Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2202.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Medingera a druhů
o smlouvách s Rakouskem, aby se zabránilo dvojitému zdanění (tisk 1912.)
Otázka zamezení dvojitého zdanění byla vždy předmětem péče ministerstva financi. Co do daně z příjmu uvádí se toto:
Ministerstvo financí uvažovalo již v lednu 1919, nemělo-li by dáti podnět ku sjednání úmluvy k zamezení dvojího zdanění v poměru k republice Rakouské, avšak nevyjasněné poměry politické byly příčinou, že k takovému podnětu již tenkráte nedošlo. Poněvadž však mezi tím stížnosti poplatníků do dvojího zdaňování a žádosti za ochranu v tomto směru se množily, dovolilo ministerstvo financí jednostranně, aniž by vyčkalo recipročního prohlášení se strany republiky Rakouské, výnosem ze dne 15. dubna 1920, čís. 17.801/2.635, aby příjmy z pramenů teritoriálně vázaných na nějaký stát vzniklý na půdě býv. Rakouského státu, tedy příjmy z realit, provozoven, živností, hypotekárních pohledávek a z jmění vázaného na cizozemsko svěřenstvím, nuceným uschováním neb jinými právními předpisy, jakož i příjmy ze služebních a odpočinkových platů plynoucích z cizozemské státní, zemské neb obecní pokladny, nebyly až na další zdejší dani z příjmu pro rok 1919 a následující podrobovány. Dovolení to platí obdobně také pro daň válečnou na vyšší příjmy osob fysických z roku 1918. Zároveň byly zemské finanční úřady zmocněny, aby i v jiných zvláštního zřetele hodných případech, ve kterých by v poměru ke státům na půdě býv. Rakouska vzniklým nastalo dvojí zdanění (ku př. dvojí zdanění pro léta 1918 a předchozí, anebo dvojí zdanění z důvodu dvojího bydliště a pod.) povolily až na další posečkání daňové částky, o kterou by předpis zdejší daně byl nižší, kdyby nebyl zde zdaněn příjem, v jiném státě po druhé zdaněný.
Současně obrátilo se, připojujíc opis svrchu citovaného výnosu, ministerstvo financi diplomatickou cestou na rakouský státní úřad pro finance s dotazem, zda by byl ochoten vejiti ve vyjednávání za účelem zamezení dvojího zdanění. Podle verbální noty Rakouského státního zahraničního úřadu ze dne 11. října 1920, č. 61.222/10 projevila rak. finanční správa zásadní ochotu, vejíti v jednání k zamezení dvojího zdanění, vyhradila si však zvláštní vyjádření, které však dosud nedošlo.
Přípisem ze dne 18. listopadu 1920, č. 54.636/5.960, řízeným prostřednictvím ministerstva zahraničních věci úřadu plnomocníka Československé republiky ve Vídni, oznámeny konkrétní případy dvojího zdanění, znovu žádána intervence u rakouské vlády za příčinou brzkého sdělení jejího stanoviska v záležitosti úmluvy k zamezení dvojího zdanění a vysloveno očekávání, že rakouský státní úřad pro finance aspoň pro dobu, než dojde k uspokojivému definitivnímu rozřešení této otázky vzájemnou úmluvou, učiní — jako se to stalo v republice Československé výnosem ze dne 15. dubna 1920, č. 17.801/2.635 — nějaké provisorní opatření, které by aspoň částečně nynějšímu na delší dobu zajisté neudržitelnému a pro poplatníky obou států nesnesitelnému stavu učinilo, přítrž.
Ani na tento přípis nedostalo se nám dosud odpovědi.
Co se týče válečné daně z vyšších příjmů roku 1918, dovoluji si uvésti, že pro posouzení otázky příslušnosti k vyměření daně válečné na r. 1918 není rozhodným, zda poplatník pro týž rok podléhal v tuzemsku také dani z příjmu, nýbrž že rozhoduje vzhledem k § 8, odst. 3, zák. ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z., pokud se týče zákona ze dne 17. dubna 1918, č. 160 ř. z. okolnost, zda podléhal pro rok 1919 tuzemské dani příjmové. Byl-li tuzemský vyměřovací úřad kompetentním k uložení daně z přijmu na r. 1919, jest tím dána i kompetence tuzemského úřadu pro uložení daně válečné na r. 1918 (čl. 25 nařízení bývalého rakouského ministerstva financí ze dne 8. srpna 1916, čís. 247 ř. z., pokud se týče § 38, I, B odst. 1 nařízení bývalého rakouského ministerstva financí ze dne 6. července 1918, č. 254 ř. z.) Ostatně bylo již v předu podotknuto, že i ohledně válečné daně z vyšších příjmů roku 1918 ministerstvo financí učinilo jednostranně dostatečné opatření k ochraně svých poplatníků tím, že příjmy teritoriálně na Rakousko vázané z tuzemského zdanění vyloučilo.
Připomíná se konečně, že v úmluvě mezi vládami republiky Československé a Rakouské o způsobu, jak nakládati po stránce právní s výrobními a dopravními podniky, uzavřené výměnou not dne 31. srpna 1920 (vyhláška ministerstev z 12. října 1920, č. 580 Sb. zák. a nař.) bylo v článku XI. stanoveno, že obě vlády se zavazují uzavříti úmluvy za účelem zamezení dvojitého zdanění, zejména při dávce z majetku a výdělkové dani dle druhé hlavy zákona o osobních daních, dále úmluva o poskytování právní pomoci ve věcech dávkových.
Je samozřejmo, že současně a souhlasně se všemi ujednáními o zamezení dvojitého zdanění na poli daní přímých stanou se i podobná ujednání co do dávky z majetku.
Z uvedeného jest nade vší pochybnost patrno, že ministerstvo financí učinilo se své strany vše, co se za daných okolností k zamezení dvojího zdanění učiniti dalo, ve výše cit. úmluvě shledává ministerstvo financí vážný závazek, k jehož splnění chce ze svého stanoviska co nejloyálněji pracovati; bude nyní jen záviseti na tom, bude-li i druhá smluvní strana stejným způsobem na záležitost tuto nazírati.
K vůli úplnosti budiž konečně připomenuto, že teprve v posledních dnech — aspoň po stránce formální — záležitost tato byla s delegátem rak. min. financí projednávána.
V Praze dne 18. dubna 1921.
Ministr financí:
Vl. Hanačík, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2202.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Medinger und Genossen
betreffs Verhandlungen mit Oesterreich zum Zwecke der Ausschliessung von Doppelbesteuerung (Druck 1912).
Die Frage der Vermeidung von Doppelbesteuerungen war stets Gegenstand der Sorgfalt des Finanzministeriums.
Anlangend die Einkommensteuer wird Folgendes angeführt:
Das Finanzministerium hat bereits im Jänner 1919 erwogen, ob es nicht die Errichtung eines Uebereinkommens zur Vermeidung von Doppelbesteuerungen im Verhältnis zur Republik Oesterreich anregen sollte, allein die ungeklärten politischen Verhältnisse waren Ursache, dass es zu einer derartigen Regelung bereits damals nicht gekommen ist. Da jedoch inzwischen die Beschwerden der Steuerträger gegen Doppelbesteuerungen und Gesuche um Schutz in dieser Richtung sich häuften, gestattete das Finanzministerium einseitig, ohne eine Reziprozitätserklärung seitens der österreichischen Republik abzuwarten, mit Erlass vom 15. April 1920 Z. 17801/2635, dass Einkommen aus territorial an irgend einen, der auf dem Boden, des ehem. österreichischen Staates entstandenen Staaten gebundenen Quellen, also Einkommen aus Realitäten, Betriebsanlagen, Gewerben, Hypothekarforderungen und aus Vermögen, welches durch Fideikomiss, Zwangsverwahrung oder andere Rechtsvorschriften an das Ausland gebunden sind, sowie auch Einkommen aus Dienst und Pensionsbezügen, die aus einer ausländischen Staats-, Landes öder Gemeindekasse fliessen, bis auf weiteres der hierländischen Einkommensteuer für das Jahr 1919 und für die folgenden Jahre nicht unterzogen werden. Dieses Zugeständnis gilt analog auch für die Kriegssteuer vom Mehreinkommen physischer Personen aus dem Jahre 1918. Zugleich wurden die Finanzlandesämter ermächtigt, auch in anderen besonders rücksichtswürdigen Fällen, in denen im Verhältnis zu den auf dem Boden des ehemaligen Österreich entstandenen Staaten eine Doppelbesteuerung eintreten würde (z. B. eine Doppelbesteuerung für das Jahr 1918 und die Vorjahre oder eine Doppelbesteuerung aus dem Grunde eines doppelten Wohnsitzes u. dgl.) bis auf weiteres eine Stundung jener Steuersumme zu bewilligen, um welche die Vorschreibung der hiesigen Steuer geringer wäre, wenn ein in einem anderen Staate bereit versteuertes Einkommen hier nicht versteuert würde.
Gleichzeitig wandte sich das Finanzministerium unter Beischluss einer Abschrift des obzitierten Erlasses im diplomatischen Wege an das österreichische Staatsamt der Finanzen mit der Anfrage, ob es bereit wäre, in Unterhandlungen zwecks Vermeidung von Doppelbesteuerungen einzutreten. Laut Verbalnote des österreichischen Staatsamtes des Äussern vom 11. Oktober 1920 Z. 61222/10 äusserte die österr. Finanzverwaltung die grundsätzliche Bereitwilligkeit, in Verhandlungen zwecks Vermeidung von Doppelbesteuerungen einzutreten, behielt sich aber eine besondere Äusserung vor, die jedoch bisher nicht eingelangt ist. Mit Zuschrift vom 18. November 1920 Z. 54636/5960, welche durch Vermittlung des Ministeriums für auswärtige Angelegenheiten an das Amt des Bevollmächtigten der eechoslovakischen Republik in Wien geleitet wurde, wurden konkreten Fälle von Doppelbesteuerung angezeigt, neuerlich um Intervention bei der österreichischen Regierung wegen baldiger Mitteilung ihres Standpunktes in Angelegenheit einer Uebereinkunft zur Vermeidung von Doppelbesteuerungen ersucht und die Erwartung ausgesprochen, dass das österreichische Staatsamt der Finanzen wenig-, stens für die Zeit, bevor es zu einer befriedigenden definitiven Lösung dieser Frage durch gegenseitige Uebereikunft käme, irgend eine provisorische Verfügung — wie es in der eechoslovakischen Republik mit Erlass vom 15 April 1920 Z: 17801/2635 geschah-treffen werde, welche wenigstens teilweise dem gegenwärtigen auf die Dauer gewiss unhaltbaren und für die Steuerpflichtigen beider Staaten unerträglichen Zustande Einhalt tun würde.
Auch auf diese Zuschrift wurde uns bisher eine Antwort nicht zuteil.
Was die Kriegssteuer vom Mehreinkommen des Jahres 1818 betrifft, erlaube ich mir anzuführen, dass für die Beurteilung der Frage der Zuständigkeit zur Bemessung der Kriegssteuer für das Jahr 1918 nicht entscheidend ist, ob der Steuerpflichtige für dasselbe Jahr im Inlande auch der Einkommensteuer unterlag, sondern dass mit Rücksicht auf § 8 Abs. 3 des Ges. vom 16. Feber 1918, Z. 66 R. G. Bl. beziehungsweise des Gesetzes vom 17. April 1918, Z. 160 R. G. Bl. der Umstand entscheidet, ob er für das Jahr 1919 der inländischen Einkommensteuer unterlag. War das inländischen Bemessungsamt für die Auflage der Einkommensteuer für das Jahr 1919 kompetent, so ist damit auch die Kompetenz des inländischen Amtes für die Auflage der Kriegssteuer für das Jahr 1918 gegeben (Art. 25 der Verordnung des ehemaligen österreichischen Finanzministeriums vom 8. August 1916, Z. 247 R. G. Bl. abeziehungsweise § 38, I, B Abs. 1 der Verordnung des ehemaligen Österreichischen Finanzministeriums vom 6. Juli 1918, Z. 254 R. G. Bl.). Übrigens wurde bereits zuvor bemerkt, dass auch bezuglich der Kriegsteuer vom Mehreinkommen des Jahres 1918 das Finanzministerium einseitig eine genügende Verfügung zum Schutze seiner Steuerträger dadurch getroffen hat, dass es die territorial an Österreich gebundenen Einkommen aus der inländischen Besteuerung ausschied.
Schliesslich wird beigefügt, dass in der durch Austausch der Noten vom 31. August 1920 (Kundmachung der Ministerien vom 12. Oktober 1920, Z. 580 Slg. d. G. u. V.) abgeschlossenen Vereinbarung zwischen den Regierungen der eechoslovakischen und österreichischen Republik über die Art der Behandlung der Produktions und Verkehrsunternehmungen in rechtlicher Hinsicht im Artikel XI bestimmt wurde, dass beide Regierungen sich verpflichten, Vereinbarungen zwecks Vermeidung von Doppelbesteuerungenabzuschliessen, insbesondere bei der Vermögensabgabe und Erwerbsteuer nach dem zweiten Hauptstückendes Personalsteuergesetzes, ferner eine Vereinbahrung über Leistung von Rechtshilfe in Abgabesachen.
Es ist selbstverständlich, dass gleichzeitig und übereinstimmend mit allen Vereinbarungen zur Hintanhaltung von Doppelbesteuerungen auf dem Gebiete der direkten Steuern auch ähnliche Vereinbahrungen hinsichtlich der Vermögensabgabe erfolgen werden.
Aus dem Angeführten erhellt über allen Zweifel, dass das Finanzministerium seinerseits alles getan hat, was sich unter den gegebenen Umständen zur Vermeidung von Doppelbesteuerungen tun liess und in der obzit. Vereinbarung erblickt das Finanzministerium eine ernstliche Verpflichtung, auf deren Erfüllung es von seinem Standpunkt aus tunlichst loyal hinarbeiten will; es wird jetzt nur davon abhängen, ob auch der andere Vertragsteil in gleicher Weise diese Angelegenheit auffassen wird.
Der Vollständigkeit halber sei endlich hinzugefügt, dass erst in den letzten Tagen — wenigstens in formaler Beziehung — diese Angelegenheit mit dem Delegierten des österreichischen Finanzministeriums verhandelt wurde.
Prag, den 18. April 1921.
Der Finanzminister: