Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2223.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .................................................. 1921,
o poskytnutí státní zápůjčky Zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda republiky Československé se zmocňuje poskytnouti Zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze bezúročnou zápůjčku 8 milionů Kč.
§ 2.
Vláda republiky Československé se zmocňuje poskytovati počínajíc 1. lednem 1921 Zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze další bezúročné zápůjčky k úhradě pensí a zaopatřovacích požitků úředníků a zřízenců tohoto ústavu a jich pozůstalých po tu dobu, pokud ústav nebude moci platiti je ze svých vlastních příjmů.
§ 3.
Ministr vnitra určí v dohodě s ministrem financí, jakou část čistého ročního přebytku má Zástavní a půjčovní úřad odvésti státní správě každého roku ke splácení pohledávek státu podle předchozích paragrafů, maje zření k pohotovým prostředkům ústavu.
§ 4.
Ministr financí se zmocňuje, aby opatřil úhradu vydání podle § 1, jakož i úhradu vydání na rok 1921 podle § 2 úvěrní operací. Pro léta příští bude potřebnou úhradu vydání podle § 2 tohoto zákona zařaditi do státního rozpočtu.
§ 5.
Úředníky a zřízence Zástavního a půjčovního úřadu v Praze, pokud jich bude lze při ústavě tomto postrádati, může ministerstvo vnitra v dorozumění se zúčastněným ministerstvem přeložiti i do jiných státních služeb přiměřených jich předběžnému vzdělání.
§ 6.
Provedením tohoto zákona, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení, pověřuje se ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Zástavní a půjčovní úřad v Praze, jenž byl založen r. 1747 za tím účelem, aby chudému lidu poskytoval půjčky na zástavy a takto ho chránil před vykořisťováním soukromými zastavárníky, a jenž dvorním dekretem ze dne 26. května 1770 prohlášen byl za veřejný fond s ručením státním, založil ze správních přebytků během let fond, který v roce 1913 dosáhl výše 3,276.034 K; tato výše fondovního jmění umožnila v létech 1888—1908 i přechodné snížení míry úrokové z původních 11% na 6%.
Za války se poměry v neprospěch ústavu podstatně změnily tím, že lid, byv povolenými vyživovacími příspěvky hmotně lépe zabezpečen, pomoci ústavu nevyhledával v takové míře jako dříve, ano zástavy vyplácel.
Tím zmenšil se příjem z půjček na zástavy, na druhé straně však vzrůstala vydání, neboť se zvýšilo podstatně služné a výslužné zřízenectva a mimo to značně stouply ceny kancelářských potřeb, včetně paliva a osvětlení, takže již správní rok 1916/1917 končil ztrátou 84.654 K. správní rok 1917/18 pak ztrátou 364.657 K. Výdaje ústavu rostly však zejména pozdějšími úpravami platů aktivních zaměstnanců následkem započtení válečných let ve smyslu zákona. ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a. n., a novou úpravou drahotních přídavků a vychovávacích příspěvků, takže platy aktivních zaměstnanců rozpočtené na r. 1919 na 619.331 Kč činily v r. 1919 celkem 1,320.373 Kč, požitky zaopatřovací pak rozpočtené pro 1919 na 113.946 Kč činily v roce 1920 313.299 Kč.
Vylíčené okolnosti způsobily, že jmění fondovní, jež
obnášelo koncem r. 1913 3,276.034 K,
a koncem r. 1918 2,724.768 K,
kleslo koncem r. 1920 na 792.722 Kč
a ústav, který až do r. 1916 vykazoval čistý zisk. jest od tohoto roku zatížen schodkem, který činil koncem roku 1920 1,066.212 Kč.
Mimořádné příčiny tohoto neblahého stavu, spočívající v hospodářských poměrech let válečných i doby poválečné, vyžadují též mimořádných prostředků, aby ústav přes tuto, jak lze doufati, pomíjející periodu převeden byl do normálních kolejí.
Za tím účelem provedena byla za vedení ministerstva vnitra, jehož dozoru ústav podléhá, během posledních dvou let celá řada úsporných opatření směřujících k zmenšení režijních nákladů, dále opatření směřujících ke zvýšení příjmů ústavu. Ve směru prvém uvésti třeba zejména restringování personálu a umístění přebytečných sil v jiných oborech státní správy, omezení zápůjček na nejméně 25 Kč, zrušení některých méně potřebných filiálek a zkrácení uschovávací doby na 6 měsíců; ve směru druhém zejména zvýšení různých vedlejších poplatků a v poslední době zvýšení míry úrokové o 2%. Při těchto opatřeních kladlo ovšem humánní poslání ústavu meze, jež v zájmu vrstev o úvěr do ústavu se uchylujících nebylo lze překročiti.
Avšak všechna tato opatření nebyla by mohla umožniti provoz ústavu, kdyby se nebylo podařilo za spolupůsobení ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu dosíci výpomoci kontokorentními zápůjčkami u poštovní spořitelny, pokud se týče u poštovního šekového úřadu, kteréžto zápůjčky dosáhly dosud výše 6,600.000 Kč; tyto ovšem kryty zástavami a nemovitým majetkem fondu. Bez této zápůjčky byl by se musil ústav omeziti na poskytování půjček na kapitál získaný výplatou zástav, což by bylo mělo nutně v zápětí zastavení činnosti ústavu vůbec.
Tato zápůjčka má však charakter provisorní a nestačí k provedení trvalé sanace. Tato může býti provedena podle nynějšího stavu věci pouze poskytnutím vyšší bezúročné zápůjčky (8 milionů Kč, do níž by však svrchu zmíněná zápůjčka poštovního úřadu šekového byla včítána) se strany státu a dále tím, že stát uhradí bezúročnými zápůjčkami počínaje 1. lednem 1921 za Zástavní a půjčovní úřad v Praze pense a zaopatřovací požitky úřednictva, zřízenectva a jeho pozůstalých, ovšem pouze po tu dobu, po kterou jich nebude ústav moci hraditi ze svých vlastních příjmů.
Myšlenky tyto jsou provedeny v připojené osnově zákona.
§ 1 a § 2 Osnovy nepotřebují bližšího vysvětlení. K § 3 se poznamenává, že jím jest dán výraz myšlénce, že tu jde skutečně pouze o bezúročnou zápůjčku, jež má býti podle možnosti státu splacena. Kdy a jakým způsobem se tak stane, rozhoduje ministerstvo vnitra, jakožto nejvyšší dozorčí úřad nad Zástavním a půjčovním úřadem, a ministerstvo financí, jakožto úřad, jemuž přísluší v prvé řadě hájiti zájmy státních financí.
Ustanovení § 4 jsou nutná proto, poněvadž úhradu pro rok 1921 bez úvěrní operace bylo by nalézti jen tehdy, schválí-li Národní shromáždění všechny finanční předlohy, jež mu byly předloženy.
K § 5 se poznamenává, že zmenšení počtu zaměstnanectva ústavu, jež značnou měrou může přispěti k sanaci finančního stavu ústavu, jest stíženo zejména tím, že zaměstnance přebytečné vzhledem k ustanovení § 73 služební pragmatiky z 25. ledna 1914, č. 15. ř. z., nelze proti jich vůli umístiti než v resortu ministerstva vnitra, ač tito dle svého předběžného vzdělání a posavadního služebního zaměstnání jsou způsobilými spíše pro služby jiné, zejména v oboru ministerstva financí.
Navrhuje se ve směru formálním, aby osnova zákona byla Národním shromážděním projednána a schválena, zároveň pak se projevuje přání, aby byla v poslanecké sněmovně přikázána výboru rozpočtovému a státně-zřízeneckému, v senátě pak výboru rozpočtovému a sociálně politickému s tím, aby každý výbor vzhledem k nutnosti věci podal o ní zprávu do pěti dnů.
V Praze dne 14. května 1921.
Ministr vnitra: