Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2236.
Dringliehe Interpellation
der Abgeordneten Hackenberg, Dietl, Čermak und Genossen
an den Leiter des Ministeriums für Volksverpflegung
betreffend die Einschränkung der Ausgabe der Brotkarten und Kürzung der Mehlquote durch mangelhafte Belieferung vieler Bezirke.
Mit Verordnung der Regierung vom 2. September 1920, Nr. 499 wurde die Regelung des Verbrauches von Mahlprodukten etc. vorgenommen und angeordnet, daß die normale Verbrauchsmenge für alle Nichtselbstversorger gilt. Außerdem wird durch diese noch nicht außer Kraft gesetzte und daher geltende Verordnung bestimmt, daß die jeweilige Verbrauchsmenge für Brot und Mehl pro Person und Woche vom Ministerium für Volksverpflegung, beziehungsweise mit dessen Ermächtigung von den politischen Landesverwaltungen jeweils festgesetzt wird und daß alle diese Änderungen der Verbrauchsquote in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen zu publizieren sind.
Durch den Beschluß des ständigen Ausschusses der Nationalversammlung vom 25. August 1920, welcher von den beiden Häusern der Nationalversammlung genehmigt wurde und daher Gesetzeskraft erlangt hat, wurde der Kreis der Personen abgegrenzt, welche Anspruch auf Brotkarten zum Bezuge von Mahlprodukten zu ermäßigtem Preise haben und jener Personen, welche bei Bezug der Brotkarten den Zuschlag von 3 Kronen zu entrichten haben.
Eine Änderung dieser gesetzlichen Regel wurde bisher weder durch Beschluß der Nationalversammlung, noch auf Grund einer entsprechend verlautbarten Verordnung der Regierung vorgenommen.
Während der Beratung des Beschlusses des Ständigen Ausschusses vom 25. August wurde im Abgeordnetenhause ein Resolutionsantrag angenommen, in dem die Regierung aufgefordert wurde, bis zum 15. Jänner 1921 einen Regierungsentwurf auf Novellierung der Verfügung des Ständigen Ausschusses bei Beachtung bestimmter in dem Resolutionsantrage enthaltenen Grundsätze auszuarbeiten und der Nationalversammlung vorzulegen. Die Regierung unterließ es diesen Auftrag des Abgeordnetenhauses auszuführen. Dagegen unternahm das Ministerium für Volksverpflegung den Versuch, auf gesetzwidrigem Wege durch Hinausgabe eines Erlasses Zahl 17.645/21 vom 25. März 1921 eine Durchbrechung und Außerkraftsetzung der Bewilligung und Außerkraftsetzung des Beschlusses des Ständigen Ausschusses vom 25. August 1920 und der Verordnung der Regierung vom 2. September 1920 herbeizuführen.
In diesem Erlasse an die Wirtschaftsräte wurde angeordnet, daß die weitere Versorgung der Bevölkerung mit Brot und Mahlprodukten im Wege der öffentlichen Approvisionierung auf jene Personen beschränkt werden soll, welche zweifellos keine Mehlvorräte haben und auch nicht die Mittel besitzen, sich im Wege des "erlaubten" Handels ausländisches Mehl zu kaufen. Es wurde den Unterinstanzen und Wirtschaftsräten überlassen, festzustellen, welche Personen genügend Mittel besitzen, um im Wege des Handels ausländisches Mehl kaufen zu können. Dadurch entstand eine begreifliche Erregung in der gesamten Bevölkerung, die von einer völligen Unsicherheit über die Zukunft der staatlichen Brotund Mehlversorgung erfaßt wurde. In dem Erlasse werden die Wirtschaftsräte aufgefordert dahin zu wirken, daß die Anzahl der amtlichen Ausweiskarten beziehenden Nichtselbstversorger in jedem Bezirke mindestens auf die Hälfte herabgesetzt werden soll Diese Verfügung erwies sich als ein blanker Unsinn und als gänzlich undurchführbar Darum hat das Ministerium für Volksverpflegung die gräßliche Blamage erlebt, daß seine Weisung nicht von einem einzigen Wirtschaftsrat befolgt wurde. Die Organe des Ministeriums für Volksverpflegung begnügten sich dann in Verhandlungen mit den Wirfschaftsräten damit, daß die Zahl der Nichtselbstversorger um 8 bis 15% herabgesetzt wurde. Selbstverständlich konnte kein Bezirks- oder Wirtschaftsrat zugeben, daß auch krankenversicherungspfichtigen Personen, Arbeitern und Angestellten oder sonstigen völlig unbemittelten Personen die Ausfolgung der Brotkarten verweigert werden darf. In einigen Bezirken haben es nun Organe des Ministeriums für Volksverpflegung mit brutalen Gewaltakten versucht, indem sie einfach nur soviele Brotkarten ausfolgen, die sie willkürlich feststellten. Auf Grund dieser Drosselungen erfolgten dann geringere Mehlzuschübe in die von diesen Gewaltmaßnahmen betroffenen Bezirke. Auf solchem Wege und mit solchen Mitteln wird ein Teil der Bevölkerung aus der staatlichen Brot- und Mehlversorgung gewaltsam entfernt.
Wir bedauern nicht, daß sich das Ministerium für Volksverpflegung und damit die Gesamtregierung, durch die Herausgabe des wiederholt zitierten Erlasses der Lächerlichkeit preisgegeben hat, müssen aber dagegen entschiedenst protestieren, daß wider den klaren gesetzlichen Bestimmungen durch bloße Willkür das Chaos des staatlichen Ernährungsdienstes zur Katastrophe gesteigert wird. Die in der Bevölkerung infolge diesser skandalösen Vorgänge herrschende Erregung zwingt uns, an den Herrn Leiter des Ministeriums für Volksverplegung folgende Fragen zu stellen:
1. Ist er bereit, sofort den Erlaß des Ministeriums für Volksverpfleg. Nr. 17.645/21 vom 25. März 1921, dessen Undurchführbarkeit unbestritten ist, auch formell aufzuheben und dem Abgeordnetenhaus zu versprechen, daß er es auch in Zukunft unterlassen wird, ähnliche Verordnungen, die dem Gesetze widersprechen, hinauszugeben?
2. Ist er bereit sofort zu veranlassen, daß die Wirkungen dieses Erlasses durch entsprechende Zuschübe von Mahlprodukten und Anordnung dahin, daß allen Personen unter Beachtung der Bestimmungen der Verfügung des Ständigen Ausschusses vom 25. August 1920 und der Verordnung vom 2. September 1920 die gebührenden Brotkarten auszufolgen sind, beseitigt werden.
3. Ist er bereit sofort dem Abgeordnetenhause einen eingehenden Bericht über den Stand der Ernährungsverhältnisse zu erstatten und einen Ernährungsplan zur parlamentarischen Verhandlung vorzulegen, durch welchen eine Regelung des Ernährungsdienstes nicht nur bis zur nächsten Ernte, sondern auch für das kommende Jahr vorgenommen und die Ernährung der minderbemittelten Schichten der Bevölkerung zu erschwinglichen Preisen gesichert wird?
Prag, am 19. Mai 1921.
Hackenberg, Dietl, Čermak,
Pohl, Deutsch, Häusler, Grünzner, Palme, Heeger, Taub, Jokl, B. Fischer, Schuster, Hirsch, Hillebrand, Leibl, Uhl, Beutel, Schweichhart, Dr. Haas, Dr. Czech, Dr. Hollischer.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2236.
Naléhavá interpelace
poslanců Hackenberga, Dietla, Čermaka a druhů
správci ministerstva pro zásobování lidu,
že bylo omezeno vydávání chlebenek a zkrácena moučná dávka nedostatečnými dodávkami mnoha okresům.
Vládní nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 provedlo úpravu spotřeby mlýnských výrobků atd. a nařídilo, že normální spotřební dávka platí pro všechny nesamozásobitele. Mimo to stanoví toto nařízení, jež nebylo dosud zrušeno a tudíž platí, že spotřební dávku chleba a mouky na osobu a týden stanoví ministerstvo pro zásobování lidu, po případě s jeho zmocněním zemské politické správy, a že všechny tyto změny spotřební dávky mají se uveřejňovati ve Sbírce zákonů a nařízení.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 25. srpna 1920, jež obě sněmovny Národního shromáždění schválily a jež nabylo tudíž účinnosti zákona, vymezilo okruh osob, které mají nárok na chlebenky odebírati mlýnské výrobky za snížené ceny a osob, jež při odebírání chlebenek mají platiti příplatek 3 Kč.
Ke změně této zákonné úpravy dosud nedošlo ani usnesením Národního shromáždění ani vládním nařízením řádně vyhlášeným.
Při poradě o Opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna přijala poslanecká sněmovna resoluční návrh, jímž se vláda vyzývá, aby do 15. ledna 1921 vypracovala vládní návrh, jímž se novelisuje nařízení stálého výboru, dbajíc určitých zásad resolučního návrhu, a aby návrh předložila Národnímu shromáždění. Vláda neprovedla tento rozkaz poslanecké sněmovny. Naproti tomu ministerstvo pro zásobování lidu pokusilo se nezákonnou cestou, vydavši výnos č. 17.645/21 ze dne 25. března 1921, prolomiti a zrušiti povolení a usnesení Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 a vládního nařízení ze dne 2. září 1920.
Tento výnos nařizuje hospodářským radám, že další zásobování obyvatelstva chlebem a mlýnskými výrobky z veřejného zásobování má se omeziti na osoby, které nesporně nemají zásob mouky a nemají také prostředků, aby ťdovolenýmŤ obchodem zakoupili si cizozemskou mouku. Přenechalo se podřízeným stolicím a hospodářským radám, aby stanovily, které osoby mají dosti prostředků, že si mohou v obchodech koupiti cizozemskou mouku. Všeho obyvatelstva zmocnilo se pochopitelné vzrušení, neboť zachvátila je naprostá nejistota o budoucnost státního zásobování chlebem a moukou. Výnos vyzývá hospodářské rady, aby působily, by v každém okresu klesl počet nesamozásobitelů, odebírajících úrodní výkazy nejméně na polovici. Ukázalo se, že toto nařízení jest holý nesmysl a úplně neproveditelné. Proto utržilo si ministerstvo pro zásobování lidu hroznou ostudu, že ani jediná hospodářská rada neuposlechla jeho pokynů. Činitelé ministerstva pro zásobování lidu spokojili se pak po vyjednáváních s hospodářskými radami, aby se počet nesamozásobitelů snížil o 8 až 15%. Žádná okresní nebo hospodářská rada nemohla přirozeně připustiti, aby se smělo odpírati vydávání chlebenek osobám, podléhajícím nemocenskému pojištění, dělníkům a zaměstnancům nebo jinak úplně nemajetným osobám. V některých okresech pokusili se o to činitelé ministerstva pro zásobování lidu surovým násilím, vydavše jednoduše jen tolik chlebenek, kolik libovolně stanovili. Na základě tohoto skrčení dostalo se potom okresům, postiženým těmito násilnostmi, menších dodávek mouky. Takovým způsobem a takovými prostředky vylučuje se násilně část obyvatelstva ze státního zásobování moukou a chlebem.
Nelitujeme, že ministerstvo pro zásobování lidu a tím celá vláda sesměšnila se vydáním několikráte dovolaného výnosu, musíme se však co nejrozhodněji ohraditi, aby proti jasným zákonným ustanovením pouhou libovůlí chaos ve státním zásobování dostoupil katastrofy. Vzrušení obyvatelstva, vyvolané těmito hanebnými událostmi, nutí nás, abychom panu správci ministerstva pro zásobování lidu položili tyto dotazy:
1. Jest ochoten také formálně ihned odvolati výnos ministerstva pro zásobování lidu č. 17.645/21 ze dne 25. března 1921, jenž je nesporně neproveditelný, a slíbiti poslanecké sněmovně, že také napříště nebude vydávati podobná nařízení, odporující zákonu?
2. Jest ochoten, ihned učiniti opatření, aby náležitými dodávkami mlýnských výrobků zamezily se účinky toho výnosu a naříditi, aby se dostalo všem osobám chlebenek, jež jim náležejí podle ustanovení Opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 a podle nařízení ze dne 2. září 1920?
3. Jest ochoten, podati ihned poslanecké sněmovně podrobnou zprávu o stavu zásobovacích poměrů a předložiti k parlamentnímu projednání zásobovací plán, řešící úpravu zásobování nejen do nejbližších žní, nýbrž i pro příští rok a zajišťující výživu méně majetných tříd obyvatelstva za dosažitelné ceny?
V Praze dne 19. května 1921.
Hackenberg, Dietl, Čermak,
Pohl, Deutsch, Häusler, Grünzner, Palme, Heeger, Taub, Jokl, R. Fischer, Schuster, Hirsch, Hillebrand, Leibl, Uhl, Beutel, Schweichhart, Dr. Haas, Dr. Czech, Holitscher.