Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2250.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra A. Schollicha, dra E. Feyerfeila a druhů
o § 9. předpisů pro státní zkoušky z hudby (tisk 1462).
Předpisy o státních zkouškách pro učitele hudby vydány byly podle návrhu poradního sboru hudebního původně pro české zkušební komise v Praze a v Brně, načež byly automaticky vynesením zdejším ze dne 6. března 1919, čís. 10660/955 n. o. prohlášeny též za platné pro německou zkušební komisi pro státní zkoušky hudební v Praze.
Požadavek v § 9., aby se při zkušebních, skladbách přihlíželo k dílům především slovanským a románským a aby se z německé literatury volila jen díla nejcennější, není míněn jako snižování německé hudby, nýbrž jako opatření, aby kandidáti nehráli při státních zkouškách před českou zkušební komisí výhradně skladby německé, nýbrž tak, aby přednášeli skladby hudby domácí a románské. Při státních zkouškách za doby rakouské většinou přednášeny byly skladby německé, někdy i méně cenné, hlavně proto, že skladby ony byly levnými lipskými edicemi snadně dostupné a běžné.
Do konce tohoto roku, kdy bude také jmenována nová zkušební komise pro státní zkoušky pro učitele hudby, hodlám vydati nové předpisy pro tyto zkoušky, kde požadavky pro výběr hudební literatury budou přesněji uvedeny. Aby se však i nyní zabránilo nesprávnému výkladu svrchu uvedených předpisů, zmocňuji současně státní německou zkušební komisi pro učitelství hudby v Praze, aby při výběru skladeb, jež přednese kandidát při praktickém výstupu, nebo jež uvádí jako literaturu vyučovací, přihlížela především k dílům skladatelů vlastního národa; z literatury cizí nechť volena jsou examinátory jen díla nejcennější.
V Praze dne 23. dubna 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šusta, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2250.
Antwort
des Ministers für Unterricht und Volkskultur
auf die Interpellation der Abg. Dr. A. Schollich, Dr. E. Feyerfeil und Genossen
betreffend den § 9 der Vorschriften über Staatsprüfungen aus Musik (Druck 1462.).
Die Vorschriften über die Staatsprüfungen für Lehrer der Musik wurden entsprechend dem Antrage des Musikbeirates ursprünglich für die tschechischen Prüfungskommissionen in Prag und Brunn herausgegeben, worauf sie automatisch mit dem h. ä. Erlasse vom 6. März 1919 z. 10660/955 n. o. auch für die deutsche Prüfungskommission für Staatsprüfungen aus Musik in Prag als gültig erklärt worden sind.
Die im § 9. enthaltene Forderung, daß bei den zur Prüfung bestimmten Kompositionen insbesondere slavische und romanische Werke in Rücksicht gezogen, und aus der deutschen Literatur nur die wertvollsten Werke gewählt werden, ist nicht als eine Herabsetzung der deutschen Musik gemeint, sondern als eine Vorkehrung, damit die Kandidaten bei den Staatsprüfungen vor einer tschechischen Prüfungskommission nicht ausschließlich deutsche. Kompositionen spielen, sondern daß sie auch Kompositionen heimischer und romanischer Musik zum Vortrage bringen. Bei den Staatsprüfungen zur Zeit Österreichs wurden größtenteils, manchmal auch weniger wertvolle deutsche Kompositionen hauptsächlich deshalb vorgetragen, weil diese Kompositionen infolge der billigen Leipziger Editionen leicht zugänglich und gebräuchlich waren.
Ich beabsichtige zu Ende dieses Jahres, wenn auch eine neue Prüfungskommission für Staatsprüfungen für Lehrer der Musik ernannt werden wird, neue Vorschriften für diese Prüfungen herauszugeben, in welchen die Forderungen nach der Auswahl der Musikliteratur genauer angefuhrt sein werden. Damit jedoch auch jetzt schon einer unrichtigen Auslegung der oben angeführten Vorschriften vorgebeugt werde, ermächtige ich zugleich die deutsche Staats-Prüfungskommission für das Lehramt der Musik in Prag, daß sie bei der Auswahl von Kompositionen, die der Kandidat beim praktischen Auftreten zum Vortrage bringt, oder die sie als Unterrichts-Literatur anführt, insbesondere auf die Werke der, der eigenen Nation angehörenden Komponisten Rücksicht nehme; aus der fremden Literatur sollen von den Examinatoren nur die wertvollsten Werke ausgewählt werden.
Prag, am 23. April 1921.
Der Minister für Unterricht u. Volkskultur: