Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2154.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Nejezchleba - Marchy, Staňka, Vaculy a druhů
o zakupování cukrovarů na Moravě holandskou finanční skupinou, o zrušení pachtovních smluv na státních velkostatcích a o provádění pozemkové reformy na těchto velkostatcích (tisk 599).
Konaným vyšetřováním podařilo se zjistiti, že obavy vyslovené v uvedené interpelací nejsou odůvodněny, neboť, jak z níže uvedeného vylíčení věci jest patrno, nedošlo v daném případě k porušení platných předpisů ani ve příčině účastí cizozemského kapitálu na podniku tuzemském, ani ve příčině požadované parcelace pozemků, jež cukrovary v Židlochovicích a ve Vel. Pavlovicích mají v nájmu.
Hrušovanská rafinerie cukru byla až do poloviny r. 1920 vlastnictvím Akciové společnosti hrušovanského cukrovaru, a hlavními akcionáři byli Justin Robert, Julius Robert, Viktor Bauer, Petr Bauer a Mořic Bauer.
V roce 1915 cukrovar v Hrušovanech vyhořel. Novostavby a zmodernisování strojního zařízení vyčerpalo téměř úplně prostředky společnosti, takže když použitý úvěr v tuzemsku dosáhl již 12,000.000 korun, bylo nutno učiniti opatření, aby podnik přistoupením finančně silné skupiny byl udržen.
Ve směru tom navázáno jednání ve Francii a v Americe, ale teprve jednání zahájené s nizozemskou společností ťLa PlataŤ vedlo k cíli.
ťLa PlataŤ jest obchodní společnost pro dovoz a vývoz se sídlem v Amsterodamě a jejími zakladateli jsou firmy: De Kock et van Heel, Administratie et Rustkantoor Securitas, Fritz Leeser a A. A. Ruben.
Společnost jest v obchodním spojení s holandskými bankami: Amsterodamskou bankou, Roterdámskou bankou, Heyel Kerstensovou bankou atd.
Na podniku hrušovanském zúčastnila se ťLa PlataŤ tím způsobem, že ze 60.000 akcií, majiteli svědčících, převzala 29.000, za což jí byla zajištěna pouze 2 místa ve správní radě.
Transakce tato provedena byla prostřednictvím České průmyslové banky a Anglo-rakouské banky v Praze.
Ač nelze popírati, že účast kapitálu cizozemského jest v daném případě velmi značnou, není právních důvodů, které by bránily tuzemským podnikům přijímati za společníky firmy nebo podniky cizí, jsou-li veškeré zákonné předpoklady pro transakce toho druhu splněny.
Z důvodu toho nemůže vláda ani napříště brániti tomu, aby za zákonitých podmínek neúčastnil se cizí kapitál na obchodu a průmyslu tuzemském, tím méně, když, jak bylo zjištěno v přítomném případě, ani tuzemská zemědělská výrobní družstva ani české vrstvy finanční neprojevily vážného zájmu o účast na sanací nebo převzetí podniku hrušovanského.
Pokud jde o návrh, aby pozemkový majetek, který tou dobou Hrušovanská cukerní rafinerie má najatý, byl dán do rukou výrobních družstev zemědělských, sluší konstatovati, že společnost tato jest vlastnicí celkem 93 ha 95 a zemědělské půdy.
Pozemkový majetek tento není zabrán státem podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. a nepodléhá tudíž zákonu o pozemkové reformě.
Ze státního pozemkového majetku ve správě ministerstva zemědělství jsoucího má jmenovaná společnost najato celkem 4494 ha 84 a půdy, drobně pak má pachtováno ještě 55 ha 10 a.
Podle výkazu předloženého státnímu pozemkovému úřadu činí najatá půda celkem 4550.04 ha. V této výměře jest obsažena neproduktivní plocha celkem 316 ha 54 a, tak že zbývá zemědělské půdy 4301 ha 50 a.
Společnost dala v podnájem z této výměry: vojenskému eráru 64 ha 72 a, drobným zemědělcům 393 ha 28 a, deputátníkům 92 ha 72 a, vlastním zaměstnancům v továrně 257 ha 99 a, a lesnímu úřadu 43 ha 50 a.
Ve vlastní režii hospodaří společnost na zemědělské půdě ve výměře celkem 3475 ha 24 a.
Nájemní smlouva s Hrušovanskou cukerní rafinerií byla ujednána správou statků bývalého arcivévody Bedřicha dne 8. července 1914 na dobu od 1. července 1915 do 30. června 1935 a to s vyloučením výpovědi.
Tato nájemní smlouva jest za nynější ceny pozemků zřejmě nevýhodnou, a bylo by jistě s výhodou, kdyby naskytla se možnost ji zrušiti.
Totéž platí o smlouvě nájemní s cukrovarem ve Velkých Pavlovicích, kterou uzavřela bývalá c. a k. inspekce rodinných statků v Hodoníně dne 10. června 1905 na dobu do 31. března 1927.
Rovněž tato smlouva jest, vyjímaje případ likvidace firmy, nevypověditelna a ani v tomto případě nedostává se ministerstvu zemědělství právního titulu ke zrušení smlouvy.
Ministerstvo zemědělství nikterak se nebrání, aby i na velkostatcích státních provedena byla pozemková reforma, pokud tomu nebudou brániti jiné veřejné důležité zájmy.
Na bývalých statcích císařských a členů bývalé panovnické rodiny jest však přídělu půdy obyvatelstvu na překážku, že nebyla dosud stanovena náhrada, kterou čsl. stát jest povinen podle mírových smluv odvésti za tyto statky do náhradových fondů a nelze naprosto předem ani přibližně odhadnouti, v jaké výši se bude asi tato náhrada pohybovati.
Z vylíčeného stavu věci jest zřejmo, že zákonné předpisy nikde porušeny nebyly a to ani pokud jde o účast cizozemského kapitálu na průmyslu tuzemském, ani pokud jde o provádění pozemkové reformy.
Vláda uváživši okolnosti v interpelaci zdůrazněné, bude i napříště bedlivě přihlížeti k tomu, aby v obou směrech brán byl náležitý zřetel na životní zájmy výrobních vrstev zemědělských.
V Praze dne 21. března 1921.
Černý, v. r.
předseda vlády.
Dr. Hotowetz, v. r.
ministr obchodu.
Dr. Brdlík, v. r.
ministr zemědělství.
Hanačík, v. r.