Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2181.
Návrh
poslance dra Lukavského a soudruhů
na vydání zákona, kterým se mění § 15 čl. VII. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., jímž se upravují poměry státních zaměstnanců, jakož i zaměstnanců v podnicích a fondech státem spravovaných.
Zákon
ze dne ......................................................... 1921,
kterým se mění § 15 čl. VII. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., jímž se upravují poměry státních zaměstnanců, jakož i zaměstnanců v podnicích a fondech státem spravovaných.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení § 15 článek VII. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n. se zrušují.
Článek II.
Citovaný paragraf bude zníti takto:
ťZa hodiny převyšující maximum povinného
úkolu učebného jest poukazovati ročně tyto remunerace:
Za týdenní hodinu předmětu naukového profesorům (zatímním profesorům) 780 Kč, suplujícím profesorům a učitelům (škol. průmyslových, odborných a zemědělských) 600 Kč, za týdenní hodinu předmětů ostatních profesorům (zatímním profesorům) a učitelům škol průmyslových, odborných a zemědělských 600 Kč, suplujícím profesorům 480 Kč.
Článek III.
Zákon tento nabývá platnosti dnem 1. února 1921.
Důvodová zpráva.
Remunerace za výpomoci ve vyučování, přesahující maximum vyučovací povinnosti středoškolských profesorů, stanoveny byly § 11. resp. § 9. zákona ze dne 19. září 1898, č. 173 ř. z. Podle zákona toho dostávalo se členům profesorských sborů středních škol, trvala-li výpomoc taková déle než dva měsíce, takovýchto remunerací: filologům 120 Kč, ostatním vědeckým odborníkům 100 Kč, učitelům kreslení a tělocviku 80 Kč ročně za každou týdenní hodinu vyučovací. Tyto remunerace byly zůstaveny státem rakouským beze změny po celou dobu války přes změněné poměry drahotní, nebyvše dotčeny ani zákonem ze dne 28. července 1917 o služební pragmatice učitelů.
Teprve zákon ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. zák. a nař. stanovil § 15. čl. VII. že za hodiny, převyšující maximum povinného úkolu učebného, má se dostávati profesorům 300 Kč ročně, suplujícím profesorům 240 Kč ročně za týdenní hodinu vyučovací předmětu naukového, za týdenní hodinu předmětů ostatních profesorům 240 Kč, suplujícím profesorům 192 Kč.
Odměna tato však neodpovídá dnešnímu hodnocení práce. Počítáme-li, že za zmíněných 300 Kč resp. 240 Kč vyučuje profesor asi 38 hodinám ročně, dostává se mu za hodinu 7 Kč 67 h, resp. 6 Kč 82 h, při čemž ovšem zůstává nehodnocena práce, která s každou hodinou vyučovací nezbytně souvisí. Naproti tomu na pokračovacích školách učňovských vyplácí se učiteli zkoušenému 45 Kč měsíčně za jednu týdenní hodinu vyučovací, nezkoušenému 40 Kč měsíčně. To činí ročně 450 Kč resp. 400 Kč, tedy o celou polovinu více než u profesorů středoškolských. Profesorům nestátních škol obchodních platí se již v tomto školním roce 500 Kč ročně za týdenní hodinu vyučovací. Na kursech pro invalidy 400 Kč ročně. Na jazykových kursech ministerstva národní obrany 25 Kč za každou hodinu, tedy asi 950 Kč ročně.
Zatímní profesor (XI) svobodný má při maximálním učebním úkolu 20 (17) hodin ročního příjmu 12.864 K, tedy za týdenní hodinu vyučovací 643 (757) Kč ročně, definitivní profesor (IX, 1.) svobodný příjmu 15.744 Kč ročně při témž úkolu učebním 787 (926) Kč ročně za týdenní hodinu vyučovací.
Ve školním roce 1920/21 nedostává se středním školám státním i nestátním asi 1.600 sil s vysokoškolským vzděláním a se státními zkouškami, z čehož na státní ústavy připadá nedostatek více než 1.000 sil. Z toho asi třetina jest již hrazena přespočetnými hodinami, a to hlavně na Moravě a na Slovensku.
Podle počtu kandidátů ve stadiu zkušebním a posluchačů na universitě není naděje, že by tento nedostatek mohl býti v dohledné době nahrazen. Proto stát v zájmu svém i školy jest a bude ještě dlouho odkázán na mimořádné výkony středoškolských profesorů. Ba nutno tyto mimořádné výkony zvýšiti, což bude možno, bude-li remunerace za ně upravena úměrně k hodnotě vykonané práce a bude-li přizpůsobena současným poměrům. —
Ježto se na středních školách platí asi celkem ve školním roce 1920/21 za 10.000 přespočetných hodin, tu počítáme-li podle dnešní sazby střední odměnu 240 Kč, činí nynější náklad na středních školách 2,400.000 Kč, při zvýšené navrhované odměně při průměru 600 Kč by činil 6,000.000 Kč. Zvýšení u středních škol by činilo 3,600.000 Kč, s ostatními školami nejvíce 5,000.000 Kč a náleží do řádného státního rozpočtu škol středních, po případě ostatních škol výše jmenovaných, čímž by zvýšena byla přiměřeně při středních školách položka 6. ťOdměny a výpomoci v kap. XIII., tit. 4., § 1. resp. § 2. státního rozpočtu a u ostatních škol pak rovněž příslušné položky.
Kdyby měl stát pohotově dosti sil, jež by převzaly vyučování hodinám, jímž se nyní vyučuje přespočetně, platil by, jak výše ukázáno, za každou hodinu týdenní 643 (757) Kč nebo 787 (926) Kč ročně, t. j. průměrně 778 Kč.
Kdyby měl k převzetí hodin těch pouze nezkoušené síly s příjmem XI. hodnostní třídy, činil by náklad na hodinu průměrně nejméně 460 Kč ročně.
Jestliže však se toto vyučování opatřuje ukládáním přespočetných hodin, honorovaných profesorům podle nízké sazby obsazené v čl. VII. § 15. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541, ušetří tím sice školská správa určitý obnos, ale děje se tak na nepravém místě, poněvadž jsou využívány síly středoškolského profesorstva nadměrně a bez řádného honorování odpovídajícího odměně, dávané za tutéž prácí v případech ostatních.
Návrh budiž přikázán výboru státně-zřízeneckému a finančnímu.
V Praze dne 19. května 1921.
Dr. Lukavský,
inž. Bečka, Bergman, Dyk, dr. Engliš, dr. Kramář, dr. Matoušek, Mašek, G. Navrátil, Purkyňová, Petrovický, Votruba, Veverka, Rosolová, Špaček, Zavřel, inž. L. Novák, dr. Rašín, dr. Hajn, Šamalík, Fr. Navrátil, Kopřiva.