro vyměření příspěvků pojistných počítá se týdenní výdělek sedminásobnou, měsíční třicetinásobnou částkou denního výdělku.

K pracovnímu výdělku patří také veškeré pravidelně poskytované přídavky, pak smluvené nebo pravidelně se opakující odměny (remunerace, novoročné), pravidelné podíly na zisku, dále dávky osob třetích, pokud obvyklé poskytování jejich má vliv na vyměření pracovní mzdy, konečně i všechny druhy naturálních požitků.

Hodnota naturálních požitků započítá se do pracovního výdělku podle místních průměrných cen. Politické úřady II. stolice se zmocňují, aby vyslechnuvše důvěrníky pojištěnců i zaměstnavatelů stanovily počátkem každého roku hodnotu naturálních požitků se závaznou platností pro obvod své působnosti a určily dále v prvních třech třídách pro jednotlivé kategorie dělníků, v nichž mzdové poměry se podstatně nerůzní mzdovou třídu, do které příslušníci té které kategorie mají býti zařaděni.

Při zařadění do mzdových tříd jest směrodatnou mzda, zajištěná pojištěncům za určité časové období (časová mzda). Smluví-li se mzda podle jiného měřítka (mzda akordní, mzda od kusu, dávky osob třetích), určí se mzdová třída podle onoho obnosu, který připadá pravděpodobně průměrem nebo obvykle na týden nebo měsíc. Téže zásady použije se obdobně při zařaďování do mzdových tříd osob uvedených v § 1 v bodu 2.

Změní-li se mzda, změní se zařadění do třídy mzdové teprve počátkem následujícího platebního období příspěvkového, K přechodným změnám, t. j. takovým, které pravděpodobně nebudou trvati déle čtyř neděl, se nepřihlíží.

Druhý oddíl.

Předmět pojištění.

§ 5.

Předmětem pojištění jest:

1. v pojištění nemocenském poskytování:

a) nemocenských podpor,

b) podpor šestinedělkám,

c) pohřebného.

2. V pojištění invalidním a starobním poskytování:

a) důchodu invalidního,

b) důchodu starobního,

c) důchodu vdovského a vdoveckého,

d) důchodu sirotčího.

Vedle těchto hlavních úkolů má pojištění také za účel brániti invaliditě a léčiti ji.

Pojistná plnění nemocenského pojištění.

§ 6.

Na pojistných dávkách budiž z titulu pojištění nemocenského poskytováno alespoň:

1. od počátku nemoci zdarma lékařská pomoc, čítajíc v to pomoc v těhotenství a při porodu, přispění báby jakož i potřebná léčiva všeho druhu a jinaké therapeutické pomůcky a chirurgické aparáty, z nichž poslední budou blíže určeny výnosem ministerstva sociální péče v dorozumění s ministrem zdravotnictví.

2. Trvá-li nemoc déle 3 dnů a je-li nemocný neschopen výdělku, ode dne onemocnění toto denní nemocenské:

Den, kdy se nepracuje, je-li prvním nebo posledním dnem nemoci, nebudiž čítán.

Nemocenské podpory (č. 1 a 2) buďtež poskytovány, dokud nemoc trvá a, neskončí-li dříve, po dobu jednoho roku od počátku nemoci.

3. Šestinedělkám buď poskytována peněžitá podpora ve výší nemocenského 6 neděl před slehnutím a až do 6 neděl po slehnutí, pokud nekonají v té době námezdní práce.

4. Šestinedělkám, které samy kojí své dětí — bez ohledu na nemocenské nebo podporu šestinedělek, jíž se jim snad dostává — podpora ve výši polovičního nemocenského až do uplynutí 12. týdne po slehnutí (prémie na kojení).

5. Zemřel-li pojištěnec dříve, než uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské, pozůstalým 30násobný obnos průměrného denního výdělku pracovního, ale ne méně než-li 150 Kč (pohřebné). Není-li tu pozůstalých, budiž použito pohřebného až do výše vzniklých útrat pohřbu k úhradě těchto nákladů.

6. Příslušníkům rodiny pojištěncovy, a to manželce, družce nebo manželu, manželským, nemanželským i nevlastním dětem do dokonaného 16. roku. rodičům sourozencům, dědu a bábě, tchánovi a tchýni, kteří bydlí s pojištěncem ve společné domácnosti a nejsou sami podrobeni pojistné povinnosti, dávky uvedené pod č. 1 a 5; pohřebné však nesmí převyšovati 60 Kč, zemřel-li příslušník rodiny nejvýš dvouletý, 180 Kč při úmrtí příslušníka staršího dvou lét nedokonavšího však 14 let, a 300 Kč, jde-li o úmrtí příslušníka staršího. Z pojištění příslušníků rodiny jsou vyjmutí pojištěnci, jejichž zdanitelný příjem převyšuje 20.000 Kč ročně.

§ 7.

Každá okresní pojišťovna jest povinna poskytnouti dávky uvedené v odst. prvním číslo 1. § 6 také členovi jiné okresní, pojišťovny, jenž v jejím obvodě bydlí a příslušníkům jeho rodiny, je-li poskytnutí dávek těch nezbytně nutné nebo vyžaduje-li toho příslušná okresní pojišťovna.

§ 8.

Za první den v nemoci platí všeobecně den, kdy nemoc byla hlášena. Za časová období, od nichž k tomuto dni uplynulo více než-li čtyři neděle, nemocenská podpora vůbec se neposkytuje, za období kratší čtyř neděl jen tehdy, bylo-li pojištěnci včasné hlášení znemožněno a prokáže-li pojištěnec nade vši pochybu dřívější počátek nemoci, spojené s neschopností výdělku, a začátek lékařského ošetřování.

§ 9.

Změny ve mzdové třídě, které nastanou později než čtyři neděle před počátkem nemoci neb za nemoci, nejsou pro tuto nemoc směrodatny při určování výše nemocenského.

Do doby po kterou jest vypláceti nemocenské, nezapočítává se doba nemoci, jež předcházela snad počátku nezpůsobilosti ku práci, za niž poskytováno bylo jen nemocenské ošetřování. Pokud trvá nárok na nemocenské, je tu také nárok na ošetřování nemocenské.

Nová nezpůsobilost ku práci následkem nemoci, za kterou bylo již poskytováno nemocenské, budiž při výpočtu doby, po kterou má býti vypláceno nemocenské, pokládána jen tehdy za pokračování téhož onemocnění, nenastala-li později než 8 týdnů po zastavení nemocenského.

Služba lékařská.

§ 10.

O zajištění dávek, uvedených v § 6 bodu 1, jichž poskytování náleží jinak pojišťovnám okresním, jsou povinny pro obvod své působnosti postarati se včas a dostatečnou měrou pojišťovny župní.

Onemocnělým pojištěncům a příslušníkům rodiny jest ponechati volnou volbu mezi lékaři obvodu okresní pojišťovny, kteří se zaváží, že budou pojištěnce ošetřovati za podmínek smluvených pojišťovnou župní (organisovaná svobodná volba lékaře).

Za tímto účelem uzavře župní pojišťovna jménem okresních pojišťoven s lékaři svého obvodu neb jejich organisacemi písemnou smlouvu o obapolných právech a povinnostech.

Bližší ustanovení o těchto smlouvách, právech a povinnostech obou smluvních stran a řešení sporů mezi lékaři a pojišťovnami vydány budou nařízením.

Instrukce pro lékařskou službu, které vydávají župní pojišťovny pro okresní pojišťovny svého obvodu, nesmějí býti v rozporu s obsahem zmíněných smluv. O těchto instrukcích budiž každý lékař uvědomen při uzavírání smluvního poměru s pojišťovnou. Před každou změnou instrukcí nebo jinakých zařízení, týkajících se lékařské služby, buďtež slyšeni lékaři neb jejich důvěrníci.

Pojišťovny jsou oprávněny kontrolovati svými lékaři-důvěrníky lékařskou pomoc, poskytovanou smluvními lékaři pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům.

Okresním pojišťovnám, u nichž pro nedostatek smluvní úpravy není opatření lékařské služby zajištěno, může politický úřad II. stolice k návrhu župní pojišťovny na dobu tohoto stavu výjimečně dovoliti, aby své povinnosti k poskytování lékařské pomoci vyhověly zvýšením nemocenského.

Župní a okresní pojišťovny jsou za předpokladů zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 z r. 1907 oprávněny, zřizovati a provozovati ústavní lékárny.

Zaopatření v ústavu a domácí.

§ 11.

Okresní pojišťovna může na místě dávek stanovených v § 6 č. 1 a 2 poskytnouti na své útraty bezplatné léčení a zaopatření v nemocnici neb jiném ústavu léčebném a bezplatnou dopravu do něho. Má-li nemocný svou vlastní domácnost, neb je-li členem domácnosti své rodiny, je k tomu zapotřebí jeho svolení. Jde-li o nezletilého, jenž jest starší 16 let, stačí jeho svolení.

Svolení nemocného není zapotřebí:

1. vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti poskytnuty býti nemohou,

2. je-li nemoc nakažlivá,

3. jednal-li nemocný opětovně proti předpisům, vydaným o chování se nemocných anebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,

4. vyžaduje-li stav nebo chování nemocného stálého pozorování.

V případech 1, 2 a 4, zejména pak v případech onemocnění tuberkulosou neb jinými nemocemi, jež budou blíže určeny výnosem ministerstva soc. péče v dorozumění s ministerstvem zdravotnictví, jest okresní pojišťovna k bezplatnému ošetření v nemocnicích neb jiných léčebných ústavech a zdravotních zařízeních povinna.

Má-li pojištěnec v léčebném ústavě ošetřovaný členy rodiny, k jichž výživě dosud podstatně přispíval, náleží těmto členům po dobu ošetření v ústavu podpora alespoň polovinou nemocenského, jehož pojištěnec požíval nebo na něž by měl nárok. Podpora může býti členům rodiny vyplácena přímo. Nároku na tuto podporu zde není, pokud se léčenému pojištěnci vyplácí na základě právního nároku mzda nebo služné.

Neuposlechne-li nemocný příkazů pojišťovny, aby se odebral do léčebného ústavu z důvodů uvedených v odstavci druhém, nebo přeruší-li léčení předčasně ze svého rozhodnutí, může mu pojišťovna odepříti nemocenské nebo je snížiti na polovici, přispíval-li ze svého výdělku podstatně k výživě příslušníků rodiny.

Porodnice nepokládají se za nemocnice ve smyslu předcházejících ustanovení. Léčebny pro pijáky se rovnají veřejným nemocnicím.

Nemocným, kteří zůstali v domácím ošetřování, může býti přidělen školený personál ošetřovací; šestinedělky mohou býti, svolí-li, odevzdány do útulku pro šestinedělky nebo do podobného ústavu. Na úhradu těchto nákladů může býti zúčtováno nemocenské až do polovice.

Větší dávky pojistné a omezení dávek.

§ 12.

Dávky mohou býti stanovami okresní pojišťovny zvýšeny neb rozšířeny nad nejnižší míru stanovenou v § 6 v tomto rozsahu:

1. denní nemocenské může býti zvýšeno v první mzdové třídě až na Kč 2.25, v ostatních mzdových třídách až do 90% nižší hranice denního výdělku mzdové třídy, pohřebné až na 45násobný průměrný denní výdělek pracovní;

2. nemocenské může býti zvýšeno o 10 procent, trvá-li nemoc déle 13 neděl, o 20 procent základu svého, trvá-li nemoc déle 26 neděl, a o 30%, trvá-li nemoc déle 39 neděl;

3. nemocenské může býti odstupňováno pro svobodné a ženaté a u těchto opět podle počtu dětí a jiných příslušníků rodiny, k jejichž výživě pojištěnec ze svého výdělku podstatně přispíval;

4. osleplým a jiným onemocnělým odkázaným na cizí pomoc může býti nemocenské zvýšeno o 50%;

5. šestinedělkám z kruhů rodinných příslušníků může býti poskytnuto nemocenské 6 neděl před slehnutím a až do 6 neděl po slehnutí až do výše polovičního nemocenského pojištěncova;

6. prémie na kojení může býti členkám prodloužena až na dobu 26 týdnů;

7. po stejnou dobu může býti poskytnuta i rodinným příslušnicím, a to až do výše 1/4 nemocenského pojištěncova;

8. může býti poskytována péče o rekonvalescenty a za tím účelem ošetření v ozdravovnách a zotavovnách až do uplynutí jednoho roku po skončení lékařské pomoci jakož i léky a therapeutické pomůcky i ke zmírnění následků nemoci;

9. rovněž mohou býti poskytovány pomocné prostředky proti znetvoření a zmrzačení, jež se ukáží nutnými po skončení léčení, aby byla pracovní způsobilost opět obnovená neb zachována;

10. pojištěncům propuštěným z léčebných ústavů může býti nahrazena doprava do bydliště;

11. pojištěncům, kteří, aniž by byli nemocní, jsou podle policejně-zdravotního nařízení vyloučeni z práce, aby nerozšířili nakažlivých nemocí, může po dobu způsobené tím nezaměstnanosti býti vypláceno nemocenské zcela neb z části;

12. pro pojištěnce, jejichž pracovní výdělek převyšuje denně K 37.50, mohou býti zavedeny zvláštní třídy s průměrným pracovním výdělkem denním 39 K a 42 K a s denním nemocenským 26 K a 28 K.

Usnesením výboru župní pojišťovny může býti stanoveno pořadí, v němž vyšší pojistné dávky mají býti zaváděny, přičemž jest přihlížeti k důležitostí jednotlivých vyšších dávek pro celek pojištěnců. Rovněž tak může býti stanoveno, že vyšší dávky mohou býti zaváděny pouze současně v celé župě a že úhrada nákladu s nimi spojených má plynouti z fondu zřízeného při župní pojišťovně, do něhož by jednotlivé okresní pojišťovny přispívaly podle výše předepsaných prémií.

Při župní pojišťovně zřídí se dále fondy pro podporu účelů, jež jsou v souvislosti s nemocenským, invalidním a starobním pojištěním. Z prostředků těchto fondů budou obzvláště poskytovány mimořádné podpory a opatřována zvláštní zařízení péče o nemocné a rekonvalescenty. Není-li jiných prostředků, mohou býti z usnesení župní pojišťovny pro tyto fondy vybírány zvláštní příspěvky od pojištěnců i zaměstnavatelů.

§ 13.

Stanovami může býti určeno, že

1. pojištěncům, kteří si přivodili nemoc zúmyslně nebo zaviněnou účastí na rvačkách nebo pranicích, nebo jichž nemoc prokáže se jako bezprostřední následek opilství, nemocenské nemá se poskytovati vůbec nebo jen z části;

2. pojištěncům, kteří jsou současně i jinak pro případ nemocí pojištěni, a tento jinaký pojistný poměr neoznámí pojišťovně ve třech dnech po nastalém onemocnění, zkrátí se nemocenské potud, že dohromady s nemocenskou podporou, plynoucí z tohoto jiného pojištění, nepřevýší hotové mzdy pojištěncovy;

3. pojištěncům, kteří v případě onemocnění mají vůči zaměstnavateli nárok na vyplacení plné mzdy nebo služného anebo na bezplatné naturální opatření (byt a stravu), po dobu tohoto nároku neposkytuje se nemocenské vůbec nebo ne plnou měrou, v kterémžto případě buďtež stanoveny pro takové pojištěnce přiměřeně nižší příspěvky;

4. podpora, označená v § 6 č. 3 poskytována bude jen takovým šestinedělkám, které za posledních 12 měsíců, počínajíc ode dne slehnutí, byly aspoň po dobu 6 měsíců v zaměstnání, podléhajícím pojištění.

Vznik nároku.

§ 14.

Nárok na pojistná plnění nemocenského pojištění vzniká pro členy okresní pojišťovny pojištění podrobené dnem, kdy se stali jejími členy.

Pro osoby uvedené v § 1 bodu 2 vzniká nárok teprve po 14 dnech ode dne přihlášky a obmezuje se na zákonné nejmenší dávky.

Pro členy dobrovolné (§ 40) vzniká nárok teprve po uplynutí lhůty ode dne přihlášky stanovené ve stanovách, která nesmí býti kratší čtyř a delší osmi neděl. Pro onemocnění, jež tu bylo již v době přihlášky, nepřísluší dobrovolným členům nárok na pojistné dávky.

Pojistná plnění pojištění invalidního a starobního.

§ 15.

Doba čekací.

K nabytí nároku na dávky uvedené v § 5 bodu 2 jest vedle splnění ostatních podmínek pro to stanovených nutným placení příspěvků na invalidní a starobní pojištění vypadajících jakož i uplynutí doby čekací.

Doba čekací činí:

a) u důchodu invalidního 200 příspěvkových týdnů,

b) u důchodu starobního 30 let.

Nastane-li nezpůsobilost k výdělku nebo smrt pojištěncova před uplynutím doby čekací, avšak následkem podnikového úrazu (§ 5 úrazového zákona), považuje se čekací doba 200 příspěvkových týdnů za dokonanou, a sice ve třídě mzdové, do které pojištěnec v době úrazu byl zařaděn.

Příspěvkové týdny.

§ 16.

Za příspěvkové týdny jest pokládati pouze ony týdny kalendářní, za něž příspěvek na pojištění invalidní a starobní vypadající byl zaplacen neb v nichž pojištěnec:

1. odvedl prokazatelně zaměstnavateli kvotu pojistného příspěvku na něj vypadající,

2. vykonával povinnou vojenskou službu.

V případě označeném v bodu 2 započte se příspěvkové období jenom tenkráte, byly-li za pojištěnce před tím zaplaceny příspěvky alespoň za 40 týdnů jeho pojistné povinnosti.

Pro dobu, jež má podle bodu 2 platiti za období příspěvkové započítá se ona mzdová třída, do které byl pojištěnec naposled zařaděn, ne však vyšší nežli VIII.

Důchod invalidní.

§ 17.

Nárok na důchod invalidní má pojištěnec trvale neb přechodně k výdělku neschopný, zůstane-li po vyčerpání nároku na nemocenské podle § 6 bod 2 k práci nezpůsobilý, po další dobu své nezpůsobilosti k výdělku.

Na invalidní důchod nemá však nároku ten, kdo si přivodil nezpůsobilost k výdělku úmyslně nebo při spáchání zločinu trestním soudem zjištěného. Má-li však pojištěnec příslušníky rodiny, k jejichž výživě podstatně přispíval, může býti důchod invalidní zcela nebo z části přikázán těmto příslušníkům, žijí-li v tuzemsku.

§ 18.

Důchod invalidní činí ......% příspěvků vypadajících na invalidní a starobní pojištění za prvních 200 příspěvkových týdnů a .........% těchto příspěvků za příspěvkové týdny další.

Je-li důchodce tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování, zvýší se důchod invalidní o 50%.

§ 19.

Požitek důchodu invalidního počíná prvním dnem týdne následujícího po týdnu, jímž končí nárok na nemocenské ve smyslu § 6 bod 2, a zaniká smrtí osoby oprávněné k požitku, opětným nabytím výdělečné způsobilosti neb nápadem důchodu starobního.

Léčebná péče.

§ 20.

Okresní pojišťovna jest se svolením pojišťovny župní oprávněna zavésti léčebné řízení, aby výdělečná způsobilost příjemce důchodu invalidního byla obnovena nebo nezpůsobilost k výdělku hrozící pojištěnci nemocí byla odvrácena.

K tomuto účelu může okresní pojišťovna zejména dáti důchodce, případně pojištěnce na vlastní útraty do léčebného ústavu (nemocnice, léčebny) nebo do jiného pro léčení vhodného místa, při čemž o svolení pojištěnce neb důchodce platí obdobně ustanovení § 11 odst.1 a 2, o povinnosti pojišťovny k léčení pak obdobně ustanovení § 11 odst. 3.

Po dobu léčebného řízení požitek invalidního důchodu může býti zcela nebo z části zastaven. Má-li však ten, kdo byl léčebnému řízení podroben, členy rodiny, k jichž výživě dosud podstatně přispíval, náleží těmto členům rodiny podpora alespoň polovinou důchodu, jehož pojištěnec požíval nebo na nějž by měl nárok v případě nezpůsobilosti k výdělku. Nároku na tuto podporu však zde není, pokud se osobě léčení podrobené na základě právního nároku vyplatí mzda nebo služné.

Nepodrobí-li se důchodce léčebnému řízení, nezávislému na jeho souhlasu, nebo přeruší-li je předčasně bez svolení pojišťovny, může mu býti požitek invalidního důchodu zcela neb částečně zastaven; nepodrobí-li se léčebnému řízení onemocnělý bez závažného důvodu a byla-li by léčebným řízením nezpůsobilost k výdělku pravděpodobně odvrácena, může býti důchod invalidní zcela nebo z části dočasně odepřen, byl-li onemocnělý upozorněn na tyto následky.

§ 21.

Ústřední pojišťovna může se schválením dohlédacího úřadu podporovati nebo prováděti též všeobecná opatření směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, alkoholismu, pohlavních nemocí) nebo k povznesení zdravotního stavu obyvatelstva pojištění podléhajícího. Schválení může býti uděleno i pro paušální obnosy, jež účelům těmto mají býti věnovány.

Ústřední pojišťovna může k podpoře nebo provádění úkolů zde naznačených zmocniti pojišťovny župní.

§ 22.

Vládě povoluje se úvěr 100 milionů korun, z něhož má býti podporováno zřízení léčeben pro pojištěnce trpící nakažlivými nemocemi, zejména tuberkulosou.

Do rozpočtu ministerstva zdravotnictví zařadí se ročně obnos Národním shromážděním rok od roku stanovený jakožto příspěvek státu k léčebné péči o pojištěnce ve smyslu § 20.

Důchod starobní.

§ 23.

Důchod invalidní přísluší bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní pojištěnci, dokonal-li 65. rok věku svého.

Nárok na důchod starobní počíná prvým dnem po dokončení 65. roku věku nebo prvým dnem po uplynutí doby čekací pro důchod starobní, pak-li tato při dovršení jmenovaného stáří nebyla dosud dokonána.

Na nápad starobního důchodu nemá. vlivu, zůstane-li pojištěnec i nadále ve svém povolání. V tomto případě nezapravují se již prémie vypadající na invalidní a starobní pojištění.

Nárok na důchod starobní zaniká úmrtím oprávněnce.

Příplatky k důchodu invalidnímu a starobnímu.

§ 24.

Invalidní nebo starobní důchod osoby, která má dítě nebo dětí mladší 16 let, zvětšuje se o příplatek, jež činí za každé dítě 1/10 důchodu. Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem invalidním nebo starobním a končí 16. rokem neb dřívějším úmrtím dítěte. V případě neukončeného dosud výcviku dítěte k jeho budoucímu povolání, zejména pak v případě studií, může býti příplatek poskytován také přes dokonaný 16. rok věku dítěte, ne však déle, než do dokonaného 18. roku.

Požitky pozůstalých.

§ 25.

Důchod vdovský a vdovecký.