Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2166.
Interpelace
poslanců Borovszkého, Tausika, Surányiho a soudruhů
ministerskému předsedovi
o neudržitelných poměrech v Podkarpatské Rusi.
Když na jaře minulého roku proniklo na veřejnost jmenování amerického státního občana Gregora Žatkoviče za regenta Podkarpatské Rusi, zahájila tamější socialistická strana prudkou akci proti jmenování, ba dokonce, když jmenování následovalo, demonstrovalo dělnictvo proti Žatkovičovi všeobecnou stávkou.
Reakcionářské rusínské strany, které tehdáž v Podkarpatské Rusi byly, zahrnuly pomluvami tamější socialistickou stranu. Uprostřed pomluv bylo velmi často slyšeti i taková podezření, že československá vláda podplatila vůdce rusínské socialistické strany, a že proto byli proti tomu, aby Podkarpatská Rus nedostala za regenta Čecha, nýbrž Rusína.
Skutečnost jest ta, že tamější socialistická, strana ani tenkrát ani teď nemá ničeho proti tomu, aby Rusínsko dostalo rusínského regenta, chovala se však již od počátku s velkou nedůvěrou proti regentu Žatkovičovi, ježto znala velice dobře reakcionářské strany a jejich klerikálně smýšlející dobrodružné vůdce, kteří Žatkoviče pro svoje osobní a irredentistické účely používali.
Jedna strana, o kterou se Žatkovič, opíral, byla rusínská strana lidová, o které je známo v celé Podkarpatské Rusi, že jí velmi jemné nitky poutají k maďarským kruhům irredenty. Svou sympatií pro Podkarpatskou Rus se tato strana naprosto netají, neboť ještě před krátkou dobou psali ve svém úředním listě, že v Uhrách panuje dnes ideální křesťanský duch.
O vůdci jiné rusínské strany Puzovi jest všeobecně známo, že při vypuknutí války jako uherský důstojník byl z největších tlučhubů, který všemožně pronásledoval Rusíny, potom jako notář obce Iza v marmarošské župě defraudoval větší obnos a zmizel, aby o několik týdnů později vynořil se jako vůdce Žatkovičovy strany.
Bylo lze předvídati, že vláda, která se o takové strany opírá, nemůže vykonávati poctivou práci, vedoucí ke konsolidaci. Se smutným zadostučiněním konstatujeme, že tento předpoklad rusínské socialistické strany za 10měsíčního působení vladaře Žatkoviče a místovladaře Ehrenfelda byl oprávněn. Na Rusínsku vládne dnes největší nepořádek. Lid ve městech a průmyslových oblastech jest v největší bídě, jsa celé měsíce bez práce. Následkem hladu hyne epidemiemi obyvatelstvo postech. Marna je naše snaha, vylíčiti strašlivé poměry, v nichž jest lid rusínských vesnic. Vyprávěti to jest nemožno. To se musí viděti, aby se poznalo, že jest tu nutno ihned radikálně jednati, neboť jinak nastanou v Podkarpatské Rusi takové události, které celou republikou otřesou v jejím základě.
Zatím co rusínský lid hladoví, pracuje maďarská irredentistická propaganda zcela otevřeně. To se dá jedině tím vysvětliti, že vicepresident Ehrenfeld, tento člen rakouské vysoké šlechty, stojí s maďarskými irredentistickými kruhy takřka v nápadně dobrém přátelství. Znatelným výsledkem tohoto přátelství jest, že, kdežto ostatní politické strany nesměji pořádati shromáždění následkem stanného práva, nesmí dělnictvo pořádati dokonce ani odborné schůze, tak na př. nebylo dovoleno velké shromáždění rusínských chemických dělníků, ve kterém se mělo hovořiti o kollektivní smlouvě; naproti tomu vůdce maďarské irredentistické strany, tak zvané právní strany, řeční v maďarské slavnostní uniformě ve shromážděních irredentisticky smýšlejícího maďarského měšťanstva. Vůči utrpení rusínského lidu chová se vicepresident Ehrenfeld co nejlhostejněji a podporuje irredentisticky smýšlející maďarské majitele vinic a statkáře, aby rusínské dělníky ještě více vykořisťovali než za uherské vlády, naproti tomu vyhovuje všem přáním irredentistických kruhů s nápadnou ochotností.
Nejlépe se to charakterisuje přesazením beregsáského městského hejtmana, což nepřipomínáme proto, jakoby tamější dělnictvo mělo obzvláštní sympatii pro městského hejtmana; ono již před delším časem žádalo za jeho odstranění pro jeho chování dělnictvu nepřátelské, ovšem marně. Když však si vůdcové maďarských irredentistických stran stěžovali u místopředsedy Ehrenfelda na česko-šovinistické chování městského hejtmana, nařídil ihned místopředseda přesazení městského hejtmana. Samozřejmě se Um posiluje odvaha a smělost maďarských irredentistických kruhů tou měrou, že vůdce maďarské právní strany na jedné anketě žádal o pokolení užívati maďarského praporu, maďarské hymny, maďarského znaku.
Předseda Žatkovič vyjádřil se po svém poděkování v tom směru, že má Maďary velmi rád a že jen se zřetelem na Čechy chová se tak odmítavě ke snahám maďarských stran. S heslem: "Dobýti autonomie Podkarpatské Rusi", vyzval irredentistické strany maďarské ke společnému boji.
Dnes zatýkají se v Podkarpatské Rusi vůdcové socialistické strany po tuctech a na obvinění z chování státu nepřátelského, držání jsou celé měsíce v žalářích, až teprve soud při přelíčení jejich nevinu zjistí a nařizuje propustiti je na svobodu. Četnictvo konfiskuje censurované noviny socialistické strany a zachází brutálně s rozšiřovateli novin. V Dolní Viznici přihodilo se v poslední době, že četnický šikovatel prodavače novin tak ztloukl, že podle vysvědčení lékařského jeho rány teprve ve 14 dnech se zahojí.
Theresvaské četnictvo ztlouklo jednoho člověka tak, že mu byla zlomena ruka. Jeho hřích byl, že rozšiřoval noviny, které příslušný úřad censuroval. Kdežto rusínská vláda jakoukoliv činnost socialistické strany a. odborových organisací kvalifikovala jako jednání protistátní, řekl vůdce maďarské irredentistické strany před několika dny místopředsedovi Ehrenfeldovi do očí, že Češi jsou v Podkarpatské Rusi jen hosty a že budou za toto hostování ještě pykati. Tomu, který to zástupci československé vlády řekl, nestalo se toho nejmenšího.
Co nejrozhodněji musíme protestovati proti směru, který se projevuje v Podkarpatské Rusi proti hnutí dělnickému a proti hloupé politice, která má za následek rozšíření maďarského irredentistického hnutí.
Odchod Žatkovičův sám nemůže krisi na Podkarpatské Rusi rozřešiti, nýbrž musí býti také propuštěn místopředseda Ehrenfeld, který jest zrovna takovým hříšníkem jako Žatkovič. A nutno odstraniti všechny ty, kteří v posledních 10 měsících měli účast na hanebné vládě v Podkarpatské Rusi.
Proto se ptáme vlády, zda-li je ochotna, aby urovnala definitivně poměry na Rusínsku:
1. sesaditi neprodleně místopředsedu Ehrenfelda,
2. vzmohší se irredentistické hnutí potlačiti,
3. zachovávati zákonnou svobodu dělnického hnutí a trestati protiprávní a brutální jednání tamější vlády,
4. vyslati do Podkarpatské Rusi komisi složenou ze všech parlamentárních stran, aby měl parlament v každém směru věrný a pravdě odpovídající obraz o tamějších hrozných poměrech.
V Praze dne 4. dubna 1921.
Borovszky, Tausik, Surányi,
Kučera, Nagy, dr. Hahn, Bobek, Svetlik, Krejčí, Kunst, Kreibich, Malá, dr. Šmeral, Burian, Skalák, Bubník, Toužil, Skaunicová, Merta, Haken, Rouček.