Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2142.
Interpelace
poslance dra Kubíčka a soudr.
předsedovi vlády
o jednání Státního pozemkového úřadu ve věci dlouholetých pachtýřů v Říkově, okr. Česká Skalice.
Dlouholetí pachtýři Ant. Borůvka, Václ. Jirsák, Jos. Kábrt, Kar. Kábrt, Ad. Mervart, Vilém Hofman, Jos. Lazar, Jan Pouzmar, Jan Exner, Rudolf Fendrych, Adolf Foglar, Anna Horáková, Vád. Vintr ze Říkova u Čes. Skalice podali si včas t. j. do 18. září 1919 na základě zákona o výkupu dlouhodobých pachtu ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. zák. a nař. přihlášky o výkup pozemků č. k. 1485,1486, 1391, 1395, 1397 a 1408, (v úhrnné výměře as 52 korců) náležejících velkostatku Schaumburg-Lippe, které měli ve více než 30letém nájmu. O nárok na tyto pozemky přihlásilo se také město Čes. Skalice na základě § I svrchu uvedeného zákona, podle něhož "dlouholetý pachtýř nemůže uplatnit nárok na pozemky, kterých obec požaduje pro svůj stavební rozvoj a pro zajištění svých komunálních podniků, a na pozemky, které jsou požadovány pro vydržování nemocnic, léčebných ústavů a jiných humanitních zařízení, bude-li tento nárok uznán pozemkovým úřadem".
Státní pozemkový úřad vykonal na místě samém šetření prostřednictvím svého odborného poradce p. J. Rudla dne 31. května 1920 za účasti jak pachtýřů samotných, tak zástupců města České Skalice. Městský tajemník jako zástupce města tu veřejně prohlásil — což všichni súčastnění pachtýři mohou dosvědčiti —, že na pozemcích těch město stavěti nebude. Šetření odborného poradce vyznělo ve prospěch pachtýřů:
odůvodněny jsou nároky města jen co do pozemků č. k. 1485 a 1486. Ostatní nárok města není věcně odůvodněn, protože město má dostatek stavebních míst, mezi jiným hlavně směrem ke Zliči. Jsou to pozemky prvotřídní kvality, pro zemědělskou produkci mají velký význam.
Státnímu pozemkovému úřadu však šetření toto nestačilo, vyžádal si ještě šetření stavebního úřadu v Hradci Král. dne 26. června 1920, ku kterému však pachtýři ani pozváni nebyli, a které vyznělo asi v ten smysl, že sporných pozemků pro stavební rozvoj město v dohledné budoucnosti potřebovati bude.
Na základě těchto šetření uznal Státní pozemkový úřad výměrem ze dne 17. července 1920. čj. 18178/20—1, nárok městu Česká Skalice na všechny pozemky. V důsledku tom okresní soud v Čes. Skalici zamítl usneseními ze dne 18. srpna 1920 přihlášky pachtýřů. Ti se sice odvolali ku krajskému soudu v Hradci Král., ale ten usnesení první instance potvrdil hlavně z toho důvodu, "že, dokud rozhodnutí pozemkového úřadu trvá, nutno přihlášky stěžovatelů pokládati za nedůvodné a odmítati". (Usnesení ze dne 10. listopadu 1920, č. j. R. I. 245/20.)
Zamítnutí pachtýři žádali potom Státní pozemkový úřad za revisi jeho rozhodnutí; byli však zamítnuti výměrem ze dne 2. listopadu 1920, č. j. 22987/20—I. Dne 22. listopadu 1920 podali žádost o obnovu řízení, opírajíce ji o tyto nové důvody a okolnosti, ke kterým v obou předcházejících řízeních nebylo přihlíženo.
Již ze situačního plánu je zjevno, že nemůže se jednati v tomto případě o stavební plochy, na kterých by obec mohla rozvinouti stavební ruch, ani o pozemky, kde by chtěla stavěti nějaké veřejné budovy. Pozemky ty leží 2 km od města; mezi obcí a pozemky, těmi jsou ku př. veřejné jatky, které pravidelně ve slušné vzdálenosti od města se zřizují, a od jatek těch je ještě dosti velká vzdálenost k těmto pozemkům. O stavebním rozvoji na těchto pozemcích v Čes. Skalici mohlo by se mluviti tak za 1000 let, nehledě k tomu, že město samo, jsouc bez finančních prostředků nemůže 52 korců prvotřídních pozemků vykoupiti a hned stavěti, a že při první komisi městský tajemník jako zástupce města prohlásil, že město stavěti nebude. Že by pozemky ty hodily se známému místnímu mnohonásobnému milionáři, o tom všem není sporu. Ale to není obec.
Dále mezi požadovanými pozemky a městem leží spousta nezastavěných pozemků a některé z nich patřily také dlouholetým pachtýřům; tu však město přednostní právo neuplatňovalo. Právem tudíž domnívají se říkovští pachtýři, že město hledí uplatniti nárok svůj k nim proto, že nejsou česko-skalickými občany. A pak stavební rozvoj města jistě možno očekávati poblíž hlavních silnic vedoucích k Náchodu, Opočnu a Červ. Kostelci a ne u podřadné cesty k Říkovu.
Pokud se týká bonity sporných pozemků uvádíme, že jsou prvotřídní jakosti, že jsou to téměř nejlepší pozemky v kraji; pěstuje se na nich zelenina a pod. plodiny. Odejmou-li se pozemky dlouholetým pachtýřům, vesměs drobným chalupníkům, zničí se jejich existence. Poněvadž vlastních pozemků mají po skrovnu a jiných pozemků pachtovatelných není, museli by po odejmutí požadovaných pozemků své živnosti prodati a byli by hnáni do továren, kde však jest dnes úplná stagnace průmyslu. Tedy i v ohledu sociálním odebrání těchto pozemků drobným pachtýřům mělo by následky nedozírné.
Je tudíž rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nejenom pochybné z důvodů technických, nýbrž se také příčí úmyslu zákona o výkupu dlouholetých pachtů, aby se posílili nejdrobnější zemědělci,
Na podanou žádost o obnovu řízení sice Státní pozemkový úřad vykonal nové šetření dne 8. prosince 1920, výsledek jeho však doposud znám není.
Přihlížejíce k uvedeným skutečnostem táží se podepsaní:
1. Ví vláda, kterak se provádí zákon ze dne 27./5. 1919, čís. 318 sb. z. a nař. dnes, téměř dva roky po jeho uveřejnění?
2. Je vláda ochotna přesně vyšetřiti stížnosti zde přednesené a neprodleně je odstraniti?
V Praze dne 18. května 1921.
Dr. Kubíček,
Staněk, Tůma, Dr. Srdínko, Štolba, Vahala, Udržal, Prokůpek, Mach, Chlebounová, Dr. Hnídek, Dr. Blaho, Bradáč, Dr. Černý, Jar. Hálek, Beran, Nejezchleb-Marcha, Malypetr, Křemen, Mašata, J. Černý.