Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2120.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Kunsta, Tausika a soudruhů
o nezákonném postupu státního návladního Kubíčka v Prešově na Slovensku (tisk 1489).
Ku interpelaci této dovoluji si uvésti, že konaným setřením nikterak nebyla prokázána fakta, tvrzená o barbarském jednání úřadu veřejné žaloby v Prešove vůči vyšetřovancům, naopak byla podána zpráva, že vedoucí státní zástupce v Prešově Rudolf Kubíček jednal s obviněnými z posledních komunistických výtržností s největší šetrností, takže tito po svém propuštění nejen v těchto svých trestních věcech, nýbrž i ve vlastních různých záležitostech s důvěrou se k němu obracejí.
Našli se ovšem také obvinění, kteří zneužívali různých jim podle ustanovení trestního pořádku poskytnutých úlev, takže jim tyto musely býti odejmuty. Tak stalo se zejména Ondřeji Fryštikovi, kterému bylo státním návladním Michalem Boháčem (nikoliv Rudolfem Kubíčkem) odepřeno svolení ku přijetí otcem doneseného jídla, protože mu zároveň s jídlem měly býti podstrčeny předměty, kterých vezen podle vězeňského řádu míti nesmí.
V případě Ondřeje čajky a Hedviky Silbermannové nebylo v prvních dnech jich vazby zapovězeno donášeti jim jídlo domova, ale osoby jídlo jim nosící byly poukázány, aby činily tak pouze v době kol půl 12. hodiny polední, neboť vzhledem ku zvýšenému počtu vězňů a ku stávajícímu nedostatku dozorců bylo nutno zavésti přesný pořádek za účelem dělby práce.
Uváděti sebevraždu ředitele mlýna Julia Deriho, který nacházel se pro zločin podvodu, zločin padělám soukromých listin a pro zločin zatajování zásob a předražování ve vazbě, v příčinnou souvislost se zákazem donášení jídel, jest tvrzení bez dokladu a odporuje mu i obsah listu, jejž Julius Deri své rodině zaslal a v němž prosí za odpuštění, že vykonal teprve nyní svůj dříve již rozvážený čin.
Ostatně meškal v této době vedoucí státní zástupce Rudolf Kubíček na dovolené a správou státního zastupitelství v Prešově byl, tehdy pověřen státní zástupce M. Boháč.
Ale i další tvrzení interpelace, jakoby státním zastupitelstvím v Prešově nebyly dodržovány zákonné lhůty § 95, odst. 3. tr. řádu pro předvedení osob ve vazbě se nalézajících vyšetřujícímu soudci, není vesměs odůvodněno. Tak v případě Štěpána Bujnáka, Štěpána Stelbockého a spol. byly dodány trestní spisy státnímu zastupitelství v Prešově 17. prosince 1920 a toto učinilo 19. prosince 1920, tedy ve lhůtě zákonné, návrh na výslech podezřelých a uvalení vazby.
V případě Ondřeje Čajky došlo trestní oznámení na státní zastupitelství v Prešově 20. prosince 1920, které ještě téhož dne. učinilo návrh na uválení předběžné vazby.
Rovněž v zákonné lhůtě učiněn byl státním zastupitelstvím návrh na uvalení vazby v trestní věcí Hedviky Silbermannové, neboť trestní oznámení došlo státního zastupitelství 18. prosince 1920 a návrh podán 20. prosince 1920.
Pokud se trestní věci proti Maxmilianu Davidovičovi týče, učiněno bylo proti němu trestní oznámení pro zločin podvodu, spáchaný na jeho manželce 19. října 1920. Zatčení Maxmiliána Davidoviče stalo se teprve později na příkaz policejního kapitanátu města Prešova a sice 23. prosince 1920, o čemž státní zastupitelství v Prešově 24. prosince 1920 bylo vyrozuměno. Po výslechu obviněného vyšetřujícím soudcem 26. prosince 1920 vydal tento usnesení, dle něhož měl býti Maxmilian Davidovič propuštěn na svobodu. Státní zástupce však, kterému spisy v této trestní věci teprve 27. prosince 1920 byly sděleny, podal 28. prosince 1920, tudíž ve lhůtě zákonné, proti tomuto usnesení stížnost, která byla obžalovacím senátem 29. prosince 1920 zamítnuta, načež byl Maxmilian Davidovič ihned na svobodu propuštěn. Byla tedy i v této trestní věci zákonná lhůta, státnímu zastupitelství předepsaná, dodržena.
Ohledně trestní věci proti Vojtěchu Oszvaldovi, Juliu Derimu a Zoltanu Bielkavi pro zločin podvodu, zločin padělání soukromých listin, zatajování zásob a předražování došlo státnímu zastupitelství v Prešově trestní oznámení 2. listopadu 1920. V době tohoto trestního oznámení nenalézal se žádný ze shora uvedených obviněných ve vazbě. K zatčení jich došlo teprve po tomto učiněném oznámení a byla o tom státnímu zastupitelství v Prešově podána zpráva v dodatečném trestním oznámení, které došlo ohledně Zoltana Bielka 6. listopadu 1920 a ohledně Julia Deriho a Vojtěcha Oszvalda 9. listopadu 1920. Návrh státního zastupitelství na jich zodpovědný výslech a předběžnou vazbu učiněn byl 9. listopadu 1920. Z uvedeného tedy plyne, že v této trestní věci, která postrádala jakýkoliv politický ráz, stalo se jisté nedopatření tím, že zákonem stanovená lhůta byla překročena o jeden den, třeba okolnost tato vzhledem k spojitosti trestních záležitostí pro obviněné samotné neměla bezprostředních škodlivých následků.
Ministerstvo spravedlnosti opatřilo v té věci čeho třeba se stanoviska služebního dozoru a zdůraznilo zejména; aby věcem vazebním věnována byla náležitá péče a pozornost.
Pokud páni interpelanti vytýkají vedoucímu. státnímu zástupci Rudolfu Kubíčkovi, že návštěvní hodiny stanovil od půl 12. hodiny do pul 1 hodiny, tu připomínám, že bylo nutno v zájmu služby tak učiniti a obmeziti počet nikoliv neodkladných návštěv a intervencí, nebylo však nikterak úmyslem ztížiti! v oprávněných případech výkon obhajovacího práva.
Pokud se však týče tvrzení, že by vedoucí státní zástupce Rudolf Kubíček byl vůči stranám, advokátům i poslancům nejvýš hrubým a surovým, mohu jen konstatovati, že nadřízeným úřadům nedošly dosud žádné stížnosti a není žádné příčiny k nějakému zakročení.
V Praze dne 19. dubna 1921.
Ministr spravedlnosti: