Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2198.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Rudolfa Berana a soudruhů
o poskytnutí náhrady držitelům evidenčních vojenských koní před válkou (tisk 1874)
a na interpelaci poslance R. Bergmana a druhů
o stanovisku k náhradě za škodu, způsobenou odnětím erárních koní jejich uživatelům před válkou (tisk 1880).
Ačkoliv interpelace č. t. 1874 mluví o náhradě držitelům evidenčních vojenských koní, přece obě interpelace tisk 1874 i 1880 mají zajisté na zřeteli koně tak zvané dovolenecké (Urlauberpferde), jež půjčovaly za Rakouska jezdecké pluky do soukromého užívání soukromníkům na kontrolní knížky podle směrnic služební knihy C — 21 a to v Předlitavsku na 6 let, v Zalitavsku pak na 5 let.
Ten, jemuž kůň byl propůjčen, zavázavše, že bude koně živiti a ošetřovati, že jej bude předváděti k periodickým přehlídkám, dá jej k disposici při cvičeních ve zbrani a ihned předvede v případě mobilisace. Za to směl koně používati a po 6 letech připadl kůň ve vlastnictví uživatelovo.
Z toho plyne, že poměr bývalé rakousko-uherské vojenské správy k uživateli koní byl soukromoprávní poměr smluvní a že jest jej posuzovati podle předpisů mírové smlouvy St. Germainské o závazcích býv. Rakouska ze smluv.
Poněvadž uživatelé reversních koní před válkou měli smluvní nároky vůči býv. rakouské vládě a Čsl. republika v konkrétním případě do smluvního poměru toho nijak nevstoupila, mohou držitelé reversních koní před válkou uplatňovati svoje nároky, ať domnělé či skutečné, pouze proti republice rakouské jako právní nástupkyni bývalého Rakouska. Československá republika nemá vůči uživatelům reversních koní před válkou žádných právních závazků a bylo tedy postupem zcela věcným a správným, byli-li tito držitelé odkázáni se svými nároky na reparační komisi. Ostatně obě interpelace ani netvrdí, že by čsl. vojenská správa v zastoupení Čsl. republiky měla vůči držitelům reversních koní před válkou nějakých právních závazků.
Uvedený fakt v interpelaci č. t. 1874, že reparační komise sdělila, že nárok na náhradu platí pro ony držitele kteří je obdrželi před r. 1910 nutno poopraviti v ten smysl, že to nebyla reparační komise, nýbrž kolegium plnomocněnců.
Přednostní právo při propůjčování koní na revers přiznati nelze, jelikož podle směrnic pro půjčování vojenských koní uveřejněných výnosem č. j. 49080/ III-10 z r. 1919 ve věcném věstníku č. 3. z r. 1920 článek 5, jest komise povinna dbáti především odůvodněných žádosti legionářů, válečných invalidů, malozemědělců a maloživnostníků. Ostatně nových koní určených, aby vydáni byli do soukromého užívání na revers jest poskrovnu, takže při několika tisících odebráním vydržených koní poškozených účastníků nelze o nějakém přednostním právu uvažovati vůbec.
Že by byli voj. koně propůjčováni čs. vojenskou správou na revers bez jakéhokoliv plánu, dlužno odmítnouti, neboť shora citované směrnice poučují o jiném; před vydáním zmíněných směrnic bylo voj. úřady skutečně přihlíželo k tomu, aby byli též respektováni poškození držitelé bez náhrady odebraných vydržených koní, akce ta musela však býti zastavena, neboť žadatelů z těchto řad bylo na tisíce a ministerstvo národní obrany snažilo se pak vypomoci malému a střednímu stavu, jemuž většina držitelů dovoleneckých koní odebráním bez náhrady poškozených nepřináležela, neboť dovolenecké koně propůjčováni byli za Rakouska jen větším rolníkům, továrníkům, hlavně však statkářům a velkostatkům, jež zaručovaly dobrou výživu a péči a tudíž zachování svěřených koní při plné síle tak, aby jich každé chvíle mohlo býti použito k válečným účelům. Došlo-li snad někde k návalu a násilnostem, bylo to bezprostředně po převratu, kdy koní byl veliký nedostatek. V roce 1919 a 1920 bylo rozpůjčeno po 10.000 reversních koní a vedle toho ještě po 6.000 koní na sezonní práce hospodářské, žádostí došlo však vždy desetkráte více, takže při nejlepší vůli nebylo lze všem žadatelům vyhověti.
Prodeje vojenských koní dějí se v souhlase s ministerstvem financí ve veřejných dražbách; postup ten jest též plně odůvodněn, předpisy služební knihy a byl i za bývalého státu používán.
Ministerstvo národní obrany jest ochotno cestou diplomatickou u reparační komise ve Vídni podporovati snahy poškozených držitelů vydržených koní.
V Praze dne 6 května 1921.
Ministr národní obrany: