Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2172.
Interpelace
poslance dra Matouška a soudr.
ministru školství a národní osvěty
o zamýšleném omezování autonomie státní konservatoře hudby v Praze.
Dne 15. prosince 1920 bylo vydáno nařízení na základě §u 15 zákona ze dne 19. března 1920, č. 179 Sb. z. a n., jímž vydává se prozatímní statut státní konservatoře hudby v Praze. V čl. 3. zřizuje se tak zv. administrativní správce jmenovaný ministerstvem školství a národní osvěty a přiděluje se mu obsáhlá kompetence. Vedle rektora zřizuje se tedy zvláštní orgán, který v některých případech není ani odpověden rektorovi, nýbrž přímo ministerstvu.
Tímto opatřením omezuje se podstatně autonomie státní konservatoře v Praze a to v podstatě proti zákonu. Zákon o konservatoři mluví pouze č rektorovi, nezná vůbec ředitele, ani administrativního správce. Škola podléhá pravomoci rektorově, který jedině může rozhodovati o umělecké správě celého ústavu. Administrativní správce v té formě, jak je uvedeným nařízením stanoven, je uměle vykonstruován a odporuje duchu zákona. Není možno, aby vedle rektora byl ještě někdo jiný, třeba jen pro školu střední, kdo by mohl rozhodovati o uměleckých věcech ústavu, třeba jen didaktických a osnovních. Zákon zná pouhou kancelář a v ní úředníky kancelářské a konceptní. Administrativnímu správci příslušel by dle toho pouhý výkon rektorského nařízení a administrativní vedení rektorské kanceláře po čistě formální stránce.
Definitivním zřízením správce, který by měl samostatnou moc výkonnou a určitý samostatný okruh kompetence, do něhož by rektor mohl zasahovat pouze vetem, které by mělo za následek odvolání k ministerstvu, byl by zcela porušen jednotný ráz školy, zvláště měl-li by správce proti rektorovi postavení definitivní. Za tohoto stavu věcí je nebezpečí že nově zvolení rektoři budou se rozpakovat přijmouti rektorský úřad, který při dnešním stavu nařízení nedovoluje jim, aby plně samostatně a volně rozvinuli své plány umělecké.
K tomuto stavu zákonodárství a správy přistupuje ještě nebezpečná praxe, která se jeví ve stálém rozšiřování a zdůrazňování kompetence administrativního správce, kterému přidělovány jsou nahodilými schůzemi kompetence další.
Definitiva tvoří z administrativního správce skutečného řiditele neodvislého, poněvadž není volen, nýbrž jmenován doživotně. To mu poskytuje také možnost, aby svou pravomoc faktickými usneseními sboru a svým rozhodováním stále víc a více rozšiřoval.
Poněvadž tento stav může způsobiti vážné porušení umělecké výše státní konservatoře hudby v Praze, táži se podepsaní ministra školství a národní osvěty, zda je mu znám tento stav, který neodpovídá plně zákonu a co hodlá ministr učiniti, aby v platnosti zachoval zákonem zaručenou autonomii státní konservatoře hudby v Praze?
V Praze dne 19. května 1921.
Dr. Matoušek,
inž. Bečka, Bergman, Dyk, dr. Engliš, dr. Hajn, dr. Kramář, dr. Lukavský, Purkyňová, Petrovický, G. Navrátil, Mašek, Votruba, Veverka, Rosolová, Špaček, Zavřel, dr. Rašín, inž. L. Novák, Šamalík, Fr. Navrátil, Kopřiva.